Přes kotáry a grapy k osobité lyži. Four Oaks Skis ukazují sílu zakázkové výroby

Petra Tajovský Pospěchová
Petra Tajovský Pospěchová | 27. 12. 2022 | 18 341
byznysMoravskoslezský krajpodnikáníPodnikavé Českořemeslosuccess story

Viktor Polášek byl jedním z prvních, kteří před třiceti lety brázdili Beskydy na skialpech. Dnes lyže od čtyř dubů nasazují do volného terénu nejen beskydští fajnšmekři. Speciálně pro vás odemykáme byznys story z prosincového tištěného Finmagu.

Přes kotáry a grapy k osobité lyži. Four Oaks Skis ukazují sílu zakázkové výroby

Viktor Polášek vyrábí v Trojanovicích unikátní lyže

Zdroj: Libor Fojtík

Skialpové lyže od Viktora Poláška vypadají jako umělecké dílo. Abstrakt­ní obrazy tvořené kres­bou dřeva dělají z každé lyže unikát. „Tenhle jednoduchý, a přitom nezaměnitelný vzhled je nejspíš hlav­ním důvodem, proč lidé chtějí lyže ode mě. Mezi těmi pestrobarevnými mode­ly od velkých značek paradoxně zazáří právě přírodní tóny bez nápisů.“

„Občas si na ně zákazník nechá vypálit nějaký motiv, ale většinu přitahuje právě ten přírodní purismus v designu,“ vysvět­luje osmačtyřicetiletý muž.

Zavřené sjezdovky i vleky během covidové pandemie přivedly řadu tradičních lyžařů ke skialpům. Zatímco nárůst prodejů v sezoně 2019/2020 byl jen třetinový, v sezoně 2020/2021 už to bylo podle českých specializova­ných obchodů přes 600 procent. I díky tomu se definitivně změnilo rozložení sil na skialpovém trhu.

VIKTOR POLÁŠEK

Viktor Polášek, Four Oaks SkisLibor Fojtík

Pochází z Trojanovic. Vystudoval střední elektrotechnickou školu, ale v oboru vydržel jen pět let. V roce 1998 si udělal lyžařský instruktorský kurz a šel učit do Špindlerova Mlýna, potom na Malou Fatru, do Andorry, amerického Colorada, australského Perisher Blue a nakonec zpět do USA. Po návratu do Evropy se jeho hlavním instruktorským revírem staly Alpy. Živil se taky výškovými pracemi nebo webdesignem a grafikou. Když zrovna nestaví lyže, stará se ve stavební firmě o administrativu. Žije v Trojanovicích a má dvě děti.

 

Léta tenhle trh patřil několika velkým hráčům, dnes už na něm mají svoje stálé místo i menší re­gionální výrobci. Ať už jsou to garážoví kamarádi z amerického Oregonu jako ON3P, francouzští prašanoví specia­listé Zag, anebo Viktor Polášek ze severomoravských Trojanovic a jeho Four Oaks Skis.

Od Alp po Austrálii

Poláškův život je s lyžováním spjatý od mládí – sjezdil půl světa jako lyžařský instruktor a horský vůdce. „Dokud jsem neměl rodinu, učil jsem lyžování v Austrálii nebo Spojených státech – pak už jsem si nechal jen stálé zá­kazníky v Evropě. Léta si mě najímali stejní lidé do Svatého Mořice, s dal­šími jsem rok co rok býval ve Francii. Pro někoho, kdo v horách spává pod stanem i v zimě a většinu života šetřil, aby měl na cestování, to byl zajímavý pohled do světa lidí, co se nemusejí ohlížet na peníze. Moje práce většinou obnášela s nimi půl dne lyžovat a pak se stravovat po michelinkách. Prostě instruktor a společník pro smetánku.“

Švýcarské a francouzské hory Viktor Polášek původně znal hlavně z lowcostových skialpových výpadů v mládí. „Bylo nám dvacet, měli jsme první skialpy a něco najezděno na Slovensku. Informace jsme posbírali v knížkách a vypravili se s kluky na Mont Blanc. Dojeli jsme tam, tušili jsme, že by to chtělo nějakou aklima­tizaci na výšku. Ale bylo hezky, a tak jsme se trochu dospali na parkovišti a rovnou vyrazili k chatě pod Bosson­ským ledovcem.“

Nahlédněte VIktoru Poláškovi pod ruce v galerii

„Tam jsme přespali ve stanu, ráno vyšlápli na lyžích, co to šlo, a hřebínek k vrcholu jsme došli na botách. A pak jsme si to sjeli dolů. Bez lana, bez jištění. Když jsem o pár let později viděl Bossonský ledovec v létě, tak mi nad všemi těmi trhlinami vstávaly vlasy na hlavě hrůzou. Mohli jsme skončit v kterékoliv z nich. A podobným stylem a se sebevědomím mládí jsme další rok vyšli i na Monte Rosu a Matterhorn.“

Nějakou dobu mi stačilo jen stavět dům – ale pak už to byla nuda. Vymysleli jsme si s kamarádem, že si postavíme lyže.

Rok s lisem

Podobné psí kusy Viktora Poláška přešly s věkem, coby horský vůdce si až zpětně uvědomil, jaké měl kolem dvaceti štěstí, že juvenilní švýcarské výstupy s parťáky přežili. Do hor a za dobrodružstvím ho to nicméně táhnout nikdy nepřestalo, do doliny se na delší dobu stáhl až se založením rodiny.

Když se před čtyřicítkou usadil v beskydských Trojanovicích, touh po dobrodružství se přetavila v budování domova. „Tenhle dům jsem dal do kupy skoro celý sám,“ ukazuje Polášek,
který vystudoval elektrikařinu a lecco ovládá i z dalších řemesel.

Bílé stavení s dřevěnými okny v nízkém podzimním slunci na podhorské louce doslova svítí. Obklopují ho čtyři duby, které daly jméno značce lyží, a od dveří je vidět dominantní vrchol Radhoště. Říjnový vítr rychle zalézá pod kůži a zahání příchozí dovnitř.

„Nějakou dobu mi stačilo jen stavět dům – ale pak už to byla nuda a potřeboval jsem se nějak kreativněji realizovat. Vymysleli jsme si s kamarádem, že si postavíme lyže. Původně jsem chtěl taková ta oldschoolová prkýnka, prostě jasanky. Ale jak jsem začal googlit postupy, zjistil jsem, že bych mohl zvládnout postavit i normální skialpy.“

Pomocí webových tutoriálů a skupin sdružujících nadšence se pustil do díla. „Skoro rok trvala přípravná fáze, kdy jsem vyráběl lis na lyže. Bez něj bych se nepohnul dál. Naštěstí pracuji pro stolařskou firmu, kde jsou velké stroje všeho druhu včetně protahovaček, takže nepotřebuji mít doma úplně všechno a stačí mi relativně malá dílna,“ provádí Polášek hosty přístavkem, kde voní dřevo a prostoru dominuje
zmíněný lis.

„První lyže jsem vyrobil před šesti lety. Měly svoje mouchy, ale jezdit na nich šlo. A hned jsem začal dělat další. Pro mě nebyly úplně perfektní, ale kamarád, který je lehčí, na nich jezdí dodnes. Ne každá lyže sedne všem.“

První lyžotvorné pokusy přinesly první zákazníky a vznikla značka Four Oaks Skis. „Moje klienty tvoří od začátku podobný typ lidí: oceňují řemeslnost, originalitu a taky lokálnost. Nejvíc zákazníků mám právě z Beskyd.“ V téhle chvíli Viktor Polášek vyrábí v průměru dva páry lyží do měsíce, víc nestíhá. Four Oaks Skis pro něj ještě nejsou „na plný úvazek“ a většinu práce udělá sám. Jeden pár lyží vzniklých řemeslnou péčí beskydského samouka vyjde na necelých pětadvacettisíc korun.

Horní pohledová dýha je čistě autorskou prací Viktora Poláška a může být z dřeva jasanového, limbového, javorového, bukového či dubového.

Lněné jádro

Poláškovy lyže si lidé vybírají nejen kvůli designu a místnímu původu. Oceňují i možnost nechat si je přizpůsobit své postavě i stylu jízdy. Dva základní modely, které nabízí, se jmenují po valašsku Kotar a Grapa. První jsou určeny do kotárů, tedy kopcovitých terénů s křovisky a výmoly. Slovo grapa či zgrapa znamená v místním dialektu strž, příkrou stráň či sráz a právě tam se tyhle širší lyže uplatní nejlépe.

„Kotary jsou allroundky, na skialp je používám do ne zcela ideálních podmínek a na delší túry, kde menší šířka, váha a lehkost stoupání hrají prim. Grapy jsou skialpové freeridovky s úžasným výkonem při takto nízké váze. Většinu jednodenních skialpových túr s dobrou předpovědí nakonec absolvuji na nich,“ popisuje rozdíl beskydský chirurg a vášnivý lyžař Tomáš Mazgaj, který je jedním ze zákazníků trojanovické značky.

Jak se vyrábějí lyže Four Oaks Skis

Horní pohledová dýha je čistě autorskou prací Viktora Poláška a může být z dřeva jasanového, limbového, javorového, bukového či dubového. Další části nakupuje a sestavuje podle konkrétního zákazníka. „Jádro dělám z kombinace lněných vláken, karbonu a dřeva paulownie. Ta se vozí z Číny, je to výjimečně lehké dřevo. Z našich stromů by mohl fungovat topol, ale ten by byl zase těžší. Pak jsou tam výztuhy z karbonu a lněného vlákna.“

„Len moc firem nepoužívá, protože není tak lehký a pevný jako samotný karbon. Ale je to přírodní materiál a vibrace zase tlumí líp než karbon. Skluznice z vysokomolekulárního polyetylenu používám v závodní kvalitě. Je trochu těžší, ale lyže líp jedou,“ popisuje konstrukci a ukazuje na jednotlivé vrstvy poskládané v lisu.

Skialpování na upravených svazích je skitouring: prostě si vyšlápneš kopec, stejně jako to děláš v létě, a pak sjedeš sjezdovku dolů.

Rocker a camber

Kromě materiálů, z nichž je lyže poskládaná, určuje její jízdní vlastnosti taky tvar. „Mimo samotné vyříznutí a vůbec rádius hraje klíčovou roli i prohnutí. Klasické lyže na sjezdovku byly až donedávna jen s prohnutím zvaným camber. Takhle konstruovaná lyže je prohnutá směrem od podložky tak, že nejvyšší místo vyklenutí se nachází pod středem lyže. To výborně funguje na upraveném svahu. Lyže je přesná a dobře vyjíždí oblouk. Dnešní lyže mají ale ještě k tomu prohnutí rocker, které začíná u špiček a je vlastně opačné – jako sud. Lyže jsou díky rockeru univerzálnější, zvládnou snáz i neupravený terén.“

Rocker je v nějaké podobě dneska skoro na každé lyži. U Viktora Poláška mají grapy rockerové prohnutí od paty i špičky, aby se dalo líp „plout“ prašanem, a kotary mají rockerové prohnutí jen u špičky. „Díky rockerovému prohnutí lyže lépe plave v hlubokém sněhu. Ten styl lyžování je malinko jiný, ale rychle si na to zvyknete. A čím dřív se lyže zvedá, tím je vykrojení na kratší části lyže. Na takové lyži se líp točí a jde se líp do oblouku. Jsou určené do měkčího terénu, ne na tvrdý podklad.“

Výrazné prohnutí od špičky i od paty budou volit milovníci prašanu a panenských svahů. Ale leckdo využije rocker jen vepředu; mnozí skialpinisté se totiž drží v blízkosti sjezdovek nebo přímo na nich. „Přesně řečeno je skialpování na upravených svazích skitouring: prostě si vyšlápneš kopec, stejně jako to děláš v létě, a pak sjedeš sjezdovku dolů. Je to takový fitness skialpinismus. Člověk nemusí umět číst terén, mít lavinové vybavení a velké zkušenosti. Jde mu jen o radost z pohybu.“

Na podobné lehčí výšlapy vyráží Viktor Polášek i se svými dvěma syny, ti ale zatím Four Oaks Skis nemají. „Mají je slíbené, až trochu vyrostou a lyže jim vydrží déle než rok.“

Líbilo? I tenhle kousek na vás čeká v tištěném Finmagu. Když jsou ale ty svátky, odemkli jsme ho speciálně pro vás!

Kam dál? Byznysové příběhy na Finmagu:

ZIMNÍ FINMAG JE TADY. NA CO SE TĚŠIT?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Najednou jsem měla pocit, že jsem už někdo jiný, že jsem ztratila sama sebe,“ přiznala Adéle Vopěnkové sběratelka umění Kateřina Havrlant, když spolu mluvily o jejím odchodu z Googlu.

FIN. Dominik Stroukal tvrdí, že se máme připravit na investiční žně • V kanceláři partnera ZDR Investments • Václav Podzimek: Do čeho investovat v roce 2023 • Robert Vlach o pravidlech růstu freelancerů • Roste cena děl po smrti jejich autorů? • Podle Petra Beny z Alzy dochází k pomalé evoluci kapitalismu

MAG. Nejlepší soukromá gymnázia v Česku • Mladé sítě pryč nepustí a staří žijí v digitálních ghettech, říká marketér Tomáš Jindříšek • Kokain, VHS i Flexaret spojuje jedno: Nejsou a nebudou • Na skialpech od čtyř dubů jezdí nejen beskydští fajnšmekři • Americký pickup RAM 1500. Dává smysl i na opačné straně oceánu?

Autor článku

Petra Tajovský Pospěchová

Petra Tajovský Pospěchová

V novinách psala o kultuře, domácí politice, až nakonec zakotvila u rozhovorů, kulinární žurnalistiky a psaní o horolezcích. Její články najdete v Respektu, Dolce Vitě, Heroine či Zpravodaji Veselého Žďáru. Je autorkou Regionální kuchařky a Outdoorové kuchařky.