Jan Farský: Nikdo na mě nemá páku

Od jedenácti jste skaut. Jak vám bylo, když jste viděl holku ve skautském kroji a podkolenkách Good Night White Pride?

Udělala statečnou věc. Šla se postavit dost hrubé síle, a jestli měla v tu chvíli takové nebo jiné ponožky … Chápu, že to její oponenti s chutí využili, ale mně to její čin vůbec nepřekrylo.

Měl by podle vás být Junák apolitický?

Ne. Ani nemůže být. Nepolitický ano. Neměl by se přiklonit k žádné politické straně. Základní poslání Junáka je ale výsostně politické: abychom žili ve svobodě, respektovali jednotlivce, vážili si pravdy a žili v ní.

Jde dohromady idealistický skauting s pragmatikou politiky?

Jde. Na začátku jsem si myslel, že se to v podstatě vylučuje. Po roce ve funkci jsem si říkal: „Co mi to ti skauti udělali?“ Neumím lhát, kompromisy se mi blbě dělají a syčáci jsou pro mě syčáci a nebudu s nimi nijak kooperovat. Měl jsem pocit, že mi skaut bere rychlost. Zpětně po dvanácti letech mně naopak dal svobodu ve chvilkách, kdy jsem mohl podlehnout touze po zkratce, která se vám mnohdy v politice nabízí. Že s někým uděláte obchod, který vás někam posune rychleji.

Ty zkratky často vedou do pekel. Je to zavazování se službami a protislužbami, a když už toho je moc, tak vás to spoutá předivem, z kterého se nedostanete. V takových chvílích pro mě byly hodnoty skautingu nesmírně cenné. Radši prohraju příští volby než nebýt schopný před lidi předstoupit s otevřeným hledím a říct jim svůj názor nebo ztratit svobodu. To je jedna z nejhorších věcí, co se v politice může stát. Tak dlouho děláte obchody, až si vás někdo vodí jako figurku. Já svobodu pořád mám a můžu komukoliv říct: „Je to v rozporu s mým přesvědčením.“ Nikdo na mě nemá páku.

Jan Farský

(1979)

Narodil se v Turnově. Pracoval jako právník pro městský úřad, jako poradce místopředsedy vlády a v oddělení pro vztahy s veřejností mladoboleslavské Škodovky. Do politiky vstoupil v 23 letech jako zastupitel města Semily. O čtyři roky později se stal starostou a zůstal jím i v dalším funkčním období. Dnes je v Semilech radním. Do Sněmovny se v roce 2010 díky preferenčním hlasům dostal z posledního místa kandidátky TOP 09, od té doby mandát dvakrát obhájil.

Dlouhodobě se zabývá především transparentností veřejné sféry a zprůhledněním veřejných zakázek. Jeho největším úspěchem je zákon o registru smluv, který byl schválen v roce 2015.

 

Jenže jste zůstal v opozici. Je to pořád výhodné?

Vyhrál jsem v Semilech volby, podruhé s většinou v zastupitelstvu, a dostal se z posledního místa do Sněmovny. Pak jsem vedl kandidátku v Libereckém kraji a uspěli jsme. Po Praze v rámci kandidátky TOP 09 a STAN nejlíp. Pak, když si Starostové řekli, že do toho půjdeme sami, jsem byl v čele, když se Starostové dostali do Sněmovny. Samozřejmě je to práce mnoha lidí, ale odpovědnost jsem na sebe vzal já. Považoval bych za prohru, kdybych se musel vzdát svých ideálů, svobody a byl v koalici, ve vládě s člověkem s historií v komunistické straně, s člověkem, který pracoval pro její tajnou policii a je trestně stíhaný. Kdyby se většina Starostů vyslovila, že musím, tak bych to neudělal.

O vás bylo hodně slyšet jako o Babišovu kritikovi. Neobáváte se, že je to také váš jediný program?

Z opozice se mi podařilo prosadit zákon o registru smluv, který byl zvolen Zákonem roku 2015. Podařily se i detaily. Spolu s Věrou Kovářovou jsme zrušili, že pro řidičák jste si museli jít s papírovou fotkou, dneska vás prostě vyfotí. Něco, co ještě loni bylo pro mnoho lidí nepředstavitelný, letos už funguje. Plus se mi podařilo snížit daň pro pořadatele a účastníky táborů.

Teď jsme předložili zákon o přesunu úřadů do regionů, což je obrovsky důležitá norma. Neustále se nám otevírají nůžky mezi vzdělaností a bohatstvím centra a regionů. Ten rozdíl se zvětšuje tak moc, až to hrozí myšlenkovým a hodnotovým roztrháním republiky, které jednotlivé oblasti poštve proti sobě. S tím je nutné něco dělat. Vláda zatím s ničím nepřišla. Teď se mi podařilo prosadit zlepšení insolvenčního zákona. Aspoň že pro předlužené zůstane světlem na konci tunelu možnost oddlužení a nebudou na celý zbytek života vytlačeni na okraj společnosti a do šedé ekonomiky. Samozřejmě v době sestavování vlády byla osoba Andreje Babiše nejviditelnější. Dneska už je předsedou vlády a má většinu. Už to není tak silné téma.

Z toho se ale nedá odhadnout váš program nebo ideologie…

Je to transparentnost, když budu mluvit o registru smluv. Že věci veřejné opravdu mají být veřejné a vše, co není tajné, musím zveřejňovat. A decentralizace je jedním z pilířů našeho programu. Jsem přesvědčený, že to pomůže i celostátnímu HDP. Praha už je dneska přepálená. Předražené byty, doprava přetížená. Denně dojíždí do Prahy sto padesát tisíc lidí za prací a jen z Ústeckého kraje deset tisíc. To není zdravé. Přesun úřadů je zrnko tendence.

Pokud narážíte na to, jestli jsme levice, pravice, liberálové nebo konzervativci, jsem středový liberál, aspoň když budu mluvit za sebe. Ale u starostů to není postaveno ani tak na směrování, ale spíš na zkušenosti, kterou si v komunálu většinově prošli. Pokud chcete hýbat věcmi dopředu, musíte hledat konsenzus. Ale pak je otázka, za jakou cenu. Hodnoty jsou nepřekročitelné. Tím ztrácíte víc, než získáváte.

Chviličku jsem dělal na městě. Lidi, se kterými jsem se o centrálnín registru smluv bavil, z něj nebyli moc nadšení, prý jim přidělával práci.

Nedovolil bych si ho prosazovat, kdybych to neozkoušel předtím ve všech funkcích, ve kterých jsem byl. Věděl jsem, jaký objem práce to je a že výkřiky „Zhroutí se úřady!“ jsou jen obranou. Zveřejnit smlouvu trvá plus minus pět minut. Ve městě velikosti Semil s dvousetmilionovým rozpočtem to byly jednotky denně. Spíš se někdy stalo, že ani jedna smlouva nebyla zveřejněná.

Chápu, že to nebylo pohodlné a hodně lidí to štvalo, ale už to přináší výsledky. Obrovské změny ve zdravotnictví. Mluví se až o dvaceti miliardách korun, které si v rámci takzvaných zpětných plateb odebíraly dodavatelské firmy a peníze mizely v systému. Teď už je to pro ně problém. Díky registru smluv úplně jednoduše Piráti zmapovali napojení Agrofertu a na něj navázaných firem na státní rozpočet. Ukázalo se, že je to daleko větší objem financí než nějaké dotace. Cíl byl ale primárně preventivní. Když víte, že něco na sebe budete muset říct, tak to neuděláte. Nejlepší by na registru smluv bylo, kdyby neodhalil vůbec nic. Pak by fungoval stoprocentně.

Jenže Andrej Babiš je neprůstřelný jako pandur. Obrovský střet zájmů zdá se tolik nevadí.

Všeho do času. Na vrcholu už byl. Chápu to tak, že to jsou struktury, které za komunismu měly moc. Pak měly moc jen ekonomickou a scházela jim moc veřejná – o kterou si teď řekli, než je věk dožene. Je to krátká slepá ulička, do které jsme vstoupili, ale demokracie to přežije.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Komunistická minulost Andreje Babiše je třicet let pasé. Teď je to největší kapitalista.

Není, chová se pořád stejně. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Pro mě je to politik minulosti. Nejsem si jistý, jestli skončí už za tři roky nebo až za sedm, ale jak ukázalo Brno, ztrácí koaliční potenciál. Ve chvíli, kdy bojuje proti všem včetně svých koaličních partnerů, tak když neudělá padesát procent, nemá „to s kým složit“.

Spíš mi šlo o to, že ANO je „strana a firma“. Politický marketing, který nemá ideologii.

Je to tak. Je to spojené lídrem, tím šéfem, a v tomhle případě i majitelem a úspěchem. Už teď ale začínají být vidět odstředivé tendence. Tomáš Macura, primátor Ostravy, není spokojen s tím, jak to jde. Ze strany odcházejí lidi jako Stropnický, Pelikán. Europoslanci, kteří nebyli na tak krátkém obojku, odcházeli první. Lidi ze sedm let starých plakátů už tam většinou nenajdete. Proto si říkám, že na vrcholu už byli. Závan minulosti. Vystrašili a nakoupili lidi. To netrvá věčně.

Ale jejich působení bude mít následky. Jako prezident testuje hranice svého mandátu, Andrej Babiš eroduje mocenské struktury.

Souhlasím. A slabá vláda Zemanovi dost dovolila, ale to je na jiných než na Starostech a nezávislých.

My rosteme průběžně, a ačkoli se na nás všichni dívají shora, myslím, že máme jedny z nejzdravějších základů. Konfliktní politika není politika budoucnosti. Jsou Kurz, Macron, Merkelová pravičáci, levičáci? Daleko víc je dnes politik správcem a měl by být spojovatelem. Bohužel u nás je obrovský rozpor. Komunál nutí spojovat lidi, zatímco parlamentní rozděluje.

Mezi celostátní a komunální politikou je dost podstatný rozdíl. V komunální se řeší lokální problémy.

V komunální politice, když chcete získat většinu na svou stranu, musíte mít vizi. To velké politice chybí. Tam to jde ode zdi ke zdi. Vymezování vůči těm předchozím, pomalu tanec na jejich hrobech. Když na někoho nakydám špínu, nebudu čistší. Starostové z komunálu vědí, že tahle cesta nikam nevede.

Sice rostete, ale v koalici jste bývali větší. Nelitujete rozhodnutí, že jste se s TOP09 rozešli?

Nikdy jsme nebyli větší. Měli jsme pod dvě procenta. Po roce jsme na sedmi, ale stabilně nad pěti procenty. Ve větších městech máme o 40 procent víc mandátů a spolu s ódéeskou nejsilnější senátorský klub, europoslance, hejtmana. Jsme snad jediná strana od roku 1990, která se dostala do parlamentu i přesto, že v posledních předvolebních průzkumech míň než pět procent. Starostové fungují jinak. Ostatní by se odklonili a volili na jistotu. My máme základnu tak pevnou, že lidi nám mnohdy házeli hlas i s tím, že nejspíš propadne.

Úvodní foto: Profimedia