Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Česká národní banka: Jak přijít o reputaci a rozhodit ekonomiku ve čtyřech krocích

Jednou z nejpodstatnějších věcí, které dostávají ke správě centrální banky, je měnová politika. Pro naši Českou národní banku je ale právě měnová politika posledních pár roků Achillova pata.

I naši centrální bankéři se rádi poklepávají po ramenou, jak že se jim daří ovlivňovat inflaci nebo přímo celou ekonomiku, leč – opak je pravdou. Podívejme se na to, kolik nás dosud stály jejich intervence a na to, kdo je zaplatí. Rýsující se ztráta ve výši sta miliard korun, oslabené pojišťovny, vystresované banky, neefektivní exportéři a zbytečně dražší zboží nebo dovolené – to není cesta k hospodářskému úspěchu.

Jedna. Nechej se ovládnout strachem

Připomeňme si, kvůli čemu vlastně celé slavné tažení do měnové války začalo. Na poplach se troubilo, jestli si vzpomínáte, kvůli obavám s příliš nízké nebo dokonce záporné inflace. Jenomže – inflace čili nárůst ceny spotřebního koše se sice vyjadřuje přesným číslem, spočítaným na několik desetinných míst, nicméně spočítaným z mnoha nepřesných a navíc diskutabilních vstupů. Jestli je inflace +1,5 % nebo -0,3 % je naprosto nedůležité. Na požadovanou hodnotu může číslo posunout jakákoliv úprava výpočtu indexu spotřebitelských cen. Stačilo vlastně jen pár administrativních úprav (daní či poplatků) nebo změn vah v koši a naopak jsme mohli bojovat proti inflaci.

Inflace žene člověka ke spotřebě, utrácet peníze, než ztratí na hodnotě. Očekávat ale, že deflace by měla výrazný opačný efekt a že by lidé nenakupovali, aby si počkali, až si za svoje peníze budou moct pořídit ještě víc zboží nebo služeb, to je asi přehnané. Nikdo nejspíš nebude zpomalovat „otáčení kol ekonomiky“ a omezovat spotřebu rohlíků, gothajského salámu, elektriky nebo třeba papoušků v očekávání poklesu ceny o nějakou desetinu procenta. Naši centrální bankéři se ale zalekli a v obavě z příchodu „velké deprese“ se zaměřili na prognostické modelování budoucí inflace a vytáhli neortodoxní nástroje pro ovlivňování cen.

Dva. Realita nezajímá – co je spočítáno, to je dáno

Prognózování je těžká disciplína a bohužel naše centrální banka v ní prohrává na celé čáře. Pokud jde o pohyb inflace, jsou to chyby fatální. U makroekonomického indikátoru, který je vcelku stabilní a pohybuje se pomalu kolem jednoho až tří procent – jen málokdy se pohne víc, například při zvýšení daní nebo regulovaných cen –, je s podivem, že prognózy pro inflaci na nejbližší čtvrtletí se za poslední čtyři roky liší v průměru o půl procentního bodu. Ještě tragičtější je to u odhadu inflace za jeden rok, kterou centrální banka netrefuje v průměru o 1,6 procentního bodu!

Dělat měnovou politiku podle odhadu, který se od dvouprocentního cíle liší o 1,6 procenta, je dost odvážné. Já bych se v takovém případě bál na cokoliv sáhnout, zvlášť když to může ovlivnit životy deseti milionů lidí.

Čerstvý příklad – inflace za poslední tři měsíce roku 2016 – statistikům vyšla 1,4 procenta a ČNB ji ještě v říjnové analýze čekala ve výši jednoho procenta. To znamená, že dvouprocentní meziroční inflace (a konečně dosažení dlouholetého inflačního cíle ČNB), je důsledkem štěstí, ne kvalitní měnové politiky – ta totiž byla nastavená na inflaci ve výši jednoho procenta.

Ovšem štěstí by asi nemělo být základem měnové politiky. Když už ho ale máme, co si s ním počít? Ukončit zbytečné intervence? To bohužel dost dobře nejde, už takhle je reputace ČNB na finančních trzích dost poškozena a ukončit intervence dříve než ve druhém čtvrtletí by bylo proti závazku, který trhům dala. Dala ho mimochodem opět na základě značně komplexního, ale taky značně nepřesného prognostického modelu.

Martin Mašát...

Martin Mašát

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a Institut ekonomických studií při Univerzitě Karlově, držitel prestižního mezinárodního titulu CFA® (Chartered Financial Analyst). Pracoval v ING Investment Management jako investiční manager pro portfolia podílových fondů, pojišťoven a penzijních společností skupiny ING v Česku a na Slovensku. Dnes portfoliomanažer v Partners investiční společnosti.

... a jeho měnové války

„Ve skutečné válce se pomocí pušek a bajonetů (ve ‚vyspělejších‘ zemích pomocí tanků a naváděcích střel) bojuje o kus země nebo jiný hmotný majetek. Když se řekne měnová válka, zní to trochu esotericky a rozhodně míň nebezpečně. Ale přesto je i její dopad tristní, zůstávají po nich vydrancované země, chudoba, jsou padlí hrdinové…“

Tři. Potěš spekulanta

Když už jde všechno špatně, proč nepoužít to nejhorší, co máte, totiž přímé intervence za oslabení měny. Bezprostřední efekt je jasný, inflaci vám zvednou hned, protože se zvýší ceny dováženého zboží. A další rok? Buď si intervenování zopakujete, aby inflace opět narostla na požadovanou úroveň, a pak zas a znova, nebo to necháte být a inflace zas spadne a kde nic tu nic. Zbydou náklady na intervence, nereálný kurz, který musíte udržovat, a rozhozená rovnováha ekonomiky. Buďme rádi, že se kurz dál uměle neposouval a nemáme dneska euro třeba za 40 korun.

Intervence tedy oslabila korunu na nereálnou úroveň. To samozřejmě láká kupce. Investoři či spekulanti ve velkém skupují koruny v očekávání, že zas jednou posílí. Aby koruna kvůli poptávce ze zahraničí neposílila, musí ovšem Česká národní banka intervenovat a tisknout koruny. Od začátku intervencí vydala přes jeden a půl bilionu korun. To je zhruba třetina českého HDP! Za ně národní banka dostala zahraniční měny, především euro a dolar. Devizové rezervy vzrostly za tři roky 2,5krát!

Co až koruna po skončení intervencí posílí? Třeba zpátky na 25 korun ze současných garantovaných 27, o sedm procent. Na devizách v České národní bance vznikne ztráta zhruba sto miliard korun. Která firma by si takovou ztrátu dovolila? A výsledek? Nula. Pokud jste malá otevřená ekonomika, která má importy o velikost 80 procent HDP, pak je domácí cenová hladina závislá hlavně na vývoji v zahraničí. A pokud ceny v zahraničí klesaly (například na Slovensku byla ještě v listopadu záporná inflace), tak je nízká inflace i u nás. A ani Česká národní banka se svými intervencemi s tím nic nezmůžou. Což bylo bohužel prokázáno.

Čtyři. Vystresuj finančníky

Že si exportéři notují s centrální bankou, jak se daří, to je jasné. Ale kolik z jejich zisků, ke kterým jim pomohla uměle oslabená měna, skončilo v platech zaměstnanců nebo domácích investicích? A kdo za to zaplatil a kdo utrpěl ztráty? Mlčící většina. Prostě my všichni ostatní. Bez intervencí a slabší koruny bychom měli asi o desetinu levnější mobily, elektroniku, levnější by byly dovolené u moře, většina potravin nebo benzin. Živnostníci a malé firmy by zase nemuseli zbytečně platit za dražší vrtačky, stroje či materiál…

Vedlejší efekt jsou pak záporné sazby státních dluhopisů. Ty tlačí do kouta pojišťovny a banky, penzijní fondy. Ty je musí kupovat víceméně povinně. Paradoxně na ně dohlédá zase Česká národní banka a tlačí je tedy de facto ze dvou stran. Obecně pak pro investory platí, že záporné úroky státních dluhopisů je vedou k rizikovějším investicím, kterých by se v normální době ani netkli. Tím se ale raději nikdo nechlubí.

Buďme rádi, že noví členové bankovní rady jsou proti intervencím. Jejich ukončení můžeme čekat co nejdříve, a to v dubnu, do kdy centrální banka slíbila udržení hranice 27 korun za euro. Však už se teď členové bankovní rady zastřelují v pozicích a pravidelně národu ohlašují, že až intervence skončí, bude kurz koruny dost kolísat. Je vidět, že chápou, co intervencemi nadrobili. Českou národní banku čeká horké jaro a nás nejistota, co kurz koruny vyvede.

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 7. 2. 2017 10:53

Centrální banka ani nemůže konat správně. Protože centrální plánování nefunguje a fungovat nemůže.

Pokud už stát chce mít násilím vynucený měnový monopol (chyba a zlo!), vystačil by si s jednoduchým algoritmem napevno zabudovaným např. do ústavy. Takových lze samozřejmě vymyslet tisíce a proti každému se nejde 100 dobrých argumentů. Jenže proti centrální bance jsou jich tisíce. Nikdy se netrefí, vždy jedná opožděně a nepřiměřeně, vše jen zhoršuje, je ovlivněná personálně, politickými, korupčními a lobbistickými tlaky.

Jen tak zkusmo od boku by státně monopolní peněžní systém bez centrální banky mohl vypadat takto:
- soukromé banky smějí půjčovat jen ty peníze, které si do nich vkladatelé vloží (o podobném návrhu bylo neúspěšné referendum ve Švýcarsku)
- nové peníze vydává pouze stát a to konstantním tempem.
- to tempo (střílím od boku) bude třeba 4%, protože jsme si třeba odhadli, že reálný růst HDP v dlouhodobém průměru odhadujeme na 3% + chceme (protože jsme ortodoxní neokeynesiáni) nějaký alespoň minimální růst cen
- zákon (pro sichr) napevno určuje, co stát s těmi 4% navýšení měnové zásoby (nově "vytištěných" peněz) dělá, aby se to nemohlo stát předmětem politického boje, lobbistického a korupčního zájmu, prostředkem uplácení voličů a odměňování sponzorů volební kampaně. Tedy ty nové peníze se opět v nějakém zcela arbitrárně stanoveném poměru rozdělí na:
A) Posílení devizových rezerv (část zlato, část akcie+dluhopisy - ovšem výhradně zahraniční a to spíš nějaké indexové ETF, aby zase politik nemohl někoho preferovat)
B) Penzijní systém
C) Investice do infrastruktury (protože přeci kdo by jinak stavěl silnice, jsme přeci všichni soudruzi etatisti).

B a C by bylo klasickým keynesiánsko socanským "stimulem růstu", jistě s mnoha multiplikačními efekty.

Čím víc věcí pojede na autopilota, tím míň toho politici a byrokrati zvládnou zhnojit. Plus to bude předvídatelné pro ovčany i podnikatele, budou moci lépe plánovat do budoucna (a ne jako když jim někdo přes noc zdevalvuje měnu, hne s úroky, atd...).

Ale co se vlastně starám, jak zařídit o něco udržitelnější a snesitelnější koncentrák? Ať si to raději dělaj po fuldovsku a my ostatní máme alternativní měny (Au, Ag, BTC, ...).

Nakonec ČNB ty intervence asi stejně nedělá kvůli své deklarované deflační fóbii a keynesiánským halucinacím. Důvod bude prozaičtější - bratrsky a internacionálně (s vidinou odměny v podobě teplého místečka) pomáhá bruselským a frankfurtským soudruhům v jejich boji za záchranu impéria, které jim od jihu nějak odehnívá:
http://roklen24.cz/a/ipb2C/titul-nejhorsi-ekonomiky-eurozony-vyhrava
a tady samozřejmě ještě více:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-ta-druha-krize-0tf-/p_zahranici.aspx?c=A170204_155955_p_zahranici_wag

+30
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK