11 věcí, které mi měl někdo říct už na střední (2)

| 12. 7. 2013

Přinášíme pokračování Kašpárkova jedenáctera pro mladé fňukálky a nerozhodné. Návod na to, jak přestat být na jednu přes držku, část druhá.

11 věcí, které mi měl někdo říct už na střední (2)

Prvních pět věcí, které měl Michalovi (i vám) říct někdo už na střední

6. Největší náklad jsou ztracené příležitosti

Zakladatel Googlu Sergey Brin se jednou ptal zaměstnanců na to, za co firma platí nejvíc. Nebyly to mzdy, nebyla to elektřina, nebyl to vývoj. Byly to ztracené příležitosti. Všechno, co se udělat mohlo, ale neudělalo.

Kdyby ti někdo z kapsy vytáhl tisícovku, bude tě to mrzet týden. Když strávíš odpoledne bezcílným proklikáváním zpráv, stojí tě to ty samé peníze: na výdělku, který nikdy neuvidíš, na pokroku, který neuděláš. S cenou za ztracené příležitosti je ta potíž, že je vysoká a přitom zároveň neviditelná. Proto se jí jen málokdo trápí.

Nemysli si, že když dřeš, máš vyhráno. Spousta mladých tráví kvůli blyštivým hračkám na brigádách stovky hodin, které mohli věnovat studiu. Jiní jdou radši na třetího bakaláře, než aby konečně ze skleníku vyrazili mezi lidi.

Odhalování ztracených příležitostí samozřejmě nesmíš propadnout. Čas strávený s rodinou nemůžeš přepočítávat na peníze. O vysoké ceně za vše, co neuděláš, ti vykládám ze dvou důvodů. Za prvé, při podnikání nebo jakékoliv tvůrčí činnosti snadno propadneš sebelítosti, co všechno musíš platit. Čtyři tisíce za minimální pojištění každý měsíc: bum. Tisícovka za jízdu do Prahy a nazpátek kvůli jediné schůzce: prásk. Až kvůli tomu budeš dole, vzpomeň si na ty miliony, které tě doteď stálo poflakování a špatná rozhodnutí, ať získáš nadhled, naději a sílu. Za druhé, pídění se za opomíjenými příležitostmi ti zabrání v usnutí na vavřínech. Vždycky přemýšlej, jestli by nešly věci dělat jinak, chytřeji, líp. Obvykle totiž jdou.

7. Nehackuj. Vytvářej hodnotu

Spousta lidí je v osmnácti posedlá myšlenkou, že objeví nějakou díru v systému, využijí ji a pohádkově zbohatnou. Pod heslem „stačí být chytřejší než ti druzí“ se pouštějí do debilit: letadlových her, on-line pokru, podomního prodeje zázračných „finančních produktů“, různých spekulací nebo podnikání na internetu bez střízlivého obchodního plánu. Neříkám, že se na tom nedá zbohatnout: říkám, že pokud se to nějakou velkou náhodou stane, okno s příležitostí se zase zavře a člověk aby hledal nanovo. A v tom má vinou opojného pocitu gamblerského štěstí ještě horší vyhlídky než v prvním kole.

Nehackuj systém. Ve většině takových divných her proti tobě budou stát lidé, kteří mají víc peněz, zkušeností i informací. A na žádné ruletě si nevytočíš ten skvělý pocit z dobře odvedené, smysluplné práce. Ten, který by tě ráno tahal z postele a večer ti dával usnout bez lahve vína v krvi.

Vytvářej hodnotu. Řeš lidem jejich problémy. Dělej jim radost. Inspiruj je. Za to všechno ti budou platit. A pokud u toho vydržíš, vybuduješ si nezničitelné sociální pojištění: známé a dobré jméno.

8. Je důležitější být užitečný než chytrý

Fascinuje mě, kolik kavárníků utratí čtvrt milionu za kávovar, jen aby pak odháněli hosty, kteří poprosí o preso: „Tak to neumím. Ale můžu vám nabídnout espresso.“

Pokud si chceš někoho znepřátelit, poniž ho. Pokud chceš ztratit něčí zájem, machruj před ním svým rozhledem a zkušenostmi. A pokud chceš navždy zradit něčí důvěru, zkus ho přechytračit.

Pointu snad chápeš. Buď pomocná ruka, ne chytrá hlava. Neplatí to jen v podnikání, ale i v umění. Nevkládej postavám svých povídek do úst velké myšlenky o světě. Pokud je ti osmnáct, ty myšlenky navíc určitě nejsou tak velké a originální, jak si myslíš. Radši udělej službu čtenáři a nechej ho skrz příběh nahlédnout novýma očima na svět kolem sebe. Hrej s ním hru na to, co ví a co si jen myslí, že ví; škádli ho, bav ho, napínej ho, znechucuj ho, inspiruj ho. Nepoučuj ho.

Nesmíš si to vyložit tak, že se máš vykašlat na studium. Jen si od akademického vzdělání neslibuj slávu a peníze. Obojí putuje k lidem užitečným, ne chytrým, i když se o tom v imatrikulačních projevech nemluví.

9. Vypadni ze své komfortní zóny

Žiješ ve společnosti, která má na vrcholu žebříčku hodnot i na spodku pyramidy potřeb pohodu. Tyranie pohody je všudypřítomná. Přihlas se k čemukoliv jen trochu odvážnému a všichni se přetrhnou, aby tě zastrašili: „Podnikat? V téhle ekonomice?!“ – „Vlakem? Víš, co za lidi v něm můžeš potkat?!“ – „Do vietnamské restaurace? Ještě ti dají sníst psa!“

Možná ti tohle nafukování rizik a hledání pohody dokonce přijde normální, ale není. Normální je neustále něco zkoušet, vykukovat ze své komfortní zóny, brát na sebe malá rizika a polykat malé prohry.

Neboj se nepohodlí. Je to pohoda, co tě zabije: nejvíc lidí umírá na onemocnění srdce. Je to pohoda, co ti sebere radost ze života a nakonec i sebeúctu. Dávkuj si ji opatrně. Je to jed.

(Výjimky z pravidla: v autě se vždycky připoutej a na kolo a lyže si ber helmu.)

10. Ptej se a experimentuj

Tyranie pohody má svá přikázání. Mezi nimi: Žádné otázky! Neptej se, nezpochybňuj, nerejpej. Zahraniční profesoři jsou z toho na českých univerzitách vykulení: dvě stě posluchačů má jedinečnou příležitost něco se dozvědět, ale úspěch bývá, když se po přednášce přihlásí s dotazem jeden nebo dva.

Ptej se. Ptej se, když něčemu nerozumíš, když tě něco zajímá, když něco nevíš nebo když ti přijde, že si tvůj protějšek protiřečí. Jinak se nic nedozvíš. Neptej se uštěpačně, zle, nesnaž se nikoho svými otázkami dostat do úzkých – naopak, ptej se, tak aby z toho měl něco i dotazovaný. Třeba jen vědomí, že na něm někomu záleží.

Ještě lepší než otázky jsou experimenty. Žádný člověk ti totiž s jistotou neodpoví na to, co bude nebo co by mohlo být. Proto to musíš zkusit. Neptej se, jestli by tví známí měli zájem o takovou nebo makovou službu: prostě ji zkus v nějaké zárodečné podobě nabídnout skutečným zákazníkům.

11. Na to podstatné neexistuje návod

„Pokud se chceš stát novým Bobem Dylanem, Timem O’Reilleym, Steve Jobsem nebo Sethem Godinem, musíš proniknout do Zóny. A žádný blog ti nepoví, kudy se tam dostaneš,“ napsal kreslíř a blogger Hugh MacLeod.

Dal jsem dohromady deset rad, které znát v osmnácti, nepromrhal bych tehdy tolik času a netrápil bych se tolika podružnostmi. Jenomže cokoliv se dá popsat jednoduchou sadou instrukcí, to může dělat počítač. A ty jsi člověk. Ať už ti jde o kumšt, peníze, slávu nebo všechno dohromady, každý den budeš stát před spoustou voleb, které nebude jednoduché rozetnout. Kde brát sílu? Kde odvahu? Které novinky a trendy ve tvém oboru jsou signál a které jenom šum? Kdy ždímat z lidí maximum? Kdy jim odpouštět? Patří plody tvojí práce jenom tobě, nebo se o ně máš podělit? O některé? O všechny? A s kým?

Přes tyhle body nevedou žádné prošlapané a bezpečné stezky. Každé ráno se proto do díla budeš pouštět s čistou myslí začátečníka. Každý den tě postaví před desítky voleb, na které budeš složitě hledat odpověď. To nejlepší a vlastně jediné, co s tím můžeš udělat, je přestat brát tuhle vyhlídku jako trest a břímě a začít ji vnímat jako privilegium a dar.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 16. 7. 2013 21:40

Stejne jako neexistuje objektivni cena za chleba, neexistuje objektivni cena za cas s rodinou. Takze vam ji nevypocitam, stejne jako vam nevypocitam cenu chleba. Ale zcela jiste jste v urcity konkretni okamzik s rodinou schopen alespon vagne stanovit jeho hodnotu a srovnat tuto hodnotu s hodnotou urcitehi mnozstvi penez aka cenou. Tak jako jste schopen rici, jestli preferujete vanilkovou nebo cokoladovou zmrzlinu nebo 12 korun a dle toho jednat - nekoupit kopecek/koupit cokoladovou/koupit vanilkovou, tak jste jiste schopen rici, jestli dany okamzik chcete travit s rodinou nebo misto tohoto casu prijmout penize. Jinymi slovy, kdybych vam nabidl milion korun za hodinove vytrzeni od rodiny a vy to prijal, zcela jiste mela tato konkretni hodina nizsi hodnotu nez ten milion korun a jeji cena je nizsi. Ze chodite do prace osm hodin a travite ctyri hodiny s rodinou vam ukazuje, ze devata hodina prace je pro vas mene hodnotna nez ctvrta hodina s rodinou (nebo dle teorie indifirence muze byt stejne hodnotna) a osma hodina prace je hodnotnejsi nez pata hodina s rodinou. Nemuzete srovnavat "absolutni hodnotu" (8 hodin vs. 4 hodiny) ale tu marginalni, dodatkovou (prijdu o hodinu a na druhe strane ziskam)

+1
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 14. 7. 2013 14:56

Aha. Tak řekněme, že trávím 12 hodin denně v práci, abych mohl zabezpečit svoji milovanou rodinu. 8 hodin spím, 24-12-8 = 4 hodiny denně strávím s rodinou (nanejvíc). To je 1/3 doby, kterou strávím v práci.

Takže co vaše úžasná "teorie" říká? Že mám 3x raděi svoji práci než svoji rodinu? Že bych radši 3x opustil svoji rodinu než abych opustil práci? Že kdybych přišel o svoji práci, nesl bych to 3x hůř než kdybych přišel o svoji rodinu?

-4
+
-

Další příspěvky v diskuzi (26 komentářů)

Marcela Zemanová | 16. 7. 2013 14:41

Tento článek, řekl vše..Každý sám za sebe rozhoduje na cestě za svým cílem. Hluboké myšlenky a pravdy vždy najdou své odpůrce, kteří si najdou jednu či více vět, kterou zkritizují, protože to nechtějí pochopit jako celek, kde v jednoduchosti se skrývá odpověď na všechno! Vše záleží jen na nás a našich vědomích rozhodnutích, vše ostatní jsou jen výmluvy či jiné postoje Ega, nebo toho co sami nemáme v sobě zpracované!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Hloupý Honza | 15. 7. 2013 16:50

Určitě pěkné počtení, jen bych do toho tvého "seznamu debilit" nezařazoval on-line poker. Jedná se o výdělek dlouhodobý, nejedná se o žádný "náhodný" zisk (pokud se tomu člověk věnu) a o žádném "zavírání oken" se tu též nedá mluvit. Každopádně jen tak dál, a víc takových článků.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Obhlidal | 15. 7. 2013 15:27

Jedna opravdu důležitá informace sice v tom článku sem tam je zmíněná, ale stojí za to ji ještě jednou zopakovat: Klíčem k úspěchu je dělat věci s radostí a nadšením. Dělat to, co vás baví!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Weinfurtner | 12. 7. 2013 21:15

Jenom mám poznámku k tomuto "Čas strávený s rodinou nemůžeš přepočítávat na peníze."

Všechno co člověk nějak hodnotí lze přepočítat na peníze. Ceníte si snad něčeho víc než peněz ? No přece všeho si ceníme víc než peněz, proto je používáme jako prostředek směny a neuchováváme je pro ně samotné (vyjma numismatiků snad ).

Ostatně tvrzení, "tohle bych za žádné peníze nevyměnil" je technicky vzato přepočtem na peníze. Výsledná hodnota je pouze velmi velmi vysoká.

Jak často říkáme, tohle neudělám za žádnou cenu. Také v podstatě přepočet na peníze.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 12. 7. 2013 22:13
reakce na Michal Weinfurtner | 12. 7. 2013 21:15

Jak se to přepočítává?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ignác Hujer | 27. 9. 2013 11:10
reakce na Honza Moudrý | 12. 7. 2013 22:13

Každá věc má svoji hodnotu, tedy i volný čas. Tato problematika preferencí je dávno prozkoumaná a označuje se za teorii substitučního efektu. Platí, že zaměstnanci při zvyšování hodinové mzdy jsou ochotni věnovat více svého času práci na úkor volna. Pouze však do určitého bodu. Pak platí opačná závislost, další zvýšený příjem znamená méně ochoty čas trávit práci. Tento bod souvisí s nutnými financemi kpokrytí existenčním potřeb. Existenční potřeby jsou však pro každého člověka individuální.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 14. 7. 2013 08:54
reakce na Honza Moudrý | 12. 7. 2013 22:13

Vcelku snadno projevenou preferencí - chodíte do práce? Pak je asi ta práce (výdělek z ní + další sociální a psychologické benefity) cennější než čas s rodinou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 14. 7. 2013 14:56
reakce na Adam Čabla | 14. 7. 2013 08:54

Aha. Tak řekněme, že trávím 12 hodin denně v práci, abych mohl zabezpečit svoji milovanou rodinu. 8 hodin spím, 24-12-8 = 4 hodiny denně strávím s rodinou (nanejvíc). To je 1/3 doby, kterou strávím v práci.

Takže co vaše úžasná "teorie" říká? Že mám 3x raděi svoji práci než svoji rodinu? Že bych radši 3x opustil svoji rodinu než abych opustil práci? Že kdybych přišel o svoji práci, nesl bych to 3x hůř než kdybych přišel o svoji rodinu?
-4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 16. 7. 2013 21:40
reakce na Honza Moudrý | 14. 7. 2013 14:56

Stejne jako neexistuje objektivni cena za chleba, neexistuje objektivni cena za cas s rodinou. Takze vam ji nevypocitam, stejne jako vam nevypocitam cenu chleba. Ale zcela jiste jste v urcity konkretni okamzik s rodinou schopen alespon vagne stanovit jeho hodnotu a srovnat tuto hodnotu s hodnotou urcitehi mnozstvi penez aka cenou. Tak jako jste schopen rici, jestli preferujete vanilkovou nebo cokoladovou zmrzlinu nebo 12 korun a dle toho jednat - nekoupit kopecek/koupit cokoladovou/koupit vanilkovou, tak jste jiste schopen rici, jestli dany okamzik chcete travit s rodinou nebo misto tohoto casu prijmout penize. Jinymi slovy, kdybych vam nabidl milion korun za hodinove vytrzeni od rodiny a vy to prijal, zcela jiste mela tato konkretni hodina nizsi hodnotu nez ten milion korun a jeji cena je nizsi. Ze chodite do prace osm hodin a travite ctyri hodiny s rodinou vam ukazuje, ze devata hodina prace je pro vas mene hodnotna nez ctvrta hodina s rodinou (nebo dle teorie indifirence muze byt stejne hodnotna) a osma hodina prace je hodnotnejsi nez pata hodina s rodinou. Nemuzete srovnavat "absolutni hodnotu" (8 hodin vs. 4 hodiny) ale tu marginalni, dodatkovou (prijdu o hodinu a na druhe strane ziskam)
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 17. 7. 2013 10:59
reakce na Adam Čabla | 16. 7. 2013 21:40

Přesně tak, velice pěkně popsáno. To by snad mohlo i panu Moudrému stačit jako definice. Důležité je si uvědomit, ačkoliv lze přepočítat „čas s rodinou“ na peníze, pro každého (v místě i čase) je tato cena individuální, a proto ji nelze mezi sebou porovnávat. I kdyby se pan Moudrý snažil sebevíc. Samozřejmě čas strávený prací na úkor rodiny nelze vrátit zpět za žádné peníze, ale to přeci neznamená, že nemá svou cenu. V tomto případě jsou peníze pouze jejím pokřiveným a nic neříkajícím ukazatelem. Pravdu má tak pan Weinfurtner, Pozner a částečně i Moudrý. Zbytek už je jen hraní se slovíčky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 17. 7. 2013 13:17
reakce na Tom Novak | 17. 7. 2013 10:59

Aha. Takže vy jste si prostě vymysleli nějaký šílený ekonomický konstrukt, který samozřejmě vůbec neodpovídá realitě (skoro všechna rozhodnutí jsou ve skutečnosti spontánní a navíc předpokládáte, že všechna nespontánní rozhodnutí jsou motivovaná penězi, což je taky úplný nesmysl)podle kterého "převádíte" ;na peníze.

Přitom z vaší metody plyne, že výsledky jsou naprosto libovolné a neporovnatelné. A co více: jedná se vlastně o měření takže automaticky se musím zeptat: jaká je chyba takového měření? Jak tu chybu stanovíte?

Čas strávený s rodinou nelze převést na peníze. Tím bych považoval debatu za ukončenou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 17. 7. 2013 14:43
reakce na Honza Moudrý | 17. 7. 2013 13:17

Máte v tom tedy řádný zmatek. Vezmu to popořadě:
„V 99.9% případech ani nevím, prostě něco spontánně udělám.“
- Nevěřím. Určitě chodíte denně 8 hod do práce na základě spontánního rozhodnutí? :-)
„Kdo se tady baví o žebříčku hodnot? Já rozhodně ne, ani původní autor..“
- Šlo Vám o pojem: „Čas strávený s rodinou“ a ten už sám o sobě je subjektivní hodnotou. Pro někoho to znamená např. společnou cestu z práce, pro jiného zase až večeři při svíčkách atd. S tím přímo souvisí vlastní hodnoty (žebříček chcete-li). Chápu že člověk který jedná v 99 % na základě pudů asi žádný nepotřebuje :-).
„On tvrdil, že to lze přepočítat na peníze a ty rozhodně nejsou subjektivní a o tom je celá debata.“
- Zaměňujete význam slov „peníze“ a „hodnota“ za „lze koupit za peníze“.
„Aha. Takže vy jste si prostě vymysleli nějaký šílený ekonomický konstrukt, který samozřejmě vůbec neodpovídá realitě“
- Ano, reálný život skutečně může na někoho působit nepochopitelně.
„.. navíc předpokládáte, že všechna nespontánní rozhodnutí jsou motivovaná penězi, což je taky úplný nesmysl) podle kterého "převádíte" ;na peníze.
- „Motivace“ a „hodnota“ jsou dva neslučitelné pojmy a každý vyjadřuje úplně něco jiného. Aby měly věci hodnotu, není třeba je přepočítávat na nějakou fiktivní měnu.
„Přitom z vaší metody plyne, že výsledky jsou naprosto libovolné a neporovnatelné. A co více: jedná se vlastně o měření takže automaticky se musím zeptat: jaká je chyba takového měření? Jak tu chybu stanovíte?“
- Tak tohle už je trochu moc. Kde jsem tvrdil, že je něco libovolné? Ano psal jsem individuální a neporovnatelné z výše uvedených důvodů. A vrchol všeho, jak jste přišel na nějaké měření? Můžete mi snad změřit, kterou z Vašich dvou sestřenic máte raději a vyhodnotit u toho chybu měření. :-)

Tímto považuji debatu z převážné části pouze o nepochopení významu slov z mé strany za ukončenou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 17. 7. 2013 18:06
reakce na Tom Novak | 17. 7. 2013 14:43

Myslím, že jste přišel do debaty trochu pozdě a hádáte se v podstatě se straw manem. Podívejte se co bylo řečeno v původním komentáři. Mě nešlo o nic jiného než aby mi pan Weinfurtner ukázal ty jeho převody na peníze.

Nechápu proč mi tu všichni oponují když se mnou ve skutečnosti souhlasí, že trávení času s rodinou je vysoce subjektivní záležitost a nelze ji tupě převádět na peníze (jako mzdu). Což mimochodem tvrdil i autor článku, a proti tomu se pan Weinfurtner v původním komentáři ohradil. Všechno ostatní je jen slovíčkaření a teoretizování.

Já mám v tomto ohledu zcela jasno, ale někteří lidé zjevně nemají.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 15. 7. 2013 11:23
reakce na Honza Moudrý | 14. 7. 2013 14:56

Nic takového ta "úžasná teorie" neříká. Ale jak vysvětlit "Moudrýmu" ,co je to nelineární stupnice příp. i omezení?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 15. 7. 2013 15:59
reakce na Jan Pozner | 15. 7. 2013 11:23

Jak to vysvětlit? Začal bych definicí. Zatím jste nic nevysvětlil, jen se posmíváte mému jménu. Bravo.

Mě by ale bohatě stačilo, kdybyste mi vy (nebo ještě lépe pan Weinfurtner) ukázal, jak převádíte čas strávený s rodinou na peníze.

Řekněme, že strávím s rodinou 5 hodin - přítomni jsou oba rodiče, bratr, babička, strýc, teta a obě sestřenice. Jakou hodnotu má tento čas v CZK? Jak se změní pokud nebude přítomna jedna ze sestřenic, ale dorazí i druhá teta? Pokud potřebujete víc informací, např. o tom jak moc si rozumím s jednotlivými členy rodiny na stupnici od 1 do 10, jaké bylo počasí nebo co jsme dělali, rád je poskytnu.

Předem děkuji za odpověď.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Bohumil Šourek | 16. 7. 2013 10:47
reakce na Honza Moudrý | 15. 7. 2013 15:59

Máte tedy všechny podklady pohromadě, tak si to spočítejte, pokud to tolik potřebujete. Já osobně - a pravděpodobně většina lidí zde - si to počítat nepotřebuji, a přesto vím, že čas strávený s rodinou má svou hodnotu. Jako vím, že Boha nespočítáte.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 16. 7. 2013 11:41
reakce na Bohumil Šourek | 16. 7. 2013 10:47

Já se celou dobu ptám, jak se to počítá, protože podle to nelze, ale pan Weinfurtner a další tady tvrdí něco jiného. Proto čekám, že mě poučíte a ukážete, jak se to dělá. Zamyslete se nad tím, co tu píši a pak se zamyslete nad vaší odpovědí. Panu Weinfurtnerovi už zjevně došlo že píše totální nesmysly (nejen zde), takže se radši neozývá. Snad se alespoň poučil.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 16. 7. 2013 11:59
reakce na Honza Moudrý | 16. 7. 2013 11:41

Potíž je v tom, že se to "nepočítá" .Zkuste se někde poučit co je subjektivní teorie hodnoty. Pan Weinfurtner na vás nejspíš jen dlabe:-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 16. 7. 2013 17:02
reakce na Jan Pozner | 16. 7. 2013 11:59

Tak to jste objevil Ameriku, to se tady celou dobu snažím ukázat. Já si subjektivně vážím času stráveného s 10 členy rodiny více než stejného času s 5 členy rodiny, protože je mám všechny rád. Pan Weínfurtner a ti, co jej hájí, ale tvrdí něco o přepočítávání na peníze (viz první příspěvek) a to je přesně to, co bych chtěl, aby mi ukázal.

Jinými slovy vy, já a pan Kašpárek se domníváme, že tyto věci lze jen kvalifikovat (a i to je podle mě dost problematické), zatímco pan Weinfurtner to prý dokáže kvantifikovat a já chci vědět jak.

Asi ale máte pravdu s tím, že na mě dlabe. Lepší být zticha než si udělat ostudu, škoda že mu to nedošlo dřív :).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 16. 7. 2013 17:57
reakce na Honza Moudrý | 16. 7. 2013 17:02

Stačí když Moudrý bude jednou v práci přesčas místo s rodinou. A hle "přepočetl" ;(alias kvantifikoval) je na peníze. Jediný kdo si tu dělá ostudu jste Vy a já...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 16. 7. 2013 20:55
reakce na Jan Pozner | 16. 7. 2013 17:57

To je teda pěkný nesmysl co říkáte. Před chvíli jste říkal že se to nepočítá, teď mi tvrdíte že se to dá počítat.

Navíc nevidím, kde tam došlo jakémukoliv přepočtu nebo kvantifikaci. Pletete si to s pouhým rozhodováním a rozhodování rozhodně není kalkulování nebo přepočítávání nebo kvantifikování. Doufám, že jste ekonom (říkám doufám, protože bych se nepřál, aby se tento pochybný způsob uvažování mnohých ekonomů rozšířil mezi populaci).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 17. 7. 2013 12:11
reakce na Honza Moudrý | 16. 7. 2013 20:55

„ .. Pletete si to s pouhým rozhodováním a rozhodování rozhodně není kalkulování nebo přepočítávání nebo kvantifikování.“
Na základě čeho asi tak ty rozhodnutí děláte? Předpokládám jedince v tomto směru schopné úvahy.

„Řekněme, že strávím s rodinou 5 hodin - přítomni jsou oba rodiče, bratr, babička, strýc, teta a obě sestřenice. Jakou hodnotu má tento čas v CZK? ..“
Pokud by Vás zajímala odpověď, tj. jakou hodnotu má pro Vás, můžete na ní odpovědět jen Vy sám. Kdo jiný zná lépe Váš žebříček hodnot? To se Vám taky tady snaží všichni vysvětlit a Vy jako jediný to nechcete pochopit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 17. 7. 2013 12:41
reakce na Tom Novak | 17. 7. 2013 12:11

Na základě čeho se rozhoduji? V 99.9% případech ani nevím, prostě něco spontánně udělám.

Kdo se tady baví o žebříčku hodnot? Já rozhodně ne, ani původní autor komentáře nic o subjektivních hodnotách neříkal. On tvrdil, že to lze přepočítat na peníze a ty rozhodně nejsou subjektivní a o tom je celá debata. Já nejsem ten kdo tu nechápe, oč jde.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Kuřík | 12. 7. 2013 14:23

Jo. Super a souhlas. Akorát, pokud by tyto věci někdo uměl vysvětlit na střední škole, tak už by žádná střední škola nebyl potřeba :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel Růžička | 13. 7. 2013 10:46
reakce na Jan Kuřík | 12. 7. 2013 14:23

Honzo a myslíš si, že by jsi to VŠEM středoškolákům dokázal vysvětlit? :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Aleš Müller | 12. 7. 2013 07:42

Dobrý, moc dobrý.
Je rozdíl mezi společností kde všichni čekají až vláda a strana něco udělá (či snad dokonce prezident) a společností, kde všichni neustále něco zkoušejí, vymýšlejí a v hlavě mají Kašpárkovi hesla.

Nevím, zda se to týkalo i ostatních, ve svých 18 letech jsem nejvíc potřeboval - jak zapůsobit na tu slečnu a nevypadat jak idiot :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!