Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

F. A. Hayek: Konzerva, nebo liberál?

Čas od času se najde někdo, kdo zařadí nositele Nobelovy ceny za ekonomii F. A. Hayeka mezi konzervativce. Friedrich Hayek sám to ovšem zuřivě odmítal. Je v jeho politické filozofii něco, co by mohlo k označení za konzervativce svádět? Proč se mu tolik bránil?

Rakouský ekonom Friedrich August von Hayek se ve většině svých slavných děl hlásil k liberalismu. Zejména ke konci života si ale stále víc uvědomoval, že musí – zejména ve Spojených státech – vždy vysvětlit, co tím myslí, aby nedošlo k nedorozumění.

Tradice nad rozum

Za reprezentanty „svého“ liberalismu považoval Davida Humea, Alexise de Tocqueville, lorda Actona a především Edmunda Burkea. Právě Burke je přitom často považován za zakladatele moderního liberálního konzervatismu.

Z určitého pohledu se mohou následující předpoklady, podle Hayekova liberalismu nutné pro rozvoj svobody, jevit jako konzervativní:

  • Mír a svoboda jednotlivce jsou možné jen díky existenci společenských pravidel a zděděných institucí, které jsou výsledkem staletí spontánního a nevědomého vývoje.
  • Mimorozumově předávaná společenská zkušenost má přednost před rozumem.
  • Děděné společenské instituce představují nadosobní moudrost překračující moudrost racionální mysli.
  • Rozum konkrétního člověka nebo skupiny lidí není kompetentní ke zkonstruování životaschopného společenského řádu.
  • Civilizace není výsledkem plánu konkrétní racionální mysli, ale nezamýšleným výsledkem spontánní souhry nespočtu takových myslí.

Hayek byl proto velkým odpůrcem osvícenského racionalismu, který odmítal tradice, zvyklosti a instituce jako předsudky a výsledek nevědomosti, zatímco rozum měl být nástrojem osvobození lidu od útlaku.

Podle Hayeka racionalisté a jejich následovníci (především socialisté) nechápou, že pomocí tradic, zvyklostí a institucí si lidé po staletí přenášejí zděděnou nadosobní moudrost, kterou rozum jednotlivce není s to pojmout.

Racionalismus je nebezpečný, protože svým bojem proti „iracionální“ nadosobní moudrosti usiluje o likvidaci předpokladů pro existenci svobodné společnosti a její nahrazení „racionální“ jakobínskou diktaturou.

Proč není konzervativcem?

Nicméně, jak bylo řečeno, Hayek označení konzervativec striktně odmítal. Své námitky vůči této nálepce i vůči konzervativní doktríně jako takové shrnul ve slavném eseji Proč nejsem konzervativcem [originální znění zde], kterou vydal jako přílohu knihy The Constitution of Liberty.

Hayek si uvědomuje, že pokud pokrokáři obhajují neoprávněné zásahy do svobody jednotlivce, obhájci svobody se v opozici mnohdy budou potkávat s konzervativci. Jejich pozice je však od té konzervativní zásadně odlišná, proto je velmi důležité se vůči ní vymezit.

Konzervatismus znamená odpor k prudké změně. Proto ve skutečnosti není s to navrhnout vlastní alternativu vůči současnému směřování společnosti a jeho veškerou snahou je zpomalit nežádoucí změny. Spor progresivismu a konzervatismu tak tkví pouze v rychlosti a intenzitě, nikoliv ve směřování. Liberál se však nemůže spokojit debatou o tom, jak daleko a jak rychle se máme vydat – důležitá je pro něj otázka, kterým směrem se máme vydat.

Hayek kritizuje, že konzervativcův obdiv svobodného růstu se týká jen minulosti, zatímco v současnosti a budoucnosti převažuje strach ze změny a nedůvěra k novému jako takovému. Neváhá proto sáhnout po vládních omezeních, aby změně zamezil nebo ji zpomalil.

Liberál se oproti tomu vyznačuje odvahou a důvěrou nechat změnu jít svou cestou dokonce i v případech, kdy nemůžeme předpovědět, kudy a kam se bude ubírat.

Nejdůležitější však je, že na rozdíl od konzervativce podle liberála nemůžou být morální nebo náboženské hodnoty předmětem donucení: „Je mnoho konzervativních hodnot, které mě oslovují více než hodnoty socialistů; přesto pro liberála není důležitost, kterou on osobně připisuje specifickým cílům, dostatečným ospravedlněním pro to, aby nutil ostatní jim sloužit.“

Kromě toho Hayek konzervatismu vytýká, že má chorobný strach z nových myšlenek, protože nemá žádné vlastní principy, o které by se mohl opřít. Jeho zastánci mají tendenci odmítat nové poznatky, pokud jsou v rozporu s jejich viděním světa.

I v tomto eseji se Hayek vymezuje vůči racionalismu, který vidí u socialistů. Jejich cílem je předělat všechny instituce podle svého individuálního rozumu. Konzervativec mu oponuje mysticismem. Liberál musí odmítnout oba postoje.

S konzervativci sdílí nedůvěru k rozumu, protože si uvědomuje, že nemůžeme znát odpověď na všechno. Nemá problém obrátit se o pomoc od mimorozumové instituce nebo zvyku, které prokázaly svoji hodnotu. Na rozdíl od konzervativců však liberál chce čelit neznalosti a neuchyluje se k požadavku autority nadpřirozených sil, kdekoliv jeho rozum selhává.

Obrana amerických institucí jako obrana svobody

Hayek uvádí, že ve Spojených státech se konzervativní obrana existujícího kryje s liberální obhajobou svobody. Důvody obhajoby stejného uspořádání jsou ale rozdílné. Konzervativci je obhajují, protože už jednou existuje, případně je tradiční a americké. Liberál takové uspořádání obhajuje, neboť je žádoucí.

Uveďme příklad Listiny práv a svobod, která tvoří prvních deset dodatků americké ústavy. Jde o dokument založený na bytostně liberálních principech. Konkrétně například druhý dodatek garantuje právo vlastnit a nosit zbraně. Američtí konzervativci proti veškerým snahám o omezení tohoto práva z výše uvedených důvodů vehementně bojují.

Pokud bude liberál o tomto právu hovořit u nás, nemalá část konzervativců se na něj sesype. Podobně je to i s prvním dodatkem garantujícím svobodu projevu. Málokterý český konzervativec souhlasí s tím, že by se svoboda projevu měla vztahovat i na komunisty a neonacisty. Vždyť u nás taková svoboda nemá tradici. Naše historická zkušenost je přece úplně jiná. Proto jsou konzervativci proti. Na rozdíl od Hayeka.


Úvodní foto: Hayek Stiftung

Bohumír Žídek

Bohumír Žídek

Spolupracuje s Centrem pro studium demokracie a kultury. V létě 2013 pobýval na pozvání Richarda Sulíka v Bratislavě, kde se potkal např. s Matúšem Pošvancem z Nadácie F.A. Hayeka nebo s lidmi z předního liberálního think... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK