Sto let zla: První roky

Je tomu sto let, co vznikl první explicitně komunistický stát.

Je tomu sto padesát let, co byla vydána kniha, která se stala biblí zakladatelů onoho státu.

Politická filozofie komunismu, kterou Karel Marx formuloval v roce 1867 a Sovětský svaz uvedl v život roku 1917, byla patrně hlavním hybatelem dějin dvacátého století. Zůstává respektovanou a živou ideologií i ve století jednadvacátém. 

Neslušný návrh

Různé inkarnace komunistického ideálu se od sebe liší co do názvu, veřejného nepřítele a vnitřní mytologie, společný je jim nicméně hlavní motiv: ideál všeobecného kolektivního vlastnictví a kolektivního života.

Kolektivismus na celospolečenské úrovni se samozřejmě vylučuje s individualismem. Je protikladem soukromého vlastnictví výrobních prostředků a soukromého podnikání.

Že k potlačení soukromého vlastnictví bude zapotřebí organizované násilí státních složek, nebylo prvním seriózním zastáncům Marxova ideálu nijak utajeno. Michail Bakunin, Marxův vrstevník a největší dobový kritik, dlouhodobě upozorňoval na krvavé následky případných snah o nastolení komunistického státu. Podle Bakunina mělo k nastolení komunismu dojít po rozpadu státu – nikoli jeho posílením a vložením moci do „správných“ proletářských rukou.

Michail Bakunin

Anarchista, který prokoukl Marxe

V šestadvaceti odcestoval do Berlína, chtěl se stát profesorem filozofie. Když se seznámil se sílícím hnutím radikálních socialistů, došel k názoru, že pro společenský pokrok udělá víc jako revolucionář než jako akademik. V ohnivém pamfletu Reakcionáři v Německu se vyznal z vášně pro destrukci, která měla zničit starý řád a nastolit řád svobody – komunismus.

Portrét Michaila Bakunina vyšel v podzimním čísle magazínu Finmag. Je součástí seriálu Nepřátelé státu, ve kterém Josef Tětek zatím stačil představit Lysandera Spoonera, Fréderika Bastiata, Gustava de Molinariho, Herberta Spencera, Auberona Herberta, Benjamina Tuckera a Dalberga Actona. Všechny díly seriálu můžete číst v archivu Finmagu, plně přístupném majitelům elektronického předplatného.

Bakuninův ideál nenásilné cesty ale po jeho smrti v roce 1876 postupně uvadal; hlavním nástrojem revoluce se stala Ruská sociálně demokratická dělnická strana. Na sjezdu v roce 1903 se strana rozštěpila na frakce menševiků a bolševiků. Postupem času získali bolševici s Leninem v čele dominantní postavení a po úspěšné revoluci v roce 1917 se transformovali na komunistickou stranu (po různých změnách názvu jsme ji znali jako Komunistickou stranu Sovětského svazu).

Praotec zla

Leninův nástupce Stalin bývá po právu odsuzován coby strůjce nejhorších zločinů proti lidstvu. Krátce po své smrti byl odsouzen i novým komunistickým vůdcem Nikitou Chruščovem; Stalinův „kult osobnosti“ byl zapovězen. Komunistický mýtus se nakonec ustálil na příběhu, ve kterém nástupce Stalin pošlapává vize hrdinného idealistického revolucionáře Lenina. Jako by za všechno špatné mohl jediný maniakální diktátor.

Stalinova politika ale ve skutečnosti byla logickým pokračováním Leninem nastaveného kurzu.

Lenin se netajil tím, že k nastolení komunismu bude potřebovat státní teror. Už v prosinci 1917, několik týdnů po převzetí moci bolševiky, vznikla Čeka – tajná policie s téměř neomezenými pravomocemi, do jejíhož čela Lenin jmenoval Felixe Dzeržinského. Čeka (po různých změnách názvu jsme ji znali jako KGB) se stala hlavním organizátorem rudého teroru, který byl spuštěn společně s jejím vznikem. Dokladem o prioritách bolševické vlády je porovnání kmenových zaměstnanců Čeky s Lidovým výborem pro vnitřní záležitosti, což byla hlavní plánovací organizace nového státu. V létě 1918 měla Čeka 2000 zaměstnanců, zatímco plánovačů bylo 400. Co se řadových členů týče, koncem roku 1918 měla Čeka 40 000 příslušníků, na počátku roku 1921 pak již 280 000.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Jednou z hlavních aktivit Čeky bylo potlačování četných venkovských povstání. Rolníci, kteří byli za carského režimu vesměs ponecháváni vlastnímu životu, nově čelili povinnosti rukovat do Rudé armády (bojující s Bílou gardou v zuřivé porevoluční občanské válce) a ve velkém odvádět svou produkci až k hranici existenčního ohrožení. Hlavním cílem represí sice byli bohatší rolníci, hanlivě označovaní jako kulaci, bída a hlad ale dopadly na všechny.

V telegramu ze srpna 1918 Lenin rozkazuje:

Soudruzi! Povstání kulaků ve vašich pěti krajích musí být nelítostně rozdrceno. (…) Musíte z nich učinit odstrašující případy. 1) Oběste (a tím myslím veřejně) alespoň 100 kulaků, bohatých bastardů a známých pijavic. 2) Zveřejněte jejich jména. 3) Zabavte jejich obilí. (…) Očekávám odpověď, že jste obdrželi a vykonali tyto rozkazy. Váš Lenin.

P. S. Najděte si tvrdší lidi.

Předchůdce Gulagu

Systém pracovních táborů, který Stalin dovedl k dokonalosti a o kterém se Západ víc dozvěděl až v sedmdesátých letech z díla Alexandra Solženicyna, byl obdobně rozvedením programu koncentračních táborů, který vzniknul za Leninovy éry.

Lev Trockij, Leninův věrný spolupracovník a hlavní velitel Rudé armády, přišel za občanské války s nápadem zřídit pro zajatce koncentrační tábory. Dzeržinskij se ujal realizace nápadu a zaujala ho myšlenka plánovaného využívání pracovní síly vězňů, kterých jeho Čeka akumulovala čím dál tím víc. V květnu 1919 pak vládní nařízení nakázalo každému provinčnímu městu zřídit vlastní koncentrační tábor. V roce 1923 v Sovětském svazu existovalo 355 koncentračních táborů se 70 000 vězni.

Mezi prvními vězni koncentračních táborů byli vůdci zbývající politické opozice, vězněni byli bez soudního procesu. Už v srpnu 1918 vydali Lenin s Dzeržinským prosté nařízení, že se do koncentračních táborů mají zavřít všichni zbývající předáci menševické frakce. 

V roce 1923, ještě za Leninova života a dohledu, vznikl na Soloveckých ostrovech vzorový pracovní tábor s tvrdým pracovním režimem, který mnozí vězni nepřežili nebo ho opouštěli s celoživotními následky. Solovecký lágr se stal vzorem systému GULAG; pracovní nasazení milionů vězňů-otroků se za Stalinovy éry stalo nedílnou součástí komunistického hospodářství a využívalo se k rychlé realizaci sovětských monumentů, jako byl nechvalně proslulý Bělomořsko-baltský kanál.

Šlo to i jinak?

V prvních letech Sovětského svazu byly položeny základy toho nejkrutějšího společenského režimu, jaký svět v novodobé historii zažil. Stal se inspirací nejen pro pozdější nacistický režim (který okopíroval a dále zdokonalil sovětský koncept koncentračních táborů), ale i desítky komunistických režimů po celém světě. Všechny tyto režimy se vyznačovaly opovrhováním lidským životem; člověk se v nich stal komoditou, kterou je možné vytěžit, využít a zahodit. V extrémních případech, jakým byla Pol Potova Kambodža, měl komunistický režim za následek úmrtí až třetiny populace během čtyř let.

Univerzální zkušenost s nuceným prosazováním ideálu kolektivního vlastnictví a života napovídá, že problém není v chybné aplikaci dobré myšlenky. Problém je v samotné myšlence kolektivismu a její implementace dopadnou vždy předvídatelným způsobem. Čím je snaha o aplikaci myšlenky kolektivismu urputnější – stalinská kolektivizace, Maův velký skok vpřed, Kimovo čučche – tím je důsledek v podobě obecného utrpení, chudoby a smrti výraznější.

Jinými slovy: komunismus není dobrou myšlenkou, která v praxi selhává.

Komunismus je mizernou myšlenkou, která bývá v praxi aplikována až příliš dobře.  

Zdrojem dat a historických faktů jsou knihy Stéphane Courtois (ed): The Black Book of Communism. Crimes, Terror, Repression (1999, Harvard University Press) a Robert Service: Comrades. A World History of Communism (2007, Macmillan). 
Prvomájovou demonstraci na petrohradském Něvském prospektu loni fotil: German S / Shutterstock.com

Článek bude mít v neurčitě vzdálené budoucnosti vícero pokračování.