Regulace úrokových sazeb v EU

Evropské země jsou natolik rozmanité i z hlediska regulace úrokových sazeb, že současnou podobu regulace je jen těžko možné dávat do souladu s katolickým, resp. protestantským étosem.

Přímá regulace úrokových sazeb v jednotlivých evropských zemích buď je, nebo není. Spektrum zemí, které zavedly nějakou „tvrdou“ formu regulace maximální výše úrokových sazeb, je pestré a zahrnuje např. Itálii, Francii, Belgii, Holandsko, Polsko či nově třeba Slovensko.

I země, které nemají explicitně stanovený strop, však uplatňují řadu alternativních regulatorních postupů, jejichž cílem je omezit loupeživost poskytovatelů úvěrů a nastavit co možná nejférovější podmínky smluvních vztahů. Typickým příkladem mohou být Velká Británie či Irsko.

Belgie

Belgické právo reguluje maximální výši úrokové sazby spotřebitelského úvěru v závislosti na výši úvěru. Na oprávněnou námitku, že malé úvěry mohou představovat pro věřitele stejné fixní náklady, a tudíž by měly být poskytovány s vyššími sazbami, reaguje následujícím způsobem: pro úvěry do 1250 eur je (resp. v roce 2007 byl) strop na 21 % RPSN, sazby úvěrů od 1250 do 5000 eur byly omezeny výší 16 % a sazby úvěrů nad 5000 eur pak 13 %.

Holandsko

V Holandsku je pro spotřebitelské úvěry stanovena maximální výše úrokové sazby spotřebitelského úvěru. Hranice legálního maxima je nastavena vyhláškou k zákonu o spotřebitelském úvěru (vztahuje se na úvěry do 40 tis. eur). Článek 35 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru říká: „Aby se zabránilo přijímání příliš velkého rizika poskytovatelem úvěru, upraví se vyhláškou nejvyšší přípustná odměna za poskytnutí úvěru, zároveň se stanoví pravidla ohledně okamžiku, kdy je možné odměnu za poskytnutí úvěru vyúčtovat.“ Příslušná vyhláška pak upravuje maximální výši odměny při pravidelném splácení spotřebitelského úvěru (zákonný úrok + 17 procentních bodů), maximální výši poplatku za prodlení se splácením a dále maximální poplatek za dřívější splacení úvěru.

Francie

Francie reguluje lichvářské úrokové sazby ve spotřebitelském zákoníku (Code de la Consommation). Článek L313-3 francouzského spotřebitelského zákoníku říká o lichvářských úrocích přibližně následující: „Lichvářský úvěr je úvěr sjednaný s roční procentní sazbou, která v době poskytnutí převyšuje o více než jednu třetinu průměrnou efektivní sazbu uplatňovanou během předcházejícího čtvrtletí úvěrovými institucemi s podmínkami zahrnujícími obdobné riziko.“ V praxi jsou každé čtvrtletí vyhlašovány ministerstvem financí maximální úrokové sazby v závislosti na aktuální tržní situaci.

Španělsko

Platný španělský proti lichvářský zákon pochází z roku 1908, přičemž jeho poslední modifikace byla provedena v roce 2000. Ve španělském právu není zakotven limit úrokových sazeb; za neplatnou se však považuje smlouva, která má úrokové podmínky podstatně vyšší, než je průměr. V současnosti se vede ohledně regulace lichvářských úrokových podmínek širší diskuze, která směřuje mj. k vytvoření registru profesionálních poskytovatelů úvěrů a ke standardizaci podmínek úvěrů, úrokových sazeb a poplatků spojených se spotřebitelskými úvěry.

Německo

Německý model regulace úrokových sazeb vychází pouze z obecných ustanovení občanského zákoníku platných pro lichvu. Dlužno říci, že tento model je v platnosti jen s drobnými úpravami již od zavedení občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch) v roce 1880. §138 odst. 2 lichvu popisuje způsobem podobným, jako ji známe my. Rozhodnutí ohledně (ne)místnosti úrokových sa-zeb náleží soudu. Jako relevantní v otázce „povolených“ nejvyšších úrokových sazeb je v současnosti bráno rozhodnutí Nejvyššího soudu, který za přiměřené považuje dvojnásobky úrokových sazeb vyplývajících ze zpráv Deutsche Bundesbank.

Česko

V současnosti není v Česku regulována výše úrokových sazeb žádným explicitním způsobem. Oporu pro požadavek neuplatňování „lichvářských“ úrokových sazeb představuje ustanovení §39 občanského zákoníku, které se týká „dobrých mravů“ v kombinaci s některými judikáty Nejvyššího soudu, např. rozhodnutím ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. V tomto konkrétním případě se soudně jako „v rozporu s dobrými mravy“, a tudíž neplatné označily úrokové sazby z půjčky, které čtyřnásobně převyšovaly běžnou sazbu uplatňovanou bankami u daného typu úvěru. V návrhu nového občanského zákoníku se však již objevuje strop úrokových sazeb (§1603) a to ve výši dvojnásobku úrokové sazby obvykle placené z úvěrů poskytovaných bankami.

Polsko

Přibližně dva roky platí v Polsku tzv. proti lichvářský zákon. Tento zákon zavedl – kromě jiného – regulaci úrokové sazby a celkového neúrokového nákladu úvěru. V polském občanském zákoníku se objevilo ustanovení, podle kterého nesmí úroková sazba překročit čtyřnásobek lombardní sazby polské národní banky. Navíc je v zákoně o spotřebitelském úvěru (Ustawa o kredycie konsumenckim) stanoveno (§7a), že maximální sazba nákladů spotřebitelského úvěru (kromě zmíněných limitovaných úrokových nákladů) nesmí překročit 5 % jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru. V současnosti je tak v Polsku omezena maximální výše úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů na 7,5 *4, tj. 30 % p.a.

Slovensko

Na Slovensku je v současnosti téma regulace výše úrokových sazeb velmi živé. Lichva je i nadále v legislativě formulována způsobem podobným, jako je tomu v ČR, nově je však zaveden strop úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů. Na základě novely zákona o dobrovolných dražbách z prosince 2007 byl změněn i zákon o spotřebitelských úvěrech č. 258/2001 Sb. (aneb nejen v Česku existují „přílepky“). Po legislativních půtkách bylo nedávno přijato nařízení vlády č. 238/2008 z 11. června 2008, že maximální výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) bude podle jednotlivých kategorií úvěrů limitována dvojnásobkem průměrné hodnoty RPSN reportované jednotlivými poskytovateli a současně nesmí převýšit čtyřnásobek průměru RPSN za všechny typy spotřebitelských úvěrů.

Slovinsko

Rovněž nejvyspělejší země bývalého východního bloku nově reguluje maximální výši úrokových sazeb. Zákonem č. 111/2007 se změnilo ustanovení zákona o spotřebitelských úvěrech (Zakon o potrošniških kreditih, č. 77/2004), které ve svém §18a limituje hranici úrokové sazby na 200 % sazby stanovené Slovinskou centrální bankou na základě statistických zjišťování podle výše a doby splatnosti poskytnutých úvěrů.

Itálie

V Itálii je od roku 1996 v platnosti zákon (č. 108), který za lichvářské, a tudíž nepovolené úrokové sazby označuje sazby převyšující oficiálně stanovenou úroveň. Se čtvrtletní frekvencí se tak přizpůsobuje tento limit úrovni jedenapůlnásobku průměrné roční efektivní úrokové míry aplikované bankami a dalšími finančními institucemi.