Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Sázka na studentskou nejistotu

| 19. 4. 2016

Že je klíčem k úspěšné ekonomice vzdělání? Právě vzdělání může výhledově poslat americkou (a návazně i světovou) ekonomiku hluboko do červených čísel. Bublina studentských půjček se nafukuje víc a víc.

Sázka na studentskou nejistotu

Michael Burry, ústřední postava hollywoodského trháku Sázka na nejistotu, viděl před deseti lety to, co málokdo jiný. Hroutící se nemovitostní trh v USA. Vsadil na jeho pád a grandiózně zbohatl. Charles Trafton, spoluzakladatel hedgeového fondu FlowPoint Capital Partners, se dnes snaží Burryho napodobit. Sází ale na něco jiného – na pád amerického trhu se vzděláváním. Nemovitostní bublinu podnítil překotný růst objemu hypoték a lidé jako Trafton teď spekulují na brzké splasknutí extrémně nafouknuté bubliny studentských půjček. Své peníze investují tak, aby vydělali nejen na pádu poskytovatelů studentských úvěrů, ale třeba i na krachu nakladatelských domů specializovaných na učebnice nebo společností zajišťujících pro studenty ubytování. Než se i my pustíme do investičních spekulací na pokles amerického studentského trhu, pojďme situaci podrobně zmapovat.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen. 

Člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie. Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst na Finmagu

Lukáše Kovandu můžete sledovat také na Twitteru.

Knižně

Centrální banka chlácholí

Počet nesplacených studentských půjček v období let 2004 až 2014 narostl z jedenácti na sedmnáct procent. Dlužníci se přitom se splátkou opozdili o minimálně třicet dnů. A nejde o malé objemy peněz. V uplynulých deseti letech se dluh na studentských půjčkách v USA víc než zdvojnásobil, ze 450 miliard na 1,1 bilionu dolarů. Už v roce 2010 přitom překonal objem úvěrů na kreditních kartách. Stal se tak objemově největším druhem spotřebitelského dluhu (hypotéky se nepočítají). Také počet dlužníků se za posledních deset let zdvojnásobil. V roce 2015 mělo v USA studentskou půjčku přes 42 milionů lidí. A průměrný dluh na jednoho dlužníka postupně vystoupal z 19 tisíc na 27 tisíc dolarů.

Na neutěšenou situaci na trhu studentských půjček upozorňuje i americká centrální banka. Uznává, že jde o velký problém, jedním dechem ale dodává, že se situace v posledních letech nezhoršuje. Lidé jako Trafton to ale vidí jinak. A jejich velké sázky na pád studentského trhu o tom jasně svědčí. Mají ještě v živé paměti, jak nejvyšší představitelé té samé centrální banky chlácholili před propuknutím finanční krize podobným způsobem. Ostatně je to tak trochu v popisu jejich práce.

Nenasytné školy

Studentský dluh v USA roste především proto, že se zdražuje školné. V letech 1987 až 2010 vzrostla výše průměrného školného včetně poplatků z 6600 na 14 500 dolarů. Existuje hned několik hypotéz, které se snaží tento jev vysvětlit. S nejrelevantnější z nich přišel už před hezkou řádkou let William J. Bennet, Reaganův ministr školství. V únoru 1987 publikoval v New York Times zásadní komentář Our Greedy Colleges, ve kterém tvrdí, že „růst státní finanční podpory školství v uplynulých letech umožnil vysokým školám lehkomyslně zvýšit školné“.

Když ekonomové Grey Gordon a Aaron Hedlund ve své loňské studii zkoumali důvody růstu cen školného v letech 1987 až 2010, došli k závěru, že Bennetova hypotéza nelže. Čím větší si budou moci studenti vzít půjčku, tím víc univerzity zdraží školné. A studenti si větší půjčku vzít můžou, a to výrazně. Díky vládě. V letech 1987 až 2010 vzrostla maximální možná výše studentské půjčky – vládou garantované – o 56 procent. Z 26 200 na 40 800 dolarů.

Vláda garantuje zhruba 85 procent celkového objemu studentských úvěrů. Vládní garance spočívá v nastavování úrokové sazby. Ta je určována politicky, Kongresem, stejně jako limit pro maximální výši úvěru. Značný podíl vládou garantovaných úvěrů je navíc ještě dotovaný. Studenti totiž během studia neplatí úroky. Dotované úvěry jsou ale dostupné pouze posluchačům bakalářského stupně. Celkově jsou vládou garantované studentské úvěry pochopitelně výhodnější než úvěry poskytované soukromým sektorem na tržní bázi. Ty představují zhruba patnáct procent celkového objemu úvěrů a studenti se k nim uchylují zpravidla až tehdy, když už nemůžou čerpat vládou garantované úvěry.

Další studium na Finmagu

„Čím víc titulů vysoké školy rozdají, tím nižší je jejich hodnota. Ale paradoxně tím víc jsou studenti ‚nuceni‘ ho získat. Každý potenciální zaměstnavatel se totiž může zeptat, proč oni titul nemají, když už ho má prakticky každý. A tak víc studentů vytváří ještě víc studentů.“

Jakub Skala: Vzdělání pro kočku aneb inflace titulů

Pod vládní taktovkou

Garantované studentské půjčky nyní poskytuje přímo americké ministerstvo školství. Před rokem 2010 je z pověření ministerstva ještě poskytovaly soukromé společnosti, například Sallie Mae, ale tato praxe vzala za své poté, co vstoupil v platnost klíčový zákon prosazený Obamovou administrativou, Health Care and Education Reconcilliation Act.

I když jméno Sallie Mae připomíná nechvalně proslulou agenturu Fannie Mae, klíčového viníka finanční krize, další analogie mezi finanční krizí a nynější možnou krizí ze splasknutí bubliny studentských půjček už poněkud pokulhávají. Třeba právě proto, že studentské úvěry z velké části poskytuje ministerstvo školství, tedy vláda. Pro soukromé finanční instituce není úvěrování vzdělání tak atraktivní jako například úvěrování nemovitostí. Co si ostatně vezmou na dlužníkovi, který není schopný splácet studentskou půjčku? Jeho získané vzdělání? Ani ministerstvo školství ale studentské úvěry neposkytuje zcela bez jištění. Disponuje například pravomocí i bez soudního příkazu v případě nesplácení strhávat až patnáct procent z dlužníkovy mzdy. Jde ale evidentně o náročnější proces vymáhání dlužné částky, než jakým je prosté zabavení a následný prodej zastavené nemovitosti.  

Dostat se k penězům půjčeným na vzdělání nemusí být skutečně snadné. Důkazem je i komentář publikovaný v New York Times loni v červnu pod názvem Why I Defaulted on My Student Loans. Literát Lee Siegel v něm čtenáře de facto nabádá, za což sklidil podobně jako celé noviny velkou porci kritiky, aby stejně jako on své studentské půjčky prostě nespláceli. Dokonce uvádí, že život po osobním bankrotu není tak hrozný, jak se obecně říká.

Bezbolestný malér?

I kdyby se situace na trhu studentských půjček ještě zhoršovala, může americkou ekonomiku uklidňovat fakt, že věřitelem dluhu je z podstatné části americká vláda, nikoli vzájemně těsně propojené banky a jiné finanční instituce jako při finanční krizi. To ovšem neznamená, že by trh se vzděláním nebyl notně přifouknutý. Jen jeho splasknutí téměř jistě nebude mít tak ničivé a dalekosáhlé důsledky jako v případě poslední finanční krize.

Co nebolí celou ekonomiku, může ale pořádně zabolet jedince, respektive určitou část společnosti. A problém se bude určitě zhoršovat, až se kritická masa lidí začne bez uspokojivé odpovědi tázat, zda nákladné vzdělání opravdu stojí za to. Zda se investice s ním spojená vrátí i s úroky. Řada indicií totiž naznačuje, že vyšší vzdělání devalvovalo natolik, že už se prostě nevyplácí. Vodou na mlýn Traftonovi a spol. jsou aktuální opatření společností, jako je Ernst & Young nebo Penguin Random House. Ernst & Young, jeden z největších zaměstnavatelů čerstvých absolventů ve Velké Británii, dal loni světu vědět, že dosažené akademické výsledky uchazeče už nejsou zásadním hodnoticím kritériem. Interní šetření firmy totiž prokázalo, že úspěšnost při studiu na vysoké škole nijak nesouvisí s úspěšností v profesním životě.

Ještě dále letos zašlo nakladatelství Penguin Random House, jedno z největších na britských ostrovech, které dokonce vypouští samotný požadavek na vysokoškolské vzdělání. Nakladatelství tak do svých řad hodlá získat pestřejší paletu pracovníků, přičemž – podobně jako Ernst & Young – uvádí, že disponuje rostoucím objemem důkazů, že mezi výší dosaženého vzdělání a výkonem v zaměstnání neexistuje žádná přímočará souvislost.

Článek vyšel v nejnovějším čísle magazínu FINMAG. Zajímavého čtení je v něm ale daleko víc. Kromě titulního rozhovoru s Tonyou Graves v něm najdete třeba reportáž z Kibery, možná největšího afrického slumu, emotivní příběh statečné Bělorusky, která zachraňuje české zámky, tipy na auta-veterány k investicím a spoustu dalšího. Předplaťte si FINMAG.

Objednávejte teď

Sázka na selský rozum

Vzhledem k tomu, že jak Ernst & Young, tak i Penguin jsou korporace s globálním dosahem, mohlo by se zdát, že splasknutí bubliny se vzděláním je už vlastně za rohem. Jenže data za firmy napříč americkou ekonomikou naznačují něco jiného. Vyšší vzdělání se stále vyplácí. Absolventi ekvivalentu našeho bakalářského stupně můžou stále počítat s přibližně o dvacet procent vyššími mzdami než lidé se středoškolským vzděláním. Podobný rozdíl ve mzdách vysokoškoláků a středoškoláků ostatně charakterizuje celé uplynulé půlstoletí. Je ovšem pravda, že zatímco v šedesátých letech bylo vyšší vzdělání takřka zaručenou vstupenkou mezi elitu, dnes je spíš jen nutnou podmínkou k tomu, aby člověk jen neživořil. To však stále nesnižuje jeho význam v porovnání se středoškolským vzděláním, spíš naopak.

Je to tedy americká vláda, která musí učinit první krok k zastavení spirály rostoucího školného a dalších cen, kterým studenti čelí. Musí přestat se stále velkorysejšími podmínkami pro čerpání studentských půjček. Jinak bude nebezpečnou bublinu dál přifukovat. Těžko totiž počítat s tím, že by citelně opadl zájem mladých lidí o vyšší vzdělání jako takové, když je svým způsobem stále důležitějším předpokladem důstojně prožitého života.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

dračí panenka | 19. 4. 2016 07:25

Tak je to se vším, na co vloží ruku stát. Česku stát negarantuje studentské půjčky, ale nabízí školství "zdarma". Výsledkem je všeobecná degenerace vzdělání.

Ve svobodné společnosti by si lidé vzdělání platili každý za sebe. Mnozí by si na to půjčili (u komerční banky samozřejmě). Vzdělání by byla investice, která se musí vrátit a to zejména finančně. V takové společnosti by lidé preferovali vzdělání, které jím tu návratnost a splacení dluhů umožní. Odstrašující příklady žebrajících filosofů a sociologů, prostituujících doživotně zadlužených genderových sufražetek s titulem, doktorů multikulturalismu pracujících ve fastfoodech atd by zcela jistě měly vliv na výběr studujních oborů dalších zájemců o studium.

Samozřejmě ve společnosti, kde zrovna teď ministryně Marxová Leninová vyčlenila 400 milionů pro "neziskovky" svých dženderových spolubojovnic, aby mohly kontrolovat rovnost příjmů ve firmách a trestat podnikatele podle svého uvážení, jsou gender studies, přinejmenším dočasně, perspektivní obor.

+18
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 19. 4. 2016 07:35

"Výsledkem je všeobecná degenerace vzdělání."

Slovo degenerace znamená zhoršení, úpadek genetického stavu nějaké populace. Převedeno metaforicky na školství zřejmě úpadek kvality oproti nějakému předchozímu stavu. Vzhledem k tomu, že stát školství řídí už dlouho, tak jde zřejmě o úpadek oproti stavu, kdy to stát nedělal, to jest v případě českých zemí někdy před Josefem II. Pokud se domníváte, že školy za Marie Terezie a ještě dříve byly kvalitnější, než ty současné, tak máte skutečně svérázný vkus.

-7
+
-

Další příspěvky v diskuzi (23 komentářů)

Ján Zavacký | 19. 4. 2016 15:22

"Americká vláda ... musí přestat se stále velkorysejšími podmínkami pro čerpání studentských půjček. Jinak bude nebezpečnou bublinu dál přifukovat."
.
Ak by prestala prifukovať študentskú bublinu, musela by prifukovať bublinu inde. Ak by prestala prifukovať bubliny vôbec, došlo by k deflácii a platobnej neschopnosti dlžníkov. Americká vláda má na výber bubliny, ale nie inflačnú politiku. Musí dohrať túto hru do konca. Podstatu svojej monetárnej politiky nemôže obísť.
.
Študentská bublina nemusí vôbec prasknúť. Môže sa pretransformovať na fiškálnu bublinu tým, že dlhy budú odpustené a školstvo bude pre študentov zdarma, teda financované vládou. Ďalej sa to môže vyvíjať všelijako.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 20. 4. 2016 09:52
reakce na Ján Zavacký | 19. 4. 2016 15:22

Už jste posílal CV na řecké ministerstvo financí? S vašimi perfektními znalostmi o transformaci dluhu by vás tam jistě uvítali :-)
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ján Zavacký | 20. 4. 2016 09:59
reakce na Robert Antonio | 20. 4. 2016 09:52

To nie je otázka dlhu, ale politiky, kultúry a tradícií. Keď bude zle, a to bude, tak nie je problém konfiškovať, znárodňovať, odpúšťať, zachraňovať, vyvražďovať. Americká spoločnosť nie je imúnna. Chce to len čas. Padla rímska republika, padne aj americká.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

dračí panenka | 19. 4. 2016 07:25

Tak je to se vším, na co vloží ruku stát. Česku stát negarantuje studentské půjčky, ale nabízí školství "zdarma". Výsledkem je všeobecná degenerace vzdělání.

Ve svobodné společnosti by si lidé vzdělání platili každý za sebe. Mnozí by si na to půjčili (u komerční banky samozřejmě). Vzdělání by byla investice, která se musí vrátit a to zejména finančně. V takové společnosti by lidé preferovali vzdělání, které jím tu návratnost a splacení dluhů umožní. Odstrašující příklady žebrajících filosofů a sociologů, prostituujících doživotně zadlužených genderových sufražetek s titulem, doktorů multikulturalismu pracujících ve fastfoodech atd by zcela jistě měly vliv na výběr studujních oborů dalších zájemců o studium.

Samozřejmě ve společnosti, kde zrovna teď ministryně Marxová Leninová vyčlenila 400 milionů pro "neziskovky" svých dženderových spolubojovnic, aby mohly kontrolovat rovnost příjmů ve firmách a trestat podnikatele podle svého uvážení, jsou gender studies, přinejmenším dočasně, perspektivní obor.
+18
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 19. 4. 2016 15:12
reakce na dračí panenka | 19. 4. 2016 07:25

Ještě bych dodal, že státní školství je nástroj brutální indoktrinace. Jeho efektivita není s jeho základním účelem důležitá. Stát neplatí vzdělání, ale výplach mozků. Proto jsou školy tzv. zadarmo nebo půjčky bezúročné.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 19. 4. 2016 07:35
reakce na dračí panenka | 19. 4. 2016 07:25

"Výsledkem je všeobecná degenerace vzdělání."

Slovo degenerace znamená zhoršení, úpadek genetického stavu nějaké populace. Převedeno metaforicky na školství zřejmě úpadek kvality oproti nějakému předchozímu stavu. Vzhledem k tomu, že stát školství řídí už dlouho, tak jde zřejmě o úpadek oproti stavu, kdy to stát nedělal, to jest v případě českých zemí někdy před Josefem II. Pokud se domníváte, že školy za Marie Terezie a ještě dříve byly kvalitnější, než ty současné, tak máte skutečně svérázný vkus.
-7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

dračí panenka | 19. 4. 2016 08:01
reakce na Martin Brezina | 19. 4. 2016 07:35

Nejprve vytvoříte účelovou definici a potom do ni napasujete myšlenku druhého, abyste si do něj mohl kopnout. Opravdu svérázný způsob vedení diskuse.
+8
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 19. 4. 2016 09:11
reakce na dračí panenka | 19. 4. 2016 08:01

Dobře, dáte mi nějakou lepší definici degenerace, než je "úpadek kvality oproti nějakému předchozímu stavu"?
-4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

dračí panenka | 19. 4. 2016 13:01
reakce na Martin Brezina | 19. 4. 2016 09:11

Vy jste to ve svém úvodním příspěvku nedefinoval proti "nějakému předchozímu stavu", ale proti stavu za Marie Teresie. To není to samé. Buď to chápete a trollíte nebo to nechápete. Oba připady jsou pro mne nezajímavé.
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 19. 4. 2016 13:50
reakce na dračí panenka | 19. 4. 2016 13:01

Ale vy jste jaksi nepochopil, že tím předchozím stavem míním stav, kdy se stát o školství nestaral. Tudíž k degeneraci mělo, podle vás, dojít až poté, co MT zavedla povinnou školní docházku. Protože jste tvrdil, že státní školství vede k "všeobecné degeneraci vzdělání". Takže nutně to, co bylo před zavedením státní školní docházky. muselo být podle vás lepší, než to, co přišlo potom.
-3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 19. 4. 2016 15:04
reakce na Martin Brezina | 19. 4. 2016 13:50

Takže troll. No my dva si tu asi moc nepokecáme.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Miroslav Mucha | 19. 4. 2016 12:30
reakce na Martin Brezina | 19. 4. 2016 09:11

Pokud si neumíte představit, co je to degenerace školství, tak běžte do kterékoliv základní školy, buďte tam týden a Vaše představa bude naplněna. Protože mám ještě dítě školou povinné a chodím na třídní schůzky, mohu Vás ubezpečit, že proti škole, kterou jsem navštěvoval na přelomu 70. a 80. let, je to obrovská změna a nemyslím k lepšímu. Kde jsou časy, kdy učitelé měli autoritu, naučili nás a měli jsme je rádi i když nás občas potrestali (zaslouženě).
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 19. 4. 2016 13:54
reakce na Miroslav Mucha | 19. 4. 2016 12:30

V 70. a 80. letech řídil stát školství mnohem silněji, než to dělá dnes. Já jsem se ohrazoval vůči výchozí tezi, že stát způsobuje degeneraci školství. Nechtěně vlastně podporujete moji tezi:-))
To, že je dnes školství v některých ohledech horší, než bylo před 30-40 lety, to je možné. Nesouhlasil bych, že ve všem. Ideologické kydy, které se tehdy vykládaly, dnes děcka poslouchat nemusejí.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pat Bateman | 20. 4. 2016 13:31
reakce na Martin Brezina | 19. 4. 2016 13:54

Vliv státu na školství je stále stejný, tedy 100% (výjimky jako soukromé školy jsou zanedbatelné, tam je to 80%). A degradace je postupný proces, tedy i školství se postupně zhoršuje vlivem státu, přičemž před plyšákem tam působil stát pouze jedním směrem - prosazování vlády jedné strany, nyní do dětí cpe sračky horem dolem od multikulturalismu, sociálního státu až po feminismus a sociální inženýrství.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 19. 4. 2016 06:26

Myslím, že to ukazuje jednu důležitou zkušenost: mixování privátního a státního modelu nevede k ničemu dobrému. Oba modely fungují na odlišných principech a logice, přičemž obvykle to dopadne tak, že privát tak dlouho parazituje na garancích státu, až ty garance přivede do katastrofy.
Je potřeba si vybrat: buď čistě státní/veřejná logika (např. státní školství nebo státní/obecní sociální bydlení) nebo privátní logika. Klidně mohou vedle sebe koexistovat, ale nikdy úspěšně kohabitovat.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Hatlapatka | 19. 4. 2016 17:46
reakce na Martin Brezina | 19. 4. 2016 06:26

Nesouhlasím. A myslím, že právě USA jsou dobrým protipříkladem. Pokud se podíváte třeba na NASA, uvidíte státní organizaci se spoustou soukromých kontraktorů. Ostatně uvádí se to jako jeden z důvodů, proč USA porazily SSSR v cestě na Měsíc. Protože dokázali rozložit obrovský problém na malé a ty zadat soukromým firmám.

Dtto současný výzkum, který z větší části běží na nestátních univerzitách a organizacích, ovšem z většiny je financovaný státními agenturami.

Rostoucí školné (i na státních univerzitách!) je problém v tolika dimenzích, že to do jednoho komentáře nenacpu (např. sociální - pokud máte nulovou podporu rodičů, nebude vám půjčka na slušnou college stačit, což mch. nebývalo).

To že s tím v Čechách nemáme zkušenosti a státní úředníci to neumí a snad ani nechtějí umět, je věc úplně jiná. (V ČR není příliš velký stát, ale příliš neschopný a špatný stát, a to je to, co nás může poslat na řeckou cestu, ale o tom snad někdy jindy)
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 19. 4. 2016 19:00
reakce na Michal Hatlapatka | 19. 4. 2016 17:46

No, možná na tom něco je. I když vítězství nad SSSR v dobytí Měsíce bych až tak neadoroval. Sověti měli jistě kvalitní vědce a techniky, ale při obecně nízké úrovni tamějších technologií (např. v počítačích byli hodně pozadu) není divu, že Amíci vyhráli.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 19. 4. 2016 14:00
reakce na Martin Brezina | 19. 4. 2016 06:26

Přesně tak. A totéž lze říci o sociální oblasti, zdravotnictví i důchodovém systému. Z kombinace soukromého a státního málokdy vzejde něco zdravého.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 19. 4. 2016 22:31
reakce na Richard Fuld | 19. 4. 2016 14:00

Přesně tak. A proto pro vás v půlce Česka zaveďme stoprocentně státní všechno (KLDR) a v druhé půlce stoprocentně soukromé všechno.
Schválně, kdo bude muset stavět plot, aby mu všichni kromě lemplů a funkcionářů neutekli do té druhé půlky :-)
+12
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 20. 4. 2016 13:06
reakce na Jan Altman | 19. 4. 2016 22:31

Já měl na mysli kombinaci veřejného a soukromého v rámci jednom odvětví. Na druhé straně zcela nekonfliktně může fungovat kombinace soukromých a veřejných odvětví. Např. průmysl ovládaný tržními silami může být bez potíží doprovázen ryze veřejnými např. školními, zdravotními a sociálními systémy. To o čem píšete Vy, je něco úplně jiného. To je zase krásný příklad uvažovaní v extrémech ode zdi ke zdi.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 19. 4. 2016 12:33
reakce na Martin Brezina | 19. 4. 2016 06:26

Souhlasím. A ať si samozřejmě každý může vybrat, kterého modelu se bude (se vším všudy) účastnit.
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 20. 4. 2016 13:11
reakce na Jan Altman | 19. 4. 2016 12:33

A to právě ne. Buď by měl být daný konkrétní systém čistě veřejný nebo jen soukromý. Kombinace odděleného veřejného a soukromého školství by vedla k rozdělení společnosti již ve fázi přípravy na profesní život. Kde by pak byla doktrína stejné startovní čáry pro všechny? Ona z mnoha důvodů samozřejmě nefunguje ani v případě čistě veřejného školství, ale proč rozdíly ve startovních pozicích ještě více vědomě posilovat?
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 4. 5. 2016 16:51
reakce na Richard Fuld | 20. 4. 2016 13:11

Jak posilovat?
Stejně jako si dnes každý rodič může vybrat, zda dá dítě po 5. třídě na osmiletý gympl (nebo po 9. na učňák), zda ho o prázdninách pošle na jazykový kurz do zahraničí a hlavně: jak se mu bude věnovat sám.... ...tak stejně tak by si mohl vybrat, zda je pro něj finanční prioritou nové auto/dovolená, nebo vzdělání dětí.

I dnes tedy toto funguje. Chtěl bych vidět pomocného dělníka, kterému se náhodou navzdory genetice narodí chytré dítě, jak se s ním doma připravuje na přijímací zkoušky na gympl - od matiky, přes jazyk až po obecné studijní předpoklady. Takové dítě má i dnes docela solidní nevýhodu. Možná by mu konkurenční tržní školství pomohlo více - odhalování talentů a stipendia pro ně (protože mají šanci udělat škole dobré jméno od sociální zodpovědnosti, po kvalitu absolventů).

Dnešní systém (jak typické) nejvíce znevýhodňuje střední třídu. Bohatý člověk i po odvedení daní má na to dát děti na soukromé školy dle vlastních preferencí.
Příslušník střední (i nižší střední) by na to měl také, ale po daňové loupeži mu na to buď nezbude vůbec, nebo je daleko více nucen uvažovat ekonomicky: "Když už si v daních platím státní školství, přeci si vedle toho ještě jednou nebudu platit to soukromé".

A samozřejmě dalším negativem státního školství je uniformita. Vše podle jedné šablony. Bez ohledu na preference zákazníků, bez ohledu na specifické potřeby a talenty dětí. Nikdy se nedozvíme, o jaké nápady, vynálezy a inovace (od technických po společenské) jsme přišli díky tomu, že se všechny děti učí to samé, tím samým způsobem. Ale o to asi jde - hlavně žádné společenské inovace, žádná nezávislost a nekonformita, naopak státní indoktrinace od povinné školky.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Lukáš KovandaLukáš Kovanda
Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!