Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Deflace že nevadí? Pohled podnikatele

Situace, kdy zákazníci sice vaše služby potřebují, ale nemohou si dovolit platit tolik, co dřív, a vládní regulace vám zároveň zdražují vstupy, není dlouhodobě udržitelná. Místo obratu k ekonomickému růstu nás možná čeká pořádný sešup.

Jsem zvyklý, že mi články Pavla Kohouta mluví duše. Proto jsem zpočátku nechápal, jak je možné, že se jeho pohled nyní tak radikálně liší od pohledu ekonomů České národní banky (kteří mi většinou taky mluví z duše). Pochopil jsem až po přečtení článku o deflaci zde na Finmagu. Pavel Kohout špatně odhadl, jakou roli hraje deflace v běžném životě normálních podniků.

Nejsem ekonomický analytik, ale mám malou firmu a s deflací mám velmi konkrétní zkušenost. A tvrdím, že Pavel Kohout její ničivý potenciál podceňuje.

Podívejte, jak s námi cvičila či necvičila inflace v posledních letech

Šikovné grafy základních makroekonomických ukazatelů – nezaměstnanost, HDP, průměrné mzdy a další – hledejte na sesterském webu Peníze.cz v sekci Makroekonomika.

Pohled podnikatele versus pohled úředníka

Ale z kraje. Pokud jste státní zaměstnanec, dostáváte tarifní plat (brzy k tomu ještě budete mít doživotní jistotu udržení pracovního místa) a deflace je pro vás požehnání. Prostě si za svou mzdu koupíte víc věcí.

Pokud jste běžný zaměstnanec v komerční firmě, můžete mít pocit, že jste na tom stejně. Děláte svojí práci, dostáváte svůj plat, při poklesu cen si toho víc koupíte a problémy s udržením cen zboží vaší firmy řeší obchodní oddělení. Jenže občas se stane, že obchodní oddělení ceny neudrží a vy přijdete v lepším případě o prémie, v horším o práci.

Pokud jste podnikatel (nebo ředitel firmy nebo prodejce) a tlak na snižování cen se vás bezprostředně týká, pak můžete rozlišovat dva různé typy deflace. 

Kreativní destrukce: Zánik jako příležitost

Inovační deflace (Pavel Kohout jí s odvoláním na Karla Engliše nazývá racionalizací)  – jde o to, že nějaká firma z oboru se naučí dělat věci šikovněji, používat lepší stroje nebo Číňany nebo cokoliv jiného a to, co ještě včera stálo tisíc korun, dokáže dodat za pět set. To vytvoří tlak na všechny ostatní firmy v oboru, aby se zachovaly stejně. Pro některé to může být zničující, protože jsou v nějaké specifické situaci, která jim neumožní inovaci okopírovat. A pro mnoho dalších to může být velmi bolestivé. Joseph Schumpeter kdysi napsal, že každý podnikatel, který zakládá firmu, musí počítat s tím, že každou hodinou se může objevit taková inovace, která bude mít na jeho podnikání stejně ničivý dopad jako válka a bombardování.

Nicméně s inovační deflací se dá žít, a je dokonce velmi prospěšná. Pro některé představuje komplikaci, ale vytváří nové příležitosti. Některé firmy posílá do likvidace, ale otevírá prostor pro jiné. Přibližně před dvanácti lety, kdy jsem byl marketingovým ředitelem v korporaci, jsme za obyčejnou prezentační webovou stránku zaplatili programátorům čtvrt milionu korun. Byla to běžná cena. Ta stránka byla na dnešní poměry primitivní a fungovala jenom ve Windows Exploreru, návštěvníci s Firefoxem měli smůlu. Dnes dostanete o třídu lepší služby mezi deseti a dvaceti tisíci. Pro určitý typ počítačových firem je to změna zničující – ale zároveň je to změna, která umožnila vznik tisíců nových internetových projektů a desetitisíců nových pracovních míst.

Když zákazníci prostě nemají peníze

Řetězová deflace (asi to není správný ekonomický termín, ale lepší jsem nenašel). To za vámi přijde váš zákazník a prosí vás, abyste zlevnil o čtvrtinu. Ne proto, že by podobné služby dokázal nakoupit levněji (to už by to dávno udělal), ale proto, že si vaší loňskou cenu nemůže dovolit. Musel totiž sám snížit ceny. Třeba proto, že se zvýšila daň z přidané hodnoty a koncovým zákazníkům není možné naúčtovat víc. Nebo z jiného důvodu, ale na tom teď nezáleží.

Někteří zákazníci nejednají takhle otevřeně, ale začnou posouvat splatnost faktur nebo požadovat, aby dodávka zahrnovala ještě bezplatné poskytnutí toho nebo onoho, takže výsledek je stejný.

Jako podnikatel se pokusíte najít jiného zákazníka, ale zjistíte, že se stejný problém týká celého trhu. Jaké tedy máte možnosti:

  • Část rozdílu přenesete na své dodavatele. Některým začnete platit méně, jiné vyměníte. Ale zjistíte také, že cenu řady vstupů nesnížíte.
  • Uskrovníte se a vysvětlíte své rodině, že tatínek bude v práci více hodin a nosit domů méně peněz.
  • Zrušíte některé aktivity a propustíte některé lidi.

Teoreticky je samozřejmě možné mluvit o tom, že právě v takové chvíli vymyslíte novou technologii nebo nový způsob organizace práce. Jenže kdybyste o takové možnosti věděli, použili byste ji už dávno. Tlak na zavádění inovací je v konkurenčním prostředí obrovský i bez hospodářského poklesu. Takže spíš najdete nějakou kombinaci tří výše uvedených opatření.

Nechybí úvěry. Chybí příležitosti

Právě tahle zhoubná řetězová deflace působí v Čechách už několik let. Ukažte mi malou firmu, která prodává za stejné ceny jako před pěti lety! A lidé ztrácejí práci. Osobně působím v hodně odolném oboru (metodika řízení prodeje větších technologických celků), takže problémy pociťuji jen okrajově. Ale i já jsem musel pár zákazníků opustit a zrušit některé aktivity. A neustále za mnou přicházejí noví potenciální zákazníci se stejným problémem – jak zabránit tomu, aby ceny klesly pod výrobní náklady (zisk se už zpravidla ani neřeší).

A pozor. To vše se děje v prostředí, kdy úvěry na trhu nechybí. Podle mých pozorování jsou příčiny dvě.

Za prvé. Bariéry proti zakládání nových firem. K čemu je mi dostupnost půjček, když hygienická, bezpečnostní, ekologická, protidiskriminační a další opatření jsou tak přísná, že fakticky není možné zahájit výrobu?

Za druhé. Státní opatření směřující k likvidaci stávajících firem. Připomínám, že samotné zavedení kaucí na prodej alkoholu a benzinu způsobilo zánik více než dvou tisíc malých podniků. I při velmi střízlivém odhadu zmizelo padesát tisíc pracovních míst. Další takovou vlnu můžeme čekat v prvním pololetí 2014, kdy změna danění pozemků pošle ke dnu již beztak kolabující bytovou výstavbu. Na trhu, kde mizí firmy, pochopitelně ubývá zákazníků, takže dodavatelé musí ceny snižovat až k vlastnímu kolapsu.

Anketa

A jak chutná medicína ČNB vám?

Marná centrální banky snaha

Česká národní banka s tím mnoho nenadělá. Ale že by se tahle deflace měla prohloubit? Ani nápad. A že tím peníze ztratí hodnotu? Stejně žádnou neměly! Jsou to jen bezcenné papírky nebo čísla na účtech, která nám pomáhají dělat transakce. Jestli je někdo tak naivní, aby do takových papírů uložil svůj majetek… to snad ani nestojí za komentář.

Nedokážu určit, jak vysoká má být správná inflace v roce 2014. V roce 1997 způsobila Česká národní banka pod vedením guvernéra Tošovského hospodářskou katastrofu tím, že nechala klesnout inflaci na „pouhých“ šest procent. Rozhodně nehoruji pro desetiprocentní inflaci. Ale tvrdit, že deflace je neškodná, to prostě neodpovídá realitě.

A nejspíš úplně nejhorší kombinaci představuje deflace v kombinaci s neustálým zaváděním opatření, která firmám zdražují vstupy. Tragédie České národní banky spočívá zejména v tom, že se snaží zabránit nejhoršímu v situaci, kdy se vláda (pražská i bruselská) snaží zničit celý soukromý sektor vyjma vybrané korporace. Pokud úřady bráni lidem normálně pracovat a žít, centrální banka situaci nezachrání.

Petr Hampl

Petr Hampl

Tatík, který se živí normální prací (majitel malé firmy, expert na prodejní metodiky a marketing složitějších technologií) a po večerech se zabývá sociologií. Momentálně si dálkově dodělává doktorát na FF UK, kde už dříve... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 29 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Michal Jeřábek | 11. 12. 2013 09:27

V každém případě, pane Hample, je ironické, že zrovna vy obhajujete státní intervenci ve vlastní prospěch. Tady se vám výsledek trhu nelíbí (nehodí), tak je intervence v pořádku (ne-li nutná), když si ale pan Kindl přeje zakázat kouření v restauracích nebo jakkoli na trhu znevýhodnění lidé zajistit výhody, tak to ne, to je bezohlednost atd... Doporučil bych vám přečíst si některé své předchozí články, možná že se tam najdete.

+1
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Petr Hampl | 13. 12. 2013 13:00

Takže postupně:
1) tady nám diskuze degenerovala v učebnicové poučky. Takže se spokojím s konstatováním, že v reálném firemním životě věci nejsou tak jednoduché jako v úvodech do ekonomie a odkážu zpět na článek. Už asi nemáme v čem posunout.

Pojďme ale k dalším bodům, kterým jsem se v článku explicitně nevěnoval, nicméně jsou velmi zajímavé.

2) narazili jsme tu na názor, že když centrální banka udržuje kurz na 25 korunách za euro, obsahuje to méně státních zásahů než když ho udržuje na 27 korunách za euro. To je velmi zajímavé tvrzení. Proč by měla být správná úroveň zrovna 25 korun? Proč ne 23 korun? Byl by to příznak ještě svobodnější společnosti? A při 15 korunách za euro bychom měli laissez faire?

Logická chyba, na kterou jsme tu narazili, spočívá v tom, že zaměňujeme dvě různé situace. Pokud stojí pneumatika jako 1000 rohlíků, vyjadřuje to určité priority kupujících a schopnosti výrobců. Ale pokud stojí euro 27 korun, vyjadřuje to především rozhodnutí dvou centrálních bankéřů. Obávám se, že podstatná část libertariánské kritiky posledních kroků ČNB spočívá v tom, že se někteří probudili a zjistili, že existuje ČNB. Ale ona existovala a pracovala celou dobu! A celou dobu tiskla peníze tak, aby tím dosáhla několika cílů zároveň - přijatelnou míru inflace, zaměstnanost a možná i odmazávání státního dluhu.

3a) jestli chcete nakupovat v Německu, nic vám nebrání dohodnout se svým zaměstnavatelem na platu v eurech. Nebo si domluvte výplatu ve zlatých valounech, bitcoinech a já nevím čem ještě. Celou dobu jste věděl, že koruny jsou jen fiktivní čísílka produkovaná ČNB a že ČNB sleduje nějaké cíle. Nemáte nejmenší právo si stěžovat. Bylo to vaše riziko, které jste přijal na základě svého dobrovolného rozhodnutí.

Mimochodem, tím se dostáváme k slabému místu určité formy libertariánství. Narážím na to poměrně často, když diskutující požadují "stát mě nesmí v něčem omezit, ale zároveň mám právo od státu požadovat všemožná služby a rozsáhlou ochranu". Před časem jsem si dopisoval s jedním pánem, který hájil svoje právo ignorovat dopravní předpisy a zároveń právo na plnou ochranu před rozzuřenými vesničany, kteří mu rozmlátí auto, když bude přes jejich vesnici jezdit stovkou. Ale takhle to nemůže fungovat. Ani při výběru měny.

3b) Implicitně tvrdíte, že ČNB fakticky necílí na 2%, ale mnohem výše. Pokud to tak je, tak v tom bodě máte pravdu a v ČNB sedí břídilové. Ale na takové hodnocení je ještě brzy, k tomu se můžeme vrátit nejdřív v květnu. Nicméně je to jediný bod, ve kterém je vaše kritika potenciálně oprávněná.

-1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK