Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Řídit stát jako bavlníkovou plantáž

Sociální demokraté poslali nezaměstnané brigádničit za 61 korun za hodinu – a zároveň kritizují podnikatele, kteří platí víc.

Minimální mzda příští rok povyroste z 66 na 73 korun a dvacet haléřů za hodinu. Podnikatele, kterým se to nelíbí, volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek odpálkoval: „Když někdo říká, že jeho by byznys zkrachoval kvůli vyšší minimální mzdě, vlastně tím říká, že není schopen podnikat tak, aby dokázal lidem platit dost na normální život. V tom případě si myslím, že by měl s tím podnikáním přestat.“

Pravicoví komentátoři se docela pochopitelně ozvali: byznys není charita, a pokud sociální demokrati chtějí, aby zaměstnanci dostávali víc peněz, můžou jim třeba snížit odvody, které jsou na evropské poměry mimořádně vysoké.

Zajímavá je na tom ale ještě jedna méně nápadná souvislost: pokud má nějaký velký český zaměstnavatel postavený byznysmodel na levné práci, pak to není Škodovka nebo Siemens – je to veřejná správa a státní podniky.

Ke kafi Kašpárkův výběr

Chytré čtení na víkend

Dobré čtení má oproti sebelepší buchtě jednu výhodu. Nevadí, že se do něj před vámi zakousl někdo jiný. Každý týden šéfredaktor Finmag.cz Michal Kašpárek ochutná metráky textů. A každý pátek vám e-mailem pošle přehled těch nejlepších. Pokud tedy budete chtít a přihlásíte se k odběru našeho pravidelného newsletteru. 

Čtení na víkend

Zlatý supermarket

Ano, průměrný plat ve veřejném sektoru je o necelé tři tisíce vyšší než v soukromém. Je to ale tím, že stát a obce zaměstnávají hodně právníků, zato málo zedníků a číšníků. Z vhodnějších srovnání vychází stát jako bavlníková plantáž:

Zatímco průměrná hrubá mzda vysokoškoláků v soukromých podnicích je 49 400 korun, průměrný učitelský plat je o dvacet tisíc nižší: 29 882 korun. Doktorandi pro univerzity pracují za 7500korunové stipendium, za což si můžete platit Zaorálkův „normální život“ jen v případě, že přednášíte a zkoušíte přes Skype z rumunského venkova. Příští rok by se stipendium mělo zvýšit na patnáct tisíc, což už je jenom o osm tisíc méně než nástupní mzda v Lidlu a dokonce o fous víc než polovina průměrného nástupního platu vysokoškoláka.

Průměrný plat na Ministerstvu kultury a v jím zřizovaných organizacích je 24 345 korun hrubého měsíčně, v kanceláři prezidenta 27 598 korun a pod celostátním průměrem je překvapivě i Ministerstvo spravedlnosti a jím zřizované instituce: 28 604 korun (viz Zákon o státním rozpočtu). Pokud by vám to z nějakého podivného důvodu přišlo motivující, nezapomeňte zvýšit svou šanci na přijetí do veřejné správy absolvováním pracovní stáže – neplacené, neplacené, neplacené, neplacené, placené univerzitními kredity.

Zvláštní kapitolou je pak třeba Česká pošta – státní podnik, který doručovatelkám platí mrzkých patnáct tisíc, a ze kterého se ozývají stížnosti na neproplacené přesčasy. Bezos-style.

Psychopati v politice

A jak se jich zbavit

Naši dušezpytci varují: v politice je moc psychopatů, emočně plochých lidí posedlých svým egem, chtivých moci. Nemusí to být úplně špatně, argumentuje Michal Kašpárek, je ostatně leckdy lepší rozhodovat chladně a radionálně, nenechat sebou cloumat emoce. A tah na branku taky není blbá vlastnost. Ostatně člověka, který by nechtěl moc, ale kandidoval ve volbách, těžko hledat, leda by to bol lhár. Takže:

Psychopaty klidně volte, nic jiného vám stejně nezbývá

 

Abyste z politiky dostali psychopaty, musili byste změnit volební systém. Respektive zrušit ho. Kdybychom parlamenty losovali, jako se losují členové soudních porot v Americe, určitě bychom neměli horší výsledky než dnes. Minimálně bychom: zajistili, že v parlamentu nebudou jen lidé lační moci, zajistili, že tam nebudou lidé zavázaní těm, kteří jim platí kampaň, zbavili bychom zákonodárce obav o znovuzvolení...

Volby jsou na nic. Pojďme si zastupitele losovat

Kačka za minutu

Mimochodem, své vlastní ruce si stát minimální mzdou svázat nenechává. Zatímco soukromník nemůže za hodinu práce kvůli principu superhrubé mzdy utratit méně než 88,80 korun, správa sociálního zabezpečení vyplácí účastníkům obnovených veřejně prospěšných prací60,50 korun za hodinu. Tolik vám totiž vyjde, když požadovanými dvaceti hodinami brigád podělíte 1210korunový rozdíl mezi nepodmíněným existenčním minimem a minimem životním. Ani ne jedenašedesátikorunová almužna zůstává stejná i v případě, že se nějaký úderník rozhodne odpracovat hodin třicet, za což dostane dalších 605 korun. A i když taková poznámka zní v případě dlouhodobě nezaměstnaných absurdně – pamatujte, že nedostávají dovolenou, která práci normálních zaměstnanců dále zdražuje.

K založení firmy na úklid veřejných prostranství, která by lidem „platila dost na normální život“, a ještě přispívala do systému důchodového a zdravotního pojištění, taková nekalá konkurence úplně nemotivuje, že.

Role srdnatého bojovníka za vyšší mzdy a důstojné pracovní podmínky, kterou Lubomír Zaorálek v předvolební kampani hraje, může působit sympaticky. Jenže peníze, které po třech letech vlády sociálnědemokratického premiéra dostávají učitelé s magisterským titulem i zametáci se základním vzděláním, připomínají, že je to opravdu jenom role v kampani.

Úvodní fotka: Jih USA, bavlníková plantáž. Kolorovaná pohlednice, cca 1910. Zakoupeno u Profimedia.com

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 8 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 25. 8. 2017 15:49

Než někdo začne srovnávat platy v soukromém a státním sektoru, tak by si měl uvědomit, že to není jako porovnávat platy v jihočeském a severočeském kraji.

Mezi státním a soukromým sektorem je podstatný rozdíl. Teď nemluvím v rozdílech v nárocích na kvalifikaci, píli a iniciativu (ta tam je propastná, to je jasné). Ale o PRINCIPIÁLNÍM rozdílu v tom, že v soukromém sektoru dostáváte tržní mzdu. Dostáváte tolik, nakolik si vaší práce zaměstnavatel cení, kolik SVÝCH peněz je vám ochoten dobrovolně dát. Ve státním sektoru člověk dostává podíl na lupu. Peníze, které nikdo nedal dobrovolně, protože si práce onoho státního zaměstnance (třeba celníka) cení. Peníze sebrané lidem pod pohrůžkou násilím.

Že tvrdím, že všichni lidé ve státním sektoru jsou neužiteční paraziti? Rozhodně ne! Mnoho z nich je naopak obětí. Stát si jejich (obecně užitečný) obor zmonopolizoval, aby pak na něm mohl dokazovat svou nezbytnost (hasiči, doktoři, ...) a aby mohl šířit státní propagandu (učitelé).
Dobří učitelé, hasiči, doktoři, soudci a vyšetřovatelé by se samozřejmě na volném trhu měli lépe - tedy alespoň co do platu (museli by ale být iniciativnější a pracovitější).
Ale pak tu jsou samozřejmě státní zaměstnanci čistě příživní. A nakonec ti škodliví, co lidem jen komplikují život, prodražují různé úkony - a nejhorší jsou ti, kteří se podílejí na udržení statu quo, represivní aparát a výběrčí berní.

+23
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK