Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

„I Miloš Forman je imigrant.“ No a co?!

| 12. 8. 2015

Když se Miloš Forman po emigraci ocitl ve Spojených tátech, vydal se s dalšími imigranty ze zemí sovětského bloku na Brooklynský most. Společnými silami jej blokovali, bránili volnému průjezdu aut, dělali výtržnosti a dostali se i do křížku s policií…

„I Miloš Forman je imigrant.“ No a co?!

Pochopitelně, nic takového se nikdy nestalo. Není imigrace jako imigrace. Formana a spol. prostě nelze srovnávat s eritrejskými nebo syrskými běženci horké současnosti, kteří blokují dopravu v Calais.

Ráz imigrace se v běhu posledních desetiletí značně změnil. Elity Západu tuto změnu stále příliš nezohledňují. Čím déle v tom budou pokračovat, tím ničivější budou důsledky.

„Kvalita“ migrace klesá

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen. 

Člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie. Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst na Finmagu

Lukáše Kovandu můžete sledovat také na Twitteru.

Knižně

Už v polovině 90. let doložil George Borjas, profesor ekonomie z Harvardu, zaměřující se na problematiku přistěhovalectví, že imigrace se „kvalitativně“ (tj. svojí ekonomickou přínosností) v čase a prostoru značně liší (Borjas, 1994). Zaměřil se na imigraci do USA ve druhé polovině dvacátého století. Vyšel přitom z předpokladu, že „kvalitu“ imigrace určuje to, jakých mezd v porovnání s původním obyvatelstvem přistěhovalci po nějaké době dosahují.

Když zkoumal vlnu imigrantů, k níž patřil i Miloš Forman, tedy přistěhovalce, kteří do USA dorazili v druhé půli 60. let, zjistil, že tito lidé pobírali v roce 1970 v průměru o 16,6 procenta nižší mzdu než rodilí Američané. V roce 1980 už ale „Formanova vlna“ imigrantů brala v průměru jen o 7,8 procenta méně. A v roce 1990 ta samá vlna vydělávala o 1,1 procenta víc než původní obyvatelstvo. Přistěhovalci ze sklonku 60. let se zkrátka dokázali v USA natolik etablovat, že pro trh práce – a tím pádem i celou ekonomiku – byli po nějakých dvaceti letech přínosnější než rodilí Američané. Tato imigrační vlna Ameriku obohatila – a to doslova.

Problém je v tom, co Borjas zjistil dále. A sice, že „kvalita“ imigrace v celém období po druhé světové válce postupně slábla. Přistěhovalci, kteří do USA přišli před rokem 1950, byli dokonce ještě úspěšnější, ještě přínosnější než „Formanova vlna“ z konce 60. let. Příchozí před rokem 1950 totiž pobírali v roce 1970 dokonce o víc než deset procent vyšší mzdu než rodilí Američané.  To není všechno. „Formanova vlna“, když se v Americe ještě rozkoukávala, v roce 1970 (tedy maximálně pět let po imigraci), pobírala o už zmíněných 16,6 procenta nižší mzdu. Zato přistěhovalci, kteří přišli v druhé polovině 80. let, vydělávali v roce 1990 (tedy také maximálně pět let po imigraci), o celých 31,7 procenta méně než rodilí Američané. Zaostávali tedy v daném smyslu takřka dvojnásobně za imigrační vlnou z druhé poloviny 60. let. Ve své letošní studii pak Borjas uvádí (Borjas, 2015), že přistěhovalci, kteří se v USA usadili v 90. letech, už se mzdové úrovně rodilých Američanů vůbec postupně nepřibližují.

Zhoršování „kvality“ imigrace dokládá Borjas i jinak. Třeba na údajích o počtu lidí, kteří nedokončili střední školu. V roce 1970 bylo toto nedokončení u imigrantů pravděpodobnější než u rodilých Američanů pouze o 21,7 procenta. V roce 1990 už bylo pravděpodobnější více než dvojnásobně. Postupně se také snižovala celková doba, kterou typický imigrant strávil ve vzdělávacím procesu. Zatímco přistěhovalec, který se usadil v USA v letech 1955 až 1960, měl za sebou v průměru 9,5 roku školní docházky, imigrant z let 1975 až 1980 už pouze 7,7 roku.

V USA ve druhé polovině 20. století tedy jednoznačně klesala ekonomická přínosnost imigrantů. Proč? Ve 20. letech Kongres uvedl legislativu, která omezovala přistěhovalectví, a imigranti tak byli přijímáni na základě etnického složení americké populace v roce 1920. Největší šance získat potřebné povolení tak měli Němci a Britové. V 60. letech se pak od omezení ustoupilo, což kromě jiného zvýšilo počet imigrantů z kulturně vzdálenějších okruhů. Tato imigrace už zdaleka nebyla tak ekonomicky přínosná. Právě tomuto druhu imigrace přitom dnes mnohem spíše čelí Evropa.

Náklady migrace

„Míra emigrace je negativně korelována s průměrným příjmem v zemi, odkud emigrující pochází, a s náklady migrace. A je pozitivně korelována s průměrným příjmem v hostitelské zemi,“ zjišťuje Borjas.

Je zřejmé, že náklady migrace nespočívají jen v samotných finančních výdajích, třeba za letenku nebo jen za plavbu v bárce či pryžovém člunu přes Středozemní moře (i když ani ty nejsou zanedbatelné; například pro Ekvádorce s nižším vzděláním, který zamýšlí emigrovat do USA, představují zhruba devítinásobek jeho měsíční mzdy, jak zjistil tým ekonomů kolem Francesca Ortegy (Ortega a spol., 2010)). Mají i svoji emocionální dimenzi. Podobně jako Formanovi se v USA, byť na svobodě, zřejmě občas zastesklo po Československu a bližních či kamarádech, které tam zanechal, tak i migranti ze Sýrie nebo Eritreje musí citovou vazbu na svoji domovinu potlačit. To, že jsou jejich domovské státy v rozvratu, v moci tyranů a hrdlořezů, pochopitelně poněkud usnadňuje rozhodnutí domovinu opustit. Jinými slovy, náklady emigrace, ty emocionální, citelně klesají.

Do značné míry také ztrácí smysl přít se o to, zda jde o ekonomické migranty, nebo uprchlíky před válkou. V celé řadě případů oba motivy splývají a působí najednou. Bez války či tyranie by svoji zemi patrně nikdy neopustili. Rozhodně ne v tak masovém měřítku. Jakmile už se však k takovému aktu jednou rozhodli, i kvůli tomu, že emocionální náklady emigrace značně klesly, snaží se ze situace vytěžit co nejvíce. Proto mnozí z nich nezůstávají v Libanonu či Turecku, tedy v zemích, které už představují útočiště před válečnou vřavou a děsy totálního rozvratu, ale pokračují dále, do Řecka, na Balkán, do Maďarska – a ještě dále. Proto by pravděpodobně neměli zájem o pobyt v uprchlických zařízeních vybudovaných Evropskou unií na severu Afriky, jak se uvažuje. Ne, jakmile už jednou migrují, chtějí vytěžit co nejvíce. Proto nezakotví ani v Bělé pod Bezdězem a neomylně míří do nejbohatších států Evropy. Do zemí s nejvyšším příjmem na hlavu. Proto tolik stojí o to dostat se třeba do Německa, Švédska nebo Británie. Samozřejmě, to, že v Německu, Švédsku či Británii už početné (rozhodně početnější než třeba v Česku) menšiny jejich souvěrců, lidí s podobnými zvyky a tradicemi dlouhá léta a desetiletí žijí, atraktivitu daných hostitelských destinací dále zvyšuje. Neboť imigrace do těchto zemí snižuje emocionální náklady migrace.

Elity a masy

Náklady migrace ovšem nezávisí jen na výši bakšiše pro pašeráka přes Středozemní moře, nezávisí jen na intenzitě emocionálního pouta k domovině nebo naopak (očekávané) intenzitě vzájemnosti a porozumění, jemuž se migrantovi dostane v hostitelské zemi od souvěrců, od lidí původem ze stejných končin, od jeho vlastní „diaspory“, slovy oxfordského profesora ekonomie Paula Colliera. Závisí také na tom, jak si dotyčný ekonomicky stojí ve vlastní domovině. Borjas argumentuje (Borjas, 1994), že klíčovou roli hraje míra příjmové nerovnosti. Pokud je příjmová nerovnost v hostitelské zemi vyšší než v zemi původu, budou ze svých domovin emigrovat spíše lidé s nadprůměrnými schopnostmi – a, ano, i nadprůměrnými příjmy. To proto, že cítí, že ve více rovnostářské společnosti – ve vlastní domovině – jejich nadprůměrné schopnosti nevynášejí tolik, kolik by mohly tam, kde jsou příjmové nůžky více rozevřeny. Většího rovnostářství je totiž mnohdy dosaženo tak, že úspěšní a schopní jsou zdaněni, aby mohli být méně schopní či nadaní „pojištěni“ proti nepřízni osudu při zápolení na pracovním trhu. Vedle touhy po svobodě, po svobodě projevu a svobodě slova, mohl být právě tento faktor dalším z těch, které Formana přesvědčily, aby za oceánem už zůstal. Mohl tušit, že komunistické Československo, jeho socialistická přerozdělovací mašinérie v režii „dělnické třídy“, jedinečný režisérský talent nikdy neocení tolik – a tak zaslouženě – jako volný trh v Americe.  

Co když je ale nerovnost v zemi původu migranta vyšší než nerovnost v hostitelské zemi? Pak bude podle Borjase k emigraci tíhnout nikoli elita, talentovaní lidé Formanova typu, ale spíše chudší – s menšími příjmy a horší perspektivou obstát na domovském trhu práce. Zatímco domovina těmto neúspěšným často nenabízí žádné sociální jistoty, hostitelská země alespoň nějaké ano. Vždy budou mít podprůměrné příjmy, s tím počítají. Ať už doma nebo v hostitelské zemi. Je však pořád daleko lepší mít podprůměrné příjmy, případně být zcela bez práce, v Německu, Švédsku, Francii či Británii než v Sýrii, Somálsku, Libyi nebo Afghánistánu. Válečný stav v zemi umožňuje řadě z těchto lidí získat snáze status azylanta, než by tomu bylo v mírových podmínkách, takže dále snižuje náklady migrace a činí z ekonomicky vyspělých zemí Evropy ještě lákavější destinace. Borjasova teorie se však pochopitelně nemusí týkat jen států zasažených válečným konfliktem či rozvratem. Oblíbenou destinací třeba takových Turků je, jak známo, Německo. Přitom Giniho koeficient (měřítko nerovnosti; čím vyšší, tím více jsou příjmové nůžky rozevřeny) činí v Turecku podle aktuálních dat Světové banky 40 bodů, kdežto v Německu – díky rozvinutém sociálnímu státu – jen 30,6 bodu.

Je zřejmé, že lidé, kteří jsou dnes v některé z rozvrácených zemí Blízkého východu či Afriky ještě relativně ekonomicky úspěšní, budou čelit vyšším nákladům migrace do Evropy než ti jejich krajané, kteří jsou ekonomicky neúspěšní – a zřejmě i méně schopní (i když přepokládat, že v takové Eritreji „trh“, který tam zjevně vůbec nefunguje, alespoň vzdáleně odměňuje talent, píli a um, je vskutku bláhové).

Pokračování zítra: Migrace: Elity se zapomněly ve dvacátém století


Psáno pro Roklen 24. Úvodní foto emigranta: Everett Collection / Shutterstock.com

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (42 komentářů)

Tomáš Macháček | 12. 8. 2015 15:00

http://www.bawerk.eu/clanky/liberalismus-a-jine/nekolik-poznamek-k-imigraci-a-diskriminaci--nejen--z-libertarianskeho-hlediska.html
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

[] [] [] [] | 12. 8. 2015 16:36
reakce na Tomáš Macháček | 12. 8. 2015 15:00

To je nějakej nekonzistentní článek.

"U veřejných silnic a chodníků vzniká v tomto ohledu docela problém a nejspíše budou muset rozhodovat občané v místních volbách či v referendu."

Jak je "veřejný" majetek v souladu se svobodou?
Jak se daný pozemek v souladu se svobodou stal veřejným a za jaké peníze se na něm vybudovala silnice či chodník? V souladu se svobodou leda tak, že např. lidé dali dohromady souvislé pozemky, aby na nich postavili silnici (někam, kam se potřebují dopravovat), na jejíž se také složili. V praxi by asi založili nonprofit organizaci (pokud neplánují vybírat mýto), nebo akciovku, kde vlastnický poměr bude dán poměrem vkladu. Každopádně si předem ve stanovách dohodnou, jak se bude rozhodovat a pokud s tím někdo nebude souhlasit, tak nevstoupí a majetek nevloží.

Ale jinak docela souhlas: na imigraci, ale i na jiných "tématech doby" probíhá boj mezi socialisty marxisticko-internacionálními a socialisty národními (v což zahrnuji i nahnědlé neocony).
Jestli fandit BřezinoFuldům, nebo KonvičkoBartošům, to opravdu nevím.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Macháček | 12. 8. 2015 18:16
reakce na [] [] [] [] | 12. 8. 2015 16:36

Příteli, nepočítejte s tím, že stát teď někdy brzy zmizí a je třeba se s takovou situací vyrovnat. Fakt, že má stát monopol na policejní a soudní moc přece neznamená, že si sedneme na zadek a necháme se okrádat, znásilňovat a vraždit jen proto, abychom náhodou nevyužili stát. Přijatelnou cestou ke svobodě je decentralizace.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

[] [] [] [] [] [] [] | 12. 8. 2015 21:34
reakce na Tomáš Macháček | 12. 8. 2015 18:16

1) Ale to zdaleka největší znásilňování a okrádání mám způsobuje právě stát. A to denně.

2) Přijatelnou cestou ke svobodě může být třeba decentralizace, nebo něco jiného, ale ani jedno z toho stát nepřipustí.

3) Jedné (byť ne ideální a úplné) řešení, je vzít si individuálně té svobody a decentralizace/secese od státu zpět co nejvíce, ale aby o tom nevěděl a nemohl se mstít.

4) Nějaké násilí ze strany imigrantů je v porovnání se státem zcela zanedbatelné. Kdy vám naposledy nějaký imigrant ukradl půlku platu, kdy naposledy chtěl polovinu ceny plné nádrže, kdy vám naposledy něco nakazoval či zakazoval?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

strnad | 13. 8. 2015 23:26
reakce na [] [] [] [] [] [] [] | 12. 8. 2015 21:34

Tu pulku vaseho platu potrebuje stat na plat (podporu) eritrejskeho narodniho
hosta, az do jeho smrti ! Takze Vam nikdo nic nekrade, jenom vydrzujete
parasity !
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

P O Č T Y | 16. 8. 2015 23:14
reakce na strnad | 13. 8. 2015 23:26

Proboha kolik zde máme Eritrejců? Tři?

Na druhou stranu MILIONY "našich" lidí, tyjících ze státního rozpočtu jako jeho zaměstnanci, politici, dávkaři, grantaři, nezizkovkáři, dotačníci, grantaři, státní zakázečníci, ...

To jsou ti praví paraziti. Ti tři eritrejci stojí tak 7000 každý, Kolik nás stojí jeden politik, řepkař, solárník, stavitel Blanky, lidskoprávní aktivista, ...?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Mirek | 12. 8. 2015 13:09

Problemem imigrace ani neni puvod imigranta jako mnozsvi tech imigrantu. Myslim si, ze by Evropa celkem lehce ustala 10 tisic imigrantu z Afriky a je uplne jedno, jake jsou kvality. Jenze tady se uz nyni bavime v radech milionu. Tito lide nebudou schopni najit praci i kdyby chteli. Jejich kvalita je vicemene irelevantni.

Kdyby do Ameriky emigrovalo 200 tisic Formanu rocne, opravdu by kazdy z nich byl uspesny reziser?

Bohuzel nanestesti pro nas mame problem kvality i kvantity. Imigrantu bude hodne, bez vzdelani, jazykovych vlastnosti a s naprosto odlisnym zpusobem mysleni.

Ona je nakonec ta Afrika takova, jaka je, protoze si ji takovou udelali sami Africane.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 12. 8. 2015 13:52
reakce na Mirek | 12. 8. 2015 13:09

Imigranti by samozřejmě problém nebyli, pokud:

1) By zde neexistoval sociální systém, který je demotivuje pracovat (zajistí jim vyšší komfort, než práce v Africe)

2) By zde neexistovaly zákoníky práce, minimální mzdy, vysoké zdanění práce, atd... takže by ze začátku (než se naučí jazyk a získají zkušenosti a dovednosti) mohli dělat nekvalifikovanou práci za málo peněz a postupně se posouvat výše

3) A kdybychom zde neměli demokracii, kde hrozí, ze nějaká byť (zatím) menšina, avšak dobře organizovaná a disciplinovaná, začne "letargické" většině vnucovat něco, na co není zvědavá a co zde nemá tradici. V demokracii totiž např. desetiprocentní menšinu, která má jasně formulovaný společný zájem, žádná partaj nemůže ignorovat, protože se nutně stává "jazýčkem na vahách". A problém dnešní formy demokracie je bohužel v tom, že umožňuje hlasovat o čemkoli - o maximální povolené dílce vlasů, o maximálním výkonu klasické žárovky, o umístění křížů ve školách, o zákazu vánočních stromečků, o zákazu kouření v soukromých hospodách, o povinném zahalování všech žen, o zákazu židovských symbolů, o zrušení synagog, o povinnosti poutat se v autě, o zákazu vypěstovat si marihuanu, o zákazu používání hotovosti v transakcích nad X korun, prostě o čemkoli, jakkoli to je privátní.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Konec Schengenu | 12. 8. 2015 14:01
reakce na Jan Altman | 12. 8. 2015 13:52

Konec Schengenu? Němci navrhují znovuzavedení hraničních kontrol.

http://echo24.cz/a/w5pcV/konec-schengenu-nemci-navrhuji-znovuzavedeni-hranicnich-kontrol

Můžeme si jako jednotlivci o imigraci myslet, co chceme, ale její důsledky budou:
1) Zrušení volného pohybu osob
2) Růst vlivu extrémistických stran
3) Zvýšené náklady na sociální systém
4) Zohledňování "kulturních specifik" nově příchozích v programech politických stran

Co se týče toho Schengenu: není snad POVINNOSTÍ států na hranici Schengenu tuto hranici hlídat, zajistit její neprostupnost? Proč zavádět hranice mezi CZ a DE (nebo hlídat CZ-Maďarskou hranici), když Itálie a Řecko mají POVINNOST imigranty zadržovat a ty, kteří neprokážou, že jsou politickými uprchlíky, tak vracet? Jak je možné, že to v Austrálii jde (jsou australani snad hrozivé zrůdy, tak odlišné od evropanů?)? Asi proto, že australané jsou jeden národ, kdežto v EU by správně Italové měli být zodpovědní za každého evropana, ale v reálu jim je úplně u zadku, že se tvoří fronty v Calais a že v Německu roste počet imigrantů exponenciálně. Proč by Itala měl Němec trápit?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Kaleta | 13. 8. 2015 10:08
reakce na Konec Schengenu | 12. 8. 2015 14:01

Kde je ta CZ-Madarska hranica?

:)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Asi | 13. 8. 2015 12:47
reakce na Tomas Kaleta | 13. 8. 2015 10:08

asi hlidat CZ a/nebo M hranici
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 13. 8. 2015 05:22
reakce na Konec Schengenu | 12. 8. 2015 14:01

Jednim ze základních principů EU je porušování smluv nebo, jak vy říkáte, povinností. Hlavně těch zásadních, jako jsou třeba mastrichtská kriteria, pravidla ECB o nakupování dluhopisů. Proč by schengen měl být výjimkou?

Druhým důvoden je neschopnost unijních orgánu zorganizovat cokoliv složitějšího, než je zákaz žárovek a určování kvot.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Přistěhovalec | 12. 8. 2015 09:32

Není přistěhovalec jako přistěhovalec
______________________________
http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-palestinci-a-jejich-oblibena-kniha-mein-kampf-fvf-/p_zahranici.aspx?c=A150810_183219_p_zahranici_wag
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Hatlapatka | 12. 8. 2015 07:19

Forman o svém životě napsal překrásnou knížku "Co já vím?", kterou bych autorovi rád doporučil. Já vím, že model 'racionální volby' někdy přináší překvapivé vhledy, ale myslím že právě na příkladu migranta na druhý konec světa je vidět jeho omezenost. Za sebe můžu říct, že jsem své stěhování do USA v tolika věcech nedosmyslel a teprve na místě zjišťoval která bije. Mnohem víc než racionální volbu to připomínalo skok do neznáma. (a jsem velmi vděčný, že na rozdíl od Formana a Eritrejců, já se mohu kdykoli vrátit) Představa, jak si Syřan vybírá zemi podle daňové zátěže mi připomíná Prescottovy teorie, že v době krize dělníci preferují být nezaměstnaní, neb podmínky pro práci nejsou příhodné.

Ostatně Forman se velmi trefně vyjadřuje i k aktuální situaci a vřele doporučuji jeho článek v NYT "Obama the Socialist? Not Even Close"
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 12. 8. 2015 09:00
reakce na Michal Hatlapatka | 12. 8. 2015 07:19

Kdybych byl Syrským business intelligence konzultantem či zlatníkem, zcela jistě bych se díval (mimo jiné) na daňovou zátěž v cílových zemích (hnal byste se do USA, kdyby tam byly Švédské daně?).

Kdybych byl eritrejským budoucím nezaměstnaným, zcela jistě bych se spíše díval po zemích s nejštědřejším sociálním systémem (a stál tak frontu u tunelu, či na přechodu do Německa či Švédska).

Článek je velmi politicky nekorektní, snaží se naznačit, že inženýři, doktoři, spisovatelé a režiséři utíkající z Československa po roce 1948 či 1968 byli nějací "kvalitnější" lidé, než pastevci či bojovníci z dnešní subsaharské Afriky. Autor se nekorektně snaží naznačit, že lidé utíkající z Československa byli kulturním a náboženským povědomím kompatibilnější, ochotnější a schopnější se v cílové zemi integrovat a něco jí přinést.

Ale ať je to jak chce: argumenty mnohých zastánců imigrace ve stylu "Lidi od nás utíkající v roce 48 a 68 na Západě přijali, proto jsme nyní my morálně povinni také přijmout uprchlíky z Afghanistánu" jsou liché. Ne proto, že by ti dnešní uprchlíci snad byli nějak "méně hodnotní", ale jednoduše proto, že když někam utekl Forman či Matuška, k ničemu to přeci nezavazuje Nováka a Altmana. Pokud z emigrace nějaký závazek plyne, mohlo by to teoreticky jen znamenat, že dnešní uprchlíky by měli přijmout doma u Formanů a Matušků, což je samozřejmě nesmysl.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Hatlapatka | 12. 8. 2015 15:21
reakce na Jan Altman | 12. 8. 2015 09:00

Jenom k otázce na mě a švédských daní - jasně že ano. Ostatně, ještě jsem neslyšel, že by si nějaký z kamarádů, hledající práci v US, vybíral podle toho, jaké má který stát daně. Pokud budete mít "normální" plat profesionála ($70-110 000) a rodinu, budou vás zajímat jiné věci. To není otázka ideologie, ale čistě nákladů na život. Jak píšu výše, já sám skočil do tmy, tak kdybyste se sem někdo chystal

a) zjistěte si cenu ubytování, zvlášť pokud se chystáte do měst jako Boston, NYC nebo San Francisco, kde nejspíš budete dělat bolestivé kompromisy, jak daleko jste ochotni dojíždět a kolik platit, aby vám vůbec něco zbylo

b) zjistěte si kvalitu státních škol v místě bydliště, soukromou nejspíš nezaplatíte

c) zjistěte si, kolik vás bude stát školka, další podstatná položka ve vašem měsíčním rozpočtu

d) zjistěte si, jaké máte 'benefits' (což nejsou stravenky, ale zdravotní pojištění pro vás a vaši rodinu) a kolik na ně doplácíte

Troufnu si říct, že body a-d) každý Američan udělá, ale jako Čecha vás to nemusí napadnout, protože body b-d) tu netvoří významnou složku rozpočtu a cena ubytování se v Česku liší maximálně o násobky (v US řádově)

e) pokud budete porovnávat nabídku US a EU, spočítejte si cenu letenek x kolikrát hodláte cestovat. Pokud jste nikdy nežili mimo EU, připravte se na byrokracii, o jaké se vám nesnilo.

A běžte do toho! Žít na pár let mimo Evropu (v US, Číně, Kazachstánu, to je fuk) by myslím prospělo většině místních diskutujících :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

xXx | 12. 8. 2015 16:40
reakce na Michal Hatlapatka | 12. 8. 2015 15:21

Souhlasím, je to o celkových nákladech (a co za ně), nejen čistě o daních.
Ale někdo "s platem profesionála 100kUSD" se myslím do země s dánskými daněmi asi nepohrne (samozřejmě pokud má nabídky na obdobnou práci i jinde).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Hatlapatka | 12. 8. 2015 16:55
reakce na xXx | 12. 8. 2015 16:40

Já se přiznám, že nemám tucha, protože - jak píšu níže - manželka chtěla do německy nebo anglicky mluvící země (i kvůli dětem), čímž Skandinávie - kterou jinak máme oba rádi - vypadla z výběru. Můj subjektivní dojem, že se tam přátelům žilo dobře, může být mylný.

Jen bych pro jistotu upřesnil, že 100,000 USD je roční, nikoli měsíční plat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 12. 8. 2015 10:16
reakce na Jan Altman | 12. 8. 2015 09:00

Ne, že byste neměl kus pravdy, ale v případě tunelu v Calais to moc neplatí. Protože sociální systém ve Francii je rozhodně štědřejší, než ten britský.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Mrhol | 12. 8. 2015 10:26
reakce na Martin Brezina | 12. 8. 2015 10:16

No asi si ti bezenci mysli neco jineho.
Protoze kvuli pocasi do Britanie asi nejsou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Hatlapatka | 12. 8. 2015 16:32
reakce na Mrhol | 12. 8. 2015 10:26

Upřímně tohle mi taky dlouho vrtalo hlavou než mi to někdo vysvětlil (teď nemohu najít odkaz):
a) některé komunity nejsou ve Francii ukotvené, jak tu Kovanda správně popisuje emocionální dimenze se špatně převádí do čísel, ale pro každého kdo někdy žil mimo svoji domovinu je mimořádně důležitá (když já hledal místo, dostal jsem od ženy zadání, že se tam musí mluvit německy nebo anglicky)
b) a to je důležitější - v Británii se dá mnohem snadněji pracovat bez papírů, načerno!!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Black | 12. 8. 2015 16:41
reakce na Michal Hatlapatka | 12. 8. 2015 16:32

... pracovat načerno a vedle toho inkasovat sociální dávky a bydlet v erární ubytovně...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

S K A N D I N A VIE | 12. 8. 2015 09:34
reakce na Jan Altman | 12. 8. 2015 09:00

Otazka je, zda je o co stat:

http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-zastavte-skandimanii-dg5-/p_zahranici.aspx?c=A150810_232421_p_zahranici_wag

(pro davkare asi ano, pro produktivniho asi ne)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

VTjr | 12. 8. 2015 08:59
reakce na Michal Hatlapatka | 12. 8. 2015 07:19

"... jak si Syřan vybírá zemi podle daňové zátěže ..."
Souhlasím, že zbídačený, chudý a nevzdělaný uprchlík (i když Syřané představují spíš tu civilizovanější a vzdělanější část proudu) nestuduje statistiky a jeho výběr cílové země je založen spíše na emocionálním základu než ryze racionálním. Čili výběr bude typu: "Všichni říkají, že je nejlepší jít do Německa, tak půjdeme tam". To však neznamená, že za tím, co "všichni říkají" nejsou nakonec skryty právě ty ryze racionální důvody proč je daná cílová země atraktivní a proč jiná ne.
Já taky tu Formanovu knížku neměl možnost si přečíst, a neznám subjektivní hodnocení jeho životního rozhodnutí, nicméně mnohé si taky dovedu představit, poněvadž jsem taky z druhé generace imigrantských rodičů. Každopádně ten článek a citované analýzy v něm považuji za velmi podnětný a určitě hoden zamyšlení. Jen se obávám, že ať se na tím budeme jakkoliv poctivě zamýšlet a analyzovat, tíhu dnešního uprchlického problému tím nevyřešíme. Protože když se desetiletí se dělala špatní politika, tak teď v horizontu několika měsíců nebo i let ty chyby nenapravíme. Ani to nejzoufalejší a nejrychlejší řešení, že jako Maďaři postavíme všude ploty, nám nepomůže, protože i ten nejlepší plot se dá přestřihnout nebo obejít. Navíc když demokratické Země nebudou při jeho ochraně po každém narušiteli střílet. Jak se to nerozpakovalo bývalé vedení NDR - i když oni pravda stříleli po těch co od nich utíkali. Takže budeme mít plot, ale když ho bude zvnějšku obléhat horda zoufalých uprchlíků, tak co vlastně pak mohou pohraničníci dělat - jen se dívat. Situace opravdu není jen vážná, ale kritická a nikdo z kompetentních neví jak z toho ven. Čím déle budou umírnění politici váhat nad tvrdšími a razantnějšími opatřeními, tím víc budou posilovat preference extrémních politických stran, které nabízejí tzv. "jednoduchá řešení". A tak se může stát, že po dalších volbách se dostanou k moci síly, které postupně rozloží náš demokratický systém. Přesně tak, jako se to stalo v Itálii ve 20. letech a v Německu ve 30. letech minulého století. Kam to vedlo, to víme všichni, to nemusím opisovat. A toho se musíme nejvíc obávat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 12. 8. 2015 09:30
reakce na VTjr | 12. 8. 2015 08:59

Ne každý diktátor je Hitler nebo Stalin. Myslím a doufám, že se k moci dostane někdo rozumnější, typu Pinocheta, Salazara, Franca. Nebo Octaviana.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

VTjr | 12. 8. 2015 10:51
reakce na Jan Capouch | 12. 8. 2015 09:30

"...někdo rozumnější, typu Pinocheta, Salazara, Franca. Nebo Octaviana..."
Nebo Putina, Lukašenka, Nazarbajeva ...???
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 12. 8. 2015 11:56
reakce na VTjr | 12. 8. 2015 10:51

Volba není Putin nebo Švehla. Nazarbajev, nebo Reagan. Lukašenko, nebo Adenauer. Zažít Jelcinovy časy, volil bych Putina taky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

VTjr | 12. 8. 2015 17:26
reakce na Jan Capouch | 12. 8. 2015 11:56

Jelcin měl smůlu, že vládl v období postsocialistické transformace a budování ruského státu na troskách rozpadlého SSSR. Nikdo neví, jestli by si Putin na jeho místě vedl lépe. Možná, že pod jeho vedením by k transformaci ani nedošlo.

Ale mezi Jelcinem a Putinem je jeden zásadní rozdíl. Zatím co Jelcin (a před ním Gorbačov) chtěl vycházet se zbytkem světa po dobrém, chtěl budovat korektní obchodní a partnerské vztahy, tak kágébácká Putinova duše vidí ve všech nepřítele a neustále buduje v lidech pocit obležení. Pro absolutistické tyrany je to vždy výhodné. Navíc po tom, co Gorbačov a Jelcin docela upřímně usilovali o odzbrojení a zastavení angažovanosti Ruska v zděděných konfliktech, tak Putin první co udělal byl marketingový let ve stíhačce a znovu rozpoutání takřka urovnaného čečenského konfliktu, přičemž se postupne angažoval v dalších (Abcházie, Podnestersko, Jižní Osetsko a nedávno Krym a východní Ukrajina). Taky spolupráce Ruska na poli BR OSN s USA a jinými západními zeměmi je tatam a spíš to tam dnes vypadá jako za dob Brežneva.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 12. 8. 2015 21:49
reakce na VTjr | 12. 8. 2015 17:26

Ano, Gorbačov a Jelcin chtěli vycházet se Západem po dobrém. Výsledkem byla střední Evropa v NATO. Nakonec došlo NATO až do Pobaltí, 300km od Petrohradu. Já samozřejmě dobře vím, co se dělo ve čtyřicátých latech a proč Baltové chtěli do NATO a EU, z ruského pohledu to ale nevypadá jako akt důvěry a spolupráce. A ani to nestačilo a muselo se ještě provokovat na Ukrajině.To se pak člověk snadno vidí obklopen nepřáteli.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ronnie | 13. 8. 2015 12:50
reakce na Jan Capouch | 12. 8. 2015 21:49

NATO nikam nešlo a ani nějak aktivně o nové členy nestálo.
Otázka je podle mne jiná: mají Češi či Estonci právo vstoupit, kam chtějí? Má Rusko právo jim do toho kecat? Kde ho vzlo?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

VTjr | 12. 8. 2015 10:49
reakce na Jan Capouch | 12. 8. 2015 09:30

Opravdu lákavá představa pro člověka, který si zvykl na svobodu a demokracii, že přijde diktátor, který nebude oponenty, nebo jen volnomyšlenkáře, posílat na popraviště nebo do plynu, ale je jen zavře až zčernají.

Nevím pane, jestli si dost dobře uvědomujete, co by to znamenalo? Ono člověk si začne vážit věcí a lidí až když o ně přijde. A stejně je to tak i se svobodou - většina ji pokládá za samozřejmost a neváži si ji, ale plakali by kdyby o ni najednou přišli. Nejhorší ze všeho je však plíživá ztráta svobody - člověk si drobných změn nevšímá, zvyká si a pak jednoho dne zjistí, že je ze všech stran špehován, ale už není úniku. Přesně jako ta žába z pomalu ohřívané vody nevyskočí a uvaří se.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jon | 12. 8. 2015 14:58
reakce na VTjr | 12. 8. 2015 10:49

Volnomyšlenkáři, disidenti, umělci atd jsou téměř vždy levičáci.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

VTjr | 12. 8. 2015 17:09
reakce na Jon | 12. 8. 2015 14:58

Tak jste je zaškatulkoval, no a co tím teď chcete říci?
Že jejich názory nestojí za povšimnutí a jejich voličský hlas je třeba ignorovat?

S tím nemohu souhlasit (i když jsem přesvědčení spíš pravičák)

I kdyby to byla pravda, že jsou levičáci (ve skutečnosti však zdaleka ne všichni), tak stejně je pro zdraví demokratické společnosti důležité poslouchat i jejich názory a navrhovaná řešení problémů.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 12. 8. 2015 11:55
reakce na VTjr | 12. 8. 2015 10:49

Plíživá ztráta svobody? Celkem přesná charakteristika dnešní situace. K čemu vůbec slouží volby? Jen k legitimizaci současného režimu, jinak může být obyčejnému člověku celkem jedno, jestli ho bude okrádat ODS, nebo ANO, nebo ČSSD.

Nenormální situace vyžaduje nenormální řešení. Římané také vybírali diktátora jen v okamžiku ohrožení. Jsme v ohrožení?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

VTjr | 12. 8. 2015 15:12
reakce na Jan Capouch | 12. 8. 2015 11:55

Ano,vybírali, ale v okamžiku vnějšího ohrožení. To, že jsou ohroženi zevnitř taky nedovedli eliminovat a tak nakonec vybrali diktátora Caesara, čímž počínaje Oktaviánem vznikla tradice doživotních diktátorů. Pravda byli mezi nimi jak slušní (dokonce i výjimeční) vládcové, tak i špatní (a někteří přímo psychopatické nestvůry). Ale nikdo z nich už nedokázal udělat návrat zpět k republice (ač třeba takový Claudius by to velmi rád udělal).

Odkud jsme ohroženi my?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 12. 8. 2015 17:05
reakce na VTjr | 12. 8. 2015 15:12

Jak píše H.H.Hoppe: V monarchii není jisté, zda monarcha bude nezodpovědný tyran, nebo uvážlivý vlastník a správce země. Kdežto v demokracii máte prakticky stoprocentní jistotu. že se do čela dostane ten největší demagog a podvodník.

Demokratický vládce je jen dočasným správcem. Nemá nic z "kapitálové hodnoty" země (jejího udržitelného rozvoje a budoucích výnosů), má jen to, co stačí nadojit během svého krátkého funkčního období (nijak nezaručeného, možná končícího již zítra). A tak dojí, jak jen to jde a dlouhodobé následky mu jsou volné.

Monarcha má motivaci zemi rozvíjet, protože "je jeho" a hodlá ji také odkázat svým potomkům. Proto typicky nedopustí masivní rozvoj parazitizmu - daně jsou nízké (zkuste si to porovnat teď a tehdy!) a parazitický život vede jen velmi úzká skupina dvora a šlechticů. Monarcha logicky nedopustí, aby z erárních (tedy jeho) prostředků žila významná část populace tak, jako dnes (podle mne již to snad není prostá většina, ale už pomalu ta ústavní).

Čímž nehájím monarchii - monarcha nemá právo mi vládnout, rozkazovat a zabavovat část majetku. Stejně jako ho nemá fýrer, generální tajemník, prezident, premiér, parlament. Jednoduše proto, že jsem takové právo na nikoho z nich dobrovolně nedelegoval.

Bohužel z tohoto pohledu nepomůže ani žádná diktatura. Většina diktátorů si je vědoma toho, že jejich moc je nelegitimní a že jejich vláda nemusí trvat dlouho. Proto nějaká dlouhodobá zodpovědnost (natož ta překračující horizont generací) je velmi nepravděpodobná. Existují samozřejmě (částečné) výjimky, ale moc jich není a mají mnoho ALE.
Např. takový Pinochet - v Chile demokraticky zvítězili socialisti s programem znárodňování - čili reálně došlo k tomu, že nějaká část obyvatel se rozhodla okrást část druhou (na procentech podle mne moc nezáleží, protože bezdomovci v parku také nemají právo vás okrást jen proto, že jich tam je víc). Ti potenciální oloupení vytvořili poptávku po obraně jejich majetku a svobod. Pinochet nebyl žádný Hitler, po moci neprahl a neusiloval o ni. Spíše k tomu byl přemluven (vyšší)střední třídou, statkáři, továrníky - z těchto kruhů pocházel a měl tam mnoho kontaktů. Viděl, co způsobil socialismus v okolních zemích, tak "převzal odpovědnost".
Samozřejmě otázkou je, jaké používal metody, v co se to dále zvrhlo, atd...
Rozhodně ho nehájím a rozhodně je milion věcí, které mu lze právem vytknout.
Ale je potřeba si uvědomit, že v podstatě bojoval s organizovaným zločinem - organizovaným pokusem o masivní loupež. Jakpak by se asi zachovali ti socialisti, kdyby jim vlastníci znárodňovaný majetek odmítli vydat? Zcela jistě by se s nimi nepárali. I na lidských životech by pravděpodobně bylo více obětí, tak jako v různých Nikaraguách a podobně.

Nebo si to lze představit jinak: kdyby v roce 1948 nějaký generál zareagoval na komunistický pokus o puč, povolal loajální vojáky, policisty, sokoly, atd... a komunisty násilím potlačil (a pak třeba vládl jako Franco do 70. let a pak se moci vzdal). Za jak moc velký zločin bychom to dnes považovali? Možná za velký, protože by si nikdo nebyl schopen dát vedle pro porovnání ten vývoj, kdy komunisti vyhráli, zničili ekonomiku i společnost, zavraždili plno lidí a dalším zničili život. Možná bychom na toho generála nadávali - i potomci těch, které by komunisti jinak zavřeli či okradli. Tak to zkrátka chodí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 12. 8. 2015 21:53
reakce na Jan Altman | 12. 8. 2015 17:05

Pinochet byl hrdina a moci se vzdal po těsném referendu. Těch 3000 mrtvých byla smutná, avšak nutná daň za záchranu Chile.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

VTjr | 12. 8. 2015 17:32
reakce na Jan Altman | 12. 8. 2015 17:05

To je právě ten problém, že si to můžeme jen představit a nikdy nebudeme vědět co by bylo kdyby... Historie není exaktní věda, kde můžete udělat sérii pokusů za různých podmínek a pak porovnávat. V historii a stejně tak i v ekonomice to prostě nejde. Něco se dá modelovat, ale žádný model není 100% dokonaly.
Proto jsou taky historici a ekonomové odsouzeni na nekonečné debaty, které fakticky pořád řeší jen to co bylo dřív, slepice nebo vejce.
Že jo pane Altmane?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Beasts & Bumpkins | 13. 8. 2015 09:49
reakce na VTjr | 12. 8. 2015 17:32

Dřív bylo vše, slepice, vejce, maslo, mléko... :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 12. 8. 2015 21:54
reakce na VTjr | 12. 8. 2015 17:32

Slepice byla dřív :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 12. 8. 2015 18:31
reakce na VTjr | 12. 8. 2015 17:32

Ano
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 12. 8. 2015 08:35
reakce na Michal Hatlapatka | 12. 8. 2015 07:19

Výhoda těch teorií je v tom, že vypadají racionálně a jaksi vědecky. Kdyby měl někdo rozplétat skutečné motivace lidí, tak by to bylo podstatně složitější a nedaly by se z toho dělat efektní generalizace. Jinak, četl jsem zase jinou teorii a ta tvrdila, že z čím vzdálenější země kulturně jsou imigranti, tím je pravděpodobnější, že budou spíše elitní částí výchozí populace, protože průměrný a podprůměrný jedinec si na tak obtížný úkol (integrace do země s jiným jazykem, kulturou, ekonomickým prostředím, atd) netroufne. MMCH, vysvětlovalo by to, proč jsou u nás Vietnamci druhé generace relativně dost úspěšní. Čili, tentokrát není ten akcent ekonomický, ale kulturní, ovšem teorie tvrdí celkem opak toho, co teorie, zmiňované Kovandou. Čert se v tom vyznej.


Navíc, neznám sice americký sociálně-statistický model, ale v našich podmínkách by se těžko dalo zhodnotit, jak si po 20 či 30 lety ekonomicky vedou imigranti nebo příslušníci nějaké podobné skupiny. Prostě na to nejsou sledovaná data, a to jsme celkem zbyrokratizovaná země s dlouhou c.k. tradicí evidence kdejaké blbosti. Že by to bylo možné udělal zrovna v USA, to se mi moc nezdá. Spíš šlo o nějaké výběrové šetření, a pak už ale nastupuje problém, kdo byl do výzkumného vzorku zařazen a kdo ne.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Lukáš KovandaLukáš Kovanda
Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!