Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Děsivě lidská nelidskost

| 24. 10. 2013

„Nelidskost je, když už vůbec nezáleží na tom, co se děje s ostatními,“ píše Nicolas Grimaldi, a ukazuje, jak snadno se z milých slušných lidí stávají vraždící monstra.

Děsivě lidská nelidskost

V sobotu 12. října udupali v nejhezčím brněnském parku tři mladí kluci jen tak pro zábavu člověka. Když jsem se o tom dozvěděl, nehrklo ve mě „proboha, vždyť mohli zabít mě“ — přestože jsem byl tou dobou venku jen pár ulic dál. Moje úplně první reakce, než mi to celé došlo, byla lhostejná: „Hm. Bezďák.“

Takže jsem si dal facku a začetl se do útlé knížky Nicolase Grimaldiho Nelidskost, kterou u nás letos, jen dva roky od francouzského vydání vydává Academia. Podle záložky by to totiž mohlo být i o mě a mém vteřinovém úletu: „K tomu, aby se projevila nelidskost, jejímiž nejkřiklavějšími formami jsou válečné zločiny a masakry, stačí jen nerozpoznat v druhém člověku svého bližního,“ píše se na přebalu. A vážně: číst tuhle esej je jako dívat se do zrcadla, které vás oblékne do uniformy SS či Národní gardy. Bude zacákaná do krve, ale váš obraz vám s nevinným kukučem vysvětlí, proč to bylo nutné.

Klepu se ještě teď.

Dva druhy zla

Emeritní profesor filozofie ze Sorbonny píše nečekaně přímo a srozumitelně. Zlo vynalézavě rozděluje na dva druhy: „Empirické zlo jako by bylo důsledkem závisti, žárlivosti, zášti, nenávisti, pomsty atd. Jakkoli může být hrozné, není nic, co by zároveň bylo lidštější. Naopak bytostné zlo je zřejmě příčinou nejhorších ukrutností, aniž je důsledkem čehokoli. Jako by bylo samo sobě vlastní příčinou, jako by pouhý fakt, že je zlem, byl jediným důvodem jeho existence. Taková je nelidskost.“ Tady jsou tedy naši tři kluci odvedle skákající po bezdomovci, podle policejního mluvčího jen tak pro zábavu.

Na Grimaldiho výkladu je nejvíc znepokojující to, že nelidské chování nepřisuzuje psychopatickým vyvrhelům, lidským bestiím, které poznáte podle kočičích zorniček. Dokládá, že jsou ho schopní docela hodní, milí, slušní lidé. Budou vraždit, pomáhat s genocidou, znásilňovat a týrat, když budou mít pocit, že se to od nich čeká — a že když odmítnou, ocitnou se mimo společenství: „Vzít na sebe samotu jako výraz své identity, odmítnout společný zákon nebo se z něj vyjímat, uvolit se nemít už místo mezi ostatními, to je nelidské. Vae soli! Většina z nich tedy byla nelidská jen proto, že nechtěli být obviňováni z nelidskosti.“ Kdo četl třeba Konec prokrastinace, vzpomene si na experimenty psychologa Philipa G. Zimbarda, které ukázaly, jak nečekaně ohebné jsou morální normy.

Slovy Kazatele: Vae soli!

Vae soli: Běda samotnému. „Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své. Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl. Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?“ (Kazatel 4:9–11)

Korektní svět bez humoru

Takže co s tím, když nikdy a za žádných okolností nechcete ve svých bližních — ať jsou bez domova, ať to jsou zločinci, jinověrci, Komeťáci — vidět obtížný hmyz? Grimaldi nabízí dechberoucí portrét nelidskosti, nemůžu s ním ale souhlasit v tom, jak s ní bojovat: „[O]dpověď by mohlo přinést vzdělání: vždyť seznámíme-li se s jinými typy lidství, dává nám to pocítit, že každý z nás by mohl být stejně tak kýmkoli jiným.“ Jenže někteří z nejnesnášenlivějších lidí, které znám, jsou úžasně zcestovalí a sečtělí. Přesto s nimi kolikrát cloumá tak zuřivá — a přitom zkušenostmi nemotivovaná! — nenávist a netolerance, jaká by vás překvapila i na fotbalovém stadionu pět minut po sestupu do nižší soutěže. Někteří utratí desítky tisíc za poznávací zájezd na Blízký východ, aby nad fotkami vzpomínali na „zku.vené ručníkáře“. Jiní kladné zkušenosti s některými národy využívají jako bič na ta etnika, vůči kterým mají paušální předsudky. Tím neříkám, že vzdělání a rozhled v pěstování tolerance nepomůžou: nelze na ně ale spoléhat.

Víra? Pro někoho je určitě pojistkou lidskosti. Jiným zas dá dobrý důvod k nelidskému chování. Příkladů sektářského násilí je kniha ostatně plná: nechybí ani protestanti nakládající střelný prach do tělesných dutin katolíků.

V arzenálu Grimaldiho zbraní proti nelidskosti najdete ještě toleranci, zdvořilost a respekt. Já vám nevím. Nemůže vynucený, falešný respekt — „Proto bez ohledu na to, jaké jsou jeho pocity, zdvořilost každého vede k tomu, aby předstíral pocity, jaké nemá,“ píše sám autor — naopak přikládat pod kotel? Vždyť je to cesta do světa bez humoru, ve kterém je nutné brát každou urážku vážně.

Nebylo by přínosnější raději nevyžadovat bratrskou lásku k bližnímu v duchu Nového zákona, a namísto toho trénovat sebe i ostatní v jakési základní úrovni tolerance? Něco jako: o tomhle chlapíkovi si myslím, že je pěkný hajzl, a o téhle skupině lidí, že mají v hlavě piliny. Ale nikdy, nikdy, nikdy bych proti jemu ani proti nim nevztáhl ruku, nikdy bych je za to, jací jsou, nenechal opojený sadistickým pocitem zadostiučinění pykat — a bránil bych je, kdyby se o to pokusil někdo jiný. Ne proto, že je mám rád, nebo že si jich vážím. Ale proto, že to jsou lidské bytosti.

Nicolas Grimaldi: Nelidskost — vydalo nakladatelství Academia v roce 2013 v překladu Heleny Beguivinové. 128 stran, 265 korun.

Tak jako Eric Ries píše o „minimálním životaschopném produktu“ a Tim Ferriss o „minimální smysluplné dávce cvičení“, dovolil bych osekat Grimaldiho Nelidskost na „minimální udržitelný způsob lidskosti“: nenuť se do lásky, nenuť se do respektu, ale vždycky si hlídej, aby sis dokázal sebe sama představit v pozici toho druhého.

Pár hodin po přečtení jsem šel na slavnostní znovuotevření jednoho kina. Moderátor dal k dobru děsivou historku o krátkozraké staré paní, která tam kdysi upadla na schodech, polámala se, žalovala majitele, ale nakonec to „dobře dopadlo“, protože nevysoudila nic. Vcítil jsem se do ní, bylo mi z toho surového vtipu úzko — ale stejně jsem se ze zdvořilosti zasmál, protože to udělali všichni.

Zatraceně, pane Grimaldi, asi tomu přece jen rozumíte víc než já.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (4 komentáře)

pavel kratochvil | 25. 10. 2013 14:28

Vyvinuli jsme se z tvorů žijících v tlupách a máme z té minulosti v genech dědictví, které říká, že příslušníci cizích tlup nejsou naši bližní. Odpověď na to, jak vrozenou nedůvěru až nenávist překonat je v obchodu. Obchodního partnera můžu klidně nenávidět, nebo jím pohrdat, ale těžko mu ublížím, dokud bude obchod s ním výhodný. Na toto téma vřele doporučuju knížku Matta Ridleyho Raconální optimista
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 27. 10. 2013 17:25
reakce na pavel kratochvil | 25. 10. 2013 14:28

A ten bezdomovec je vaším obchodním partnerem, takže je s ním váš obchod výhodný?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 25. 10. 2013 14:03

Otázka je, jestli není čas se zamyslet nad pravdivostí doktríny, že četba a cestování musí automaticky vést k chápání a toleranci k jiným kulturám. Co když v případech některých kultur právě znalosti a osobní zkušenost tyto „stereotypy“ posiluje? A u lidí, u nichž je multi-kulti propaganda vymýtila, obnovuje? (Blízký východ zrovna?)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Libor Šindelka | 25. 10. 2013 08:32

Nezlobte se, ale "vtip" o polámané paní v kině nevnímám jako vtip o ní, nýbrž o zrůdném systému, kdy se snažíme za vlastní chyby trestat jiné, což všechny ty soudy o zlomených nohách na cizím pozemku taky jsou. I kdyby nakrásně byla někde ledová plocha , tak každý má svobodnou vůli tam nevstupovat. a že to někdy může přehlídnout - nepovažuji za viníka nikoho jiného než jeho samotného. když o sobě ví, že si ledu nevšimne, má se nechat pojistit sám. toto přenášení vlastní odpovědnosti na druhé je tak příšerně alibistické, že nás to postupně vede k životě ovcí nemusících myslet a ztrácejících přirozenou ostražitost, což jak víme vede k těm nejhorším totalitním režimům - jaksi si nevšimneme, že drobným utahovaním opasků se již nemůžeme svobodně ani pohnout.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!