Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Optimismus? Není kde brát…

Moc jsem si přál, aby první letošní komentář mohl vyznít optimisticky. Jenže při ohlédnutí za posledními dny opravdu není kde brát.

Nejvíc lidí bezpochyby znechutila neuvěřitelně nastavená prezidentská amnestie. I když neuvěřitelná byla asi jen pro ty, kteří měli ještě nějaké iluze o současném prezidentovi a lidech, kteří jej obklopují. Václav Klaus naopak doplněním amnestie o pečlivě promyšlenou skupinu tunelářů a korupčníků prokázal absolutní konzistentnost svých názorů. Už na počátku své politické kariéry totiž tvrdil, že neumí rozeznat špinavé peníze od čistých – a svou amnestií jen potvrdil, že v jeho vidění světa jsou krádeže, úplatky a vyhýbání se odpovědnosti činy a hodnoty, se kterými nemá problém a neváhá je podpořit.

Trafikanti a přivírání očí

Podobně vyznívá i výroční zpráva o stavu trafikanství. Zkušenost jakobyrebelů z ODS ukazuje, že stačí chvíli dupat nohou, a stát se postará o jejich klid a pohodu. Najít vhodná místa s minimálními nároky na čas a s vyšším platem než v Poslanecké sněmovně trvalo jen chvíli. Za připomínku ovšem stojí, že poněkud překvapivě trafiky nehledal a nezajišťoval premiér a předseda ODS, ale skutečný první muž české vlády. Miroslav Kalousek si tak alespoň na nic nehraje, na rozdíl od svého stranického kolegy Schwarzenberga, který nejprve v médiích během hry na prezidentského kandidáta tvrdě kritizuje politické vydírání rádobyrebelů – a pak zavře oči před tím, že se jeho klíčový muž na celé akci velmi aktivně podílel. Bude to možná znít divně, ale otevřeně jednající Kalousek je vlastně sympatičtější než pokrytecký Schwarzenberg.

Úroky z prodlení stoupnou

Podobně pokrytecky působí i nedávné rozhodnutí vlády zvýšit sazbu úroků z prodlení. Že pořád v médiích čtete o tom, jak naopak úrokové sazby klesají a dobře víte, že Česká národní banka drží sazby v podstatě na nule? Že jste si dosud mysleli, že vláda bojuje proti úvěrovým žralokům a hledá cesty, jak omezit počty lidí, kteří spadnou do dluhové pasti? Možná vás spletla mediální prohlášení, realita je ale jiná – zatímco nyní je zákonný úrok z prodlení sedm procent nad aktuální repo sazbou národní banky (aktuálně tedy 7,05 procenta), od prvního března to už bude repo sazba plus procent osm. Věřitelé tak zase vydělají na zadlužených lidech o něco víc (bez ohledu na to, že jim často k předlužení sami pomohli svou bezohlednou obchodní politikou) a ti, kteří se snaží své dluhy splácet, to budou mít zase o něco složitější.

K optimismu chybí odvaha

Kde tedy najít na počátku roku alespoň trochu optimismu? Možná v tom, jak se často nesourodé proudy české společnosti dokázaly semknout v kritice Klausovy amnestie pro jeho spřízněné duše. Jen někteří ale bohužel postřehli, že bylo velmi jednoduché nejhorší amnestii české historie, přesně vyjadřující, co si prezident myslí o obyčejných lidech v podhradí, zastavit. Stačilo totiž, aby v sobě premiér Nečas našel dost schopnosti pochopit, co dostal na stůl k podpisu – a dostatek odvahy nepodepsat.

Jak ale ukazuje hospodářská politika vlády, schopnost chápat dopady svých činů ve Strakově akademii bohužel naprosto chybí, jinak by totiž česká ekonomika nemohla být v recesi. A odvaha? Tohle slovo bohužel ve Strakově akademii neznají už vůbec. Dobře totiž vědí, že odvaha vyžaduje osobní oběti – a tato vláda se už dávno rozhodla vyžadovat oběti pouze od druhých. Zejména od těch, kteří si to mohou dovolit nejméně ze všech. 

Psáno pro LIdové noviny

Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako český a ekonomický redaktor česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK