Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Většinu současných profesí zvládnou roboti velice brzo líp než lidi

Doba specialistů skončila, nastává doba generalistů, tvrdí Michael Šebek z ČVUT, se kterým jsme probírali, jak vzdělávat studenty v 21. století.

Na jedné ze svých přednášek jste prohlásil: „Vzdělání musí být future-proof, odolné vůči budoucnosti.“ Proč?

To slovo future-proof u nás nikdo nezná, protože my o budoucnosti ani nepřemýšlíme. Jak říká známý bonmot, budoucnost už není, co bývala. Dříve se dalo odhadovat, co bude v nejbližší budoucnosti – dnes je to velice obtížné. Podívejte se na dvě fotografie z inaugurací posledních dvou papežů. Rozdíl je osm let, a zatímco na první fotce stojí lidi a koukají se dopředu, na druhé má každý v ruce smartphone. Co se vzdělání týče, jsou naše školy už sto let stále stejné. Pořád učí hlavně číst, psát a počítat, což je informatika 19. století. Číst, ale ne rozumět, počítat z hlavy jako stroj. Opravdu chceme počítat jako stroje a závodit s nimi? Nemáme šanci.

Jak by tedy měla vypadat škola, aby vzdělání bylo future-resistant?

Vzdělávat pro minulost nedává smysl, protože minulost už nebude. Nemá ani smysl vzdělávání pro potřeby firem, protože vzdělání trvá 10 let, a pak už bude současnost minulostí. Vzdělávat pro současnost je úplně stejná chyba jako vzdělávat pro minulost. Jestli se něco mění, tak se mění obsah, který je nepodstatný. Ta změna musí být hlubší.

V zákoně stojí, že škola se pozná podle profilu absolventa, ale kolegové si to tradičně vykládají jako soubor jednotlivých konkrétních dovedností. A je jedno, jestli se jedná o programování v C++, násobení, derivace, nebo utahování matiček… Tohle je soubor znalostí, který je do budoucnosti úplně nesmyslný. Je potřeba vzdělávat pro budoucnost.

Michael Šebek

Profesor kybernetiky na Českém vysokém učení technickém v Praze, vedoucí Katedry řídicí techniky FEL a oddělení Kyberneticko-fyzikálních systémů CIIRC.Zkoumá a vytváří automatické řízení, sítě, multiagentní systémy, formace robotů, autonomních aut, letadel a satelitů. Založil populární Robosoutěž pro střední a základní školy, které se účastní stovky týmů z celé ČR. Pro Radu vlády hodnotí výsledky české vědy. Je členem vědeckých rad univerzit, fakult a ministerstev. Rád se zamýšlí nad budoucností a dopady technologických změn na společnost.

Čili připravit studenty na nové poznatky?

Samozřejmě. Ale je to velmi náročné. Pokud něco o budoucnosti víme, tak to, že bude neurčitá a nejistá a že se bude rychle měnit. Musíme studenty naučit zpracovávat informace, které ještě nejsou známé. Naučit je rozvíjet schopnosti a dovednosti, které se hodí v každé budoucnosti: komunikaci s ostatními, schopnost sdělovat myšlenky, pochopit je, diskutovat… To všechno je důležité.

Lidi si dnes stěžují, že se pořád něco mění. Ale to je nesmysl – je potřeba být od mládí připravený na změnu a ne si stěžovat nebo se bouřit. Pokrok nezastavíte.

Má tedy vůbec smysl učit konkrétní předměty – matematiku, biologii, fyziku?

Samozřejmě, člověk by měl o světě něco vědět. Důležitější ale je, aby chápal základní principy různých oborů, a ne aby znal katalogizovaná data. My jsme se například v zeměpise učili, kolik železné rudy se vytěží ve Švédsku… Ta informace je naprosto zbytečná, můžete si ji kdykoliv vyhledat. Musíme rozumět světu, ovšem jak se říká: chápat Ohmův zákon je důležitější, než umět nazpaměť vzoreček. Bohužel nic nenasvědčuje tomu, že bychom se k tomu přibližovali.

Základní objem informací ale musíme předat: tohle je písmeno A, tohle je číslice 5…

To není to hlavní. Máme učit fakta, data a informace, když je jich všude plno a každý si je může jednoduše vyhledat? Nepochybně škola musí rozvíjet kritické, tvůrčí a logické myšlení. Škola by měla být něco jako brain fitness centrum. Když přiberu, jdu do fitka si zacvičit, abych to shodil, když zblbnu, tak zajdu do školy, abych to dohnal.

Ať bude budoucnost jakákoliv, je lepší ji tvořit než se učit, co vymyslel někdo jiný. Důležitá je také flexibilita, což je také jeden z důvodů, proč nebýt specialista. Největší špičky samozřejmě zůstanou – až v McDonaldu nebude ani jeden člověk, což nastane do 5 až 10 let, tak špičkoví šéfkuchaři samozřejmě zůstanou. To jsou ale tvořiví lidé a strojům ta tvořivost moc nejde.

Další čtení na flowee.cz

Kdo nahradí influencery? Virtuální Lil Miquela získala rekordní investici

Kdo nahradí influencery? Virtuální Lil Miquela získala rekordní investici

Společnost Brud , která vytvořila virtuální instagramovou hvězdu zvanou Lil Miquela ,...více

Cory Doctorow: Nové evropské zákony o internetu? O umělce tady vůbec nejde

Cory Doctorow: Nové evropské zákony o internetu? O umělce tady vůbec nejde

Proti nové evropské legislativě upravující autorská práva na internetu, specificky proti...více

Displeje dětem ničí mozky. Stačí, když do nich zírají dvě hodiny denně

Displeje dětem ničí mozky. Stačí, když do nich zírají dvě hodiny denně

To, jakým způsobem se v mládí mozek učí, ovlivní jeho schopnost myšlení v dospělosti....více

Zdroj: Logo Flowee

Jakým způsobem se dnešní vzdělávací model liší od toho, co bylo před 15 lety? V čem digitalizace proměnila vzdělávání?

Máme spoustu nových možností, ale musíme se naučit dělat věci jinak. Popíšu vám, jak se to liší na naší škole. Máme program kybernetika a robotika, kde se snažíme spoustu věcí dělat nově a jinak. A myslím jinak než jiné současné vzdělávací programy, natož pak ty z doby před 15 lety. V programování samozřejmě počítáme s tím, že studenti musí umět určitý programovací jazyk, což ale není podstatné – podstatné je, aby si uměli rozmyslet úlohu, analyzovat ji, vytvořit algoritmus. 

V jakém jazyku to pak napíší, je až v druhé řadě. V tradiční škole studujete matematiku, pak se naučíte něco o robotech a pak si jdete nějakého robota sestrojit. Když jsem přijel do Japonska, tam to bylo úplně jinak. Měli pár základních předmětů a pak laboratoře, kde udělali ještě lepšího robota než ti naši. Neměli předchozí průpravu, ale zajistili si ji sami.

Výhoda takového postupu je, že kdyby jim někdo zadal, ať udělají ponorku, tak by ji udělali. Kdežto naši studenti byli krok po kroku připraveni na jednu úlohu. Takže teď už to tak neděláme. Máme samozřejmě také přednášky a tvůrčí laboratoře, kde třeba studenti vyrobí malé segwaye z lega a pak s nimi soutěží. Kdo ujede metr, má dva body, a komu to dojede až na konec chodby a pak se to ještě vrátí, má 10 bodů.

U mě u zkoušky mají třeba malinkou tradiční písemku, ale pak jsou dvě hodiny u počítače, kde dostanou inženýrskou úlohu: něco analyzovat a sestrojit. Můžou přitom používat internet a jakoukoliv literaturu. Samozřejmě to předpokládá určitou sumu znalostí. Kdyby nevěděli nic, tak to ani nestihnou najít. Ale mají něco vymyslet a posuzuje se to, co vymyslí.

Jak by měl vypadat ideální absolvent poté, co opustí vysokou školu? Nejenom tu vaši, samozřejmě.

Měl by být chytrý, tvořivý, flexibilní, měl by umět sám komunikovat a sám se vzdělávat. Staří profesoři říkají: „Ten nemůže opustit školu, aniž by…“ a teď doplňují různé věci, třeba „uměl Ohmův zákon“ nebo „uměl pájet“. Podle mě žádná taková konkrétní dovednost nutně neexistuje.

Některé americké univerzity definují specifické dovednosti skupinově – máme 50 absolventů, někdo by měl umět tohle, druhý zase něco jiného. Ale pro jednotlivce určitě není žádná jedna znalost, bez které by nemohl žít. Ani učitelé sami nevědí všechno – zeptejte se stovky učitelů na základní škole, kdo rozumí Ohmovu zákonu. Přihlásí se učitelé fyziky a to je všechno.

Máme tady systém, který funguje – třeba s nedostatky, ale funguje. Máme taky neuvěřitelné množství informací, které se na lidi valí. Myslíte si, že to lidé jako druh zvládnou?

Mám velké obavy, že to nezvládnou. Zaděláváme si na velký průšvih. Až v nějakém kraji nahradí všechny dělníky roboty a budou tam desetitisíce nezaměstnaných, bude to velký průšvih. A ti lidé na to nejsou připravovaní.

Zaostáváme přitom za ostatními zeměmi. Obdivovali jsme finské školství, které bylo lepší než naše. A oni to školství, které jsme tak obdivovali, před třemi lety totálně změnili. My už za nimi nejsme o jeden, ale o několik kroků. Nedokážeme to, co oni už opustili. Mám z toho velké obavy. Když to nepůjde hladce, můžou z toho být obrovské sociální bouře.

Vraťme se ještě na chvíli ke vzdělávání. Je samozřejmě nutné umět zpracovávat nové informace. Komunikačními dovednostmi ovšem špičkové odborníky nevytvoříme.

A proč bychom měli? Máme vychovávat specialisty, když nevíme, jaké specializované informace budou za pár let potřeba? Tvrdím: doba specialistů skončila, nastává doba generalistů. Dnes pracují všichni s počítačem, v budoucnu bude potřeba, aby dokázali komunikovat s roboty nebo umělou inteligencí. Kdo byste řekl, že je dnes nejlepší v šachu?

Počítač Deep Blue?

Ne. Nejlepší jsou týmy složené z lidí a strojů. Dvojice stroj a člověk překoná i ten nejlepší stroj. V šachu existují turnaje smíšených družstev a nevyhrávají je nejlepší počítače a nejlepší šachisté, protože nejlepší šachista ne nutně musí umět spolupracovat. Vyhrávají to stroje a šachisté, kteří spolu umí dobře komunikovat a nahradit druhého v tom, co ten druhý neumí.

Finmag zahřeje

Finmag předplatné

Naše rozhovory. S Jindřichem Šídlem, novinářem, co nešel šéfovat Babišově Mladé frontě. S Helenou Bendovou, která bude na FAMU učit budoucí tvůrce počítačových her. S Taťánou Gregor Brzobohatou o dějinách a o nadějích.


Deset let po krizi. Jiří Hovorka analyzuje ekonomiku Řecka a dalších – pamatujete tu zkratku? – PIIGS.


Martina Tlachová v Gruzii. Černé moře, oranžové víno, bílé hory, rudá minulost. Do pestré postsovětské republiky doletíte za dva tisíce.


Je tedy budoucnost ve znamení spolupráce člověka a umělé inteligence jako ideální dvojice?

Umělá inteligence člověka v obecných věcech překoná, jen nevíme, jestli to bude za 10 let nebo za 100 let. Jde spíš o to, že se ani nedá dohledat, jakým způsobem k řešení došla. Další příklad: Když spadne letadlo, tak se pět let vyšetřuje, co se vlastně stalo a kde byla chyba, následně pak na základě zjištěných informací nastanou určité změny.

U umělé inteligence takový proces nepřichází v úvahu. Pokud za nehodu auta bez řidiče může umělá inteligence, nedokážeme vypátrat, proč k tomu došlo. Můžeme dosáhnout toho, že bude řádově spolehlivější, ale stejně ten fakt, že nemusíme umět přijít na to, kde se stala chyba, bude ze začátku hrozně vadit.

Jak se tento nový přístup projevuje v praxi na vaší škole?

Například tak, že nepoužíváme skripta, ale učebnice (samozřejmě v angličtině). A studenti si stěžují: vždyť já nevím, co se z toho mám naučit! A to je přesně ono – něco probereme, oni si to musejí najít. Já jim nebudu říkat, „je to na straně 38 nahoře“, to si tam najdou, protože tak budou v životě fungovat. Máme co nejvíc laboratoří a snažíme se nemít katalogové předměty.

Někteří mladší kolegové také zkoušejí systém obrácené výuky – flip classroom. Studenti se nejdříve podívají na video ve stylu Khan Academy, a když přijdou na přednášku, informace už pak mají a pak se přednášejícího můžou ptát a zkoušejí dát něco dohromady. Je to pro ně daleko náročnější než ten klasický způsob, ale je vyzkoušené, že toho v nich zůstane daleko víc.

Psáno pro Flowee. Fotografie: www.michaelsebek.cz

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Pozner | 29. 8. 2018 14:11

Specialista umí něco, generalista umí .ovno. :-)
Vždycky koulím očima, když vidím tyhle "kritický myslitele". Je zvláštní, že oni sami vesměs vylezli z onoho strašného školství.
Rozdělil bych to na to, co reálně dělají ve škole, s tím mám relativně o dost menší problém, či bych něco i uvítal, ale ty povídačky kolem jsou děs.

Jak se s kritickým myšlením snoubí tvrzení "školy jsou sto let stejné"? No a? Jo, kdyby tak byly nekvalitní, to by byl argument pro změnu, ale že jsou "stejné" opravdu ne. Kolo je stejný jak dlouho? Nechtělo by to nějakou inovaci? Je zajímavé, že tuhle nesmyslnou floskuli od těchto propagátorů inovací ve školství slyším neustále, ať je to Hejný, Šteffl nebo Botlík.
Ponechám stranou otázku, jestli jsou školy opravdu 100 let stejné a jak to může vědět, protože jestli mu je 100+, tak vypadá zatraceně dobře.

Nevím, kde vzal, že se učí číst, nikoli porozumět. Ve školách do kterých jsem chodil já, učitel obvykle ocenil, když věci někdo rozuměl a chápal souvislosti. A neřekl bych, že jde o vzpomínkový optimismus, ani že jsem chodil na nějaké mimořádné školy. Nezažil jsem, že by někdo vyžadoval kupu faktografických údajů a bylo mu jedno jestli tomu studenti rozumí, ono tak kritizované "biflování". Neříkám, že takoví učitelé nejsou, ale rozhodně jich není mnoho. Biflování je ve skutečnosti, nikoli vyžadovaná, ale tolerovaná metoda "učení". Každý normální učitel je rád, když věci studenti rozumí a mají o ni zájem, ale do jisté míry toleruje "biflaře", typicky s postojem "aspoň něco dělají, když už tomu kulový rozumí".

Proč se učí děti počítat z hlavy? Nikoli proto, aby byly lepší než stroj, to je blbá demagogie. Ale proto, aby početním úkonům rozuměly. Povídat si o násobení a nějaká čísla násobit jsou dramaticky odlišné věci. Kdo zná násobení jako "tlačítko na kalkulačce" netuší, co to násobení fakticky je. Spousta studentů to tak má s logaritmy. Je to číslo, které vypadne z kalkulačky, když zmáčknu tlačítko "ln". Stačí se jich zeptat na log 9 o základu 1/3. Kdo to nedá, NEVÍ co je to logaritmus! Nikdy nad tím nemusel přemýšlet a zažít si to. Prostě jen mačkal, co se mu řeklo...

Je úplně jedno jestli absolvent FEL má za úkol "umět derivovat" nebo ovládat činnosti, ke kterým derivání nevyhnutelně potřebuje. To je nesmyslná papírová bitva byrokratů. Něco jako osnovy vs. RVP.

"Je potřeba vzdělávat pro budoucnost"
To je nic neznamenající floskule. U těchto reformátorů také velmi častá. Jak říká jiný bonmot předpovídání je těžké, zvláště pokud jde o budoucnost.
A jsme u toho - "soft skills". Tyhle bláboly o nesmírné důležitosti "soft skills" ve školách tu běží od revoluce, skoro 30 let. Školství je ovšem (prý) stále stejné, přesto tu stále nemáme generaci, která by byla nezaměstnatelná, protože nemá "soft skills". Za to tu máme kupy v soukromém sektoru nezaměstnatelných, kteří určitě mají "soft skills", ale nemají "hard skills" (například náhodný mamlas z Evropských hodnot). Zkuste hledat nějkého specialistu. Ano, firmy hledají v první řadě specialisty, případně absolventy, nikoli "generalisty".
Soft skills se přece každý učí i kdekoli jinde než ve škole, v první řadě neformálně. A každý je nějak ovládá, lépe či hůře, což je nakońec dáno nejvíc osobnostními charakteristikami.

Přístup, že z 50 absolventů má "sem tam někdo, něco umět", je projev degenerace vysokého školství masifikací, přijímáním a předstíráním vysokoškolského vzdělávání průměrných. Před očima se nám mění na (částečně) parazitickou strukturu, která si vezme prachy daňového poplatníka, bude vzdělávat prakticky každého schopného se občas dostavit do školy a on možná bude něco vědět. Žádná záruka něčeho měřitelnýho, zjistitelnýho. Sem tam prostě proleze z FELu někdo, kdo nezná Ohmův zákon. Sem tam Škodovka vyrobí auto bez kol, někdy bez motoru, ale zase s křídly nebo plováky. Prostá statistika. Naše štěstí je, že ty lidi to obvykle o sobě vědí a necpou se se svými "znalostmi" tam, kde by to zavánělo vězením. Tak blbí zase nebývají.
Jen ty prachy se spotřebují. To jo, to půjde profesorům dobře.

Dostáváme se k podstatě, ono jde v první řadě o inteligenci, jejíž horní hranici máme všichni v genech. Fakticky je schopna nějakou vysoce kvalifikovaou práci dělat nějaká menšinová část populace, řekněme třeba desetina (a to bych se nazval optimistou). Je úplně jedno, co se bude s tím zbytkem dělat ve školách, z průměrných raketový inženýry nikdy neuděláte, ať si Hejnýho hadů a zvířátek dědy Lesoně spočítají kolik chtějí.

Ve školách má smysl učit v první řadě to, kde hrozí prodlení - matematika a jazyk (jak český, tak cizí). Otázku jak, klidně nechám otevřenou. Nikdy jsem neslyšel, že by někdo ve 30 našel zalíbení v matematice, aniž by předtím sečetl 2 zlomky, a za pár let měl doktorát. To se vždy zjistí relativně brzo a je potřeba to v patřičné náročnosti rozvíjet, nikoli ovšem matematikou pro mentálně postižené typu bee-bot (aktuální Respekt, 3+2 = 5, děti a teď budete mačkat klávesou a včelička se bude pohybovat, třikrát a dvakrát, ááá, je to opravdu pět, zatleskáme si (facepalm)). Jakmile se to nestane, nikdy se to nedožene, mladý mozek funguje jinak a ta plasticita se časem ztrácí.
Pak má smysl zaobírat se tématy, ke kterým se nedostane dítě doma a na která je třeba o dost víc než kniha a tužka. Málokomu rodiče koupí "na hraní" chromatograf, cyklotron, průmyslovou rektifikační kolonu nebo NMR nebo mrtvolu na anatomickou pitvu :-). I takovej Kellner by se asi trochu kroutil, kdyby jeho dítě chtělo na pokusy NMR za 60 mega :-) Naproti tomu IT je jeden z nejdostupnějších oborů. Má to skoro každý na stole a může se v tom vrtat, všude na internetu hromada dokumentace.

P.S. Někdy před rokem jsem narazil na profesorův twitter. On je to takový sluníčkový producent floskulí Drahošova typu. Ano, petici Proti nenávisti taky podepsal...
Ten logaritmus je -2, protože (1/3)^(-2)=9.

+27
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK