Lékaři neodejdou. Nemají kam!

Nemusíte být zrovna bývalým prezidentem jako Václav Havel, aby vám stejně jako jemu bylo jasné, že „lékaři jen vyhrožují a nikam neodejdou“. „Jako by na hranicích stály fronty německých primářů s otevřenou náručí a 3 800 lékařů už se mělo stěhovat i s rodinami do Brém, Düsseldorfu a Norimberku,“ pochybuje Havel.

Počty lékařů, kteří podali výpovědi, vypadají hrozivě. Vedle podaných výpovědí ale chybí druhý krok – zajištěná místa v zahraničí. Tím samozřejmě nevylučuji, že nevelká část českých lékařů do ciziny odejde. Tak jako odchází po celých minulých dvacet let. Tak jako do zahraničí po celých dvacet let odchází střední zdravotnický personál, který je na tom z platového hlediska ještě mnohem hůř než čeští lékaři v nemocnicích.

Poláci a Slováci také protestovali

Lékaři si na svůj protest vybrali velice špatnou chvíli. V úsporném rozpočtu s obrovským podílem mandatorních výdajů existuje jen velmi malá možnost k vytvoření podmínek pro okamžitý růst lékařských platů, který si chce nátlaková akce vynutit. Navíc, pokud by vláda ustoupila, hrozí to samé v bledě modrém u státních zaměstnanců z jiných oborů. Těm se sice od Nového roku nesnížily platy o proklamovaných deset procent, rozhodně se ale ve státní správě, u policie nebo požárníků minimálně letos přidávat nebude.

Okolní středoevropské země už stávky lékařů zažily. A v mnohem větší míře než dosud my. I proto, že přes všechno hořekování, plýtvání a nedostatek peněz na špičkovou péči světové úrovně je dnes situace českého zdravotnictví a platové podmínky českých lékařů zdaleka nejlepší ze všech postkomunistických zemí, s výjimkou všeobecně vyspělejšího Slovinska.

Nebude proto větší problém nahradit ty špičkové české lékaře, kteří opravdu do zahraničí, především do Británie a Německa, odejdou, lékaři z Polska, Ukrajiny či Slovenska. To není nic nepřirozeného a děje se to v podobné míře právě i v oné Velké Británii či Německu, odkud tamní špičkoví lékaři odcházejí pracovat do Spojených států. Platy na špičkových klinikách v USA jsou totiž zase o řád vyšší, než jaké mohou dostat ve svých mateřských zemích.

O celkově dobré situaci českého zdravotnictví svědčí to, že přestože si polští (průměrný plat přes 30–40 tisíc korun) i slovenští (průměrný příjem 39 tisíc korun) lékaři při svých protestech před čtyřmi roky vynutili zvýšení platů, není ani dnes pro vedení českých nemocnic problém nabídnout jim natolik zajímavé ohodnocení, aby přinejmenším uvažovali o odchodu do Česka.

Lékaři budou brát špičkové české platy

V dlouhodobějším horizontu se platy lékařů, ale i zdravotnického personálu, samozřejmě zvyšovat budou. Příklad vyspělejších okolních zemí, v našem případě bohatého Rakouska a na pozici špičkové evropské země se vracejícího Německa, bude dál vytvářet tlak, aby se i český lékař stal z dnes nadprůměrně ohodnoceného povolání povoláním ohodnoceným špičkově.

Nebude to vždy a všude, budou existovat značné rozdíly, tak jako existují značné rozdíly i v nemocnicích samotných, ale tak jako už dnes není učitel podprůměrně placeným zaměstnáním, zlepší se během příštích let i postavení lékařů.

V žádném případě to neznamená, že budou mít srovnatelné platy se svými rakouskými, nebo německými kolegy, na to česká ekonomika nemá. Bude stačit, že budou mít podobné postavení, jako my všichni, kteří tady zůstáváme, byť bychom za stejnou práci v Německu mohli brát dvakrát tolik. Což je daň za luxus toho, že člověk žije v zemi, kde se narodil, a nemusí se stát dobrovolným emigrantem. Pokud se ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi podaří vytvořit u lékařů naději, že se jejich postavení zlepší v horizontu několika let, vezme většina své výpovědi zpět nebo přinejmenším zůstane v českém zdravotnictví. Protože je faktem, že v Německu ani Rakousku čtyři tisíce volných míst nemají. To by se totiž tamní zdravotnictví muselo už dávno položit.

Autor je redaktorem Lidových novin

Foto: profimedia.cz