Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Promluvme si o penězích

Vůbec tomu nerozumím… Právě tuto větu zaslechneme nejčastěji, jestliže se s někým pokusíme bavit o penězích. Divoká historie budování tržní ekonomiky v devadesátých letech si vybírá svou daň.

Kuponová privatizace, dlouhý řetězec krachů bank i relativně nedávná nečinnost dozorových orgánů v kauzách, jako byly KTP Quantum nebo Helvag, přinesla české populaci značný handicap nedůvěry ve finanční trh. Z mnoha průzkumů veřejného mínění vyplývá, že v české společnosti převažuje skeptický názor: „Vždyť je to vlastně jedno, okradou mě tam i tam, nejlepší je nechat všechny peníze ležet na účtu v bance, protože věřit můžu jedině velké kamenné instituci.“

Nedůvěra ochromuje

Nedůvěra k finančním institucím ústí v nezájem ptát se a pátrat po informacích. Snižuje imunitu vůči reklamám, často velmi sugestivním a klamavým. Odzbrojuje tváří v tvář agresivním metodám prodejců nejrůznějších finančních produktů, jako třeba nevhodných pojistek nebo předražených úvěrů. Brání rozvíjet vlastní finanční gramotnost a učit se dobře starat o své peníze.

Český finanční trh  zaplavily stovky produktů, a každý měsíc, každý týden přibývají další. Jejich názvy jsou často zavádějící, parametry se vykazují různými způsoby. Sehnat podstatné informace dá dřinu, porovnat nabídku na trhu je často téměř nemožné.

Samozřejmě by bylo ideální, kdyby ke každému produktu existovala jedna stránka se základními parametry spočítanými na základě jednotné metodiky a s použitím jednotných názvů. Ale toho se asi nedočkáme. Finanční instituce nestojí o snadnou porovnatelnost produktů. Zřejmě nechtějí, aby vyšlo najevo, jak málo se liší od konkurence nebo že nejsou tak výhodné, jak o nich tvrdí reklama.

Při diskusích o špatné úrovni finanční gramotnosti v Čechách se často jako odstrašující příklad uvádí rostoucí zadlužení nízkopříjmových skupin obyvatel a jejich ochota brát si bezhlavě úvěry. Zkušenosti ze světa přitom ukazují, že nejlepší obranou je vzdělávání a nejlepší prevencí  zajištění informační povinnosti.

Pokud by u každé půjčky muselo být vedle sazby RPSN (které stejně skoro nikdo nerozumí) také uvedeno, kolik klient zaplatí měsíčně a kolik zaplatí celkem, možná by si lidé mnohem lépe uvědomili, jaký luxus je pro ně takový úvěr.

Šance pro batolata
Pro budoucí generace bude jistě prospěšné zavedení finančního vzdělávání do škol. Koncept začala vláda připravovat už v roce 2005 a nyní máme k dispozici první vzdělávací projekty: jsou načrtnuty standardy vědomostí, které by o penězích a nakládání s nimi měly děti mít. Dnešní batolata budou ve světě financí jako ryba ve vodě, budou vědět, co chtějí, a požadovat kvalitní služby za slušnou cenu.

Zatím je to hudba budoucnosti a je potřeba řešit palčivější problémy, zejména jak pomoci těm, kteří už do školy chodit nebudou – rizikovým skupinám, lidem s nižším vzděláním, s nízkými příjmy, seniorům nebo těm, kdo nemají k finančnímu trhu důvěru.

Stát spolu s Českou bankovní asociací a dalšími profesními asociacemi na počátku roku slavnostně spustil web se základními informacemi o struktuře finančního trhu a finančních produktech. Jenže většina informací na něm pouze dubluje to, co se už dávno dá najít na jiných finančních webech, a často v mnohem kvalitnějším provedení.

Internetová komunikace je jistě příjemná a užitečná věc, ale bohužel je pasivní, což v reálu znamená, že je určena především pro aktivní a mladé lidi, kteří si umějí v síti informace vyhledávat a jsou na to zvyklí.

Plus pro reformy

Internet zatím nemůže ve větší míře oslovit nejrizikovější skupiny obyvatelstva. Pokud by jim chtěl stát opravdu pomoci, měl by k tomu využívat jiné prostředky, jako se to děje v ostatních vyspělých evropských zemích: podporovat práci občanských sdružení a spotřebitelských organizací a tlačit na vytváření takového prostředí na finančním trhu, které by všechny instituce nutilo k etickému chování, k poskytování jasných a srozumitelných informací.

Ještě jeden zásadní aspekt tu vstupuje do hry. Pokud totiž nebudeme národ, který rozumí penězům a zná jejich cenu, těžko budeme úspěšně realizovat dva klíčové kroky reformy veřejných financí – důchodovou reformu a změnu ve financování zdravotnictví. V obou případech je pochopení cílů, motivace a spolupráce veřejnosti nezbytná.

Autor je ředitel rozvoje a péče o klienty Partners.
Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako český a ekonomický redaktor česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK