Peníze na dlouhou trať

27. listopadu 1895, rok před smrtí, podepsal švédský průmyslník Alfréd Nobel svoji závěť. Obsahovala podmínku, že Nobelovo dědictví musí být investováno do „bezpečných cenných papírů“, jejichž výnosy budou „každoročně rozdělovány ve formě cen těm, kdo se během předchozího roku zasloužili o největší prospěch pro lidstvo“.

V roce 1900 měla nadace majetek ve výši 31 mil. švédských korun. V roce 1901 činila hodnota Nobelovy ceny 150 800 švédských korun, v roce 1923 to bylo pouze 115 000 korun. Důvod: málo výnosná investiční strategie.

Začátkem 20. století byly za bezpečné cenné papíry považovány pouze dluhopisy, převážně státní. Takovéto investice však byly málo výnosné (v reálném vyjádření dokonce ztrátové) a hrozilo nebezpečí, že jmění Nobelovy nadace bude jednou vyčerpáno. Nobelova závěť nepočítala s globální explozí inflace během 20. století.

V roce 1950 měla Nobelova cena reálnou hodnotu ve výši 38 % z původní hodnoty v roce 1900. Obrat trendu nastal teprve v roce 1953. Tehdy švédská vláda změnila investiční pravidla. Správci portfolia směli investovat do akcií.

Díky této změně se výše vyplácených Nobelových cen postupně zvětšovala. Původní reálné hodnoty dosáhla Nobelova cena v roce 1991. Finanční cíl stanovený v Nobelově nadaci se tedy daří opět plnit teprve od tohoto roku.

V roce 1999 představovala jedna Nobelova cena částku 7,9 milionu švédských korun, v roce 2007 to bylo přesně 10 miliónu švédských korun, což odpovídá 30 miliónům Kč.

Kromě toho se základní jmění Nobelovy nadace od doby jejího založení v reálném vyjádření více než zdvojnásobilo. Změna strategie se plně osvědčila.

Nobelova nadace v posledních desetiletích investuje převážně do akcií (zhruba 60 %), méně do dluhopisů (asi 30 %), zbytek převážně do nemovitostí. Případ Nobelovy nadace však názorně ilustruje, jak relativní mohou být představy o bezpečnosti a rizikovosti investic. Akcie představují velmi bezpečnou investici pro dlouhý horizont, protože krátkodobé výkyvy akciového trhu nemají negativní vliv na dlouhodobou výnosnost.

Ideálním dárkem do kolébky tedy není vkladní knížka ani termínový vklad, nýbrž akciový fond. A i když miminku to bude zpočátku jedno, ve svých osmnácti nebo dvaceti letech se může radovat ze slušné částky. Vzhledem k možnému růstu nákladů (ve formě školného, které patrně bude časem zavedeno), může jít o dar velmi užitečný.

Autor je ředitelem strategie společnosti Partners.