Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Obavy z deflace jsou zbytečné

| 11. 2. 2015

Tentýž jev může mít různé příčiny: vzroste-li naše tělesná teplota, může to být známkou horečky, stejně jako důsledkem toho, že jsme se ponořili do relaxační horké lázně. Ještě než se proto začneme určitého projevu obávat, je rozumné si všimnout, jaké příčiny k němu vedly. Teprve poté, pokud vůbec, je namístě uvažovat o možné terapii.

Obavy z deflace jsou zbytečné

Řada současných aktérů měnové politiky, o komentátorech a analyticích nemluvě, postupuje při ordinování své hospodářsko-politické kúry přesně obráceně. Z ne zcela jasných důvodů chápe deflaci jako jev maligní a trvá na snaze ji léčit.

Na hlavní příčině, která současné ekonomiky do „deflace“ (chápané jako roční hodnota cenového indexu nižší než jedna) směruje, však nic negativního není. Deflace (pokud k ní skutečně dochází) je vyvolána jen poklesem cen ropy a některých dalších komodit, který je pro země, které energetické suroviny dovážejí (a těch je většina), velmi příznivou zprávou. Pokles výrobních nákladů totiž přispívá k růstu ekonomiky, a není proto třeba se ho obávat. Vliv cen ropy a dalších energetických surovin na vývoj cenové hladiny dokládají přitom statistické analýzy, které ukazují, že ceny ostatních zboží a služeb v průměru nadále rostou.

Neporozumění však kupodivu vládne, i pokud jde o vzájemný vztah deflace a recese. Obavy z deflace vycházejí z představy, že pokles cenové hladiny vede k recesi. Klesající ceny byly v historii skutečně často průvodním rysem recese. Na rozdíl od představ vyslovovaných současnými analytiky, však byla deflace důsledkem, a nikoli příčinou recese, což je velmi podstatný rozdíl. I ekonomické jevy mají svůj „kauzální nexus“, který není vhodné obracet.

Statistické fikce

Mezi moderní ekonomikou s mírně rostoucími cenami a ekonomikou, ve které cenová hladina mírně klesá, navíc není žádný podstatný, „kvalitativní“ rozdíl. Index spotřebitelských cen je totiž poměrně složitou statistickou konstrukcí, nikoli přesně měřenou fyzikální veličinou. Pokud by všechny druhy zboží a služeb, jejichž ceny jsou do něj započítány, byly svou kvalitou v průběhu času zcela neměnné, bylo by situace poněkud jiná. Jak však sledovat vývoj cen takových statků, jako jsou televizní přijímače, chytré telefony nebo zdravotní služby?

Ceny statků, jejichž kvalita se rychle mění, jsou (teoreticky) těmto změnám při výpočtu cenových indexů přizpůsobovány. Toto přizpůsobení je však vždy velmi subjektivní a zpravidla nedostatečné. Údajná inflace (rostoucí hladina cen zboží a služeb) je tak ve skutečnosti často jen projevem rostoucí kvality statků. Skutečný dlouhodobý vývoj cenové hladiny vyspělých ekonomik, který by od těchto změn byl zcela očištěn, by se tak velmi pravděpodobně blížil deflaci.

Znalost historie pomáhá

Když britská královna navštívila na podzim roku 2008 London School of Economics, jedno z předních ekonomických pracovišť, položila přítomným profesorům jednoduchou otázku, proč si nikdo z nich ani dalších odborníků nevšiml příznaků nadcházející finanční krize. Jeden z profesorů jí tuto skutečnost příznačně vysvětlil tím, že se všichni opírali o názory ostatních a věřili, že jsou správné (což královna komentovala slovy It is awful.).

Někteří z nich ji však později vyjádřili „disentní“ stanovisko a v dopise jí napsali, že příčinu problému vidí ve sklonu ekonomie podceňovat historii. K predikcím i vysvětlování ekonomických jevů totiž často dochází spíše na základě (složitých a většinou nesprávných) matematických modelů, nikoli znalostí toho, co by bylo možné na základě historických zkušeností očekávat. A když historické zkušenosti brány v úvahu jsou, je jejich horizont zpravidla krátkodobý.

Platí to i pro vztahy inflace a deflace. I dlouhodobé sledování cenového vývoje totiž ukazuje, že obavy z deflace mohou šířit jen ti, kdo se s ekonomickou historií příliš neseznámili.

Chápání inflace jako normálního jevu, které dnes převažuje, je odrazem na zkušenosti z posledních let či nedávných desetiletí. Z dlouhodobějšího či historického pohledu ale na inflaci nic normálního není. Kupní síly měnových jednotek zemí, které si své měny v posledním století uchovaly, v tomto období výrazně poklesly. Pokud bychom však srovnali jejich hodnotu z roku 1915 s jejich kupní silou z roku 1815, došli bychom k závěru, že v tomto období se příliš nezměnily. Pokud navíc v minulých dobách ceny rostly, šlo zpravidla o důsledky válek; v mírových obdobích naopak klesaly.

Výrazný byl klesající cenový trend zejména v relativně poklidné politické atmosféře druhé poloviny 19. století. Stal se přirozeným důsledkem dlouhodobě rostoucí průmyslové produktivity, ale i využívání nové zemědělské půdy, zejména v Severní Americe, které vedlo k výraznému poklesu cen zemědělských komodit. Povaha těchto jevů, jež vedly k dlouhodobému poklesu cenové hladiny, však není přes jejich časovou vzdálenost současné ekonomice nijak nepodobná. Lze je přirovnat k současnému technologickému rozvoji, především rozvoji digitální ekonomiky, provázenému vzestupem Číny na mezinárodní obchodní scéně. I tyto jevy totiž dlouhodobě, už od konce 20. století, přispívají k postupnému snižování míry inflace.

Úskalí aktivismu

Nechci tím pochopitelně říci, že deflace v minulosti problémy nikdy nevyvolala. Pokud však k nim došlo, bylo to důsledku prudké deflace vyvolané politicky, nikoli přirozenými ekonomickými jevy. Domácím příkladem je nešťastný měnový experiment Aloise Rašína, který umělými zásahy skokově zhodnotil kurz československé měny. Krátkodobě tak přizabil český exportní průmysl, podniky, které své domácí ceny prudce snížily (například Baťovy závody) však vyvolaly nákupní horečku. Tedy nikoli sklon k odkladu spotřeby, jak by v tomto deflačním prostředí očekávali současní teoretici.

Současné obavy z deflace jsou tak z velké části pomýlené. Jsou projevem toho, co se stane, když snaha o hospodářskopolitickou aktivitu převýší nad znalostí ekonomie a ekonomické historie.


Převzato se souhlasem redakce z Neviditelného psa

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (5 komentářů)

Dalibor Pešek | 11. 2. 2015 07:07

"obavy z inflace mohou šířit jen ti, kdo se s ekonomickou historií příliš neseznámili" a dále "Z dlouhodobějšího či historického pohledu ale na inflaci nic normálního není"
To mi logiku nedává, neměla by v první zmíněné větě být spíš "deflace"?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 11. 2. 2015 09:20
reakce na Dalibor Pešek | 11. 2. 2015 07:07

To určitě! Díky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Fraj | 11. 2. 2015 01:31

Mýtu o škodlivosti deflace nevěří ani většina jeho hlasatelů. Zdůvodnění, že deflace oddaluje nákupy a tím způsobuje recesi, kterou občanům předkládá například šéf ČNB Singer, je slabomyslné a bylo mnohokrát vyvráceno. Jediným smyslem tohoto mýtu je zakrývání faktu, že vládnoucí elity si prostřednictvím výroby peněz z ničeho přivlastňují přínosy technického pokroku, který by jinak zvyšoval životní úroveň všech. Inflace, do které je nutné započítat nejenom meziroční nárůst cen, ale také elimnaci snížení cen v důsledku technického prokroku, je ve skutečnosti jenom další daň.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Kilián Nedory | 17. 2. 2015 11:40
reakce na Josef Fraj | 11. 2. 2015 01:31

Myslím, že se dá souhlasit s tím, že inflace je do značné míry vyvolávána vládnoucí elitou. Jen nevím, jestli ta je vedena primárně myšlenkou "prostřednictvím výroby peněz si z ničeho přivlastňovat přínosy technického pokroku, který by jinak zvyšoval životní úroveň všech." Mám za to, že hlavní důvod je trochu prozaičtější a tím je dlouhodobé postupné rozpouštění (veřejných) dluhů s ohledem na historicky bezprecedentní zadluženost jednotlivých západních vlád (resp. veřejných rozpočtů). Ale třeba mám jenom malou představivost... :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 21. 2. 2015 08:19
reakce na Kilián Nedory | 17. 2. 2015 11:40

Vládnoucí elita má tři základní zdroje příjmů. Daně, půjčky a nové peníze. To, že část nových peněz použije (prostřednictvím inflace) na úhradu splatných dluhů místo daní nebo nových úvěrů je technikálie. Vládnoucí elita používá takovou kombinaci prostředků, kterou v dané chvíli považuje za pro sebe nejvýhodnější. Podstatou toho všeho je její snaha vysát ze společnosti co největší bohatství a zároveň zůstat u moci. Aby to zamaskovala používá různé kamufláže. Mýtus o škodlivosti deflace je jednou z nich.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!