Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Podkarpatská Rus. Žít znovu jako za Čechů

Nový ukrajinský prezident má jednu cennou devizu: v očích obyčejných Rusů nemá image nepřítele.

Starosta Užhorodu, bývalého hlavního města československé Podkarpatské Rusi, požádal o zapsání tamní úřednické čtvrti na seznam památek Unesco. Čtvrť byla postavena ve třicátých letech minulého století a nic podobného ve střední Evropě nevzniklo a nepřetrvalo do dnešní doby v takřka neporušeném stavu. Pro Podkarpatí a Užhorod zvlášť má ale „česká čtvrť“ ještě důležitý symbolický rozměr navíc. Připomíná dobu, kdy aspoň tato část Ukrajiny byla součástí vyspělé Evropy. Od té doby, tedy už téměř 90. let., vyspělá Evropa Ukrajině jen ujíždí.

Nedělní volba Volodymyra Zelenského, mimochodem jak připomněl komentátor slovenského Sme Peter Schutz „ruskojazyčného ukrajinského Žida“, je především výsledkem očekávání Ukrajinců, že se jejich země po proevropské revoluci před pěti lety k vyspělé Evropě skutečně posune.

Nekončící cesta na Západ

Skoro tři čtvrtiny Ukrajinců, kteří dali v druhém kole Zelenskému svůj hlas, nehlasovalo proti orientaci země na Evropskou unii, nehlasovalo pro kapitulaci před Ruskem a pro odstoupení Krymu nebo Doněcka ani pro ukončení boje proti korupci, proti ekonomickým reformám nebo za návrat oligarchického systému.

Právě naopak. Hlasovali za to, že změny, kterými země za posledních pět let prošla, byly příliš pomalé. Současně přitom platí to, co říká poražený prezident Petro Porošenko, tedy že Ukrajina za pět posledních let toho udělala víc než za posledních dvacet. Poradce ukrajinského premiér Ivan Mikloš, bývalý slovenský ministr financí a strůjce slovenských liberálních reforem, k tomu dodává, že hlavním výsledkem posledních let bylo přeorientování ukrajinské ekonomiky z Východu na Západ. Dnes už není hlavním hospodářským partnerem země Ruská federace (samozřejmě je ale pořád partnerem velmi významným), ale Evropská unie. „To samo o sobě přináší tlak na lepší kvalitu ukrajinského exportu, což táhne ekonomiku směrem nahoru,“ uvádí Mikloš. A ukrajinská ekonomika roste. Tempem několika procent ročně, ale roste. Rychleji než ruská.

Z čerstvého Finmagu

Finmag předplatné

Janek Rubeš, čistič. Když turista před cestou do Prahy dělá rešerše, na webu na něj musí narazit. A má šanci, že i v terénu. Třeba jak kleštěmi štípe zámek, kterým svou lásku stvrdili milenci z Koreje.

Turisti & love. Jirka Hovorka z Peníze.cz ví, kolik peněz se u nás točí v turistickém průmyslu. Kdo, kam. Co utratí. Odkud je. Překvapí počet turistů z Koreje. Asi nedělají rešerše.

Česko pro Čechy. Kašpárek provádí po našich městech, Anna Urbanová po poutních cestách. A tipy na cestování, které přežijou děti i rodiče.


Miliony gastarbeiterů, miliardy dolarů

Když přijedete na Ukrajinu, je to stále tak trochu jako návrat někam do české reality poloviny devadesátých let. Nemáte ale pocit, že byste byli v zemi, která je podle statistik druhou nejchudší zemí Evropy hned po Moldávii.

Jedním z důvodů, proč vypadá Ukrajina mnohem bohatší, než by statisticky měla být, jsou miliony Ukrajinců, kteří odešli za prací do zahraničí. A zase tady platí podobné dělení, jako u ukrajinské obchodní výměny. I dnes pracuje několik milionů Ukrajinců, především těch z východu země, v Rusku. Na druhé straně přes tři miliony Ukrajinců pracují dnes také v zemích Evropské unie, jeden až dva miliony v Polsku, statisíce v Česku, na Slovensku nebo v Maďarsku, mnoho ale také v Itálii, Německu a Velké Británii.

To přináší ekonomice miliardy dolarů, které Ukrajinci z Polska, Česka či Německa posílají domů. O tom, že po ukrajinské pracovní síle je v Unii stále sháňka, svědčí i plakáty po celém Užhorodu nebo od hranic vzdálenějším Mukačevu i inzeráty v novinách. V jednom z nich nabízejí za sběr zeleniny či sklízení ovoce v Česku plat 25 tisíc korun měsíčně. Za osmihodinové směny, pět dní v týdnu, zdůrazňuje inzerát. Mnoho Ukrajinců k těmto „brigádám“ využívá i bezvízový styk s Evropskou unií, který jim umožňuje až tříměsíční legální pobyt v Unii, což velká část z nich považuje za hlavní výdobytek evropské integrace.

Zelenskyj: změna v mezích normálu

Otázkou, kterou si mnozí prozápadně orientovaní a občansky aktivní Ukrajinci kladou, je, jestli to všechno s novým prezidentem nezpomalí, nezadrhne se, jestli země neupadne do chaosu, jestli se ukrajinský stát nerozloží – což je to, o co asi usiluje Kreml, který by rád celou Ukrajinu, nejen Donbas a Krym, znovu připojil k jím ovládané části světa.

Argumentů pro to, že se to stát může, je ale míň než těch pro opačnou variantu. Ano, Zelenskyj je politicky nezkušený, ale je to nejen herec, ale také velmi schopný producent, člověk, za kterým je v jeho jedenačtyřiceti letech mnohé vidět. Má kolem sebe kvalitní tým poradců, včetně některých klíčových ekonomických reformátorů. Jeho návštěva Paříže před druhým kolem voleb, kde se setkal s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, ukázala, že ani ve světě nebude dělat ostudu. Důstojnost volebního večera, kde si s odcházejícím prezidentem Porošenkem vzájemně projevili úctu, ukazuje, že se i do budoucna může Ukrajina posunovat k západní demokracii. Mimochodem už to, že volby byly zcela svobodné a bez podvodů, je v postsovětském světě zázrak.

Šance na konec války

Nový prezident, mimochodem v Rusku známá a populární postava, může změnit nikoli postoj Kremlu, ale pohled obyčejných Rusů na Ukrajinu. Porošenko byl pro ně příliš ukrajinský, příliš protiruský, příliš nepřijatelný. Moskvě se v něm podařilo vytvořit obraz nepřítele. Zelenskyj to chce změnit, a dobře dělá. Protože změna postoje normálních Rusů je cesta ke skutečnému tlaku na Kreml k ukončení války na Donbase a řešení otázky Krymu. A ukončení války je nutnou, byť samo o sobě nikoli jedinou podmínkou k tomu, aby se Ukrajina dokázala postavit na nohy. Aby se tam, jak říkají často mnozí Ukrajinci, žilo jako v Polsku. Nebo v Česku, jak sní ti, jejichž rodiče a prarodiče na Podkarpatské Rusi, dnes Zakarpatské Ukrajině, ještě zažili Československo.

Autor je redaktor Deníku. Úvodní foto: Sergei Chuzavkov / Shutterstock.com

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Martin Zadražil | 24. 4. 2019 09:01

Tak nevím. Buď existují dvě Ukrajiny nebo si polovinu devadesátých let v ČR pamatuji špatně. Hned za slovenskými/polskými hranicemi euro nikoho nezajímá, všichni chtějí dolar, Jiné auto než žigula prakticky nepotkáte, na trhu seženete pouze pár základních surovin - vše ostatní se vyrábí doma a úklid veřejných prostranství spočívá v tom, že jeden den v týdnu se shrabou odpadky na hromadu a zapálí. Pokud si někdo takto pamatuje devadesátá léta u nás, tak už se nedivím, že se jim říká divoké devadesátky.

+262
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK