Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Rakovina není projekt, rakovina je nemoc

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
22. 7. 2016
 21 545

Mluvit v souvislosti s nádory o boji, bitvách, vítězstvích a prohrách je nepřesné, často i nevkusné a hlavně kontraproduktivní.

Rakovina není projekt, rakovina je nemoc

Finále druhého Měsíce raka nabízí příležitost vykřičet, co mi už dlouho vadí na rakovině – tedy krom toho, že kosí lidi. Vadí mi jazyk, kterým jsme o ní postupně začali mluvit a psát. Jako kdyby to nebyla nemoc, ale sport, podnikání, startup, „takovej vedlejší projekt“, zkrátka další z aktivit, ve kterých lidé projevují svoji pracovitost, naplňují své ambice a vybíjejí válečnické pudy.

Příklady toho jazyka najdete třeba v nekrolozích Lucky Bittalové, která tuhle bohulibou kampaň loni přivedla k životu, zatímco o ten svůj přicházela. „K prevenci rakoviny přesvědčila tisíce žen, sama ale boj s rakovinou prohrála“ (Novinky) – „v pátek večer prohrála svůj dlouhý zápas se zákeřnou rakovinou děložního čípku“ (Blesk) – „Lucie Bittalová zkoušela porazit rakovinu“ (Respekt) a tak dále. Chyběla jen klausovská „nevýhra“.

Ryzí ukázkou je pak „Pavlína, 42 let, obchodnice a vítězka nad rakovinou“, se kterou se můžete setkat v reklamách Avonu. Na další podobné příklady si nejspíš vzpomenete sami, takže k věci: co je na míchání rakoviny a amerického snu špatně?

Propojeno!

Když se někomu přiznáte, že máte takovej projekt, mezi řádky křičíte honem se zeptej jakej, protože možná umřu na souchotě jako jiní mladí géniové a už ti o tom nikdy neřeknu. Přitom by stačilo rovnou vybalit, že se každý den po celý rok fotíte v zrcadle a dáváte to na net. Jako milion dalších lidí. Jenže teprve když se toho slova přestaneme ostentativně štítit, můžeme začít zkoumat, co jeho současná popularita znamená.

Mám takovej projekt

1. Ten jazyk není přesný

Dánsko-chilský umělec Marco Evaristti se proslavil tím, že do galerie umístil mixér, do něj vodu a do ní akvarijní rybku. Kdokoliv z návštěvníků mohl zmáčknout tlačítko a zvířátko rozsekat na padrť, což někteří udělali.

Řekli byste, že ta rybka „prohrála svůj boj s ocelovými čepelemi“? Že „zákeřný“ mixér „zkoušela porazit“? Neřekli. Z nějakého důvodu ale tenhle jazyk používáme pro lidi v posledních stadiích těžké nemoci, kterým dává příroda úplně stejné šance jako sadističtí návštěvníci galerie rybě.

A netýká se to jen těch, kteří „prohráli“. „Vítězové“ nebývají tak docela vítězové, se zlatou medailí, kterou jim nikdo nikdy nevezme. Mnoha z nich se nemoc po čase vrátí a i těm šťastnějším se komplikuje zbytek života, i kdyby jen častějšími zdravotními prohlídkami. Takzvaní vítězové pouze vedou o gól v poločase. Nad Německem.

2. Ten jazyk není vkusný

Pokud o vyléčení z rakoviny mluvíme jako o dokladu odhodlání, houževnatosti a zarputilosti, pak z toho oběti téhle nemoci vycházejí tak trochu jako lúzři. Zřejmě bojovali málo nebo s nimi bylo něco jiného v nepořádku. Což je šílené především u nemocných dětí.

Takovému posuzování ale nakonec neuniknou ani „vítězové“, protože už jenom to, že onemocněli, je pro řadu lidí důkazem, že něco dělali špatně. „Rakovina je doporučený dopis s černým pruhem,“ opakuje držitel Zlatého Bludného balvanu Jan Hnízdil. Jak už to tak s nebezpečnými moudry bývá, něco málo pravdy na tom je: pokud v někom zmizí dvě krabičky cigaret a lahev vodky denně, nemůže se dopisu s pruhem divit o nic víc než notorický neplatič alimentů. Jenomže rakovina postihuje i spoustu lidí, kteří žijí zdravě – včetně zmíněných dětí. A zabíjí i ty nejodhodlanější bojovníky.

Když jim pak někdo – někdo zdravý! – přímo či nepřímo vzkazuje, že se prostě musí víc snažit, zatnout zuby a „s tou sviňkou“ bojovat, je to chucpe.

3. Ten jazyk je kontraproduktivní

Americký lékař Atul Gawande ve vynikající knize Being Mortal lépe než jakýkoliv ezoterik popsal slepou skvrnu západní medicíny, nebo přesněji medicínského průmyslu. Zdravotnický systém se pacienta snaží s pomocí přístrojů a léků udržet co nejdéle naživu, i když by u spousty starých nebo onkologicky nemocných bylo šetrnější říct: nebudeme vás dál trápit. Než vám bolestivou léčbou prodloužit život o pár týdnů, pojďme raději vymyslet, jak to udělat, abyste svůj konec neprotrpěli a abyste umírali s pocitem, že měl váš život smysl.

Když mluvíme o vítězkách a statečných bojovnicích, trendu prodlužování utrpení přispíváme. Správné je přece bojovat, i kdyby byla šance sebemenší, „vždycky je nějaká naděje“ a tak dále: výsledkem jsou zbytečná ozařování nebo úprk nemocných lidí do rukou cynických šarlatánů, kteří jim naději draze prodávají.

Pro dobro našich duší i našeho zdravotnictví potřebujeme přestat o rakovině mluvit jako podnikatelském projektu a začít o ní mluvit jako o nemoci. O nešťastné záležitosti, která obvykle nedává žádný smysl a ve které není nic osobního, zhola nic, co by vypovídalo o morálních kvalitách a lidských vlastnostech náhodně vylosovaného nešťastného nositele nebo nositelky.

Válečný patos a drama si nechejme pro jiné příležitosti. Třeba pro vyprávění o nešťastnících, kteří svádějí dlouhé soukromé bitvy s gorilami nížinnými.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (3)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

nemoczdravíživotní styl
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo