Arsen Lazarevič

Federální rezervní systém (FED) a americká vláda plánují možná do americké ekonomiky napumpovat celkem 12,8 bilionů dolarů. Jedná se v tomto případě o promyšlenou a zdokonalenou keynesiánskou politiku, nebo o podvod?

Většina analytiků se shoduje, že by dolar měl ve střednědobém horizontu (3-5 let) nejspíše oslabovat. Není divu, protože přehřáté rotačky v tiskárnách chrlí do oběhu miliardy dolarů. Jakmile se rychlost jejich oběhu zvýší, můžou způsobit vysokou celosvětovou inflaci a způsobit nemalý pád dolaru.

Mléko je v současné době jedna z nejvýznamnějších potravinářských komodit. I když ho mnoho lidí nekonzumuje přímo, většina z nás si jistě s chutí dopřeje alespoň některé z mléčných výrobků, jako například smetanu, máslo, jogurt nebo sýr. Dá se tak říct, že i drobná změna v cenách mléka citelně ovlivňuje naše peněženky.

Může se situace popsaná v článku (http://www.finmag.cz/clanek/11187/) opakovat a dorazí tedy do světa enormně vysoká inflace doprovázená poklesem hospodářského růstu? Tento článek se pokusí přinést na zmíněnou otázku odpověď.

V 70. letech dorazila téměř do celého světa jako nový ekonomický jev stagflace, se kterou si tehdejší ekonomické teorie nedokázaly poradit. Jak se tehdy projevila v ekonomickém vývoji jednotlivých zemí?

S 26 100 dolary na obyvatele patří ČR podle dat http://www.cia.gov 51. místo. Srovnávat se tak můžeme například s Izraelem, který je na 49. místě s 28 200 dolary na osobu.

Je to více než rok, co krize naplno zasáhla téměř všechny akciové tituly a jejich cenu poslala doslova do hlubin. Nejvíce na krizi doplatily banky, které postupně vytahovaly jednoho kostlivce po druhém, respektive přiznávaly stále větší ztráty.

S plánem americké centrální banky Fed, která vynaloží 300 mld. USD na kupování vládních dluhopisů a 750 mld. USD na cenné papíry kryté hypotékami tím, že vytiskne nové peníze, došlo k pozvolnému růstu akcií a snižování rizikové přirážky na poli dluhopisů. Fed se tak snažil prezentovat to, že na akciových trzích dokáže zavést pořádek a zmírnit dopady krize.

I přes sílu dnešní krize, která tvrdě dopadá také na naši malou zem, lze v současné situaci vidět i určitá pozitiva. Spoustě rodinám se například díky poklesu cen nemovitostí zlevní bydlení a po překonání krize bude obecně dostupnější.

Český statistický úřad vydal zprávu o nárůstu nákladů na pracovní sílu. Zatímco v Německu od roku 2000 do roku 2008 narostly náklady na pracovní sílu o 3–4 procenta, v naší zemi došlo k nárůstu téměř o 50 procent, konkuruje nám Polsko a Maďarsko. V případě Maďarska byl však tento růst uměle „přiživován“ především nárůstem mezd ve stále se zvětšujícím státním sektoru.

Zatímco krize zasáhla především Evropu a Spojené státy, donedávna to vypadalo, že se asijské ekonomiky krizi vyhnou. V současné době lze považovat tento názor za zcela mylný, podobně jako se o velké hospodářské krizi hovořilo jen jako o záležitosti Spojených Států.

Současná krize, která s sebou nutně musela přinést i strach z budoucnosti, a tím pádem i inklinaci k tvorbě úspor, bývá často označována za zkoušku ohněm pro mnoho firem a velkých společností. Nejtvrdší zkouškou si projdou automobilky.

V jednom z aktuálních vydání časopisu EURO byl otištěn velmi zdařilý fiktivní rozhovor s Karlem Marxem. Karel hodnotí současnou krizi a odvolává se přitom na jednotlivé pasáže ze svých knih.

Americká centrální banka Fed přehodnocuje prognózy ohledně vývoje ekonomiky USA. Dolar začal krátkodobě posilovat, ale v dlouhodobém horizontu bude pravděpodobně nadále padat.

V nehostinné a nepřátelské zemi dokázali občané nového Izraele téměř nemožné. Vybudovali jeden z nejvyspělejších států světa a ještě si k tomu dvakrát vydobyli svou vlastní svobodu.

V dnešní době se otevřeně mluví o nových regulacích a nastavení takových podmínek, které by údajně měly chránit obyčejné lidi před podvody ostatních. Historie, matka moudrosti, nám však ukazuje, že přemíra regulací a neznalost může přivést jednotlivé země včetně velmocí ke zkáze. Dále nás učí, že ze společenství původně svobodných se stávaly byrokratické totalitní systémy, na jejichž vývoji jedinec neměl ochotu dále spolupracovat. Hrozí nám něco takového i dnes?

Díky tomuto přístupu spousta mocností zanikla a uvolnila místo jiným, které na aroganci v konečném důsledku také doplatily. Arogantní chování však sehrálo roli i při pádu či oslabení velkých firem, jež nedokázaly využít historických příležitostí. Pojďme se podívat alespoň na dvojici z nich.

Je zajímavé, že v souvislosti s krizí nejvíc přestřelili makroekonomové. Šéf americké centrální banky Fed Ben Bernanke například tvrdil, že účet za krizi vyšplhá na 100 miliard dolarů a že pád větších bank nehrozí.

Není to tak dávno, co u nás vyšla knížka Investiční kuchařka Beardstownských paní aneb jak jsme dobyly burzu a jak to můžete udělat i Vy. Popisuje, jak několik Američanek založilo investiční klub, začaly investovat a svým zhodnocením překonaly veškeré fondy. Jejich průměrný výnos činil 23,4 %.

Naše ekonomika se vyvíjí, produktivita roste, obchodní bilance se dlouhodobě vyvíjí (pomineme-li současnou situaci, ovlivněnou finanční krizí či recesí) taktéž pozitivně. Životní úroveň všech obyvatel by tak měla logicky růst…

Nedávno mi jeden známý, říkejme mu Michal, rozzlobeně vyprávěl o návštěvě čínské restaurace. Objednal si tradiční čínské jídlo kung-pao, které na talíři vypadalo velice lákavě a porce prý byla veliká. Když však jídlo spořádal, po několika hodinách měl žaludeční potíže.