Předražené zbraně za vaše peníze? Radujte se a na nic se neptejte

Ve čtvrtek 1. října jsem twítnul o tom, že na ministerstvu obrany právě probíhá maršparáda s orchestrem, protože se tu bude – osm dnů před volbami – podepisovat nákup 52 francouzských houfnic za 8,52 miliardy korun. Po několika hodinách se na síti ozvalo samo ministerstvo: „Když se nekupovalo, byl jste první v řadě kritiků. A když se kupuje a armáda dostává, co potřebuje, je to taky špatně? Pochválíte nás někdy?“

Rozumím tomu, že když se hromadně sdílí všeobecné nadšení z toho, že resort podepsal nákup, díky kterému čeští vojáci za pár let odstaví houfnice DANA sloužící víc než čtyřicet let, musí povinně vládnout dobrá nálada. Kor když se už několik let žádný tak velký modernizační projekt nepodepsal a vojáci pořád jen netrpělivě přešlapovali u obstarožní (a mnohdy nefunkční) techniky svých otců.

A navíc do parlamentních voleb zbývá jen pár posledních dnů.

Samozřejmě rozumím i tomu, že bez masivní modernizace techniky budou i dál české ozbrojené síly připomínat spíš muzeum studené války na kolečkách a pro řadu mladých potenciálních zájemců budou jako zaměstnavatel neatraktivní.

Jenže – v momentě, kdy ministerstvo obrany vítězoslavně podepisuje zakázky dražší o mnoho miliard, zpožděné o několik let a navíc proběhlé napřímo bez jakékoliv srovnávací soutěže, argument „radujte se, armáda konečně dostane, co potřebuje“, mi přijde zatraceně slabý.

Vracíme se tím o mnoho let zpátky do éry kontroverzního náměstka ministryně obrany Vlasty Parkanové a později ministra obrany Martina Bartáka, pro něhož právě ona urgentní potřeba byla hlavní obhajobou toho, proč se nakupovalo bez soutěže, draze a někdy i zbytečně.

Člunkovým během se česká obrana dostala až do doby, kdy do voleb zbývá jen pár dní a je zvykem, že žádná velká rozhodnutí by se dělat neměla.

Někdo tomu nerozumí?

Pokud dnes člověk dorazí na vojenskou posádku do Strakonic nebo Jinců, mladých vojáků mu je až líto. Půlstoletí staré sovětské protiletadlové zbraně KUB, sovětská vozidla ZIL, technika na podvozku BVP či kolová houfnice DANA. Všechno jsou to zbraně, s nimiž by udělal parádu kdejaký nadšenecký spolek tatíků v kopřivových maskáčích se zálibou v seriálu Chlapci a chlapi, nikoliv však plnohodnotný člen Severoatlantické aliance.

Za těmito mnohatunovými kulisami navíc bublá něco mnohem méně viditelného – obrovský a neřešený vnitřní dluh české armády jdoucí do stovek miliard korun. I proto měla armáda připravené plány systémové modernizace.

Jenže s nástupem hnutí ANO v roce 2014 se všechno změnilo. Schválené harmonogramy nákupů najednou přestaly existovat. A začalo se znovu diskutovat. Například jestli dělostřelectvo kompletně obměnit, nebo jen zmodernizovat starší houfnice. Tak se ztratilo několik let, aby se opět došlo ke zjištění, že ideální varianta bude koupit úplně nové zbraně.

Podobně zástupci hnutí Andreje Babiše zkomplikovali i nákup protiletadlových raketových systémů. Když se pak měl obchod v roce 2019 konečně rozběhnout, tehdejší náměstek pro vyzbrojování Filip Říha raději kontrakt kvůli úsporám v rozpočtu téměř na poslední chvíli zastavil.

A tímhle člunkovým během se česká obrana dostala až do podzimu 2021. Do voleb zbývá jen pár dní a je zvykem, že v takové chvíli by se žádná velká a dlouhodobá rozhodnutí dělat neměla.

Nicméně ministerstvo obrany – stále pod vedením hnutí ANO – to netrápí. S neprůstřelným alibi ve stylu Co nám do toho kecáte, děláme to hlavně pro dobro armády! podepsalo první říjnový den nákup houfnic Caesar od francouzské společnosti Nexter Group za 8,52 miliardy, v úterý 5. října pak izraelských protiletadlových systémů Spyder za 13,7 miliardy korun.

Co na tom, že ani jedna z těchto zbraní neprošla otevřeným výběrovým řízením a ministerstvo obrany svůj proces výběru příliš neodhaluje. Co na tom, že kontrakty jsou dražší minimálně o 2,52, respektive 3,7 miliardy korun. Vojáci zkrátka novou techniku potřebují co nejdřív. Nerozumí tomu snad někdo?

Samozřejmě chyba není jen na straně resortu. Hlavní potíží je především neustále přehazování v obranném rozpočtu...

Ošklivá inflace

Na celé věci je asi nejzajímavější objasnění toho, proč vůbec tak obrovské zdražení vzniklo a nikomu teď vlastně nevadí. Notabene když státní rozpočet padá do stále děsivějšího výsledku.

Ministerstvo obrany tvrdí, že masivní zdražení nastalo kvůli nenadálé inflaci, rostoucím cenám surovin a práce. Nicméně by mělo upozornit ještě na jednu věc: na vlastní chyby a zaváhání. Česká republika totiž za izraelské a francouzské zbraně platí víc především proto, že ministerstvo obrany nebylo schopné oba nákupy „zasmluvnit“ v minulých letech, jak bylo původně plánováno. A kdy se připravovaly marketingové a cenové průzkumy.

Samozřejmě chyba není jen na straně resortu. Hlavní potíží je především neustále přehazování v obranném rozpočtu, kdy nikdo – natož ministr obrany či ministryně financí – netuší, s kolika penězi může v příštích letech počítat. A takhle se strategické kontrakty, jejichž splátkový kalendář je rozložen do pěti, šesti či sedmi let, skutečně plánovat nedají.

Samotné obraně citelné zdražení vlastně ani žíly moc netrhá. Důvod je jednoduchý. Pamatujete si ještě na loňský prosinec, kdy Andrej Babiš – navzdory svým předchozím slibům – vzal z obranné kasy deset miliard korun, aby v hlasování o rozpočtu na rok 2021 získal podporu komunistů? No tak tyto peníze se ozbrojeným silám vracely tak komplikovaně a pozdě, že už je stejně nebylo možné na potřebné investice použít.

A tak s nimi aspoň nyní obrana pokryje první splátky drahých a narychlo uzavřených kontraktů.

Opoziční politici nekritizují, protože i oni chápou, že vojsko se prostě bez moderních zbraní neobejde.

Neviditelná budoucnost

A co armáda? Ta se tiše raduje a nemůže se dočkat dalších let, kdy nové zbraně dostane. O tom, že u nových houfnic musela některé své požadavky v uplynulých měsících osekat, aby se výsledná cena nákupu alespoň o něco málo snížila, se raději nemluví. Opoziční politici také nekritizují, protože i oni chápou, že vojsko se prostě bez moderních zbraní neobejde.

Kdo by ale v lednu 2014, kdy se na obranu dralo hnutí ANO s vyhrnutými rukávy a ústy plnými slibů čekal, že po téměř osmi letech budou vojáci rádi i za tak málo, jako je dvanáct amerických helikoptér, pět radarů, čtyři raketové baterie či 52 houfnic?

Strategická a koncepční modernizace české armády – a především jejích pozemních sil – měla v říjnu roku 2021 vypadat úplně jinak. Měla být mnohem dál a jasně ukazovat budoucí podobu ozbrojených sil. Tu však stále nevidíme.

Autor je reportérem CNN Prima News.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Surrealistický souboj o armádní miliardy: přehlídka Metnarovy marnosti