Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ověřeno! Z televize se hloupne

| 5. 4. 2017 | Vstoupit do diskuze

Televize má odedávna punc média pro prosťáčky. Zdá se, že právem. Tým italských ekonomů navíc dokazuje, že televizní vysílání jednodušší lidi nejen přitahuje, ale přímo vytváří. Diváci laciné televize hloupnou a projevuje se to mimo jiné jejich volebními preferencemi.

Ověřeno! Z televize se hloupne

Ideální podmínky toho experimentu přinesl sám život. Když Silvio Berlusconi, respektive jeho společnost Mediaset začínala v osmdesátých letech s komerčním televizním vysíláním, nemohla vysílat celoplošně. Byla odkázaná na lokální vysílače televizních stanic, které Berlusconi koupil nebo se kterými navázal spolupráci. Kolem těch vznikaly izolované ostrovy publika lehké televizní zábavy. Mediaset pak pokračoval akvizicích – kupoval další vysílače a stavěl nové, během devadesátých let se původně izolované enklávy postupně slévaly, až nakonec byla signálem Mediasetu pokryta celá Itálie.

Na hlavu

První ročník unikátního festivalu Na hlavu. Kultovní filmy optikou duševního zdraví a nemoci. Bohatý doprovodný program.

Pořádá Národní ústav duševního zdraví

Ruben Durante, Paolo Pinotti a Andrea Tesei, ekonomové z italských a britských univerzit, tak při svém výzkumu mohli využít toho, že některé italské domácnosti byly objektivně vystaveny působení lehké televizní kultury déle. A že byla patřičně lehká – ve svých raných letech Mediaset nevysílal nic jiného než nekonečné telenovely, seriály typu Pobřežní hlídka, animované seriály pro děti a sport, především fotbal. A především: ve vysílání se neobjevil typ pořadu, který by mohl přímo ovlivňovat politické nebo občanské postoje diváků, Berlusconiho televize svým obsahem ostře kontrastovala s celostátní veřejnoprávní televizí RAI, která se zaměřovala na zpravodajství, dokumenty, politické debaty a podobně.

Nekonečný seriál a hlasy pro populisty

Výzkumníci ve své studii zjistili, že když se voleb v roce 1994 prvně účastnila Berlusconiho populistická strana Forza Italia, získala významně větší podporu právě v regionech, kde voliči nejdéle sledovali televizní kanály Mediasetu. Tento efekt lze ve voličských hlasech sledovat v osmeru dalších voleb až do roku 2008 (tedy dvě desetiletí po začátku vysílání a víc než deset roků po Berlusconiho vstupu do politiky). Na výsledcích studie je ale nejpozoruhodnější, že když se ve volbách v roce 2013 podpůrný efekt pro Berlusconiho vyčerpal, hlasy se nerozptýlily, ale jen se přelily k jiné populistické straně. Italské regiony nejdéle vystavené lehké televizní zábavě významněji volily populistické Hnutí pěti hvězd, založené komikem Beppem Grillem.

Detailní pohled na údaje o voličích odkrývá, že nejvíc ovlivněni byli ti, kteří začali sledovat Berlusconiho televizi jako děti a pak skupina dospělých nad 55 let – závěry nepřekvapující, děti a senioři jsou nejvěrnějšími diváky. Dopad na děti je však mimořádně zákeřný, jelikož se zdá, že intenzivní sledování lehké televizní zábavy v dětství vede postupně k poklesu zájmu o okolí – v dospělosti se tito silní diváci méně zajímají o politiku, účastní se méně dobrovolnických aktivit a vůbec je věci veřejné nechávají chladnými. Vyrostou ve voliče, kteří mají nižší míru funkční gramotnosti. Tento pokles kognitivních schopností koresponduje s výsledky výše: obě populistické strany volili lidé spíš méně vzdělaní a bez zájmu o své okolí.

U starších dospělých pak proběhla spíš indoktrinace; oblíbili si zábavu Berlusconiho televize natolik, že na jeho kanálech později sledovali i zpravodajství a názorové pořady (které začaly do jejich programu přibývat od 90. let). Toto jednostranné přijímání informací u nich pochopitelně vedlo k větší oblibě Berlusconiho.

Výzkum souhrnně dokazuje, jak je „neškodné“ sledování televize schopné utlumit ochotu nebo schopnost kriticky přemýšlet a jak transformuje aktivní zájem o veřejné dění do pasivního nezájmu.

Petr Houdek

Petr Houdek

Zabývá se psychologickou, experimentální a forenzní ekonomií – obory zkoumajícími, jak se člověk rozhoduje ve veřejných, osobních či tajených dilematech. Působí na Fakultě podnikohospodářské VŠE, Fakultě sociálně ekonomické... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 8 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Martin Brezina | 5. 4. 2017 05:42

"Diváci laciné televize hloupnou a projevuje se to mimo jiné jejich volebními preferencemi."

Tohle myslíte vážně? Vývojem preferencí v nějakém regionu chcete (či oni "ekonomové") dokumentovat, že diváci určitého typu televize hloupnou? A co když je to prostě tak, že hloupější diváci holt sledují hloupější televizi a tak snadno sednou na lep jednoduššímu politikovi, kterého si se svou oblíbenou televizí spojují?

Na ověření hypotézy, že z televize (I) diváci hloupnou a (II) proto nějak volí, bych vyžadoval mnohem pevnější data, než vývoj preferencí v nějakém regionu, kde lidé déle sledují nějakou televizi.

+17
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK