Žraločí povaha demokracie

| 1. 7. 2014

Představa, že demokracie se má týkat všech aspektů života a společnosti, je podle známého polského konzervativního myslitele nebezpečná. Dobré politické zřízení musí obsahovat i nedemokratické instituce, které jsou pro zdraví systému klíčové.

Žraločí povaha demokracie

Britský premiér Winston Churchill kdysi o demokracii prohlásil, že je „nejhorší formou vlády, nepočítáme-li ostatní, které byly doposud vyzkoušeny“.  Jak hodnotíte podobný přístup k demokracii?

Churchillův výrok není jednoznačný. Říká se v něm, že demokracie není sice dobrá, ale že zároveň není tak špatná jako jiné formy vládnutí. Kdyby dnes všichni brali tento výrok skutečně vážně jako pravdivý, očekával bych spíš všeobecnou diskuzi o slabostech demokracie a o tom, jak tyto nedostatky napravit. Místo toho se už několik desetiletí užívá slov „demokracie“ nebo „demokratický“ jako superlativů. Mají ztělesňovat hodnoty nejvyššího stupně a všechno, co se s demokracií dostává do sporu, co slovo „demokratický“ popírá, je považováno za zlé. To je v evidentním rozporu s Churchillovým výrokem.  Ale v jeho výroku je obsažena také nepravda. Říká se nám, že nebyl vynalezen lepší systém než demokracie. A to není pravda. Samozřejmě, že vynalezen byl.

Ryszard Legutko

Profesor Ryszard Legutko (1949) je podle Rogera Scrutona jedním z nejpůvodnějších současných myslitelů. Překladatel a komentátor Platónových dialogů vydal v roce 2013 obsáhlou monografii Sókrátés, filozofie spravedlivého muže. Autor řady esejistických prací – z posledních let Esej o polské duši (2008), Triumf průměrného člověka (2012) – je od roku 2009 poslancem Evropského parlamentu za stranu Právo a spravedlnost (PiS), v letošních volbách byl zvolen na druhé pětileté období. Česky vyšel výbor jeho textů Ošklivost demokracie (CDK 2009). 

Co by to mělo být?

Řeč je o systému, jehož schéma se objevilo už ve starověku a který se tehdy nazýval smíšeným zřízením. Tímto označením se rozumělo spojení demokracie, oligarchie (někdy se označovala jako aristokracie) a monarchie. Politická reflexe tohoto uspořádání byla velice plodná. Cicero vyjádřil řecký pojem latinským výrazem res publica; většina novodobých států byla chápána jako smíšené zřízení, a tedy jako republika právě v tomto pojetí. Tak tomu alespoň bylo s Anglií, která přece byla formálně monarchie, nebo v případě Spojených států. Americkým Otcům zakladatelům byly dobře známé vady demokracie, a tak se snažili oslabit jejich vliv tím, že zaváděli řešení převzatá z nedemokratických režimů. Politická reflexe tohoto druhu dnes zmizela prakticky beze stopy.  A ten, kdo se opováží demokracii kritizovat, je považován za blázna nebo za ničemu.

Proč byl smíšený systém lepší? Z čeho vyplývá jeho převaha?

V tomto systému byly nedostatky jednoho zřízení vyvažovány přednostmi jiného. Vedle demokratické reprezentativnosti musely v něm být přítomny prvky hierarchismu (tedy ty, které jsou spjaté s aristokratickým zřízením) nebo prvky efektivní moci (spjaté s monarchií). Funkce prezidenta USA měla vzor v monarchickém modelu; v žádném republikánském zřízení nemá jednotlivec větší výkonnou moc než americký prezident. Senát měl být institucí aristokratickou, Sněmovna reprezentantů institucí demokratickou. Roli senátu zlikvidoval na počátku dvacátého století sedmnáctý dodatek, ale – a na to často zapomínáme – samotná koncepce senátu měla původně mít stejnou funkci i v jiných zemích. Demokracie všechno ruší.

Nedemokratické instituce jsou ale vidět i v demokracii…

Každé dobré politické zřízení musí mít nedemokratické instituce, jako jsou univerzity, školy nebo církev. Jejich nedemokratičnost není vada, kterou je nutné odstranit, ale hodnota, kterou je třeba chránit, aby nás úplné zdemokratizování zcela nezničilo. Takové instituce jsou nezbytné pro zdraví systému, pro jeho rovnováhu a jeho vnitřní diferenciaci. Abychom měli na paměti, že existuje také jiný druh uspořádání vztahů mezi lidmi a že tyto vztahy mohou být mimořádně cenné a hluboce vštípené v lidské přirozenosti. Smíšený systém spojuje různé druhy vnímavosti, naproti tomu demokracie je ve svém nenasytném žraločím rovnostářství jednolitá. Nesnese nic, co není sankciováno demokratičností, byť by mělo jít o demokratičnost podvodnou.

V čem a jak se to projevuje?

Existuje silný tlak podřídit mechanismům charakteristickým pro demokracii všechno: rodinu, školu, náboženství, obyčeje a mravy. Jsme svědky toho, jak se všechny reakce stávají rovnými – vulgární i ty vytříbené. Demokratizuje se jazyk, ve kterém se smazává rozdíl mezi elegantním a primitivním, mezi vysokým a nízkým. Dokonce i v zemích jako Anglie, kde byl jazyk velice hierarchizovaný, došlo k jeho vyrovnání. Lidé odmítali poslouchat jazyk, který – podle demokratických svatoušků – jedny vyvyšoval a druhé snižoval. Ale nedochází k tomu, že by stále větší množství hůře vzdělaných lidí začínalo hovořit vyšším jazykem, ale stále větší množství lidí s lepším vzděláním hovoří nižším jazykem. Rovnost se projevila jako triumf prostřednosti a vulgarity.

Jestliže, jak říkáte, existoval smíšený systém, který byl lepší, proč se demokracie najednou tak rozšířila? Z čeho plyne její popularita?

Když Tocqueville psal v raných třicátých letech devatenáctého století o americkém systému (tedy téměř půlstoletí poté, co Spojené státy vznikly jako smíšený systém), definoval jej bez pochyb jako systém demokratický a americkou společnost jako společnost demokratickou. Bylo vidět, že demokracie má velkou expanzivní sílu a že se oněch téměř padesát let ukázalo jako něco příznačného. Tocqueville psal o téměř nevyhnutelné tendenci společností k rovnosti. Je to dobrý proces? Nemusí to tak být nutně. Lze v něm rozpoznat proces rozkladu.

Kdo nebo co se rozkládá?

Společenské instituce mají stejně jako všechno omezenou trvanlivost. Rozpad lze popsat právě jako postupující rovnostářství. Jako příklad si můžeme uvést automobil. Po určité době přestávají jednotlivé součásti dosedat a rozpadají se. Odehrává se něco jako osamostatňování se jednotlivých součástek a dochází k jejich vyrovnání. Žádná z nich už není podřízená jiné a každá z nich „poslouchá“ obecnou strukturu pouze v omezené míře. Podobně je tomu v demokratické společnosti: instituce, které udržovaly společnost v určité struktuře, podléhají rozkladu, protože jejich jednotlivé prvky se osamostatňují a začínají působit nezávisle. Něco takového se odehrává v rodinách, v církvi, a také v obecných mravech.

V současném světě začíná demokracie často nabývat karikaturní podoby. Dobře je to vidět v Evropě, v níž sexuální menšiny vnucují svou vůli většině a pod hesly demokracie demokracii omezují. Požírá demokratické zřízení samo sebe?

Je to tak. Žraločí nenasytnost demokracie ji přivádí k požírání sebe samé. Často slýcháme výraz „dospělá demokracie“. Ale nic takového jako dospělá demokracie neexistuje. To, co často označujeme tímto slovem, jsou režimy nedemokratizované do úplného konce. Uchovaly si ještě nějakou rovnováhu, tedy podržely si efektivnost nedemokratických prvků. Ale to se už začíná měnit a dospělé demokracie se stávají stále víc nedospělými. Právě ony takzvané dospělé demokracie propadly úplnému zdětinštění, neboť se podvolují sexuálním hnutím, jinými slovy překračují hranici, za níž se z rovnostářství stává něco šíleného. Mechanismus je prostý, v podstatě infantilní, a pouze dětinská nebo druhotně zdětinštělá společnost se jím může nechat ovládnout. Jestliže se vyrovnáváme, egalitarizujeme v každém ohledu, tak proč – ptají se zdětinštělí demokraté – jsou homosexuálové ochuzeni o privilegia, která mají jiné skupiny?  Proč se nemůžou mezi sebou ženit a mít spolu děti? Tohle je nespravedlivé a musí se to změnit.  Anebo – ptají se rovněž pobouřeně – jak to, že ženy rodí a muži ne? To je krajní nespravedlnost a musí se s tím začít něco dělat.

Demokracie – nebo spíš rovnost – vede tedy k absurditě?

Zbožštění rovnosti, jímž se demokracie sytí, hubí sociální rozumnost a likviduje všechno, co se zlikvidovat dá. Právě nyní připomíná ten automobil rozpadající se na jednotlivé součástky.

Konečná demokracie je tedy zřízení bez principů, bez hodnot, bez činitelů diferencujících společnost?

Završená demokracie je zřízení natolik nesmyslné, že z ní mizí prakticky všechno, co je rozumné, uvážlivé a moudré.  Takže raději neuskutečňujme demokracii až do úplného konce, neboť by to byla kolektivní sebevražda.

To, co říkáte, vyznívá jako přednáška o komunismu.

To máte pravdu, trochu ano. Pouze s tím rozdílem, že komunismus byl uskutečňován silou a shora. Demokracie se naproti tomu hubí sama silou vlastní logiky. Tímto způsobem ničí všechno. V prvotním záměru byla demokracie racionální. Ustavovala přece výlučně mechanismus vytváření moci a předávání moci ve volbách. Zde lze souhlasit s Churchillem, že jde o způsob, jak generovat ty, kdo vládnou, který je lepší než ostatní. Zaručuje větší reprezentativnost a je poněkud méně náchylný k arbitrárnosti moci.

Takže Churchill měl pravdu?

Když vypouštěl z úst svůj výrok, určitě si nepředstavoval, že se demokracie později stane něčím jiným než mechanismem vytváření a předávání moci a že může zahrnovat prakticky všechno, včetně myšlení, umění, jazyka, oblékání, výchovy, náboženství. Jemu ani nikomu jinému tehdy nepřišlo na mysl, že v určitém okamžiku bude kritika pronikání demokracie do oblastí, kam se nehodí, považována za něco zcela nepřípustného a že připomínání slabosti a omezení demokracie bude všeobecně narážet na odpověď, která je nespravedlivá a hloupá: takže ty si přeješ diktaturu?

Říkáte, že demokracie je žraločí. Proč nemůže uznat, že existují autonomní oblasti? Z čeho vyplývá fakt, že je totalitární?

Totalitární sklony demokracie vyplývají ze zbožštění hodnoty rovnosti. Mějme na paměti, že všechny totalitní režimy byly rovnostářské, tedy že vznikaly na základě likvidace stávajících hierarchií, struktur a tradic. Člověk měl zůstat mezi ostatními jemu podobnými individui sám. Byl pak bezbranný vůči moci a její ideologii, získal rovnost, ale k tomu, aby si ji podržel, musela existovat silná vláda, na níž se učinil zcela závislým. V demokracii dochází k podobným jevům, pouze mají delší časový rozměr a probíhají samočinně. Lidé nacházejí stále větší zalíbení v rovnosti. Nedochází jim, že k tomu, aby se jejich rovnostářské sny mohly uskutečnit, vzniká vláda, která stále víc a víc zasahuje do života společnosti. Všechna rovnostářská vítězství různých skupin a požadavků – v poslední době sexuálních skupin – zvětšují drzost a represivní chování státu. Teď se začíná starat o naše děti už od jejich raného věku. Kdyby nám někdo před dvaceti pěti lety řekl, že po pádu komunismu vznikne stát, který bude mít za účelem indoktrinace péči o naše děti už od jejich předškolního věku, neuvěřili bychom tomu.

Ale proč existuje tak malý odpor proti rostoucímu zasahování státu? Máme přece zkušenost s účinným bojem proti totalitní moci.

Demokracie poskytuje lidem pocit, že jsou to oni, kdo vládne, a jejich přesvědčení vyplývá z toho, že svět, který je obklopuje, se přizpůsobuje jejich gustu nebo očekáváním. Nemají proto rádi nic, co je jiné, převyšující, elitní, vybrané. Lidé odmítají kněží, kteří k nim promlouvají jiným jazykem než jazyk ulice. Nechtějí univerzity, které zavádějí nějaké standardy a nároky, kterým oni nerozumějí. Nemají zájem o knihy, o zábavu nebo o informace, které je neutvrzují v jejich stylu nebo pověrách. A když se jim řekne, že by mohlo být jinak, že dřív existovaly jiné aspirace, jiné standardy a jiný jazyk, začnou se chovat podrážděně a budou tvrdit, že se vajíčko už rozbilo, že z něj vznikla omeleta, a kdo uvažuje o tom, že by se z omelety udělalo znovu vajíčko, je hlupák. Nevnímají represivnost státu, protože stát realizuje jejich názory. Nebo názory, které nedokážou odmítnout, protože je demokratická indoktrinace nadobro připravila o kritické nástroje.  Na tom spočívá fenomén politické korektnosti a vznik takových zemí s totalitní demokracií jako Švédsko. A nejen Švédsko.

Musí demokracie vždycky srovnávat směrem dolů? Nedá se tato tendence zastavit?

Lze to samozřejmě zkoušet, ale jde to vždycky ztěžka. K tomu je zapotřebí mít odpovídající nástroje a umět vystihnout odpovídající okamžik. V demokracii se objevují různé proměnlivé souhry okolností. Škola podle všeho představuje jednu z oblastí, kde by bylo možné ve vhodném politickém okamžiku a při souhře okolností podobné změny provést. Poláci se navíc naštěstí nacházejí v situaci, že mají stále silnou církev, instituci, která dává člověku jiný rozměr a vhled do jiného institucionálního řádu. Přítomnost takovéto instituce je pro mentální hygienu společnosti nesmírně důležitá. Proto mě zneklidňuje, když vidím různé kněžské osoby, které se dovolávají demokratizace církve.

Vede-li demokracie k absurditám, musí předpokládat ohlupování společnosti? Společnost si přece nemusí dalších negativních jevů všímat…

Někteří lidé si demokracii představují jako diskusní klub, v němž se střetávají různé názory. Ale ona dnes spíše připomíná tržiště. Už Sókrátés, Platón a Aristotelés u demokracie poukazovali na nedostatek vážnosti, autority. Dnes se s něčím takovým potýkáme v mnohem větší míře, v Polsku přímo nebetyčné. Politické problémy se prodávají jako marketingové ohňostroje. Seriózní diskuze neexistuje, zato tu máme líčení různých historek, smyslových impulzů, pitomostí, nesmyslných vtípků. Svého času se Kwaśniewski stal prezidentem proto, že se nechal vyfotografovat na pozadí modrého nebe, zhubnul a komunikoval. Veřejnoprávní televize poklesla na úroveň televize soukromé a soukromá televize na úroveň stoky. V konkurenci vyhrává ten, kdo vymyslí něco ještě hloupějšího a vulgárnějšího než soupeř.

Neexistuje možnost nějak vnutit méně náročným lidem věci s náročnějším obsahem?

Teoreticky možná ano, ale prakticky to nikdo nezkouší. Uvedu konkrétní příklad. Léta denně poslouchám druhý program Polského rozhlasu, protože jde o jediný program pro inteligenci. Ale i tam došli k závěru, že už to tak dále nejde a že je třeba se přizpůsobit ostatním. Na pátek zařadili cosi, co nese název POP-poledni, což zní idiotsky už jen jako název. A v tom čase se vysílají všechny ty hrůzy, které je možné slyšet z ostatních stanic. Ale já chci slyšet Dvojku pro inteligentní lidi, ne nějaké POP-poledni. Jak jsem už řekl, mechanismus působí jednostranně. Ostatní rozhlasové stanice se nepokoušejí pozvednout úroveň a neuvádějí programy věnované například slavným dirigentům, komorní hudbě nebo Brucknerovým symfoniím.  Přitom by se ony měly přibližovat Dvojce, ne Dvojka jim.

Poznámka

Rozhovor vznikal před eurovolbami. V nich pak byl Ryszard Legutko zvolen europoslancem za stranu Právo a spravedlnost.

Od roku 2009 zasedáte v Evropském parlamentu a teď usilujete o nové zvolení. V současnosti Evropský parlament a Evropská unie představuje pro mnoho lidí symbol sociotechnické hračky, která má zakrýt nedemokratickou mezinárodní instituci. Je Evropský parlament demokratickým orgánem?

Je příznačné, že by se zrovna v instituci jako Evropský parlament demokratické principy náramně hodily, ale nejsou tam. Velice často slyším, že Evropský parlament je jednou z nejdemokratičtějších institucí na světě. Nemohu se ubránit smíchu – všichni vědí, že je to zjevná nepravda. Evropský parlament není typickým parlamentem především proto, že postrádá něco, co je v demokracii klíčové, totiž opozici. Existence opozice zaručuje, že existuje alternativa a že voliči mají reálnou možnost volby mezi různými politickými programy.

V Evropském parlamentu je to jinak?

V Evropském parlamentu nepřetržitě vládne stále stejný kartel politických skupin s identickými zájmy a s podobnými koncepcemi. Funkcí europarlamentu není vyjadřovat názory voličů, ale poskytovat kvazidemoratickou legitimitu postupným etapám integrace, jinými slovy uskutečňování federalistického modelu. Proto také opozice vůči tomuto modelu přivádí většinu europoslanců do stavu nepříčetnosti. Okamžitě spouštějí křik: Když se vám tu nelíbí, tak se seberte a vypadněte odtud! Podobným způsobem se křičí i na eurounijní disidenty v Polsku. Je neuvěřitelné, jak to mají lidé popletené. Nikdo by přece něco podobného nikdy neřekl domácímu poslanci. Všichni vědí, že ho do Sejmu vyslali voliči a že zase jen voliči ho můžou odvolat. Žádný poslanec neřekne jinému poslanci: Když se ti tu nelíbí, odejdi! Ale v europarlamentu se tak mluví, to jest: vychází se tam z předpokladu, že povinnost europoslanců je budování federalistické Evropy, a kdo to nedělá, nemá tam co pohledávat. Stejný předpoklad závazně fungoval i v Polské lidové republice:  Sejm sloužil budování socialismu, a kdo nechtěl budovat, neměl právo v něm být.

Ve vztahu k Evropské unii a europarlamentu se objevují rovněž výhrady týkající se toho, že neexistuje kontrola občanů nad rozhodováním a úředníky.

V Unii je rozhodovací proces u klíčových rozhodnutí skutečně nečitelný. Například: voliči nemají vliv na to, kdo bude předsedou Evropské komise. Zde neexistují žádné jasné procedury. Po eurovolbách budeme sledovat velice zajímavou konfrontaci mezi Evropským parlamentem, Evropskou radou, politiky s ambicemi, eurostranami, významnými evropskými vůdci. Uvidíme, kdo vyhraje, ale nezávisle na tom, kdo bude vítěz, odehraje se to bez procedur a nezávisle na voličích.

Unijní „demokracie“ představuje nový stálý trend ve vývoji této instituce, nebo pouze drobný úkrok, který nebude mít žádný větší význam?

Těžko říci. Zatím se na to, co se v Unii děje, dívám znepokojeně. Unie (a v podstatě to, co se Unií stalo teprve později) vznikla jako ušlechtilý projekt udržení věčného míru v Evropě provázáním států a národů nitěmi spolupráce. Po řadu let všechno vypadalo tak, že se celá věc rozvíjí dobře. Později se objevily dvě strašné tendence. Tou první je federalistický projekt, o kterém jsme už hovořili. Tou druhou je rozchod s křesťanskou inspirací – otcové integrace byli zbožnými katolíky, ale došlo k výraznému přesunu doleva, v podstatě k levičáctví. Současná Evropská unie je christofobická a stále víc a víc identifikuje evropskost s levičáckou ideologií, s potratářstvím, manželstvími homosexuálů a podobnými šílenostmi. Touto ideologií je prosáknutý téměř každý unijní dokument, a to i tehdy, týká-li se tematiky – zdálo by se – zcela neideologické, jako je obranyschopnost nebo energetika. 


Rozhovor, který vyšel v pátém letošním čísle časopisu wSIECI historii. Miesięcznik o Polsce, historii i kulturze, přebíráme z červnového čísla Revue Politika. Přeložil Josef Mlejnek mladší. Úvodní foto Ryszarda Legutka isifa/Lidové noviny/JINDRICH MYNARIK

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 1. 7. 2014 10:28

Nemá cenu opakovat, co již napsali jiní: Hans-Hermann Hoppe - Jak zabránit nedobrovolnosti ve společenských vztazích: Pryč s demokracií http://libinst.cz/Files/KqLFy4r2/profile/2457/Hoppe_demokracie.pdf Jörg Guido Hülsmann: Úvod do liberalismu - Demokracie, nebo svoboda http://libinst.cz/Files/KqLFy4r2/profile/2451/guido_demokracie.htm Hans-Hermann Hoppe: Přirozená elita, intelektuálové a stát http://www.mises.cz/terralibera/2002_07_vol_3_no_7.pdf No a samozřejmě obsáhlá analýza demokracie: "Democracy: The God that failed", která ale bohužel myslím nevyšla česky.

+13
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Brezina | 1. 7. 2014 08:12

Panu profesorovi se do problémů, za které údajně může demokracie, smísilo skoro všecko, co se v současných společnostech děje. Přitom neumí postřehnout, že řada, skoro většina těch jevů, se projevovala i v nedemokratických režimech sovětského systému před rokem 1989. Ale to už se tak některým intelektuálům ve vyšším věku stává, že se upnou na jednu myšlenku.

-9
+
-

Další příspěvky v diskuzi (20 komentářů)

Jan Daniel | 1. 7. 2014 23:22

Co na to klasici:

„A democracy is nothing more than mob rule, where fifty-one percent of the people may take away the rights of the other forty-nine.“
Thomas Jefferson

„Democracy is two wolves and a lamb voting on what to have for lunch. Liberty is a well-armed lamb contesting the vote.“
Benjamin Franklin

"Remember, democracy never lasts long. It soon wastes, exhausts and murders itself. There was never a democracy yet that did not commit suicide."
John Adams

“Demokracije je vždycky ve své podstatě jen dočasná. Jednoduše, nemůže existovat jako permanentní forma vlády. Bude existovat do chvíle, kdy voliči objeví, že mohou sami sobe svým hlasem ve volbách velice štědře přidat dary ze státního pokladu. Od tohoto okamžiku voli většina vždycky kandidáty, kteří slíbí těchto daru nejvíce. V důsledku tohoto faktu musí každá demokracie zahynout v důsledku nezodpovědného hospodaření"
Alexander Tyler o Athénské republice

„In democracies there is a besetting disposition to make public opinion stronger than the law. This is the particular form in which tyranny exhibits itself in a popular government, for wherever is a power, there will be found a disposition to abuse it.“
James Fenimore Cooper
+5
+
-

Zavacky | 1. 7. 2014 20:26

V prvom rade si treba uvedomiť, čo máme na mysli, keď dnes hovoríme o demokracii. Potom by sme si mali uvedomiť, čo sú to reálna demokracia, nomokracia, partokracia a oligokracia. A na záver by sme si mali uvedomiť, ako rýchlo by ancap bez vonkajších garancií viedol ku vytváraniu mocenských štruktúr a ich koncentrácii do štátnych štruktúr.
Ak máme dosiahnuť nejaký úspech , musíme historicky vytvárať dobrovoľné zoskupenia s neuniverzálnymi riešeniami spoločenskej organizácie a ich vzájomnou a vedomou toleranciou.
V rôznych historických dobách zrejme budú prevládať rôzne preferencie spoločenského usporiadania.
+1
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 1. 7. 2014 22:22

Proč hned ancap ? Nestačila by pro začátek ta republika ?
+0
+
-

Mark Defloch | 1. 7. 2014 18:34

"Ale nedochází k tomu, že by stále větší množství hůře vzdělaných lidí začínalo hovořit vyšším jazykem, ale stále větší množství lidí s lepším vzděláním hovoří nižším jazykem."

Když se někdo narodí do working class poměrů, tak prostě bude mluvit cockney. To se odnaučit nedá, to je extrémní handicap, neb předsudky vůči cockney mluvícím Angličanům jsou všem dobře známy. Takže pokud někdo dosáhne vlastní pílí vysokého vzdělání, měl by podle pana profesora mít pořád smůlu, pan profesor by radši odměnil původ, než píli.

"Současná Evropská unie je christofobická a stále víc a víc identifikuje evropskost s levičáckou ideologií, s potratářstvím, manželstvími homosexuálů a podobnými šílenostmi..."

Tragédie! Bezvěrci, homosexuálové a ženy po potratu zničí naši společnost, bojme se! No nedej bože, aby někdo věřil v něco jiného, než v magického panáčka na obloze, aby si žena dovolila nakládat se svým vlastním tělem podle své vlastní vůle, nebo aby se spolu mohly vzít dvě osoby, které se milují, jenom mají stejná pohlaví!
-5
+
-

Jan Altman | 1. 7. 2014 10:28

Nemá cenu opakovat, co již napsali jiní:

Hans-Hermann Hoppe - Jak zabránit nedobrovolnosti ve společenských vztazích: Pryč s demokracií
http://libinst.cz/Files/KqLFy4r2/profile/2457/Hoppe_demokracie.pdf

Jörg Guido Hülsmann: Úvod do liberalismu - Demokracie, nebo svoboda
http://libinst.cz/Files/KqLFy4r2/profile/2451/guido_demokracie.htm

Hans-Hermann Hoppe: Přirozená elita, intelektuálové a stát
http://www.mises.cz/terralibera/2002_07_vol_3_no_7.pdf

No a samozřejmě obsáhlá analýza demokracie: "Democracy: The God that failed", která ale bohužel myslím nevyšla česky.
+13
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Tětek | 1. 7. 2014 12:44

Česky Demokracie nevyšla, ale zde je dobré shrnutí ve slovenštině:
http://www.iness.sk/media/docs/Hoppe_demokracia.pdf
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Macháček | 1. 7. 2014 13:08

Nebo plný anglický text

http://www.riosmauricio.com/wp-content/uploads/2013/04/Hoppe_Democracy_The_God_That_Failed.pdf
+1
+
-

Martin Brezina | 1. 7. 2014 08:12

Panu profesorovi se do problémů, za které údajně může demokracie, smísilo skoro všecko, co se v současných společnostech děje. Přitom neumí postřehnout, že řada, skoro většina těch jevů, se projevovala i v nedemokratických režimech sovětského systému před rokem 1989. Ale to už se tak některým intelektuálům ve vyšším věku stává, že se upnou na jednu myšlenku.
-9
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 1. 7. 2014 14:18

Pokud někdo tvrdí, že existuje jev A, jenž způsobuje B, tak potenciální existence jevu C způsobujícího B první implikaci nevyvrací.
+1
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 1. 7. 2014 15:02

To máte samozřejmě část pravdy, ale opravdu jen část.
Tak řekněme, že profesor tvrdí, že chřipku způsobuje zima.
Já tvrdím, že chřípku způsobuje bacil, což dokladuju tím, že chřipku lze dostat i v teplém počasí.
Kdo z nás je blíže pravdě?
-3
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 1. 7. 2014 20:48

Pravdu má logicky ten, koho mám raději.
-1
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vytiska | 1. 7. 2014 15:16

pan profesor, neboť chřipku nezpůsobuje bacil, nýbrž virus, takže váš výrok je nepravdivý :)
+3
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 1. 7. 2014 09:59

Asi vám unikla tato věta „Totalitární sklony demokracie vyplývají ze zbožštění hodnoty rovnosti. Mějme na paměti, že všechny totalitní režimy byly rovnostářské, tedy že vznikaly na základě likvidace stávajících hierarchií, struktur a tradic.“

Ale to už se některých chytrolínům stává, že čtou jednotlivé věty a souvětí, ale kontext je zcela mine.
+12
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 1. 7. 2014 15:05

Všechny totalitní režimy byly propagandisticky rovnostářské, ve skutečnosti v nich existovala hierarchie jako řemen. Kdo tvrdí opak, nikdy žádnou totalitu neviděl ani z rychlíku.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Dušan Novák | 1. 7. 2014 16:39

Hierarchie je ale pouze ve vedení, občané jsou srovnáni a "zrovněni", jak popisuje v rozhovoru.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 1. 7. 2014 17:10

Živě si představuju, jak "zrovněný" severokorejský vojín odmlouvá četařovi.
-3
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 1. 7. 2014 16:29

Máte neuvěřitelnou schopnost pomíjet kontext a pracovat s každým detailem samostatně. Jak se tomu jenom říká ?
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Bárta | 1. 7. 2014 09:38

Jestli ovšem pan profesor nepopisuje náhodou přesně to, co se děje, i s jeho důesledky - ostatně i Vaše reakce je celkem symptomatická. Souhlasím, že podobné tendence se projevovaly v nedemokratických režimech sovětského systému - a není to náhodou tak, že to ukazuje, že i současná EU se stává takovým nedemokratickým systémem sovětského typu?
+9
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 1. 7. 2014 15:08

Pan profesor se mýlí v tom, že jím popisované jevy - např. sexuální svoboda, uvolněné mravy nebo minimální vliv církve a podobných struktur - jsou obecné jevy, které jsou typické pro většinu vyspělých zemí, zdaleka nikoliv pro EU. Prostě, souvisejí s obecným charakterem moderních společností a demokracie s tím má co dělat jen částečně.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Bárta | 2. 7. 2014 08:13

No, pokud jste se z celého článku zaměřil na sexuální menšiny, uvolněné mravy a minimální vliv církve, a ostátní (jako obvykle, když se Vám to nehodí) ignorujete, je Váš komentář pochopitelný. Já jsem jako podstatně důležitější tezi v článku vnímal tu o "Zbožštění rovnosti, jímž se demokracie sytí, hubí sociální rozumnost a likviduje všechno, co se zlikvidovat dá.", hned vedle "V Evropském parlamentu nepřetržitě vládne stále stejný kartel politických skupin s identickými zájmy a s podobnými koncepcemi. Funkcí europarlamentu není vyjadřovat názory voličů, ale poskytovat kvazidemoratickou legitimitu postupným etapám integrace, jinými slovy uskutečňování federalistického modelu."
Souhlasím s Vámi, že s demokracií to může mít společného jen málo - a taky proto znovu opakuji, jestli to, že se ty jevy objevují, náhodou nemůže znamenat, že demokracie v EU už není demokracií, ale něčím jiným... Což by ostatně z práce pana profesora vyplývalo (demokracie nikdy nevydrží a zavraždí se sama svým trváním na rovnosti) - no a co když se to v
EU už stalo, jen si to zatím jen velmi málo lidí uvědomilo...?
+4
+
-

Další články autora

Diskuze

pavel kratochvil | 1. 9. 2014 19:20

Ano, příroda se neustále vyvíjí. Proto jsou plevele stále odolnější proti herbicidům, orbě a stařenkám s motyčkami. To je holt evoluce. Používání herbicidů má alespoň tu výhodu, že netrápíte stařenky a nelikvidujete půdní......více

Konspirační teorie: Geneticky modifikované potraviny

Jan Altman | 1. 9. 2014 14:28

No aspoň se tedy můžeme shodnout, že jsme měli jen vlády levicové, ještě levicovější a kryptolevicové (schovávající se za rádobypravicovou rétoriku).

Rvačka o zásluhy: Bylo líp za vlády pravice, nebo levice?

Robert Antonio | 1. 9. 2014 13:40

A vy můžete nějak doložit, že by v historii chudina vytáhla do boje* jen kvůli zrušení sociálních dávek? Kdyby tomu tak opravdu bylo, pak by v Číně už dávno měli občanskou válku.

* Míněno opravdu do boje, ne že......více

Krájení jedovatého salámu

Stanislav Dvořák | 1. 9. 2014 13:17

Není žádných pochybností o tom, že nejlepším českým premiérem byl Jiří Paroubek !!!
Už jen proto, že udržel DPH na 5%.
Jeho následovníci měli plná ústa pravicové politiky a DPH ztrojnásobili.

Rvačka o zásluhy: Bylo líp za vlády pravice, nebo levice?

Jiří Suchý | 1. 9. 2014 12:47

Každý, kdo někdy něco pěstoval, ví, že největší problém je plevel a škůdci. Pěstitelé navíc tvrdí, že dnes se i na zahradě bez chemie těžko obejdou, protože škůdci jsou stále odolnější. Je to podobné, jako s antibiotiky.......více

Konspirační teorie: Geneticky modifikované potraviny

Josef Fraj | 31. 8. 2014 07:37

Hodnota čehokoliv je subjektivní pocit.

Bez peněžní ekonomiky (plnohodnotné směny) a bez možnosti předávat zkušenosti dalším generacím (čítať a písať) bez možnosti komunikace s jinými civilizacemi a pod. nemají......více

Co říct prvňákovi, než půjde poprvé do školy

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!