Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Šest zažraných mýtů o podílových fondech

S přibývajícími roky praxe dávám při investování čím dál víc přednost podílovým fondům. Kvůli časové a daňové efektivitě. Jistě, fondy nejsou dokonalé. Často mám ale dojem, že jim lidé vysloveně křivdí.

Při své poradenské praxi se u investorů poměrně často setkávám s negativním pohledem na podílové fondy. Někdy bývá kritika oprávněná, jindy nikoliv. Dnes se podíváme na šest nejrozšířenějších mýtů o fondech.

Mýtus 1: Vysoké vstupní a výstupní poplatky

Při investici do fondu se z investované částky standardně strhává vstupní poplatek. Jeho výše se zpravidla pohybuje podle typu fondu a objemu investice od půl procenta až po pět procent. Fondy zaměřené na krátkodobé investice mají nízké vstupní poplatky. Fondy zaměřené na akcie a jiné dlouhodobé investice mívají často vstupní poplatek až oněch pět procent, což je opravdu hodně. Ovšem to se týká drobných investovaných částek. Při vyšším objemu investice vstupní poplatek zpravidla klesá. Výrazně nižší vstupní poplatek lze získat také u vybraných bank při nákupu on-line přes internetbanking nebo obdobně při investici realizované jinak on-line.

Výstupní poplatek si dnes účtuje jen hrstka fondů, zpravidla při výběru investovaných prostředků před určitým termínem. Bývají to především různé zajištěné fondy s pevným termínem splatnosti fondu nebo třeba také fondy investující do zemědělské půdy. Ale klasické otevřené podílové fondy standardně výstupní poplatky nemají.

Jan Traxler

Jan Traxler – ekonom, ředitel FINEZ Investment Management

Odborník na akcie, zakladatel a ředitel společnosti FINEZ Investment Management, poskytující privátní investiční poradenství.

Publikuje pravidelně v deníku E15, v měsíčníku Finanční řízení & controlling v praxi, na Investujeme.cz, Finmagu a Peníze.cz a příležitostně v dalších médiích.

Mýtus 2: Drahá správa

Pravda je, že celá řada podílových fondů nabízí v drahé skořápce to samé, co může mít investor levněji prostřednictvím indexových ETF – tedy burzovně obchodovaných fondů. Ale neplatí to všeobecně.

Akciové fondy si zpravidla berou za správu ročně kolem 1,5 procenta z objemu majetku ve fondu. U dluhopisových fondů to bývá kolem jednoho procenta ročně. Pokud je fond spravován aktivně a snaží se vybírat akcie se zajímavým výnosovým potenciálem, pak je to férová odměna. Hodně fondů ale jen kupuje akcie největších firem, a kopíruje tedy zpravidla víceméně složení akciového indexu. Pak je výhodnější koupit levnější produkt vázaný na index.

V poslední době se ale přístup fondů mění. Některé se rovnou profilují jako pasivní, tudíž nízkonákladové. Jako příklad můžeme uvést fond Amundi Index Equity North America, který si účtuje roční správcovský poplatek pouhých 0,15 procenta. Aktivně spravované fondy si zase na místo vysokých poplatků za správu berou výkonnostní odměnu. Ukázkovým příkladem je nový fond All Weather růstový od společnosti WOOD & Company – má roční poplatek za správu jen 0,70 procenta a k tomu si bere 20 procent ze zisku.

Investiční poradna

Do čeho a jak investovat

Aleš Tůma

Leží vám na běžném účtu sto tisíc a nevíte, co s nimi? Nejste si jistí „garantovanou“ investicí? Chcete vědět víc o investování do podílových fondů? Nechejte si poradit!

Partners Financial Services


Zeptejte se analytika Partners Aleše Tůmy a dalších odborníků v Investiční poradně na Peníze.cz

Mýtus 3: Fondy nepřekonávají index

Většina fondů skutečně výkonností zaostává za srovnávacím indexem. Index pochopitelně nemá žádné poplatky za správu, takže každý fond, jehož portfolio se moc neliší od složení indexu, musí logicky za indexem zaostávat už kvůli nim. Proto někdo preferuje investice prostřednictvím burzovně obchodovaných fondů, které víceméně pasivně sledují index a mají nižší náklady na správu, zpravidla kolem půl procenta ročně.

Našli bychom ale také dost aktivně spravovaných fondů, které dlouhodobě překonávají svůj benchmark. Ukázkovým příkladem je dluhopisový fond Templeton Global Total Return. Ten za posledních deset let zhodnotil majetek podílníků o úctyhodných 176 procent, zatímco hodnota srovnávacího indexu Barclays Multiverse za stejné období stoupla jen o 67 procent. Podobně akciový fond Franklin European Growth vydělal za posledních deset let 158 procent, přitom hodnota srovnávacího indexu MSCI Europe Growth stoupla jen o 103 procenta.

Mýtus 4: Fondy nejsou transparentní

Často se setkávám s názorem, že fondy jsou neprůhledné, málo transparentní. Někteří investoři si raději nakoupí sami vybrané akcie, protože u fondu mají dojem, že vlastně nevědí, do čeho investují. Přitom prakticky všechny fondy uveřejňují měsíční zprávy o hospodaření, kde uvádí hlavní pozice ve fondu a komentují provedené transakce. Mnohé na webu uveřejňují kompletní složení portfolia. Osobně se občas portfolio manažerů doptávám na podrobnosti, proč zrovna této akcii věří nebo proč jinou prodal. Mám v tomto směru zkušenosti s velmi vstřícným a otevřeným přístupem.

Anketa

Padnul některý z mýtů, kterým jste věřili?

Mýtus 5: Fondy nejsou flexibilní

Většina fondů má poměrně striktní zaměření, což z nich dělá málo flexibilní investiční produkt. Kupříkladu klasické akciové fondy musí zpravidla držet 80 procent kapitálu v akciích. Co má pak správce takového fondu dělat v době, kdy ceny akcií padají dolů? Může jen s povzdechem sledovat, jak hodnota majetku ve fondu klesá. Chce-li investor ochránit své investice, musí je z fondu zavčas vybrat. To je dost nepraktické a stírá se tím hlavní výhoda fondů – že můžete klidně spát, zatímco o investice se stará někdo jiný.

Nicméně i v tomto směru se situace mění. Poslední dobou vznikají fondy s mnohem volnější investiční strategií, které mohou flexibilně reagovat na vývoj na trzích. Dobrým příkladem je zmíněný fond WOOD&Company All Weather růstový. Jak název fondu napovídá, usiluje o kladné zhodnocení „za každého počasí“. Může flexibilně investovat do akcií, dluhopisů i komodit a může dokonce i spekulovat na pokles.

Mýtus 6: Fondy jsou jen pro drobné investory

Fondy jsou vhodnou alternativou pro drobné investice. Prostřednictvím fondu lze i menší částku dostatečně diverzifikovat do různých akcií a podobně. Ale to vůbec neznamená, že fondy jsou určené jen pro drobné investory. Naopak bohatší lidé dnes stále více preferují k investicím fondy, protože se o nic nemusí starat a je to pro ně časově i daňově efektivnější forma investování, ať už se jedná o investice do nemovitostí, nebo do akcií či dluhopisů. Zejména po prodloužení časového testu na tři roky se daňové výhody fondů dostávají do popředí i na úkor toho, že investor ztrácí plnou kontrolu nad tím, do čeho investuje.

Redakce doporučuje: Investiční seriály Martina Tománka

Fondy, které za to stojí

Investice do komodit

Martin Tománek

Zaměřením hodnotový investor. Předmětem jeho zájmu jsou především akciové trhy a podílové fondy. V Partners Financial Services se věnuje exkluzivní službě poskytování nadstandardních produktů, sestavování portfolií pro bonitní klientelu a školení v oblasti investic. 

Vyučuje mezinárodní politickou ekonomii na Univerzitě Hradec Králové.

Jan Traxler

Jan Traxler

Privátní investiční poradce a ředitel společnosti FINEZ Investment Management. Přední český expert v oblasti investování. Prosazuje férovou provizi podílem na zisku. Zastánce dlouhodobých strategií s value přístupem. Preferuje... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK