Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

11 věcí, které mi měl někdo říct už na střední (2)

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
12. 7. 2013
 29 936

Přinášíme pokračování Kašpárkova jedenáctera pro mladé fňukálky a nerozhodné. Návod na to, jak přestat být na jednu přes držku, část druhá.

11 věcí, které mi měl někdo říct už na střední (2)

Prvních pět věcí, které měl Michalovi (i vám) říct někdo už na střední

6. Největší náklad jsou ztracené příležitosti

Zakladatel Googlu Sergey Brin se jednou ptal zaměstnanců na to, za co firma platí nejvíc. Nebyly to mzdy, nebyla to elektřina, nebyl to vývoj. Byly to ztracené příležitosti. Všechno, co se udělat mohlo, ale neudělalo.

Kdyby ti někdo z kapsy vytáhl tisícovku, bude tě to mrzet týden. Když strávíš odpoledne bezcílným proklikáváním zpráv, stojí tě to ty samé peníze: na výdělku, který nikdy neuvidíš, na pokroku, který neuděláš. S cenou za ztracené příležitosti je ta potíž, že je vysoká a přitom zároveň neviditelná. Proto se jí jen málokdo trápí.

Nemysli si, že když dřeš, máš vyhráno. Spousta mladých tráví kvůli blyštivým hračkám na brigádách stovky hodin, které mohli věnovat studiu. Jiní jdou radši na třetího bakaláře, než aby konečně ze skleníku vyrazili mezi lidi.

Odhalování ztracených příležitostí samozřejmě nesmíš propadnout. Čas strávený s rodinou nemůžeš přepočítávat na peníze. O vysoké ceně za vše, co neuděláš, ti vykládám ze dvou důvodů. Za prvé, při podnikání nebo jakékoliv tvůrčí činnosti snadno propadneš sebelítosti, co všechno musíš platit. Čtyři tisíce za minimální pojištění každý měsíc: bum. Tisícovka za jízdu do Prahy a nazpátek kvůli jediné schůzce: prásk. Až kvůli tomu budeš dole, vzpomeň si na ty miliony, které tě doteď stálo poflakování a špatná rozhodnutí, ať získáš nadhled, naději a sílu. Za druhé, pídění se za opomíjenými příležitostmi ti zabrání v usnutí na vavřínech. Vždycky přemýšlej, jestli by nešly věci dělat jinak, chytřeji, líp. Obvykle totiž jdou.

7. Nehackuj. Vytvářej hodnotu

Spousta lidí je v osmnácti posedlá myšlenkou, že objeví nějakou díru v systému, využijí ji a pohádkově zbohatnou. Pod heslem „stačí být chytřejší než ti druzí“ se pouštějí do debilit: letadlových her, on-line pokru, podomního prodeje zázračných „finančních produktů“, různých spekulací nebo podnikání na internetu bez střízlivého obchodního plánu. Neříkám, že se na tom nedá zbohatnout: říkám, že pokud se to nějakou velkou náhodou stane, okno s příležitostí se zase zavře a člověk aby hledal nanovo. A v tom má vinou opojného pocitu gamblerského štěstí ještě horší vyhlídky než v prvním kole.

Nehackuj systém. Ve většině takových divných her proti tobě budou stát lidé, kteří mají víc peněz, zkušeností i informací. A na žádné ruletě si nevytočíš ten skvělý pocit z dobře odvedené, smysluplné práce. Ten, který by tě ráno tahal z postele a večer ti dával usnout bez lahve vína v krvi.

Vytvářej hodnotu. Řeš lidem jejich problémy. Dělej jim radost. Inspiruj je. Za to všechno ti budou platit. A pokud u toho vydržíš, vybuduješ si nezničitelné sociální pojištění: známé a dobré jméno.

8. Je důležitější být užitečný než chytrý

Fascinuje mě, kolik kavárníků utratí čtvrt milionu za kávovar, jen aby pak odháněli hosty, kteří poprosí o preso: „Tak to neumím. Ale můžu vám nabídnout espresso.“

Pokud si chceš někoho znepřátelit, poniž ho. Pokud chceš ztratit něčí zájem, machruj před ním svým rozhledem a zkušenostmi. A pokud chceš navždy zradit něčí důvěru, zkus ho přechytračit.

Pointu snad chápeš. Buď pomocná ruka, ne chytrá hlava. Neplatí to jen v podnikání, ale i v umění. Nevkládej postavám svých povídek do úst velké myšlenky o světě. Pokud je ti osmnáct, ty myšlenky navíc určitě nejsou tak velké a originální, jak si myslíš. Radši udělej službu čtenáři a nechej ho skrz příběh nahlédnout novýma očima na svět kolem sebe. Hrej s ním hru na to, co ví a co si jen myslí, že ví; škádli ho, bav ho, napínej ho, znechucuj ho, inspiruj ho. Nepoučuj ho.

Nesmíš si to vyložit tak, že se máš vykašlat na studium. Jen si od akademického vzdělání neslibuj slávu a peníze. Obojí putuje k lidem užitečným, ne chytrým, i když se o tom v imatrikulačních projevech nemluví.

9. Vypadni ze své komfortní zóny

Žiješ ve společnosti, která má na vrcholu žebříčku hodnot i na spodku pyramidy potřeb pohodu. Tyranie pohody je všudypřítomná. Přihlas se k čemukoliv jen trochu odvážnému a všichni se přetrhnou, aby tě zastrašili: „Podnikat? V téhle ekonomice?!“ – „Vlakem? Víš, co za lidi v něm můžeš potkat?!“ – „Do vietnamské restaurace? Ještě ti dají sníst psa!“

Možná ti tohle nafukování rizik a hledání pohody dokonce přijde normální, ale není. Normální je neustále něco zkoušet, vykukovat ze své komfortní zóny, brát na sebe malá rizika a polykat malé prohry.

Neboj se nepohodlí. Je to pohoda, co tě zabije: nejvíc lidí umírá na onemocnění srdce. Je to pohoda, co ti sebere radost ze života a nakonec i sebeúctu. Dávkuj si ji opatrně. Je to jed.

(Výjimky z pravidla: v autě se vždycky připoutej a na kolo a lyže si ber helmu.)

10. Ptej se a experimentuj

Tyranie pohody má svá přikázání. Mezi nimi: Žádné otázky! Neptej se, nezpochybňuj, nerejpej. Zahraniční profesoři jsou z toho na českých univerzitách vykulení: dvě stě posluchačů má jedinečnou příležitost něco se dozvědět, ale úspěch bývá, když se po přednášce přihlásí s dotazem jeden nebo dva.

Ptej se. Ptej se, když něčemu nerozumíš, když tě něco zajímá, když něco nevíš nebo když ti přijde, že si tvůj protějšek protiřečí. Jinak se nic nedozvíš. Neptej se uštěpačně, zle, nesnaž se nikoho svými otázkami dostat do úzkých – naopak, ptej se, tak aby z toho měl něco i dotazovaný. Třeba jen vědomí, že na něm někomu záleží.

Ještě lepší než otázky jsou experimenty. Žádný člověk ti totiž s jistotou neodpoví na to, co bude nebo co by mohlo být. Proto to musíš zkusit. Neptej se, jestli by tví známí měli zájem o takovou nebo makovou službu: prostě ji zkus v nějaké zárodečné podobě nabídnout skutečným zákazníkům.

11. Na to podstatné neexistuje návod

„Pokud se chceš stát novým Bobem Dylanem, Timem O’Reilleym, Steve Jobsem nebo Sethem Godinem, musíš proniknout do Zóny. A žádný blog ti nepoví, kudy se tam dostaneš,“ napsal kreslíř a blogger Hugh MacLeod.

Dal jsem dohromady deset rad, které znát v osmnácti, nepromrhal bych tehdy tolik času a netrápil bych se tolika podružnostmi. Jenomže cokoliv se dá popsat jednoduchou sadou instrukcí, to může dělat počítač. A ty jsi člověk. Ať už ti jde o kumšt, peníze, slávu nebo všechno dohromady, každý den budeš stát před spoustou voleb, které nebude jednoduché rozetnout. Kde brát sílu? Kde odvahu? Které novinky a trendy ve tvém oboru jsou signál a které jenom šum? Kdy ždímat z lidí maximum? Kdy jim odpouštět? Patří plody tvojí práce jenom tobě, nebo se o ně máš podělit? O některé? O všechny? A s kým?

Přes tyhle body nevedou žádné prošlapané a bezpečné stezky. Každé ráno se proto do díla budeš pouštět s čistou myslí začátečníka. Každý den tě postaví před desítky voleb, na které budeš složitě hledat odpověď. To nejlepší a vlastně jediné, co s tím můžeš udělat, je přestat brát tuhle vyhlídku jako trest a břímě a začít ji vnímat jako privilegium a dar.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
26
+

Sdílejte

Diskutujte (26)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

motivacepodnikánívýkonnostzaměstnáníživotní styl
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo