Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Strach a Velký bratr

| 31. 3. 2014

Petr Hampl minulý týden psal o povinném zavádění kamer ve vybraných soukromých prostorách a položil zásadní otázku: Proč tak radikální zásah do soukromí nevyvolal téměř žádnou reakci veřejnosti? Rád bych poukázal na jeden z možných důvodů této apatie, která je pro některé ihned a pro mnohé bohužel až zpětně nepochopitelná.

Strach a Velký bratr

Petr Hampl burcuje: Povinné sledovací kamery v soukromých prostorách. čas začít křičet!

Když budeme pátrat, co politikům v demokratické společnosti umožňuje dřív neslýchané zásahy (nejen) do soukromí, dojdeme k jednoduché odpovědi (a najdeme ji ostatně i v debatě pod textem Petra Hampla). Existuje na nich většinová shoda. Jak ale silný většinový konsenzus v demokratické společnosti vznikne? Umožňuje ho vědomí bezpečnostní hrozby. Ovšem – toto vědomí může být také falešné.

Bezpečnostní hrozba

V klidných časech lze těžko narazit na příklad pevného většinového konsenzu, který by podporoval nestandardní opatření takového typu, jako je třeba v článku Petra Hampla analyzovaná instalace kamer do výroben alkoholu. I tento zásah umožnila bezpečnostní hrozba: metanolová kauza. Ta vytvořila většinový konsenzus, který takové opatření, když ne podporoval, tak alespoň toleroval.

Podobně se jen minimum cestujících, kteří třebas jen přestupují na některém z amerických letišť, pozastavuje nad tím, že musí odevzdat otisk prstu a nechat si oskenovat sítnici. Vždyť přece existuje hrozba terorismu. Nedávná finanční krize zase umožnila silný růst regulace ve finančním sektoru, kvantitativní uvolňování a jiné podobné bezprecedentní experimenty.

Člověk tak pod tíhou nejistoty, vyvolané bezpečnostní hrozbou, často přijímá politická opatření, o jejichž legitimitě by měl za jiných okolností minimálně vážné pochybnosti.

„Bezpečnostní hrozba“

Bezpečnostní hrozba může dokonce vytvářet většinový konsenzus, aniž reálně nastala. V takovém případě ji můžou „vytvářet“ politické aparáty, můžou ji „vyvolávat“ jiné zájmové skupiny a její „eskalaci“ můžou napomáhat média. Umělému vytváření bezpečnostní hrozby se v sociologii říká sekuritizace(ano tento pojem má v ekonomii a sociologii podstatně odlišný význam).

Celá řada sporných legislativních změn je obhajována potřebou eliminovat vznikající bezpečnostní hrozbu (ať už skutečnou nebo uměle vyvolanou). Například u podpory využívání solární energie to byla potřeba „zastavit globální oteplování“.

Nelze se divit, že volič uvěří v existenci hrozby samotné i ve vhodnost opatření, které ji má eliminovat. Jak říká Mancur Olson, volič je racionálně neznalý, nezajímá se o veřejné dění natolik, aby „chybná“ rozhodnutí politiků rozluštil. Jednoduše se mu to nevyplatí, neboť jeho náklady převyšují výnosy z daného odhalení. Pro politiky je ovšem zásadní, aby voliči „problém“ cítili jako bezpečnostní hrozbu. Pokud jde totiž o bezpečí, mají věci hned vyšší prioritu a přijetí nestandardních opatření je tak ospravedlněno odstraněním rizika.

Nestandardní podpora zemědělců je například obhajována nutností zajistit potravinovou soběstačnost, neuvážená podpora obnovitelných zdrojů energie nás v budoucnu ochrání před globálním oteplováním planety. Jinak řečeno, nějaká ta bezpečnostní hrozba se k odůvodnění jindy neobhajitelných opatření vždycky najde. Nám proto nezbývá než se snažit překonat Olsonovu racionální neznalost, nepřeceňovat bezpečnostní hrozby (to za nás ostatně zvládnou média) a hlasitě upozorňovat na důsledky, které plynou z opatření, jež daná hrozba umožňuje přijmout.

Mancur Olson

Zabýval se převážně problematikou zájmových skupin. Tyto skupiny jsou tvořeny omezeným počtem členů s jasně definovaným zájmem. Olson porovnává velké a malé skupiny a dochází k závěru, že čím méně členů, tím větší podíl na zisku a vyšší motivace ke skupinové akci. Větší skupiny jsou tedy méně schopné jednat ve společném zájmu než skupiny malé. Aktivita organizovaných zájmových skupin jde obvykle na úkor neorganizovaných skupin, jako jsou spotřebitelé a daňový poplatníci. Růst množství zájmových skupin a jejich vlivu pak vede ke zvětšení přerozdělovacích procesů a poklesu ekonomické efektivnosti společnosti v důsledku chybné alokace zdrojů. Podle Olsona dokonce za prosperitou poválečného Německa stála prohraná válka, která smetla existující zájmové skupiny a přerušila tak dlouho budované vazby mezi nimi a politiky. Mezi jeho nejvýznamnější texty patří The Logic of Collective Action z roku 1965 a The Rise and Decline of Nations z roku 1982.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (6 komentářů)

Jan Daniel | 4. 4. 2014 14:08

Na toto téma napsal knihu (nebo spíše soubor esejů) Robert Higgs:

http://www.libinst.cz/clanky-a-komentare/2034-politicka-ekonomie-strachu/

Shrnuto v kostce: základní koncept fungování státu spočívá v tom, že mocipáni vyvolají pocit strachu a následně nabídnou ochranu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jiří Suchý | 31. 3. 2014 12:08

Vyšší vrstvy používaly strach k ovládání nižších vrstev odnepaměti. Dřív to byla fyzická likvidace, potom strašení Pánem Bohem a dnes jsou na řadě teroristi. Myslím si ale, že současná apatie naší společnosti, je důsledkem a důkazem toho, že se skutečně otevírají soc. nůžky a postupně slábne střední vrstva. Střední vrstva, to jsou pro mě lidé, kteří pracují víceméně hlavou, mají příjem, který jim zajistí solidní životní styl a ještě jim peníze zbývají na nějaký ten luxus a ještě mají dostatek volného času. Takový člověk má potom čas a chuť starat se o to, co se kolem něho děje. Pokud ale vyděláte solidní peníz, ale hned o ně přijdete, protože máte hypotéku, půjčku na auto, koníčky dětí, musíte jíst a pít, platit inkaso a ještě chcete ukázat dětem moře a nedej bože ještě v zimě hory, tak jste v neustálém stresu, jestli to všechno utáhnete atd. ( pak už ale nejste střední třída) A potom je vám jedno, jestli je někde nějaká kamera. "Neotravuj, nemám čas, makám" Otroctví bylo drahé a neefektivní. Mnohem lepší je dát lidem "svobodu" a vytvořit v nich dojem, že když budou makat, tak se jim povede lépe a když ne jim, tak jejich dětem. A ono se nám nevede tak špatně, máme lepší auta, lepší televize, lepší půjčky, čím dál horší vzdělávání, příšerné zpravodajství. Lidi jsou vychováváni v tom, aby nekecali a táhli a snili svůj sen o tom, že když budou poctivě táhnout, tak se budou mít dobře. "A tak makáme, nic z toho nemáme, na hubu padáme, ať už s větší nebo menší nevolí, jsme jen součástí toho soukolí" Nemáme čas se zamyslet, jestli to dává smysl, děláme přesně to, co po nás ti nahoře chtějí. Oni si hájí svoje zájmy, my ty svoje ne, nemáme na to čas.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 31. 3. 2014 16:51
reakce na Jiří Suchý | 31. 3. 2014 12:08

No především oslabení středních vrstev odspodu způsobuje stát vysokým zdaněním. Uvědomte si, že stát lidem bere víc než 50% vydělaných peněz. Stačí se trochu zamyslet nad svou výplatou se mzdovou kalkulačkou v ruce.

Vysokým zdaněním stát omezuje tzv. střední třídu zdola.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 1. 4. 2014 09:05
reakce na Michal Weinfurtner | 31. 3. 2014 16:51

Jistě, stát nás oslabuje odspodu nenormálním zdaněním, které při započtení i dph a spotřebních daní bude až kolem 70%. Většina lidí se ale nechce zamyslet, natož s tím něco dělat, jsou s tím smíření a v podstatě s tím souhlasí, říkají, že stát musí z něčeho fungovat. Většina lidí si myslí, že to tak bylo vždycky a nemají zájem, chuť a možná ten čas si o tom zjistit nějaká fakta. A tak makají a doufají, že tím větším úsilím ten "fungující" systém porazí. Jen málo lidí se zastaví a zamyslí, jestli není chyba v tom systému. Pro změnu je ale potřeba jednotnou většinu, ta tady ale není kvůli obsahu vzdělávacího systému, následnému působení medii atd.
Shora omezují střední třídu korporace. Státy umožnily jejich vznik a milionem regulací brání vzniku konkurence. Korporace mají potom takové rozměry, prostředky a vliv, že narušují tržní prostředí. Když se nad tím zamyslíte a trochu to přeženeme, tak je na světě jen pár firem, které mají obrovské výrobní kapacity (je třeba obrovské množství nekvalifikované prac síly), jen málo lidí je třeba na vývoj, střední management apod. (skutečná střední třída, ale když je málo firem, je potřeba málo těchto lidí a ti ostatní končí ve výrobě, jako nekvalifikovaní s mizerným platem, zklamaní, naštvaní, navíc velká konkurence tlačí dolů mzdu i těch, kteří se udrží) a TOP management díky obrovským ziskům korporací je někde úplně jinde. Založit novou firmu je díky státu složité.
Shora se to nezmění, když se podíváte, tak zjistíte, že lidi na vrcholných postech státu se po nějaké době objeví v TOP managementu nějaké korporace a pořád se to jenom točí dokola. Z jejich pohledu je současný systém dokonalý.
Jediné řešení je omezit vliv státu, snížit zdanění a zajistit větší konkurenci, větší počet malých a středních firem, které spolu soutěží ( potřebují více kvalifikovaných lidí a jsou zdrojem většího a rychlejšího pokroku), ale žádná nemá takový rozměr, aby ovlivnila trh. To je ale stav, který nikdo z těch 20% nechce a zbylých 80% není schopno ani říct, že chtějí opravdovou změnu. Je to vidět na volbách, buď volíme dokola ty samé nebo miliardáře a reprezentanta právě těch korporací, které mrzačí trha nás ožebračují. Máme co chceme.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 1. 4. 2014 22:11
reakce na Jiří Suchý | 1. 4. 2014 09:05

No my dva to zřejmě nechceme. měli bychom toto vysvětlovat ostatním.

Problém je, že to asi nejde tak jednoduše prodat, jako jdou prodat hesla o potřebných a o zlodějských kapitalistech.

Nebo to prostě jenom neumíme ? Kdo ví.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zdeněk Nový | 31. 3. 2014 08:44

Ano, to je jediná šance na změnu v Evropě. Kolaps současného systému smete vybudované vazby mezi zájmovými skupinami a politiky. Jiná cesta prostě není a je dobré to mít na paměti a pokusit se podle toho zařídit. A vypadá to, že podle prof. Miroslava Bárty nebudeme čekat až tak dlouho.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Lukáš PfeiferLukáš Pfeifer
Od roku 2011 pracuje jako finanční analytik. Na odborné úrovni se zabývá zejména finanční stabilitou.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!