Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Bojovat proti rasismu násilím?

Měla by shromáždění neonacistů a hlasatelů nadřazenosti bílé rasy setkávat s násilným odporem?

Ta otázka vyvstala po tragických událostech, ke kterým došlo 12. srpna v Charlottesville ve Virginii. Bílí nacionalisté tam zorganizovali protestní shromáždění proti plánovanému odstranění sochy Roberta E. Leeho, velitele konfederačních vojsk během americké občanské války, z veřejného parku. Jejich odpůrci uspořádali kontraprotest, situace vyústila v pouliční potyčky. Při nich zahynula jedna žena, Heather Heyerová, a 19 lidí utrpělo zranění, když bílý nacionalista James Fields najel vysokou rychlostí automobilem do davu kontrademonstrantů.

Prezident Donald Trump na pozdější tiskové konferenci prohlásil, že vinu za tyto události nesou „obě strany“. Trumpovo zjevné srovnávání rasistů a odpůrců rasismu se setkalo s nejtvrdšími odsudky, a to i od některých čelních republikánů. Neonacisty a hlasatele nadřazenosti bílé rasy samozřejmě nelze klást na roveň těm, kdo se proti rasismu stavějí. Pozorná četba přepisu Trumpových výroků ale umožňuje i shovívavější interpretaci.

„Otevřená válka“

Trump možná nehodil rasisty a antirasisty do jednoho pytle, ale spíš prohlásil, že za vzniklé násilí mohou obě strany. Na podporu tohoto tvrzení uvedl, že někteří stoupenci levice „přišli s holemi v rukou, oháněli se holemi“, a dodal: „Je to problém? Podle mě ano.“

Toto konstatování stále ignoruje skutečnost, že bílý nacionalista použil jako zbraň automobil, což mělo smrtelné následky. Žádný antirasista nic srovnatelného neučinil.

Pravdou nicméně zůstává, že jak uvedli novináři pokrývající tuto akci pro deník New York Times, někteří kontrademonstranti použili proti bílým nacionalistům hole a jeden z napadených odcházel z parku s krvavým zraněním na hlavě. Timesy samozřejmě neopomněly připomenout, že mnoho kontrademonstrantů se žádného násilí nedopouštělo, v navazujícím článku popisoval růst volného sdružení levičáků, kteří si říkají „antifa“ a jsou připraveni bojovat s neonacisty holemi a pěstmi.

Aktivisté antify vysvětlili svůj postoj v rozhovorech. „Potřebujete násilí, abyste ochránili nenásilí,“ prohlásila Emily Rose Nauerová. „Právě teď je to vyloženě nutné. V podstatě probíhá otevřená válka.“ Další aktivisté antify se nechali slyšet, že není neetické použít násilí k zastavení bílých nacionalistů, poněvadž ti už rozněcováním nenávisti vůči menšinám zapříčinili násilné útoky na jednotlivé členy těchto skupin.

Reportéři New York Times hovořili také s antirasistickými aktivisty, kteří násilí odmítají. Řídí se přitom vzorem striktně nenásilných forem občanské neposlušnosti, které se pod vedením Martina Luthera Kinga s úspěchem používaly během boje za občanská práva v 50. a 60. letech. Stoupenci antify ale tvrdí, že rasisté a bílí nacionalisté nejsou racionální, takže nemá smysl pokoušet se je přesvědčovat, že se mýlí. Zastaví prý je jedině fyzická síla.

Bojůvky v ulicích vyvolávají poptávku po pevné ruce

Uznejme, že aktivisté antify mají pravdu v otázce iracionality tvrdého jádra rasistických fanatiků. Stále však platí, že ve Spojených státech i v dalších zemích, kde cestu k moci představují volby, může krajní pravice dosahovat svých cílů pouze tím, že získá na svou stranu středové voliče. A třebaže mnozí z těchto voličů nejsou zcela racionální – takových lidí je málo –, na stranu antirasistů je pravděpodobně nepřivedou záběry, na kterých antirasisté mlátí rasisty tyčemi nebo po nich házejí lahve naplněné močí.

Takové záběry vytvářejí především dojem, že antirasisté jsou chuligáni, kteří se chtějí poprat. Důstojný nenásilný odpor a disciplinovaná občanská neposlušnost jsou mnohem účinnějším prostředkem, jak dát najevo upřímnou etickou podporu lepší nerasové společnosti, než bití jiných lidí tyčí a metání moči.

V USA je násilný odpor obzvláště nebezpečný, protože některé státy umožňují držení střelné zbraně. V Charlottesville pochodoval velký počet bílých nacionalistů ulicemi v maskáčích a s poloautomatickými útočnými puškami. Chtějí-li se aktivisté antify vyrovnat rasistům v oblasti násilí, podaří se zůstat jen u holí? Jak dlouho potrvá, než někdo použije smrtící zbraně, které se dnes otevřeně stavějí na odiv?

Poznámka redakce

Zástupci ozbrojených milicí z Charlottesville ovšem popírají, že by jakkoli stáli na straně supremacistů, rasistů nebo nacionalistů. Během demonstrací, na které přijeli hájit právo na svobodný projev, zachovávali přísnou neutralitu. O jejich přítomnosti navíc byla dopředu informována policie, se kterou takésvé akce více či méně koordinovali. Zde se tedy autoři článku mýlí.

Podrobnosti například Guardianu, který rozhodně nelze nařknout z toho, že by stranil pravici.

Redakce se omlouvá, že tuto nepřesnost ponechala nějakou dobu bez komentáře, a děkuje čtenáři, který na ni upozornil. Přesto se nedomnívá, že by smysl článku byl výrazně dotčen.

Někteří aktivisté antify hledají předobraz svého hnutí u skupin, které ve 20. a 30. letech bojovaly proti fašistům v Evropě. Ještě před Hitlerovým nástupem k moci existoval v Německu polovojenský oddíl s názvem Sturmabteilung (SA nebo lidově také „hnědé košile“), jehož členové bili – a někdy i ubíjeli – Židy a politické odpůrce. Levice pak v rámci své obrany založila vlastní milice: komunistická strana Rudý svaz frontových bojovníků a sociální demokraté Železnou frontu.

Výsledkem byla eskalace pouličního násilí a pocit širší veřejnosti, že se v zemi hroutí právo a řád. Mnozí lidé dospěli k přesvědčení, že k obnově pořádku a stability je zapotřebí pevná ruka. A právě obraz pevné ruky se snažil vytvářet Hitler, takže s rostoucím násilím rostla volební podpora nacistů. Všichni víme, jak tato tragédie skončila.

Je přehnané domnívat se, že by se dějiny mohly tímto způsobem opakovat? Pro aktivisty antify, kteří chápou násilí jako odpověď krajní pravici, by to to přehnané být nemělo. To oni totiž vyvolávají historické paralely. New York Times citovaly jednoho z nich: „Pokud jen stojíme stranou, umožňujeme jim budovat hnutí, jehož konečným cílem je genocida.“ Hrozí-li právě toto, pak musíme najít lepší způsob boje než taktiku, která v Německu tak jednoznačně selhala.

Z angličtiny pro Finmag přeložil Jiří Kobělka.
Copyright: Project Syndicate, 2017. www.project-syndicate.org
Na úvodní fotografii (Vic Hinterlang / Shutterstock.com) probíhá boj proti fašismu a Donaldu Trumpovi vlamováním do Bank of America a do Starbucksu. Leden 2017, Washington DC.

 

Peter Singer

Peter Singer

Peter Singer je profesorem bioetiky na Princetonské univerzitě a čestným profesorem Melbournské univerzity. Mezi jeho nejvýznamnější knihy patří Animal Liberation, The Life You Can Save, The Most Good You Can Do a nejnověji... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Daniel | 28. 8. 2017 12:00

Antifa je zdaleka nejnebezpečnější fašistické hnutí současnosti.
1) Je nejmasovější, nejorganizovanější a nejvíc sexy pro mládež. Těch pár neonacistů a členů KKK, kteří se scházejí v násobně menších počtech a žadoní u policie o ochranu před levicovými extremisty z Antify, je ve srovnání s Antofou zcela rudimentární problém, jehož význam uměle nafoukla levice v rámci propagace své politické agendy.
2) Antifa má krytí od politického a mediálního establishmentu, protože terčem jejích bojůvek jsou i normální konzervativci. Politický a mediální establishment běžně označuje maskované násilníky Antify za "aktivisty", "antirasisty" a podobně. Její pouliční násilí je buď ignorováno, nebo omlouváno či rovnou normalizováno. CNN či MSNBC poskytují mediální platformu pro jejich myšlenky "boje za mír násilnými prostředky". Její násilnosti se nesmí kritizovat, a kdo si to dovolí, jako např.Trump, je označen za duchovně spřízněného s extrémní pravicí a stoupenci nadřazenosti bílé rasy.

+37
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK