Kdopak to mluví?

Pomiňme to, že vládu, která měla díky pohodlné většině ve sněmovně největší šanci změnit Českou republiku v její historii, zatím provází mnohem víc skandálů, než je i při nízkém standardu v Česku zvykem. Mnohem horší totiž je, že se z vlády, která měla postavit českou ekonomiku na nohy a pořádně posílit její základy, stala ve vnímání lidí vláda, která jen zdražuje a bere těm, kteří mají nejmíň.

Rychlá a čitelná akce nepřišla

Přitom co jiného by v dnešní moderní době měli lidé umět než dobře komunikovat? A i když navržené reformy často zůstaly na polovině cesty a zklamaly téměř každého, přece jen je šlo vysvětlit výrazně lépe. Způsob nekomunikace a nesmyslného propojování nesouvisejících věcí (například zvyšování DPH ještě před zahájením penzijní reformy nebo úprava sociálních dávek s podivným tendrem na jejich výplatu prostřednictvím jediné banky) dokázal vyvolat jen naštvání a pochyby o tom, jak to vlastně vláda se změnami systému myslí.

Našlápnuto přitom měla vláda dobře. Hra řeckou kartou během volební kampaně fungovala velmi účinně, a pokud by vláda jasně vysvětlovala, co a jak dělá, přijala by velká část voličů reformy s mnohem větším pochopením. Místo rychlé akce ovšem přišly skandály a důvěra ve vládu – což je klíčová podmínka úspěšných reforem – vymizela mnohem rychleji než u jakékoliv jiné předchozí vlády.

Příležitost, která se nebude opakovat

Bohužel selhal i pokus odclonit negativní politické dopady reforem pomocí NERVu. Původní myšlenka – mějme skupinu odborníků, která nám připraví reformy, které my pouze zavedeme, ale podepsáni pod nimi budou oni, takže ponesou vinu – byla velmi chytrá, spory mezi některými členy vlády a NERVu a velmi pomalé převádění nápadů NERVu do praxe ale způsobily, že ani tato strategie nefungovala.

Může být rok 2012 lepší a může se vládě podařit lépe vysvětlit změny, které přicházejí? Rád bych byl optimistou, ovšem je zde několik podmínek: musela by existovat jednotná komunikační strategie – ovšem každé ministerstvo si komunikaci „svých“ reforem plánuje samo a s jinými lidmi. Reformy a jejich ekonomický prospěch by se měly zdůrazňovat při každé příležitosti – ovšem ekonomické dopady v řadě případů nikdo ani nevyčíslil, natož aby ukázal, co přinesou občanům. Měla by se jasně vysvětlovat nutnost reforem – ovšem je pohodlnější schovat se za nutnost reformy zavést, podobně jako se v minulosti nepopulární opatření schovávala za příkazy z Bruselu. Mělo by být jasně vidět, že břemeno reforem nesou především ti, kteří si to mohou dovolit – ovšem většina dosavadních změn dopadá především na ty nejslabší. A především by měla vláda vystupovat jednotně – ovšem to v dnešní situaci patří spíše do kategorie nesplnitelných přání. Bohužel, protože tato příležitost se opakovat nebude.