Články na téma: reforma penzí

Hnutí ANO by se při penzijní reformě chtělo inspirovat ve Švédsku. Na co se tedy můžeme těšit, pokud se mu podaří po příštích volbách realizovat své inspirace? Pochopí konečně vláda, že investice do firem je investicí do budoucnosti?

„Vyzývám vládu České republiky, aby připravila opravdovou reformu penzijního systému. Přidání dalšího spoření dlouhodobě nic neřeší. Zaveďte mezigenerační důchodový systém, individuální důchodové účty na principu částečných rezerv a zvedněte rychleji věk pro odchod do penze,“ píše Jan Traxler Petru Nečasovi, Miroslavu Kalouskovu a Jaromíru Drábkovi.

Noviny v posledních dnech plní přehledy toho, co příští rok zdraží a co bude pro občany složitější. A nechybí ani řada komentářů o zklamání z vlády, do které tolik lidí vkládalo naději na změnu.

Příliš se o tom nemluví. Vlastně vůbec! Přitom jde klíčovou informaci, která se dotkne více než 4,5 milionu osob, jež si na důchod spoří prostřednictvím penzijního připojištění. Řeč je dvouměsíčním ultimátu na změnu penzijního fondu v rámci třetího, dobrovolného pilíře.

V rozhovoru s Petrem Šimčákem, ředitelem obchodu pro banky a instituce skupiny Pioneer Investments v ČR, se mimo jiné dozvíte, jak vnímá plánovanou důchodovou reformu, proč by podle něj investování do státních dluhopisů nemělo být jedinou volbou budoucích penzistů nebo jaké jsou investiční možnosti drobných investorů.

Pondělní Lidové noviny přinesly průzkum, podle kterého téměř 80 % lidí odmítá navržené reformy důchodů a daní. Vládě přitom nevěří 90 % občanů a vládní představitelé zároveň tvrdí, že právě prosazení reforem je jediným důvodem, proč se vláda ještě nerozpadla. Mají v takové situaci reformy vůbec cenu?

Víkend přinesl zajímavou debatu o tom, kdo všechno z ministrů odstoupí, když… Neměly by tyto výkřiky následovat až poté, co všechno ostatní selhalo?

„Tedy, pane učiteli, chodit k Vám do školy je taky trochu návštěva pekla. Všecko, co se člověku zdá být smůlou, která potkala jeho zem jako blbé počasí, se po Vašem výkladu jeví být důsledkem neumětelství či ještě hůř hrabivosti a mocichtivosti politiků. Co si tedy lze podle Vás počít s těmi už třemi zakopanými psy, jakými jsou nepochybně zdravotnictví, penze a daně? Existuje vedle prázdných slibů a falešných nadějí i nějaký reálný recept, jak tu dlouho zadělávanou velkou reformu skutečně uvařit?“ ptá se spisovatel Pavel Kohout ekonoma Pavla Kohouta. Ten odpovídá:

Když se na víkendové narozeninové oslavě stočila řeč na politiku, v podstatě unisono znělo jedno jediné – copak je to, co vidíme poslední měsíce, skutečně možné? Výsledky loňských voleb řada lidí oslavovala, protože Česká republika měla konečně silnou vládu s atraktivním programem úspor a boje proti korupci a dostatečná většina v parlamentu dávala naději na rychlý průběh změn.

Penzijní fondy pláčou, že na penzijní reformě nevydělají, že bude drahá a limity poplatků příliš nízké. Propočty ukazují, že bude nevýhodná pro lidi s průměrnými a podprůměrnými příjmy. Propad příjmů průběžného systému chtěla vláda hradit ze zvýšené DPH – ale z 22 miliard vybraných navíc do důchodové rezervy doputují pouhé dvě miliardy...

Když vláda oznamovala zvýšení daně z přidané hodnoty, ospravedlňovala ho důchodovou reformou. Navýšení DPH prý mělo financovat výpadek příjmů průběžného důchodového systému. Celkově měla nová sazba přinést do státní pokladny zhruba 22 miliard korun.

V uplynulých týdnech Věci veřejné opravdu dostály svému názvu: tak veřejně se špinavé politické prádlo ještě nepralo! Zahraniční TV produkce jen tiše závidí: reality show těchto proporcí ještě vymyslet nedokázaly. Náklady na ni však poneseme my všichni: je na čase se ptát, kolik zaplatíme.

Když minulý týden ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo kalkulačku výnosů k navržené důchodové reformě, vypadalo to na první dobrý mediální tah. Vždyť co přesvědčivějšího lze použít za argument než to, jak se lidem zvednou důchody, pokud do systému vstoupí?

Z toužebně očekávané penzijní reformy, která měla pomoci vylepšit bilanci veřejných financí, se stává projekt, který vylepší bilanci pouze vybraným lidem. A klienti mezi nimi bohužel nebudou.

Podstatným otázkám penzijní reformy se věnuje předvčerejší komentář Markéty Šichtařové, pojďme se vrátit k těm „nepodstatným“, tedy poplatkům pro penzijní fondy.

Ministerstvo financí minulý týden tiše a nenápadně zveřejnilo návrh na výši poplatků penzijních fondů a mezi řádky naznačilo i několik dalších zajímavých detailů. Právě poplatky rozhodnou o tom, jak výhodný či nevýhodný bude přestup lidí z průběžného systému do soukromých fondů. Je proto velmi zvláštní, že takto klíčový materiál byl pouze nenápadně umístěn na web ministerstva a jeho zveřejnění nedoprovázela žádná tisková zpráva.

Ministerstvo financí „dostalo za uši“, protože penzijní reformě nepředcházela pořádná debata. Náprava byla zjednána: veřejnost smí vyjádřit názor na to, jaké poplatky platit penzijním fondům. Kdy však přijde řeč na podobu prvního pilíře a další „méně zásadní“ věci

Pokud by byl někdo natolik masochistický, že by se vrátil k volebním programům vládní koalice, našel by v nich zejména slova o snižování výdajů či o efektivním využití státního majetku (včetně jeho privatizace). Rozhodně se v nich nic nepíše o navyšování daňové zátěže nebo o trestání odpovědných lidí, kteří se chtějí starat sami o sebe místo toho, aby byli závislí na státu.