Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Česku hrozí odliv mozků, může si za to samo

Janis Aliapulios | 2. 3. 2021 | Vstoupit do diskuze – 18 komentářů

Těžko hledat v Česku někoho, kdo by si nekladl otázku, proč právě jeho země zvládá pandemii covid-19 nejhůř na světě. Jednoduchá odpověď neexistuje, ale jisté je jedno: na problémy jsme si zaseli dávno před tím, než o novém koronaviru kdokoli vůbec slyšel.

Česku hrozí odliv mozků, může si za to samo

Zdroj: Shutterstock

Nechali jsme se příliš uspokojit tím, že se zemi ekonomicky daří. Navzdory varováním expertů z řady různých oblastí jsme rezignovali na řešení zásadních výzev a spokojili jsme se s fungováním na autopilota. Přístup, který do té doby díky příznivým okolnostem celkem obstojně fungoval, se v krizi sesypal. Důsledky teď vidíme a neseme v různých oblastech všichni.

Existuje ale ještě jedna rovina, kterou si zatím uvědomuje málokdo. Přitom má potenciál napáchat do budoucna obrovské škody. Možná ještě větší než skokový nárůst státního dluhu o předpokládaných zhruba 900 miliard korun na více než 2,5 bilionu během pouhých dvou let (2020 a 2021).

Nepříjemné prozření

Mnozí příslušníci generace narozené po roce 1989 zažili loni vůbec poprvé pocity, které jejich rodiče z minulosti zpravidla dobře znají. Nejistota, nervozita, frustrace, omezení svobod a možností, jež dosud brali za nedotknutelné. A v neposlední řadě také silné rozčarování z toho, že stát se víc než jako partner chová v lepším případě jako podezřívavý soused, v horším rovnou jako nepřítel.

Samozřejmě že s obdobím totality se stávající situace zdaleka nedá srovnávat. Ale pro lidi, z nichž podstatná část dosud náznak něčeho podobného pocítila maximálně při cestě po rozbité dálnici a svou vazbu na veřejnou správu si uvědomovala mnohdy jen při výměně expirovaných osobních dokladů, byl rok 2020 zkrátka obrovský šok.

Zdá se, že postupně přibývá těch, u kterých optimismus, energii a důvěru z období před pandemií vystřídala ostražitost a zárodky zmaru.

Kdyby šlo o ojedinělé zjitření emocí, až na výjimky by na něj všichni velmi rychle zapomněli. Zase by se začali soustředit jenom na to, jak co nejrychleji zvládnout pandemii a jak k tomu můžou sami přispět. Ale s tím, jak představitelé moci vršili další a další přešlapy (a to nejen v řízení chodu země, ale i co do způsobu komunikace), začalo čím dál víc především mladých lidí přemýšlet o tom, v jakém stavu skutečně Česko je. A jaké jsou jeho vyhlídky do budoucna.

Brain drain po Česku

Brain drain neboli odliv mozků se říká tomu, když ze země odcházejí vzdělaní a kvalifikovaní lidé. Většinou to bývá kvůli mizerným vyhlídkám na budoucí uplatnění.

Česko tenhle fenomén potrápiil už dvakrát: před rokem 1989, kdy čeští vědci prchali zejména do Rakouska, a ze strachu před budoucím uspořádáním státu i těsně po něm. Stanislav Brouček a Tomáš Grulich tuto migraci ve své knize Nová emigrace z České republiky po roce 1989 a návratová politika z roku 2014 vyčíslili na zrhuba 2,2 milionu Čechů žijících ve světě.

Dostat tyhle lidi zpět je těžké: v tuzemských podmínkách často nejde zahraniční konkurovat nejen výdělky, ale ani celkovou kvalitou života. Negativní vliv na ekonomiku zatím aspoň částečně vyvažuje příliv mozků z východních zemí, pro které je Česko bohatá a bezpečná a demokratická země. Vidět je to zejména ve zdravotnictví, kde například přibývá kvalifikovaného personálu z Ukrajiny.

Mnohým z nich se začal před očima skládat nepříliš hezký obrázek. Tím spíš, když se kvůli zbytečně vyhroceným výměnám názorů na situaci kolem covidu začaly k efektu chyb politiků přidávat i úvahy o složitém soužití s ostatními lidmi. Ať už v rodinách, nebo v širším okolí.

Někteří nad tím vším určitě nakonec mávnou rukou. Ale zdá se, že postupně přibývá i těch, u kterých optimismus, energii a důvěru z období před pandemií vystřídala ostražitost a zárodky zmaru.

Země bez perspektivy

Příkladem toho, kam až může plně rozvinutý zmar v extrémním případě dojít, je Řecko. To v poslední dekádě přišlo v důsledku hluboké finanční a dluhové krize o bezmála půl milionu lidí. Ti i s ohledem na mimořádně vysokou nezaměstnanost usoudili, že větší šanci na životní úspěch budou mít v zahraničí.

Zpravidla šlo o mladé vysokoškolsky vzdělané lidi, tedy ty, kteří by jinak mohli být základem ekonomické i demografické obnovy země. Většina z nich díky svému vzdělání, talentu a předpokladům v zahraničí uspěla a usadila se tam. Mnozí řečtí expati se tak do své vlasti pravděpodobně nikdy nevrátí.

Anketa

Jak vnímáte Česko vy?

Nejde přitom jen o ztrátu velké části intelektuální základny, ale také o miliardy eur, které Řecko investovalo do jejich vzdělání. O odhadem víc než devět miliard eur (235 miliard Kč), o které nejzadluženější evropská země kvůli tomuto fenoménu přichází každý rok na daních. O prohloubení už tak velkého problému se stárnutím populace a těžko vyčíslitelných společenských ztrátách ani nemluvě.

Ke stavu, ve kterém se ocitlo Řecko, má Česká republika aspoň po ekonomické stránce naštěstí ještě hodně daleko. I tak ale bohužel přibývá lidí, kteří si kladou otázku, jestli je a jejich děti čeká v Česku dobrá budoucnost. I kdyby těch, kteří nakonec dospějou k záporné odpovědi, byl ve srovnání s Řeckem jen zlomek, máme zaděláno na pořádné potíže.

Naděje schází

Zvládnutí pandemie je mezitím v nedohlednu. A ani poté se s ohledem na tvrdě zasažené veřejné finance, neřešené reformy a ztrátu důvěry ve stát dlouhodobé vyhlídky o moc nezlepší.

Dezinformace, koronavirus

I přes to, že složité hledání vhodné alternativy pro místo k životu, náročný nový začátek na úplně cizím místě a riziko neúspěchu mnohé lidi od zpřetrhání společenských vazeb a odchodu do zahraničí nejspíš odradí, je nejvyšší čas uvědomit si, že bariér je dnes v tomto ohledu mnohem méně než před revolucí.

Na hranicích už nejsou ostnaté dráty, vzdělaní mladí lidé se v zahraničí bez problémů domluví a Češi, kteří se ucházejí o kvalifikovaná místa, už pro západní zaměstnavatele dávno nemají „východoevropské stigma“ jaké víc či míň mívali dřív. Stačí málo a mozky si svou country for the future půjdou hledat jinam.

Finmag v novém!

Finmag srpen 2020Zdroj: Finmag

Kasaštyk. „V pondělí to vymyslíme, v úterý a ve středu se na tom dělá a ve čtvrtek to můžeme spustit. Jinde se do čtvrtka nesejde vedení.“ Tak vaří bří Kasové Pilulku.

Stříbrná. Téma čísla stáří. Pavel Jégl o nemilém průvodním jevu dlouhého života: dlouhém stáří. Jirka Hovorka spočte domovy pro seniory, pečovateláky a pečovatele. Co to stojí? Robert Vlach ví, proč volnonožci vydělávají do osmdesáti.

FIN.Finanční část magazínu poví, koho sledit na Twitteru, jak zbohatnout sběrem kamení či psích h., jak neřídit automobilku a na co mají majitelé bitcoinů pět let, jestli se o ně nechtějí bát.

S mate- a dramatikem Reném Levínským mluvil Michal Kašpárek. I o tom, že na covid nestačí opsat německé recepty. Nejsme Němci.

Janis Aliapulios

Janis Aliapulios

Tiskový mluvčí Národní rozpočtové rady. Dříve novinář se zkušeností z Hospodářských novin či Rádia Z. Zajímá se o veřejné finance, svět investic, politiku i média. Ve volném čase házenkář, příznivec přijetí € a uživatel Twitteru,... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 18 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 3. 3. 2021 12:17

Odejdou celé firmy, zaniknou celá odvětví. Jistě jste zaregistroval již probíhající deindustrializaci Evropy. Nyní se to zrychlí.

Že budou odcházet i jednotlivci, to je jen taková třešnička na dortu.

Někdo odejde fyzicky - mnoho vysokoškoláků s tím počítá už při volbě oboru a během studia už aktivně hledají, kam jít - a to se zintenzivní - jen koukněte na ten BrainDrain v Rumunsku či Pobaltí, to není žádná marginálie!! To je dost fatální věc.

A někdo odejde virtuálně. Neberme podobu světa za konstantní. Byznys s nejvyšší přidanou hodnotu se přesouvá na globální bezhraniční internet, rozjíždí se měna globálního internetu, rozjíždí se DeFi (decentralizované finanční služby), rozjíždějí se anonymní tržiště a komunikační platformy. Zvyšování daní ve vyspělém světě rapidně zvýší poptávku po těchto řešeních, což povede k jejich zrychlenému vývoji (nalije se do toho více peněz).
A samozřejmě nastává generační obměna - staří páprdové jsou nahrazování mladší generací, pro kterou je internet i krypto zcela nativním. Blockchain i bitcoin se již učí na Harwardu, MIT, ...

A samozřejmě pro krach demokratického socialismu není nutné, aby odešli všichni produktivní.
Jelikož ten systém již nyní balancuje na hraně propasti, stačí i relativně malý šťouch, relativně malý exodus - zvlášť když je zřejmé, že utíkat budou především ti nejschopnější, tedy ti, které ten systém vysává nejvíce (a je na nich tedy nejvíce závislý).

+19
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

David Faber | 4. 3. 2021 22:40

S tou zmenou rezidencie to nemusí byť v budúcnosti až tak ružové v prípade akcií a nemovitostí. V Poľsku už majú 19% exit tax a je len otázka času, kedy a v akej výške sa to rozšíri do ďalších častí Európy:
https://www.grantthornton.global/en/insights/articles/polands-new-exit-tax-impact-on-internationally-mobile-individuals/

Ale na to sa asi aj tak nedá nijak pripraviť...

-1
+
-

Doporučujeme