Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Dobré pobídky nemůžou nahradit dobré občany

| 12. 1. 2017 | Vstoupit do diskuze

Pravidla, která počítají s tím, že jsou lidé sobecké svině, mají tendenci, světe div se, dělat z lidí sobecké svině.

Dobré pobídky nemůžou nahradit dobré občany

V šesti dětských skupinách v izraelské Haifě začali pokutovat rodiče, kteří své děti vyzvedávali pozdě. Výsledek? Dvakrát víc opozdilců ve srovnání se stavem před zavedením pokuty i s kontrolní skupinou.

Úředník dohlížející na bostonské hasiče si všiml, že se nápadně často házejí marod před víkendem nebo po něm. Zdravotní volna tedy omezil a překročení ročního limitu začal trestat srážením prémií. A co se nestalo: na konci roku, mezi Vánocemi a Silvestrem, si zdravotní volno vybralo desetkrát víc hasičů než o rok dřív. Úředník si takové ulívání nenechal líbit a zatrhl výplatu vánočních bonusů. Výsledek ho znovu nepotěšil: hasiči si začali brát sick days ještě dvakrát častěji.

V jednom z odborů Bílého domu bylo v padesátých letech zvykem pracovat i v pátek až do osmi nebo do devíti večer, a pokud šéf navrhl, že se všichni znovu sejdou v sobotu ráno, nikdo neprotestoval. Když pak prezident přikázal proplácet zaměstnancům kanceláře pracujícím o víkendech přesčasy, sobotní porady prakticky vymizely.

Samuel Bowles: The Moral Economy: Why Good Incentives Are No Substitute for Good Citizens – vyšlo v nakladatelství Yale University Press v květnu 2016. 288 stran, 15,72 dolaru (verze pro Kindle).

Pokuty nemusí být ten nejúčinnější bič…

Úvodní experiment i další dvě historky pocházejí z knihy The Moral Economy: Why Good Incentives Are No Substitute for Good Citizens (Morální ekonomie. Proč dobré pobídky nemůžou nahradit dobré občany). Ač to tak z vcelku standardního rozsahu 288 stran nevypadá, ekonom Samuel Bowles na ní pracoval třicet let. Zkompiloval ohromné množství pozorování, pokusů i teoretických prací a podkládá jimi svoji poměrně prostou tezi:

„Pokusím se vás přesvědčit o tom, že když vymýšlíte nové zákony a pravidla nebo zakládáte obchodní organizace, není dvakrát prozíravé předpokládat, že se budou občané, zaměstnanci, studenti a uživatelé chovat jako učebnicové exempláře homo economicus. A to hned ze dvou důvodů. Přesvědčení, že lidé sobecky jednají ve svém vlastím zájmu a nezalamují si hlavy morálkou, může být do jisté míry sebenaplňující. Někdy se totiž lidé, když se je snažíte (ať pozitivně, nebo negativně) motivovat nějakou pobídkou, chovají sobečtěji, než kdybyste se o to nepokoušeli. A za druhé: pokuty, bonusy a další materiální stimuly často nefungují dobře. Pobídky samotné pro řádnou správu věcí veřejných nestačí, jakkoliv mazaně se můžete snažit využít pacholčí lakoty, mám-li použít výrazivo Davida Humea.“

Daří se mu to přesvědčování? Daří. Bowles ukazuje, jak může existence pobídek měnit vyznění charakterních činů, které rázem vypadají, že je dotyčný vykonal jenom pro mrzký peníz. Nebo jak v lidech oslabují pocit autonomie a sebeurčení, který by jinak vyplýval z uhlovského „dělal jsem, co jsem považoval za správné“. Dobře připomíná, že ani sebedetailnější smlouva nepodchytí všechny způsoby, kterými se můžou obě strany navzájem podrazit: „Ekonomové dobře vědí, že nekompletní kontrakty můžou vést k tržním selháním. Na druhou stranu ale povzbuzují vzájemnou důvěru, bez které visí ve vzduchu tržní selhání.“

Z příkladu imunitou krytých newyorských diplomatů ze 146 zemí Bowles vyvozuje možnost, že i když různým lidem hrozí za špatné parkování stejný (tedy žádný) trest, jejich chování se pořád zásadně liší v závislosti na tom, co jsou naučení považovat za společenský přijatelné nebo nepřijatelné. Zatímco mezi lety 1997 a 2002 nasbírali egyptští diplomaté v průměru 140 lístečků na hlavu, bulharští 117, albánští 74 a pákistánští 69, policisté nenačapali ani jednoho z 31 diplomatů ze Spojeného království, „kolébky kapitalismu“, a podobnou latinu sekali i Švédové, Norové, Kanaďani nebo Nizozemci, tedy další státy s podobnou historickou zkušeností. „Ale nehledejte v tom zase příliš. Zdaleka nešlo o dokonalý experiment,“ dodává Bowles.

Kouzlo správné motivace

Pobídky nemusejí být ani cukr, ani bič. Ani pochvala, ani pokuta, ale trik. S odpuštěním – vychcanost: Když chcete, aby pánové byli s malou potřebou méně často mimo mísu, pardon mimo mušli, nalepte jim do ní terč, třeba mouchu. Vyzkoušeno, funguje. Podobnými triky ale můžete třeba zvednout výběr daní, snížit počet požárů a podobně:

…a taky není pokuta jako pokuta

Kdo čeká svaté tažení proti jakémukoliv odměňování vhodného chování nebo trestání toho nevhodného, ten se nedočká. Haifský experiment s pokutou za pozdní vyzvedávání dětí Bowles porovnává mimo jiné s irskou daní uvalenou na umělohmotné tašky, která pomohla snížit jejich spotřebu o 94 procent jen v prvních dvou týdnech od zavedení. Zatímco první opatření neslo vzkaz „pozdní příchody jsou teď na prodej“, myšlenka druhého zněla odlišně: „Udržujme smaragdový ostrov uklizený.“ V závěru kniha nabízí přehlednou tabulku takových vhodných praktik i s příklady. Leitmotiv: nečekejte od materiálních stimulů moc a dávejte pozor na to, aby nesebraly lidem pocit, že dělají ze svobodné vůle dobrou věc.

The Moral Economy je tedy kniha teoretická i praktická, ohromně hutná, plná odkazů do další literatury, ať už jde o současný experimentální výzkum, anebo dvě stě let mrtvé klasiky ekonomie. Ekonomy vzruší, zájemce o problematiku regulací z řad široké veřejnosti zaujme. Největší službu ale odvede na nočních stolcích těch, kteří na ministerstvech a radnicích chystají na občany mrkve na klaccích, se kterými by si je povodili jako oslíky.

Mimochodem: The Moral Economy nedává moc nadějí myšlence, že účtenková loterie udělá z Česka zemi, ve které by bylo líp.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 83 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Václav Arnošt | 12. 1. 2017 11:01

Za každých okolností a vždy se lidé chovají sobecky. A je to ku prospěchu i ostatních a je to tak v pořádku. Altruismus ve smyslu nesobeckého chování neexistuje. I ta největší „altruistka“ Matka Tereza byla sobec a je to dobře. Jak to ???

Každý jedinec maximalizuje svůj užitek, chová se tedy sobecky. Jenže co je pro jednoho užitkem, pro jiné může být ztrátou a naopak. Užitek je interpersonálně neporovnatelný a pro každého jiný. Třeba charita může být pro některé lidi ztráta a užitek vidí v konzumu. Matka Tereza maximalizovala svůj užitek věnováním se pomoci ostatním. Kdybyste jí cpali konzumní styl života, trápila by se, její užitek, řečeno ekonomicky, by šel dolů. Sobecké chování Matky Terezy ale pomáhalo ostatním. Je tím lepší než jiní? Zůstaneme-li v debatě o procesu chování a motivacích, pak říkám, že nikoli. Holt maximalizace jejího užitku byla v pomoci druhým. Technicky vzato to nic nemění na tom, že se chovala sobecky, maximalizovala svůj užitek - pomoc ostatním jí dělala radost.

K příkladu s docházkou aneb Co je na tom objevného?

Proč se stalo, že po zavedení pokuty míra pozdního vyzvedávání vzrostla? Prostě rodičům před zavedením pokut bylo „blbé“ nechat tam paní vychovatelku přes čas, zdarma, cítili se provinile. Po zavedení pokuty to začali vnímat tak, že je přesčas zaplacen z prostředků pokuty a je to jakási služba, kterou formou pokuty platí, což už bolelo rodiče méně. Holt nedodržení pravidel v původním nastavení bez pokuty znamenalo pro rodiče VĚTŠÍ ZTRÁTU JEJICH UŽITKU než po zavedení pokuty. Rodiče se chovali sobecky po změně stejně jako předtím, jen došlo ke změně vnímání užitku, přidal se kalkul pokuty, a tím pádem i jednání rodičů.

Stále záleží na dobře nastavených incentivech, ekonomie se nebortí. Stále jsme všichni sobci a je to ok.

+15
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 16. 1. 2017 11:52

Z Vás asi měla manželka velkou radost. :-) Vy jste si užíval radosti s dětičkami a ona tu veškerou starost o děti asi oddřela sama. :-) Každý, kdo má děti ví, že to nejsou jen radosti, ale i starosti. :-) Bůh ví o jakých dětech tady vlastně píšete. :-)

-7
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK