Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kdybyste byli opravdu Charlie, možná už by bylo po vás

Jako jedna ze spontánních reakcí sociálních médií na masakr karikaturistů časopisu Charlie Hebdo je mimo jiné hashtag #JeSuisCharlie – Jsem Charlie. Je to zajisté ocenění hodný projev solidarity, který odkazuje na známý titulek deníku Le Monde po útocích 11. září 2001: Nous sommes tous Americains – Všichni jsme Američané. Je ale úplně mimo.

Pokud bychom – my všichni nebo kdokoli z nás – opravdu byli Charlie Hebdo, byli bychom se museli odvážit následujícího:

Nejen otisknout původní satirické karikatury, které si utahují z jemnocitu islámistických teroristů, nýbrž tak učinit šest dnů poté, co vám někdo hodil do redakce zápalnou láhev za to, že jste si utahovali z jemnocitu islámských teroristů, a navíc to učinit způsobem, který je jednak nesmírně zábavný (podle mě) a snad i dojemný, když nese poselství „Láska je silnější než nenávist.“ [Titulní stránku Charlie Hebdo, o níž je řeč, vidíte na úvodním obrázku; pozn. red.]

Nejen otisknout původní karikatury proroka Mohameda, což je pro připomenutí historická postava, ale také za to pak jít k soudu kvůli podněcování k nenávisti a ve sporu zvítězit.

Tyto těžké zkoušky nejen úspěšně přestát, ale ani na okamžik nedopustit, aby se z vás stal protiislámský fanatik nebo naopak kajícný apologeta (nezapomínejme, že i nepředstavitelně statečný Salman Rushdie pro jistotu načas konvertoval k islámu). A nesměli byste ani prchnout do bezpečí programu pro ochranu svědků, jako to udělala americká karikaturistka Molly Norrisová.

Charlie Hebdo zůstal tím, čím byl od počátku – satirickým, nedospělým a legračním klaunem, který nastavoval zrcadlo moci, zvůli a nabubřelosti všeho druhu. Vyhledejte si pomocí Google Images „Charlie Hebdo“ a „Ježíš“ a pak se zeptejte sami sebe, jestli by se ve Spojených státech, kulturními válkami zjizvené zemi, která střeží svobodu slova ještě žárlivěji než Francouzi, našlo médium, které by mělo dostatek odvahy a umělecké svobody utahovat si z obou velkých náboženství naráz.

Podívejte se na přebal nedávno vydané knižní sbírky vtipů časopisu Charlie Hebdo, která mi hrdě leží na stole. Nejsou na něm zástupci prastarých náboženství, nýbrž představitelé francouzského státu převlečení za gangstery. Humoristický týdeník netiskl jen nějaké vtipy: cupoval na kousky všechny mocipány a hlavouny bez ohledu na příslušnost, počínaje nadutými prďoly, kteří vládnou Francii, a konče neméně nadutými, ovšem podstatně servilnějšími pisálky v celonárodních novinách. Na svět vlastně přišel v roce 1970, kdy úřady zařízly jiný satirický magazín za zneuctění pohřbu Charlese De Gaulla. Často publikoval věci, se kterými se většina novinářů ztotožňovala, ale bála se k nim přihlásit veřejně.

Kreslíři, kteří 7. ledna 2015 tragicky zahynuli – Wolinski, Cabu, Tignous, Charb – patřili k nejmilovanějším postavám dnešní Francie. Navzdory hloupostem, které dnes vytrubují po Twitteru rozliční tlučhubové, jim nešlo o lacinou provokaci a populistické okopávání národnostních a jiných menšin. Kupříkladu Cabua proslavila postavička typického provinčního Francouze jménem Mon Beauf, jejímž prostřednictvím se vysmíval hrubozrnné bigotnosti vůči menšinám. Můj francouzský tchán, na jehož pravicové gaullistické politice nenechal Cabu za ta léta nit suchou, prohlásil, že mu je, jako by dostal dýkou do srdce.

Anketa

Jste Charlie?

Takže kdepak, my nejsme Charlie. Málokdo z nás je tak talentovaný a nikdo tak statečný. Kdybychom totiž byli stateční a nesklopili uši po každém bombovém útoku, kdybychom třeba na ty nekonečné výhrůžky zareagovali nikoli smazáním všech dříve publikovaných podobizen Mohameda, jak to udělala agentura Associated Press, nýbrž pravidelným otiskováním snímků, které jsou hodny mediální pozornosti a ztělesňují odhodlání bránit rozmanitý a pestrý veřejný prostor, pak by možná Charlie Hebdo tak nevyčníval z řady. Pro fanatiky je těžší, a koneckonců i méně uspokojivé, zasáhnout tisíc malých terčů než jeden velký.

A vinu na tom, že nejsme jako Charlie Hebdo, neneseme jen my novináři. Každý občan Západu, ať už je to editor Financial Times, nebo prezident Spojených států, který mylně věří, že slovo by nemělo zraňovat a že umělecký komentář má údajně moc podněcovat ke krvežíznivému násilí, rovněž přispívá ke zhoršování podmínek pro svobodu slova, a tudíž i svobodu obecně.

Sedmý leden je strašlivým dnem pro základní princip svobody informací. Chcete být opravdu Charlie Hebdo? Pak vyjděte na veřejnost a žijte a mluvte beze strachu. K tomu vám dopomáhej Bůh.


Matt Welch je šéfredaktor amerického libertariánského webu Reason.com, odkud text v překladu Aleše Drobka přetiskujeme. Úvodní fotografie Isifa

Komentáře

Celkem 30 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK