Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Daně jak za krále Klacka. Česko promarnilo šanci na změnu

Janis Aliapulios
Janis Aliapulios | 13. 4. 2021 | 36 komentářů | 7 857
danědaňový systémnázorstátní rozpočetzdanění práce

Na období před nástupem koronavirové pandemie teď řada lidí vzpomíná jako na „staré dobré časy“, ke kterým je potřeba se co nejdříve vrátit, nebo aspoň přiblížit. Jenže co když je to naopak? Co když Česko spíš jen promarnilo šanci na změnu?

Daně jak za krále Klacka. Česko promarnilo šanci na změnu

Zdroj: Shutterstock

Dojem „starých dobrých časů“ podporuje i pohled na stav veřejných financí. Zatímco za čtyři roky v období 2016 až 2019 byl státní rozpočet kumulovaně v přebytku 30 miliard korun, za další čtyřleté období 2020 až 2023 bude i při optimistických odhadech výsledkem schodek vysoko nad jedním bilionem.

Důvody jsou zřejmé. V letech před pandemií ekonomika svižně rostla, zatímco nyní čelí důsledkům jedné z nejhorších krizí v historii. Hospodářský růst by se sice mohl podle ekonomů stát v Česku znovu realitou už letos, stabilizace veřejných financí ale potrvá výrazně déle.

Vždyť stávající konsolidační strategie ministerstva financí počítá se snižováním strukturálního deficitu o 0,5 procentního bodu ročně. To by znamenalo návrat na předkrizové úrovně až za zhruba deset let. A to ještě za předpokladu, že ekonomiku do té doby nepostihnou žádné další výrazné otřesy.

Promarněná šance

Teprve nyní se naplno ukazuje, jak velkou a jedinečnou příležitost si Česko nechalo v době poslední konjunktury protéct mezi prsty. Nejde ani tak o nevytvořené rezervy na horší časy, ty samozřejmě vzniknout měly a velmi by se v tuto chvíli hodily (nicméně vzhledem k rozsahu aktuálního problému by k jeho řešení přispěly jen z malé části). Jde hlavně o ztracenou šanci, jak konečně přizpůsobit český daňový systém struktuře a potřebám moderní ekonomiky 21. století a realitě stárnoucí populace.

Měli jsme příležitost komplexně aktualizovat systém, jenž vznikl v 90. letech.

Kdy jindy připravit a prosadit zásadní změny, které se dotknou úplně každého, než v době, kdy hospodářství roste, nezaměstnanost je rekordně nízko a kdy existuje fiskální prostor pro překlenutí nezbytných přechodných období? Na stole přitom nebyla zdaleka jen dílčí možnost konečně vyřešit slabá místa českého daňového systému, mezi něž patří například příliš vysoké zdanění práce (které je sedmé nejvyšší ze všech zemí OECD) nebo nízké majetkové a environmentální daně.

Měli jsme příležitost komplexně aktualizovat systém, který vznikl už v 90. letech. Ani tak nemohl být navržen pro současnou malou exportně zaměřenou ekonomiku Evropské unie, která má ambici být vysoce digitalizovaná, založená na hi-tech, vědě a výzkumu a činnostech s vysokou přidanou hodnotou.

Mohli jsme...

Mohli jsme mít když ne ukončenou, tak vysoce pokročilou debatu o tom, jak má moderní daňový systém vypadat. Jak má přistupovat k fenoménu technologických firem a sociálních sítí, jejichž příjmy pocházejí hlavně z internetové reklamy a dalších nehmotných služeb a můžou se po síti okamžitě přesouvat napříč kontinenty.

Mohli jsme vědět, jak do daní promítneme řešení aktuálních celosvětových agend, jako je boj proti klimatické změně, ať už si o nich myslíme cokoli.

Paragraf
Finmag.cz

Daňový spletenec

Česko sice má daňový řád pocházející z 90. let, neznamená to ale, že by se daňové zákony od té doby nezměnily. Naopak. Formou izolovaných novel se změnily tolikrát, že se v té změti paragrafů a výjimek mnohdy nevyznají ani špičkoví experti. Vždyť jen zákon o daních z příjmu byl od svého vzniku v roce 1992 novelizován asi 200krát. Jeho základ však stále zůstává stejný a i přes veškerá prohlášení ministerstva financí, že je třeba přijmout zákon zcela nový, stojí ten původní v daňovém řádu stále pevně rozkročen.

Mohli jsme alespoň tušit, jak naložit férově a efektivně se zdaněním práce digitálních nomádů, kteří na rozdíl od dělníků z průmyslových provozů 90. let můžou odkudkoli na světě obsluhovat ze svého notebooku mnoho projektů pro různé klienty najednou.

A v neposlední řadě jsme mohli alespoň začít mluvit o tom, jak přistupovat k danění transakcí na kapitálových trzích, které dnes můžou mít různé podoby – od aplikací pro chytré telefony zaměřených na amatérské investory až po účelově založené investiční fondy, skrze které mnozí velcí hráči optimalizují svoji daňovou povinnost.

Hlavně jsme ale mohli pracovat na klíčové nadstavbě – jak to všechno inteligentně provázat mezi sebou navzájem tak, abychom přispěli k naplňování strategických cílů a výzev České republiky.

Třeba k uzavírání infrastrukturní mezery mezi Českem a Západem, kterou stále pociťujeme snad při každé delší cestě autem nebo vlakem. Nebo k řešení problému stárnutí populace, který začne brzy zásadně ovlivňovat i životy těch, kteří stále zatvrzele trvají na tom, že jich se rozhodně netýká.

Odkládaný problém

Místo toho teď řešíme, jak za každou cenu zacelit obří výpadek ve veřejných financích v důsledku koronavirové pandemie. A nebyla by to česká cesta, kdybychom si podobně jako v případě mnohých směrnic a nařízení EU ještě nepřidali vlastní bolístku – tentokrát v podobě zrušení superhrubé mzdy, které veřejné finance připravuje v nejhorší možnou dobu o sto miliard korun ročně.

Nelze mít sociální zabezpečení a veřejné služby jako v Dánsku, ale za litevské, lotyšské či bulharské daně.

Snad ještě horší je ale skutečnost, že jsme se kvůli dírám v trupu a hrozbě ztroskotání úplně přestali zabývat tím, kam naše loď pluje. A jaký náklad veze. Daňový systém zdaleka není jen o příjmové stránce. Přesto poslední dobou slýcháme hlavně otázku Kde na to vezmeme? místo toho, abychom raději přemýšleli, na co vlastně chceme prostředky vybrané na daních používat. Tedy zda bychom se kromě hledání příjmů také neměli zaměřit i na stranu výdajů.

Nelze mít sociální zabezpečení a veřejné služby jako v Dánsku, ale za litevské, lotyšské či bulharské daně (kde patří k nejnižším v EU). Nebudeme-li řešit příjmy a výdaje dohromady, systém jako celek nemůže nikdy fungovat.

Anketa
Finmag.cz

Anketa

Jak moc se má do daní řezat?

Doufat, že po promarnění tak unikátní příležitosti udělat konečně krok vpřed přijde ještě druhá šance, by bylo naivní. Ať už bude příští vláda jakákoli, převezme veřejné finance žalostném stavu.

Náklady s tím spojené ponese při stávajícím nastavení daňového systému do velké míry střední třída. Pomocí daní a odvodů nejhůře vydělávajících se veřejné finance sotva zotaví a nejbohatší zase mají nástroje i motivaci daně optimalizovat.

To už tu bylo

Skoro by se mohlo zdát, že podobný příběh už se v Česku několikrát odehrál. Teď to ale bude jiné. Jednak se postupně začíná drolit snad poslední trumf, který veřejné finance dosud držely: relativně nízký poměr dluhu k HDP. A jednak se hodně přiblížila doba, kdy začnou populačně silné ročníky začátku 70. let odcházet do důchodu.

Hlavní rozdíl je ale v tom, že příliš mnoho lidí za poslední rok ztratilo důvěru ve vládu a ve stát. Ať už tak bude u moci po podzimních sněmovních volbách kdokoli, bude si muset důvěru znovu vybudovat. A to trvá mnohem déle než o ni přijít.

Zbývají dvě, maximálně tři volební období. Pokud se je nepodaří zaplnit intenzivní prací alespoň na části toho, na co jsme za příznivých podmínek minulé konjunktury rezignovali, budeme pak už jen muset hasit požár a sčítat škody.

Jarní Finmag

Finmag srpen 2020Zdroj: Finmag

Až nám technologie rozvážou ruce. Popularizátorka umělé inteligence Sara Polak o revolučních dobách, ve kterých žijeme.

Dobrou! Téma čísla – spaní. Pavel Jégl zkoumá, jak spali předkové. Lifehacker Tomáš Baránek líčí, jak zkoumá, jak spí on sám. Fyzioložka Zdeňka Bendová o biorytmech a světle.

Učit se, učit se atd. Tematický blok o vzdělávání a kariéře. Česko rekvalifikuje, i když o tom úřady práce, nevědí, píše Jiří Hovorka. Nevyužili jsme historickou šanci zničit maturity, lituje Vojtěch Dobeš. Robert Vlach o údělu celoživotního vzdělávání u volnonožců.

FIN. Ve finanční části magazínu Dominik Stroukal a investeens. Petr Kučera sleduje bankovní novinky. Balík textů o realitách a realitních fondech.

Autor článku

Janis Aliapulios

Janis Aliapulios

Tiskový mluvčí Národní rozpočtové rady. Dříve novinář se zkušeností z Hospodářských novin či Rádia Z. Zajímá se o veřejné finance, svět investic, politiku i média. Ve volném čase házenkář, příznivec přijetí € a uživatel Twitteru, kde ho najdete pod účtem @janis_ali.