Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Tajné dějiny kanceláře

Nikil Saval v knize Cubed poutavě vypráví dějiny kancelářských budov, kancelářského vybavení, postavení úředníků ve firmách i kultuře — všeho, co nějak souvisí s kanceláří.

„Máte tu volno? Díky. – Věděli jste, že jedním z důvodů, proč se kancelářské budovy rozutekly do předměstí, byla hrozba jaderných útoků a cílená snaha snížit koncentraci pracujících? A vidíte, už nám to zůstalo. Odkud to mám? Z knížky Cubed: A Secret History of the Workplace. Napsal ji Nikil Saval, redaktor společensko-kulturního magazínu n+1. Moje zastávka, nashle!“

„Jedu do osmičky. Vy až do desítky? — Četl jsem v knize Cubed takovou zajímavou věc, že ačkoliv první parní výtahy byly zkonstruovány už v padesátých letech devatenáctého století, nasazení v kancelářské budově se poprvé dočkaly až v roce 1871. Stavitelům výtahy spolu s ocelovými rámy umožnily protahovat stavby do výšky, za hranici pátého patra. První mrakodrap vyrostl v letech 1884 až 1885 v Chicagu a nesl název Home Insurance Buil– tak jsme tu!“

Nikil Saval: Cubed: A Secret History of the Workplace – vyšlo v nakladatelství Doubleday v dubnu 2014. 368 stran, 14 dolarů (verze pro Kindle).

„Janičko, představte si, jak nerovnoprávné postavení ženy v amerických kancelářích mívaly. Jejich pracovním pozicím se říkávalo stejně jako strojům, které obsluhovaly: typewriters. V roce 1866 byl pro ženy uzákoněn platový strop 900 dolarů ročně, ačkoliv muži mohli brát až dvakrát víc. Ještě o sto let později jim kultura nabízela jako největší ambici možnost stanout poblíž velkých mužů. Nebyl to ale jediný druh nerovnosti, dlouho například chodily bílé a modré límečky do stejné budovy oddělenými vchody. — Nedonesla byste mi kafíčko? S cukříčkem? Co myslíte tím líným šovinistou?“

„Ťuk ťuk, sedí někdo vedle? Zrovna mě tu něco zaujalo: Amerika kdysi byla přirozeným domovem „protestantské pracovní etiky‘‘, tedy étosu individuálního úsilí pohánějícího rozvoj kapitalismu. Jak se ale postupně víc a víc pracovníků nechávalo zaměstnat a ještě silněji tak rozšiřovalo střed korporátních žebříčků, protestantská etika se proměnila v „sociální etiku“. Pro středního manažera firmy už nebyl hrdinou jednotlivec, byla jím společnost. – Líbí se mi na tom, jak dokáže Nikil Saval psát o společenskovědních tématech bez společenskovědního slangu, prostou angličtinou. – Kam utíkáte? A co spláchnout?“

„Na těch obrázcích to jsou tvoje děti? A jak to, že se ti ta kytka v tomhle temnu pořád drží? Mimochodem, kubikly jsou v podstatě zdegenerovaná podoba zpočátku ušlechtilých vizí vynálezce Roberta Propsta, který přesně před padesáti lety navrhl první verzi takzvané Action Office. Byl to skvělý nápad: kancelářské prostory přestaly být strnule rozvržené a začaly kopírovat dynamiku myšlení a chování moderního pracovníka, který pořád někam chodí a něco s někým řeší ve stoje. Bohužel výrobci nábytku zapomněli na původní principy flexibility a přehlednosti a Propstovo dílo v jejich rukou zdegenerovalo do kubiklové džungle. — Ajo, ty pracuješ. Tak se nenechej rušit, já zase jdu.“

„Koukáš na Mad Meny? Kancelářský život je ale námětem mnoha dalších pozoruhodných děl, například románů jako Personal Days, Then We Came to the End nebo The Job, filmu Office Space… – Ne, neviděl jsem včera fotbal, nekoukám na fotbal.“

„Přece po nás nemůžou chtít, abychom vykazovali každý úkon s přesností na minuty. Vždyť kontrolor se stopkami byl před sto lety při zavádění taylorismu důvodem tolika protestů a stávek. Naši pradědové se bouřili a my si to samé máme nechat líbit? Budu si stěžovat.“

„Ne, ženo moje, nedělám si legraci. Prostě mě vyhodili. Prý přechytrale žvaním a stěžuju si. Ne, nemůžu je odprosit. Víš, kdybychom měli pořádné odbory, snad by nějaká obrana byla. Ale jak se píše v knize Cubed, odbory tradičně chránily důstojnost zaměstnanců, a když se tolik lidí přesunulo ze špinavých pracovišť do krásných kanceláří, začali si bláhově myslet, že je jejich důstojnost nadobro a trvale chráně… Au! Au! Au! Přestaň mě tou knihou mlátit!“

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK