Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nová průmyslová revoluce: jak můžou kutilové a bastlíři zatřást světem

Přinášíme první českou recenzi očekávané knihy Chrise Andersona Makers.

Rok 1943: chudý, ale důvtipný vynálezce doplní kropič trávníků o praktický časový spínač. Nemá jinou možnost než nabídnout licenci velké továrně. Ta mu nápad ukradne a následují léta soudních tahanic.

Rok 2011: chudý, ale důvtipný geek si vysní kropič trávníku, který by šlo ovládat přes mobil a který by automaticky přestal zavlažovat, když se blíží déšť. Koupí si za pár set korun mikropočítač, část nákresů a schémat si stáhne z internetu, funkční prototyp vyrobí doma na 3D tiskárně a masovou výrobu zařídí v Číně na pár klepnutí myši.

Takto šel v kutilských stopách svého dědečka Chris Anderson, autor známých knih Long Tail a Free. Zjistil při tom, že počítače výrobu fyzických předmětů zlidověly stejně jako o pár dekád dřív tisk a publikování. Za dveřmi čeká „nová průmyslová revoluce“, tvrdí už v podtitulu své novinky Makers, která vyšla před pár týdny.

„Maker“ není obyčejný Přemek

Je zajímavé, že jazyk národa kutilů se zlatými ručičkami nemá pořádný ekvivalent módního anglického slova „maker“. Významově „mejkři“ sice odpovídají „bastlířům“, neboť i oni „zahloubáni a ukryti v nejrůznějším harampádí listují katalogy součástek a vymýšlí nové či inovují starší konstrukce svých kolegů.“ I s minimální slovní zásobou ale hned víte, že maker je „ten, kdo něco dělá“. Bastlíř zato neznalým evokuje přesný opak: „a basta fidli“.

Proto přeju hodně sil kolegům, kteří budou do češtiny překládat jak Andersonovu knihu, tak starší stejnojmenný román Coryho Doctorowa. Této knize jsem před dvěma a půl lety v recenzi vetkl do závorky český titul Tvůrci, to je ale špatně, podobně jako nabízející se „kutilové“: mejkři totiž nepíší básně ani nestloukají králíkárny. Nemají na ponku v dílně listovou pilku ani hřebíky. Vlastně nemají ani ponk a namísto v klasické dílně plné pilin tráví svůj čas s ostatními mejkry v mejkrspejsu nebo hekrspejsu, kde si hrají s:

  • · 3D tiskárnou, která podobně jako klasická inkoustová tiskárna stříká drobounké kapičky tam, kam jí řeknete. Protože z ní však místo inkoustu proudí různé druhy hmoty, nepřivádí na svět dokumenty, nýbrž věci.
  • · 3D skenerem, který ve spojení s 3D tiskárnou umožňuje kopírovat nebo vylepšovat existující předměty a součástky.
  • · CNC stojem obrábějícím různé materiály.
  • · Laserem řezajícím do desek a plátů.
  • · Mikropočítači, jako jsou Arduino nebo Raspberry Pi, a připojenými senzory a servomotory.
  • · Otevřeným softwarem, který umožňuje levně a relativně jednoduše navrhovat a vyrábět předměty a přístroje.

Právě z těchto dílen, kterých je na světě víc než tisíc – a najdete je i v Praze nebo Brně –, má podle Andersona nová průmyslová revoluce vzejít. Jak bude vypadat?

Nedržte si klobouky. Když uletí, vytisknete si nové

Spotřební průmysl se v příštích letech promění stejně jako ten mediální v posledních dvaceti:

Už nebudete potřebovat milionový kapitál k tomu, abyste mohli začít něco vyrábět. Určitě už jste v grafickém nebo textovém editoru někdy klepli na tlačítko pro tisk. „Ta samá funkce míří do CAD aplikací, ve kterých navrhujete trojrozměrné předměty. Jakmile v nich něco vytvoříte, můžete zvolit buď lokální tisk a čekat, až vám 3D tiskárna vedle počítače nebo jiný stroj zhotoví prototyp, anebo vzdálený tisk a poslat podklady do továrny, která věc vyrobí ve velkém.“

Pokud vám kapitál přece jen chybět bude, dřív než u investora zkusíte štěstí u svých potenciálních zákazníků na Kickstarteru. Kromě toho, že tu můžete vybrat peníze od tisíců sympatizantů a vyzkoušet tak, zdali má o váš produkt vůbec někdo zájem, tohle „bastlení na veřejnosti“ navíc „stírá hranici mezi vývojem produktu a marketingem“.

Stále populárnější bude kolektivní vývoj. Tak jako miliony lidí tvoří kousek po kousku Wikipedii, díky GitHubu a dalším nástrojům pro správu verzí teď můžou hlavy z celého světa spolupracovat na fyzických produktech ve volných komunitách. (V těch má sice nadále nějaký konkrétní člověk poslední slovo, rebelové ale obvykle můžou „vyfórkovat“ vlastní verzi díla, tak jako se to děje s linuxovými distribucemi.)

Vedle masové produkce se objeví víc a víc „nikových“, malodosahových výrobků a trhů. „Síla těchto nových modelů spočívá v tom, že dovedou zužitkovat temnou energii (…), která je všude kolem nás. Jde o dokonale tržní řešení: otevřené inovativní komunity spojují latentní nabídku (tedy talent, který se zatím nikde neuplatnil) s latentní poptávkou (po produktech, které dnes není výhodné vyrábět tradičním způsobem).“

A díky „masové kustomizaci“ se průmysl nakonec vrátí zpátky před Fordův posměšek, že můžete mít auto, jakékoliv barvy chcete, pokud to bude černá. Výrobce elektromobilů Tesla už zase produkuje auta po jednom, každé je opět unikát; vybíráte si detaily jako u rollsroyce, platíte (skoro) jako za fordku.

Odvrácená strana lidovění: jak bude vypadat 3D Comic Sans MS

Jako malý kluk jsem žral dětské knihy o technice a vynálezcích, které měly nepokrytý propagandistický cíl: popostrčit pionýry na dráhu inženýrů. U mě to sice nevyšlo – ještě víc než technika mě fascinuje fascinace lidí z techniky, tak jsem šel na fildu – ale rád se zalistuju doteď. Z Jak s tím pohnu, Už vím proč i Dobrý den, vážení vynálezci kane „mejkerský étos“ – přemýšlejte nad světem okolo, zkuste ho zlepšovat, zůstaňte hladoví, zůstaňte blázniví

Naivně jsem doufal, že kniha z Random House (vedle Andersona nebo N. N. Taleba vydávají i kutilskou edici) bude stejně energetizující a inspirativní jako produkce Albatrosu a Státního nakladatelství dětské knihy. Není. Anderson suše popisuje průmyslové trendy. Zatímco zmíněné české knížky jsou mixem životopisů velikánů a námětů na domácí pokusy, Makers se zaměřují hlavně na autorovy vlastní, nijak vzrušující zážitky s konstruováním a podnikáním. Prakticky zaměřený je pouze krátký doslov, kde se dozvíte víceméně to, že Ultimaker tiskne rychle, ale draze, MakerBot Replicator má nejlepší komunitu, a když chcete svou tvorbu outsourcovat, za zkoušku stojí služba Ponoko.

Když vám tedy obálka slibuje, že vás Anderson vezme do přední linie průmyslové revoluce, nemyslí se tím, že dostanete do ruky flintu. Spíš jen mapu bitevního pole. A ta je bohužel nepřesná. Autor pro samé nadšení ze své chytré kropičky trávníků zapomíná, jak vypadá svět mimo kalifornské hekrspejsy. 3D tisk a další mejkerské technologie zlevňují a zrychlují vývoj, že by ho ale zlidověly? Pomalý MakerBot Replicator stojí v přepočtu 35 tisíc korun. Tolik si čtyři pětiny z populace planety nevydělají za celý rok, aspoň podle globalrichlist.com. „Podstatné už není vlastnit výrobní prostředky, ale moci si je pronajmout,“ raduje se Anderson s Ericem Riesem, jako by si snad kapři sami vypustili rybník a z darebáků, kteří Andersonovu dědovi ukradli vynález, se najednou stala charita levně pronajímající své linky a prodávající energii za pěkné oči.

Autor úplně ignoruje dvě důležitá témata, která se týkají především 3D tisku. Prvním je problematika autorských práv. „Majitelé výrobních prostředků“, v tomto případě průmyslových patentů, baží po tom 3D tiskárny co nejvíc zkriplit tak, aby z nich nikdy nevylezlo nic, co by se křížilo s jejich monopolistickými zájmy. Nathan Myhrvold, někdejší manažer Microsoftu si už patentoval systém protipirátské ochrany, který by mezi počítač a tiskárnu doplnil o vzdálenou kontrolu toho, co doma vyrábíte. Obecněji se problému věnuje Cory Doctorow v brilantní přednášce a eseji Blížící se válka o univerzální počítače.

Druhé riziko má opačné znamínko: 3D tiskárny vyrobí cokoliv, včetně zbraní. Nechci vyvolávat zbytečný poplach. V sarajevském muzeu bosenské historie jsem žasl nad pistolemi vyrobenými z věcí, které najdete v každé dílně. Vraždit se nakonec dá i šroubovákem. Trojrozměrný tisk ale určitě promění způsob, jakým přemýšlíme o nebezpečí. Mrzí mě tedy, že až televizní reportáž „i prvňáček si teď může doma vytisknout magnum a vystřílet půlku školy, to snad chcete?!“ způsobí morální paniku, přečtení celých Makers mi při tlumení vášní bude úplně k ničemu. Je to kniha od geeka pro geeky, nešťastně namířená: zvídavým zelenáčům na spoustu otázek neodpoví, skutečné geeky bude nudit.

A pak ještě na jednu věc autor ve svém revolučním zápalu zapomíná. Když počítače proměnily publikování, nepřinesly jen Wikipedii, blogy vědců a rychlý strojový překlad. Poděkovat jim můžete i za Mimibazar, průnik pornografie do dětských pokojů a za poblití veřejného prostoru písmem Comic Sans MS. Tištěné i webové výplody lumpenvydavatelů nepochybně budou mít svoje trojrozměrné ekvivalenty. Jaké? Na to mi fantazie nestačí. Povyšuji se teď a stydím se za to – snažím se takto ale ukázat, že nás díky novým technologiím čeká opravdu zajímavá doba. Ekonomicky, politicky, společensky. Proto je škoda, že o tom Anderson nenapsal srovnatelně zajímavou knihu.


Chris Anderson: Makers: The New Industrial Revolution. Vydalo nakladatelství Random House v říjnu 2012, 272 stran, 14 dolarů.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 9 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK