Covidová tsunami je za námi. Z nejhoršího jsme snad venku. Přibývá vakcín i očkovaných, život se vrací k normálu, rozjíždí se trh utlumený covidem a lockdowny.
Je to patrné i v automobilovém sektoru. Ze statistik Eurostatu vyplývá, že meziroční růst registrací nových osobních aut dosáhl v dubnu 219 procent. Ohromující číslo. Ale jen tehdy, pokud pomineme, že loni v dubnu bylo odvětví na dně. Automobilky odstavovaly výrobu, zákazníci až na výjimky čekali s nákupem na konec lockdownu.
Prodeje aut propadly o víc než tři čtvrtiny. Nyní se nacházejí téměř o čtvrtinu níž než před dvěma lety. Nasnadě je otázka: Kdy se vrátí nahoru? A vrátí se vůbec?
Do konce dekády bychom se s CO2 měli dostat na 62 gramů a míň na kilometr. Přepočteno na spotřebu: 2,64 litru benzinu, anebo 2,32 litru nafty...
Nesmyslné cíle
Nahlíženo z Česka bychom si to měli přát. Automobilový průmysl tady vytváří téměř deset procent hrubého domácího produktu a zaměstnává na 180 tisíc lidí. A to nejen v samotných automobilkách, ale i ve firmách, které jim dodávají díly.
Zkreslené oživení
Klíčové odvětví pro Česko, ale i celou Evropu, zažívá opatrné oživení. Už podle březnových statistik se evropský autoprůmysl odrazil ode dna a dubnový růst registrací o 219 procent to jen potvrzuje. Ani to však nestačí. Zkreslení dané téměř nulovým odbytem v dubnu loňského roku v praxi znamená, že se prodeje nedostaly ještě ani na úroveň roku 2019. „I s pětadvacetiprocentním meziročním zvýšením prodejů se trh nachází téměř o čtvrtinu níže než před dvěma lety. Pro lepší představu je to výpadek přes jeden milion aut,“ říká analytik ČSOB Petr Dufek. K návratu na předloňskou úroveň bude podle něj třeba „ještě nějaký ten rok“.
A mohli by si to přát také ve zbytku Evropy, nejen v Německu, protože v Evropské unii poskytuje automobilový sektor deset milionů pracovních míst a na HDP se podílí čtyřmi procenty.
Jenže bruselská Evropa zachraňuje planetu, chce Zemi zbavit emisí skleníkových plynů, které ji oteplují a mezi které patří oxid uhličitý. A k tomu si vlády vytkly smělý cíl: Do roku 2030 snížit emise z nových aut oproti roku 2021 o 37,5 procenta.
To znamená, že do konce dekády bychom se s CO₂ měli dostat na 62 gramů a míň na kilometr. Přepočteno na spotřebu, takové množství odpovídá 2,64 litru benzinu, anebo 2,32 litru nafty na sto kilometrů. Zjevně nereálné pro auta s benzínovými i dieselovými motory, ba i pro motory na LNG.
Automobilky dostanou naloženo ještě víc. K tomu se budou muset vypořádat s covidovým propadem, investovat do nových bezpečnostních systémů i elektromobility...
Šrouby se utahují
Po maléru s covidem, který způsobil výpadky výroby, naboural dodavatelské řetězce a zdražil čipy, ocel nebo hliník, mohli ještě nenapravitelní optimisté z automobilek doufat, že klíčoví politici pomůžou a povolí šrouby emisních regulací.
EU chce zakázat prodej spalovacích aut. Proč vám to může být buřt
Začíná se mluvit o konkrétním termínu zákazu prodeje automobilů se spalovacím motorem v EU a vypadá to, že přijde už v roce 2035. Ekologové jásají, petrolheadi pláčou. Ve skutečnosti na tom ale vůbec nezáleží. Na tom, čím budete za 15 nebo 20 let jezdit, to nejspíš vůbec nic nezmění. Vojtěch Dobeš vám vystvětlí proč.
V Zelené dohodě pro Evropu (European Green Deal) z roku 2019, jejíž cílem je dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality, se počítá s tím, že emisní regulace pro automobilky bude revidována. A Evropská komise by měla revizi navrhnout už v polovině roku 2021, tedy za měsíc.
Jenže je zřejmé, že emisní regulace se rozvolňovat nebudou. Zato je možné, že budou přitvrzeny. Některé vlády chtějí postupovat rychleji, tlačí na Evropskou komisi, aby normy zpřísnila a stanovila pevné datum, po kterém nebude možné v unijních státech prodávat nové vozy na fosilní paliva.
Dá se tedy čekat, že automobilky dostanou naloženo ještě víc. K tomu se budou muset vypořádat s covidovým propadem, investovat do nových bezpečnostních systémů a zejména do vývoje elektromobility. Leckterá z automobilek také bude platit za překročené emisní limity.
A to vše samosebou pocítí ti, kteří auta kupují.
Pro většinu spotřebitelů je děsivé, jak ceny nových aut stoupají. Jejich tempo přesahuje inflaci i růst mezd.
Ceny na úprku
Pro většinu spotřebitelů je děsivé, jak ceny nových aut stoupají. Jejich tempo přesahuje inflaci i růst mezd. Klesá tak počet zákazníků, kteří na nová auta dosáhnou. Podle údajů poradenské společnosti Ernst & Young chce většina Čechů vlastnit „levné“ vozy v cenovém pásmu od 250 tisíc do 500 tisíc korun. Nová auta s takovými cenovkami však z trhu mizí.
Rostoucí ceny jsou patrné třeba i na v Česku nejprodávanějším škodováckém modelu Octavia. Její třetí generace se v základní výbavě prodávala za 334 900 korun. Ta čtvrtá letos začíná až na 493 900 korunách. Pravda, technicky je výš, ale novou levnější Octavii už nekoupíte.
A že by tedy konečně začaly klesat ceny elektromobilů? Předpokladem takového vývoje je pokles cen baterií, kterému zatím nic nenasvědčuje. Chybějí kapacity na jejich výrobu a rozhodující část produkce je v rukou Číňanů, kteří kromě toho sedí na mnoha významných ložiskách lithia.
V letošní analýze České spořitelny ke stavu automobilového průmyslu se píše: „Rizikem je podle nás stav, kdy si většina lidí nebude moci dovolit koupit nové auto.“
Opravdu taková situace ještě nenastala? A jaké bude mít důsledky?
Našinec se patrně poohlédne po levnější čoudící ojetině. Anebo si ponechá ještě víc čoudící staré auto a bude ho používat, dokud se nerozsype.
Čoudit, ale jezdit
Našinec se patrně poohlédne po levnější čoudící ojetině. Anebo si ponechá ještě víc čoudící staré auto a bude ho používat, dokud se nerozsype. V takovém případě se emisní regulace alespoň pro nejbližší roky minou účinkem. Emise se nesníží, spíš naopak.
Jenže i to staré auto se jednou rozpadne, anebo vás z něj regulátor vyžene. Pak se dá pořídit auto třeba na operativní leasing. Rychle jich přibývá. Auta se prostě pronajímají jako byty. A nakonec se můžou také sdílet.
Nic nového. O tom, že „budou všichni všechno mít dohromady“, se přece zpívalo už v Pekařově císaři.
JARNÍ FINMAG JE NA STÁNCÍCH. CO V NĚM NAJDETE?
Zdroj: Finmag„Když měl jít pan Drobný do důchodu, zjistilo se, že grif, kterým dělal vázu Hruška, je nemožné předat dál. Unikátní řemeslný um s ním odešel,“ přiznala v rozhovoru Kateřina Zapletalová.
FIN. Jak investovat, když inflace pádí vzhůru • Česko a Slovensko slaví 30 let. Která země vzkvétá víc? • Kateřina Věra Holna provedla Vinograf covidovou krizí a připravila vstup investorů. Teď míří na šampaňské • Existují novodobí Baťové? • Ondřej Vicena vrací Česko na mapu brýlového designu • V hlavě viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara
MAG. „Zjistit, kdo je chudý, je dost těžké a je tu spousta nejasností,“ říká sociolog Daniel Prokop • Mladá krev českých designérů umí zasáhnout srdce i peněženku zahraničních investorů • Trhák: Tenký červený proužek, který vám denně zachraňuje nervy, kdysi zachránil celý svět. Možná
