Diskuze: Česká národní banka v minusu. Je čeho se bát?

Jan Altman|5. 3. 2019 09:38| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2019 18:28

Tak si s dalšími socialisty založte ty družstevní výrobny bot, kde se navzájem budete mít rádi a nebudete se vykořisťovat. Ale nemontujte se do života ostatním.

Jan Altman|5. 3. 2019 09:35| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2019 17:40

1) Žádná deflace nenastává
http://www.shadowstats.com/alternate_data/inflation-charts

2) I když dojde k poklesu cen, není to žádná deflace - když jednu TV dřív dělalo 100 lidí a dnes je násobným tempem seká jeden robot, tak to je růst efektivity a logicky se projeví jako pokles cen (a lidem zbude více peněz na jiné věci)

3) I kdyby poklesl objem peněz v ekonomice (tedy skutečná deflace - vyfouknutí nafouknuté peněžní zásoby), tak je to jen dezinflace, korekce předchozího nadměrného umělého nafouknutí měnové zásoby. Je opravdu humorné, když levičáčtí keynesiánci kvičí jak by je na nože bral, když poté, co nafoukli v ekonomice X bublin (dotcom, nemovitosti, ..) nadměrnou emisí peněz, dojde k mírné korekci. A oni hned při každé praskající bublině (kterou oni způsobili) kvičí, že je rychle potřeba nafouknout X dalších, aby peněz v oběhu furt přibývalo masivním tempem.


Naštěstí se blíží konec měnových monopolů centrálních bank. Lidé budou mít stále menší důvod nechat se okrádat státem generovanou inflací. Dříve či později budou státní papírky vystaveny silné konkurenci alternativních měn a buď se chytnou za nos, nebo skončí. Ale zatím to vypadá na opak - že státy a centrální banky dělají možní i nemožné, aby státní fiat zruinovali. Za mě palec nahoru.

Alexander Novotka|4. 3. 2019 19:09| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2019 18:28

…člověk má potřeby, které musí uspokojit, aby vůbec fyzicky přežil, a tak se velmi snadno ocitne v podmínkách, kdy jednoduše svobodu volby nemá, resp. kdy jednou z voleb je toliko chcípnout hladem, či zimou…
V tomto jste prostě úplně mimo. Je to sice otázka volby, ale jiné než píšete.
Co brání každému vytvořit si takové podmínky, aby mohl vstupovat do té směny dobrovolně? Proč bych měl já (nebo klidně i Vy) „truchlit“ nad – eufemisticky řečeno – promarněným talentem, který tím, že na sobě nepracuje, skončí pouze u lopaty a je tudíž dle Vaší teze vykořisťován? Kromě toho, že já jsem si zvyšoval kvalifikaci, zatímco on pracoval na tvrdnutí jater, máme přece stejné podmínky, ne?
Souvisí to úzce s motivací – Vámi preferované prostředí je silně demotivující (je to čistý socialismus, marxismus, chcete-li), a vede spíš k výše uvedenému tvrdnutí jater, zatímco ve skutečném kapitalismu (ovšemže bez suché vody aka tržního přerozdělování) opravdu nic nebrání Fuldovu proletariátu vyrábět lepší a levnější boty než Baťa. Tak směle do toho.
Nedělám si iluze, že jste to pochopil (aspoň se nad tím zkuste zamyslet), ten rozdíl je v motivaci a přístupu, nikoli vynucené solidaritě (kterážto tím pádem žádnou solidaritou není).

Alexander Novotka|4. 3. 2019 18:34| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2019 15:18

Vyhnul jste se širokým obloukem odpovědi. Kolik?

Deflace není problém, ani pokud ji definujete jako snížení množství peněz obíhajících v ekonomice, ani jako pokles cen. Třeba elektronika je fakticky permanentně v deflaci. Nebo Vy máte ještě stále svoji Nokii 3310? A ne, skutečně si dnes nekoupím jenom 9 rohlíků jenom proto, že zítra si jich za stejnou sumu koupím deset. Navíc mezi deflací a recesí či krizí není žádná prokazatelná kauzalita, Vaše strašení odkazující ke zvýšené dynamice opačného procesu za něco takového samozřejmě nepovažuji. Takže kolik?

Richard Fuld|4. 3. 2019 18:28| reakce na Jan Altman - 4. 3. 2019 16:22

Ale kdepak. Neberu trh jako hru s nulovým součtem a ani takový systém jako základ mých názorů nijak nepotřebuji. Trh považuji za prostředí, kde se vytváří nové hodnoty a kde se tyto hodnoty distribuují podle pravidel vznikajících na základě svobodné směny. Tato distribuce samozřejmě reálně existuje. A ano. Čistě teoreticky může dokonce platit, že s touto distribucí (já to nazývám tržním přerozdělováním) mohou být všichni zúčastnění spokojeni, protože by přece podle Vás(!) jinak dobrovolně dané směny nerealizovali, že. Tady je ale ten detail, ve kterém samozřejmě celá ta Vaše teorie selhává, protože Vy na základě splnění formálních(!) podmínek (uzavření kontraktu) dovozujete materiální(!) závěr o spokojenosti obou stran daného kontraktu. To, že byl uzavřen kontrakt, považujete za důkaz, že obě strany jsou s výsledkem spokojeny. Mohu Vás ujistit, že takto to ve skutečném světě nefunguje a že rozhodně ne všichni, kdo formálně dobrovolně směňují např. svou práci za mzdu, jsou z parametrů takové směny skutečně nadšení. Celé je to jen Váš teoretický konstrukt, který vede k pouze teoreticky svobodné společnosti, v níž jsou všichni teoreticky spokojeni s tím jaké směny realizují, protože (Vašimi slovy) by je jinak přece vůbec nerealizovali. Logicky je to správné jen zdánlivě a jen na základě zcela povrchního (formálního) pohledu na věc. Při konfrontaci s realitou je to ale čirý nesmyl, protože svoboda volby je ve Vašem konstruktu jen zcela opět jen teoretická, neboť nebere v potaz, že člověk má potřeby, které musí uspokojit, aby vůbec fyzicky přežil, a tak se velmi snadno ocitne v podmínkách, kdy jednoduše svobodu volby nemá, resp. kdy jednou z voleb je toliko chcípnout hladem, či zimou. V takové situaci ale někdo jiný má velmi silný vydírací potenciál, který velmi často zneužije ve svůj prospěch. Proto je také velmi nevhodné usilovat o zavádění volnotržního zdravotnictví, kde se pacient může ocitnout ve fatálně nevýhodné situaci s každým závažnějším onemocněním nebo úrazem.

Pokud chybí skutečná svoboda, která nastává pouze v situaci, kdy nic k fyzickému přežití nepotřebuje (to by mohl simulovat např. základní nepodmíněný příjem), nebo když o samotný život už nestojíte, pak výsledkem značné části těch tzv. "dobrovolných" transakcí bude pouze více či méně zneužití slabšího postavení strany dané směny směnou s postavením silnějším. Jak jsem už mnohokrát napsal. Celý ten anarchokapitalismus se vždy scvrkne pouze do prostředí, kde platí jediné právo - "právo" silnějšího. To vše pod vlajkou tak ctnostné věci, jako je nastolení svobody jednotlivce.

Baťa si nepřišel na miliony, tak že sám poskytl milionům lidí boty. Sorry jako, k tomu potřeboval zaměstnance, kteří ty boty vyrobili. A právě v okamžiku, kdy Baťa rozděloval tržby za utržené boty mezi své zaměstnance, své dodavatele a sebe, dochází k tržnímu přerozdělování, byť na základě svobodně uzavřených směnných kontraktů mezi všemi zúčastněnými. Po sté opakuji, že tuto skutečnost nikterak nekritizuji a moje názory nikterak nesměřují k odstranění trhu a kapitalismu. V tom se tedy dost od marxistů liším. Je možné, že Vy rozdíl nevidíte, protože razíte nejspíš myšlenku, kdo není s námi je bolševik. :-) Ostatně sám se ve své odpovědi přistihujete u toho, že instinktivně zcela přesně tržnímu přerozdělování rozumíte, když uvádíte, že přece každý si může založit konkurenční firmu k té Baťově a pokusit se otočit směr tržního přerozdělování k sobě. :-) Tím jste se takříkajíc střelil pěkně do vlastní nohy. :-)

Richard Fuld|4. 3. 2019 17:44| reakce na Josef Fraj - 4. 3. 2019 17:06

Kým je tato definice všeobecně přijímaná? Já tvrdím, že přerozdělování může být jak násilné, tak dobrovolné a to, že Vy tvrdíte, že je to v rozporu se "všeobecně přijatou" definicí, je mi fakt jedno a nemá na to na správnost mého tvrzení žádný vliv. Pro mě jsou důležité účinky daného procesu, a ty jsou jednoduše u obou typů přerozdělování obdobné. Liší se pouze směrem přerozdělování od koho ke komu.

Richard Fuld|4. 3. 2019 17:40| reakce na Jan Altman - 4. 3. 2019 16:14

Stát nic nemrví. Pokud nastává deflace je to obvykle z důvodu selhání trhu a stát je tehdy na vině snad jen z toho důvodu, že deflaci intervencí do tržního prostředí včas a účinně nezabránil.

Samozřejmě, že Vám nikdo nebude bránit, abyste si za své peníze koupil cokoliv, co považujete za výhodnější. Nikdo Vás nenutí nakupovat státní dluhopisy za jakýchkoliv podmínek.

Josef Fraj|4. 3. 2019 17:06| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2019 12:29

To není ideologická definice, ale všeobecně přijatá definice. To vy si vytváříte vlastní definice a vlastní fuldojazyk, kterému pochopitelně nikdo kromě vás nerozumí. Asi jako byste z definice války vypustil násilí a mluvil o mírové válce.

Jan Altman|4. 3. 2019 16:22| reakce na Josef Fraj - 2. 3. 2019 12:08

Samozřejmě že to je blábol.
Když je směna dobrovolná, je nutně výhodná pro obě strany (jinak by ta strana, pro kterou to je nevýhodné, se směnou nesouhlasila). Nedochází tedy k žádnému přerozdělování, ale ke zvýšení užitku/bohatství obou stran.
A samozřejmě: pokud budu tak schopný, že zvládnu uspokojit potřeby ne dvou lidí, ale dvou milionů, každému z těch dvou milionů lidí zvýším jejich užitek/blahobyt o 1000Kč a sobě jen o 10Kč, tak holt 10Kč krát 2 miliony => moje bohatství vzroste o 20 mega. A ne tím, že bych od někoho k sobě něco přerozdělil (a už vůbec ne proti vůli ostatních, silou). Naopak, ostatním jsem prospěl v součtu dvěma miliardami (a sobě jen 20 M).

Fulda je holt marxista a bere trh jako hru s nulovým součtem. Co jeden vydělá druhý prodělá (takže asi bohatství v součtu lidstvo má furt stejné, jako v době kamenné). A následně marxisti cítí potřebu toto přerozdělení nějak kompenzovat.

Pokud má Fuldův proletariát problém s tím, že nějaký Baťa si přišel na miliony (tím, že všem poskytl kvalitní a levné boty), tak nechť si proletáři založí vlastní družstevní fabriku na boty a zkusí "tržně přerozdělovat" směrem k sobě. Nikdo jim v tom nebrání.

Jan Altman|4. 3. 2019 16:14| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2019 15:18

Přesně. Když v Dachau budete Židy jen mlátit, kdežto v ulicích je budou SA zabíjet, tak se Židé budou dobrovolně hlásit do Dachau.
Super, ne?
A stejně tak si někdo (ze zoufalství!) koupí záporně úročený státní dluhopis - bohatě stačí, když všechny ostatní možnosti stát zmrví tak, že budou ještě hroší.

Sice nechápu, proč by si člověk raději nekoupil třeba zlato, bluechip akcii či měnu s nezáporným úrokem a bez rychlerostoucí zásoby, ale budiž - asi již máte plán, jak je tak znevýhodnit, aby státní dluhopis s úrokem minus 2% při oficiální inflaci 2%, reálné 6% a růstu měnové zásoby 8% vypadal jako nejlákavější možnost.
Všechno jde, když se chce, jen se holt tomu občas musí trochu Pol Potovsky pomoct. Skvělý systém, kde se dluhy v násobcích ročního HDP, záporné úroky a QE tisk považují nejen za normu, ale dokonce za nutnost pro zachování takového systému. A některým to dokonce ani nepřijde divné...

Richard Fuld|4. 3. 2019 15:18| reakce na Alexander Novotka - 4. 3. 2019 13:51

To záleží na okolnostech. Když bude nákup státního dluhopisu se "zápornými kupony" pro kupce výhodnější, než jiné alternativy (což si každý bude moci spočítat), pak si je určitě pořídí. Jinými slovy, když tempo znehodnocování mnou držených peněz bude nejnižší právě u státního dluhopisu, tak si ho pořídím, pokud nenajdu něco lepšího ke koupi (např. akcie). Nicméně uznávám, že záporné nominální sazby mohou činit (nepředvídatelné) potíže. Nevnímám to jako bezproblémovou věc.

Jen doplním, že pokud bude míra deflace vyšší, než činí nominální záporná úroková sazba, pak se Vaše prostředky budou zhodnocovat o reálnou kladnou úrokovou sazbu i v případě záporných nominálních úrokových sazeb. Problém zde samozřejmě vidím v představě, že by se deflace mohla stát bezproblémovým jevem, pokud budeme mít "lék" v podobě záporných nominálních úrokových sazeb. Obávám se, že deflace způsobená poklesem kupní síly poptávky je velký problém a že řešením nejsou záporné nominální úrokové sazby. Jinými slovy jsem značně skeptický v tom ohledu, že by nám mohly záporné úrokové sazby nějak relevantně pomoci při krizi způsobené relativní slabostí agregátní poptávky vůči nabídce. Aby se v deflaci nedostávali do problému producenti, musely by pružně směrem dolů reagovat na deflaci i nominální mzdy, což by mohl být problém. Dalším problémem deflace by bylo splácení úvěrů s fixní úrokovou sazbou. Splátky by u anuitních splátek zůstávaly konstantní, ale příjmy by klesaly (producentům i spotřebitelům).

Podle mého názoru je nejlepší strategií snaha o udržení nízké inflace, tedy sledování současné politiky centrálních bank v podobě inflačního cíle, přičemž v době nulových úrokových sazeb by krizi slabé poptávky měly řešit vlády prostřednictvím "konvenční" fiskální expanze.

Richard Fuld|4. 3. 2019 15:01| reakce na Jan Altman - 4. 3. 2019 14:17

Já nic z definice nevypustil. To si tam jen pan Fraj sám doplnil(!), že přerozdělování je nutně násilné. :-) Já jen odstranil to jeho nadbytečné doplnění.

Jan Altman|4. 3. 2019 14:17| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2019 12:29

Tak to já tedy vypustím z definice nějaká další omezení a pak se přerozdělováním stane i jízda na kole, spánek a hniloba brambor.

Alexander Novotka|4. 3. 2019 13:51| reakce na Richard Fuld - 4. 3. 2019 13:24

A kolik těch státem emitovaných dluhopisů se zápornou nominální sazbou v neprobádaném a nepredikovatelném prostředí si koupíte Vy? A kolik si jich koupí Lojza s Frantou?
Tedy, jestli nejsou padlí na hlavu, tak ani jeden.

Richard Fuld|4. 3. 2019 13:24| reakce na Jan Altman - 3. 3. 2019 17:26

Bohužel ekonomka Lipovská (a jaká to náhoda, že stejně jako Václav Klaus) nepochopila daný článek MMF. Píše nesmysly o tom, jak byste při výběru peněz v hotovosti dostávali jen část vybírané částky. Autory onoho článku navrhovaný systém by ale pracoval opačně, než píše Lipovská (a Klaus). K přepočítávání by docházelo naopak až při vkládání hotovosti na bezhotovostní účet (nikoliv při výběrech hotovosti z vkladových účtů, tam by platil kurz 1:1). V těchto případech by byla částka připisovaná na účet snížena adekvátně záporné úrokové sazbě a uběhlému času držení hotovosti. Obdobně by to platilo i při placení v hotovosti, kdyby hotovost byla přepočítávána na bezhotovostní peníze.

Dále Lipovská tvrdí, že zavedení záporné nominální sazby by představovalo skryté zdanění peněz. A opět pravý opak je pravdou. Ke zdanění hotovosti dochází právě při kladných úrokových sazbách, prostřednictvím tzv. ražebného. Záporné úrokové sazby by naopak vedly ke ztrátám ČNB ve vztahu k objemu emitované hotovosti, protože by ČNB musel platit úrok bankám (zatímco při kladných sazbách by docházelo k inkasu úroků od bank).

Záporné nominální sazby nemohou být vnímány jako zdanění ani ve vztahu k státnímu dluhu. Státní dluh představuje peníze, které stát nevybral od občanů na daních a ve prospěch občanů tyto peníze utratil. V tomto ohledu je možné na státní dluh pohlížet jako na daně, které budou uvaleny na občany teprve v budoucnu, kdy bude státní dluh těmito novými daněmi splácen. Pokud ale bude stát emitovat dluhopisy při záporné nominální úrokové sazbě, pak nelze mluvit o zdanění. Naopak záporná sazba bude státní dluh snižovat, což znamená, že by se takto i snižovala případná budoucí daňová zátěž za účelem splácení státního dluhu. Záporné úrokové sazby by tak v prostředí náležité deflace mohly v dlouhodobém horizontu vést skutečně ke splacení státních dluhů. Ale nebylo by to zadarmo. Naopak by to mohlo vyjít hodně draze, protože pokud by deflace byla hnána poklesem kupní síly poptávky, dostala by se ekonomika do deflační spirály. Bylo by tak nakonec jedno, jestli se státní dluh splácí nebo ne.

Úvahy o bimetalismu jsou pak úplně mimo.

Je zde zdánlivě ještě jeden "problém", který by mohl vést k závěru, že záporné nominální sazby nejsou dobrý nápad, protože zde dochází ke změně směru toku úrokových plateb. Platilo by, že úrok bude hradit věřitel a dlužníkovi. Pak by nemělo být nic jednoduššího, než začít bohatnout tím, že se zadlužím, peníze budu držet na účtu a budu od věřitele inkasovat úroky. Avšak i zde by platilo, že banky budou půjčovat peníze a úročit vklady s kladnou úrokovou marží, takže takováto strategie by vedla zjevně ke ztrátě na straně dlužníka a zisku na straně věřitele. A pokud by se zavedl systém navržený MMF, pak by dlužník prodělal, že by držel půjčené peníze v hotovosti. Částka držená v hotovosti (potřebná na splacení jistiny) by se mu totiž znehodnocovala rychlejším tempem, než by zhodnocení držené částky inkasem úroků od věřitele.

Faktem tak zůstává, že odborníci z MMF vynalezli účinný a na úrovni jednotlivých států realizovatelný způsob, jak zavést záporné nominální sazby a současně nezrušit hotovost. :-)

Přestože se zřejmě podařilo najít způsob, jak zavést záporné nominální sazby, mám za to, že uvolňování měnové politiky v krizi touto cestou je značně riskantní, neboť bychom se dostali do zcela neprobádaného a nepredikovatelného prostředí. Daleko bezpečnější a účinnější by bylo použití "konvenční" zbraně v podobě fiskální expanze na podporu kupní síly poptávky, optimálně doprovázeného QE, které by mohlo vládám vytvořit příslušný prostor pro onu fiskální expanzi. Tento způsob reakce na krize je ale spojen s dalším růstem státních dluhů, proto podmínkou pro vydání se touto cestou by muselo být pochopení toho, že rostoucí státní dluh není problémem. Že je to "problém" řešitelný na úrovni účetnictví centrálních bank, a to právě díky tomu, že se pohybujeme v systému účetních peněz.

Richard Fuld|4. 3. 2019 12:29| reakce na Josef Fraj - 2. 3. 2019 12:07

Z Vaší ideologické definice je přerozdělování možné pouze násilím. Moje definice toto omezení neobsahuje a tedy i tržní přerozdělování na bázi dobrovolné směny má účinky přerozdělování a tedy i je přerozdělováním.

Alexander Novotka|4. 3. 2019 09:35| reakce na Josef Fraj - 4. 3. 2019 07:49

Vynikající nápad, leč pochybuji, že by to vzala :-) má dost své vlastní práce.

Jan Amos|4. 3. 2019 09:25| reakce na Josef Fraj - 4. 3. 2019 07:49

Už několikrát jsem si říkal, že Michal Kašpárek v čele Finmagu mi zní podobně jako páter Koniáš šéfredaktorem Literárních listů.

Josef Fraj|4. 3. 2019 07:49| reakce na Jan Altman - 3. 3. 2019 17:26

Lipovské už jsem si několikrát všiml. Zajímavá dívčina. Mimochodem představte si, že by šéfredaktorem finmagu byl místo svazáka Kašpárka někdo, jako ona.

Josef Fraj|4. 3. 2019 06:57| reakce na zdeněk švácha - 3. 3. 2019 15:16

Tak na ekonomických oborech to snad nebude tak zoufalé, ale zkuste se zeptat absolventů technických a přírodovědeckých oborů, kteří tak rádi zesměšňují ekonomii (nechme teď stranou zda oprávněně nebo ne) na základní ekonomické pojmy a vztahy. Z toho, co často slyšíte, by se dala napsat humoristická knížka, kdyby ekonomická negramotnost těchto absolventů nebyla vážný problém.

Jan Altman|3. 3. 2019 17:26| reakce na Richard Fuld - 1. 3. 2019 10:06

https://ct24.ceskatelevize.cz/ekonomika/2740397-ekonomka-lipovska-svet-bez-hotovych-penez-ztresteny-a-nezodpovedny-experiment

zdeněk švácha|3. 3. 2019 15:16

Pan Fraj píše, že chybí ve státním školství finanční gramotnost. Na základce to bude skoro na pastelky. Na středních školách to samozřejmě učíme. Mimo ekonomické školy ty výsledky asi nebudou valné. Je totiž problém vysvětlit studentům, aby vůbec pochopili hrubou a čistou mzdu a odvody a to je problém. Ostatně je problém to vysvětlit i některým kantorům. Pro někoho je problém pochopit hrubou mzdu + odvody berňáku, sociálce a zdravotce. To pak otvírají oči!!! Pak se nemůžeme divit, že spousty lidí nechápou vysokou ekonomiku ČNB -včetně mě, nejsa ekonomem. Nicméně stejně stále platí + je plus a - je mínus.

Jan Altman|2. 3. 2019 19:12| reakce na Honza _ - 1. 3. 2019 15:53

Nebojte, maká na tom:
http://www.ihned.cz/ekonom/c1-66497440-centralni-banky-bez-munice-pristi-recesi-budou-celit-zapornymi-sazbami

Josef Fraj|2. 3. 2019 12:08| reakce na Josef Fraj - 2. 3. 2019 12:07

DOBROVOLNÁ směna, takže se z definice o žádné přerozdělování jednat nemůže. Celé je to Fuldův choromyslný blábol.

Josef Fraj|2. 3. 2019 12:07| reakce na Jan Capouch - 1. 3. 2019 21:01

Přerozdělování z definice znamená, že někomu něco násilím vezmete a dáte to někomu jinému (nebo sobě). V svobodném tržním prostředí probíhá

Jan Capouch|1. 3. 2019 21:01| reakce na Richard Fuld - 1. 3. 2019 17:48

A jaká je míra toho tržního přerozdělování?

Richard Fuld|1. 3. 2019 17:48| reakce na Jan Altman - 1. 3. 2019 12:50

Ano. Intervence proti koruně znehodnotila platy, úspory, důchody vyjádřené v cizí měně. Ale ztráty, které utrpí ČNB návratem kurzu zpět(!) přece podle Vaší logiky lidem neuškodí (naopak dochází k zpětnému zhodnocení platů, úspor, důchodů vyjádřených v cizí měně). Závěr? Tím co škodilo byla samotná intervence (doprovázená ziskem ČNB), nikoliv až následná ztráta ČNB ze zpětného posilování koruny.

Pokud na intervenci spekulanti vydělali, pak to byla ČNB, kdo prodělal, nikoliv občané ČR. Ta ztráta je v bilanci ČNB, nikoliv v "rozvahách" občanů a dalších subjektů usazených v ČR.

Ke státním dluhům. Vámi uváděný efekt vytěsňování je v prostředí účetních peněz principiálně nemožný. O něčem takovém by bylo možné uvažovat v prostředí s konstantním objemem peněžní zásoby, kde by banky toliko zprostředkovávaly úvěry uspořených prostředků (zlatý standard + bankovnictví 100% rezerv). Pak by teprve platilo, že pokud banka půjčí z omezeného množství v ní uložených úspor státu, pak tím snižuje objem peněz, které může půjčit také někomu jinému.

V systému účetních peněz však jakákoliv půjčka státu nikterak neomezuje objem peněz, které muže tatáž banka půjčit jiným subjektům. V tomto jsou banky omezeny pouze pravidly kapitálové přiměřenosti a dalšími regulacemi.

K inflačnímu přerozdělování sice trvale dochází ale, ne stále stejným směrem. V případě kladných reálných úrokových sazeb jsou znevýhodňováni dlužníci, v případě záporných úrokových sazeb, jsou znevýhodňováni věřitelé. Období kladných a záporných reálných úrokových sazeb se střídají. Reálné úročení státních dluhopisů nebývá jen v záporných hodnotách. To by je nikdo nekupoval. Pravdou ale je, že banky i investoři mají dlouhodobě o státní dluhopisy zájem. Jen doplním, že inflační přerozdělování není tedy jednosměrné a současně není nikterak dramatické. Naproti tomu tržní přerozdělování probíhá dlouhodobě stále jedním směrem a jeho míra je v porovnání s inflačním přerozdělováním významně vyšší.

Honza _|1. 3. 2019 15:53| reakce na Richard Fuld - 1. 3. 2019 10:06

Mně by to nevadilo, kdyby se centrální banka ztratila :-)

Jan Altman|1. 3. 2019 12:50| reakce na Richard Fuld - 1. 3. 2019 10:06

Jelikož neexistuje nic jako oběd zdarma, vždy to někdo zaplatí.

Intervenční zásah ČNB platí všichni držitelé korun, které se jim tím znehodnotily. Co vydělali spekulanti či exportéři, to ztratili držitelé erárního fiatu a importéři (což jsme všichni, ropou počínaje).

Obdobně se státním dluhem. Jednak dochází k efektu vytěsňování (co kdo půjčí státu nepůjčí firmám na investice) a jednak samozřejmě opět dochází k inflačnímu přerozdělení/zdanění - opět od držitelů korun (a reálně záporně úročených dluhopisů) k někomu jinému (třeba k tomu, kdo dostal předraženou státní zakázku financovanou tím dluhem).

Kdyby ty zásahy byly opravdu neutrální, nebyl by důvod je dělat.

Richard Fuld|1. 3. 2019 10:06

Vysvětlit lidem, že ztráta centrální banky není žádný problém, je obtížné, protože jde o stejný důvod, proč není závažným problémem státní dluh.