Proč Metternich přinesl rozkvět a Merkelová přináší zbídačení II: Princové a chuďasové

| 6. 2. 2012

Všeobecně akceptovaný mýtus o tom, že v moderních západních společnostech mají téměř všichni srovnatelné šance uspět, je v rozporu se skutečným stavem. Pro naprostou většinu z nás platí, že naše životní šance jsou v zásadě určeny tím, do jaké společenské vrstvy jsme se narodili. Právě tato kombinace třídní struktury a rétoriky rovnosti šancí působí zmatení a umožnila vyšším třídám přeměnit „sociální stát“ v gigantický nástroj na vysávání těch, kdo by na tom byli hůř i za přirozených podmínek. Projekty typu společné evropské měny jsou jen vystupňováním tohoto trendu.

Proč Metternich přinesl rozkvět a Merkelová přináší zbídačení II: Princové a chuďasové

V minulé části textu jsme se pokusili formulovat hypotézu, podle níž podařilo – nezamýšleně – vybudovat bezrůstovou společnost, jejíž reálná podoba se od představ ekologů a humanistů liší podobně, jako se komunismus sovětského typu lišil od vizí utopických socialistů. Formulovali jsme také tři teze, které vysvětlují, jak a proč bezrůstová společnost vznikla a proč politické rozhodování získalo podobu, jaká musí nutně vést k zastavení hospodářského rozvoje.

  • Ztratilo se porozumění tomu, kde jsou vytvářeny hodnoty. Proto se může velmi snadno stát, že politické rozhodnutí zlikviduje – aniž by si toho kdo všiml – klíčové zdroje nebo kapacity, na kterých je celá společnost závislá.
  • Protože vládnoucí třída ztratila možnost otevřeně si přisvojovat část výsledků práce nižších tříd, je nucena provádět zakrývací akce, během nichž je likvidováno mnohem více zdrojů, než kolik se přerozdělí.
  • Vládnoucí třída nemůže své postavení ubránit jinak než prováděním akcí, které způsobují ekonomickou stagnaci.

Konstatovali jsme také, že základní třídní rozdělení již nevede mezi podnikateli a zaměstnanci, ale mezi zaměstnanci státní správy a korporací na straně jedné a drobnými výrobci na straně druhé.

Princ a chuďas 2012

Připomene-li někdo v naší době třídní rozdělení a třídní konflikt, riskuje, že bude považován za omylem přeživší fosilii z doby raného marxismu. Nicméně jedná se o téma, bez kterého není možné podstatu dnešních problémů pochopit. Především je zapotřebí vyvrátit rozšířený omyl, že v demokratických společnostech přicházejí všichni lidé na svět se stejnými šancemi a že to ostatní jsou jen poruchy (diskriminace, nečestná protekce apod.). Ostatně, už samotný koncept diskriminace vychází z předpokladu (nepravdivého), že všem lidem mohou být poskytnuty stejné šance.

Možná, že ve chvíli, kdy čtete tento text, pronikají někde na jachtě v Karibiku spermie vysokého evropského úředníka do těla manažerky globální technologické firmy. A možná, že ve stejné době pronikají v částečně vybydleném venkovském domku v českém pohraničí spermie místního traktoristy do těla kadeřnice ze stejné vesnice. Za několik hodin budou výsledky těchto splynutí sestávat jen z několika buněk, ale bude téměř nezvratně rozhodnuto, kdo bude princem a kdo chuďasem. Za devět měsíců se na různých místech narodí dva chlapci s rozdílným genetickým obdarováním. Princ by měl v dospělosti IQ asi o 30 bodů vyšší, pokud by se oběma dětem dostalo stejného zacházení, což rozhodně není náš případ. Princ bude vyrůstat v podnětnějším prostředí, rodiče se mu budou víc věnovat, naučí se dřív mluvit, brzy začne chodit do kroužků, kde se bude učit věcem, na které chuďas možná nenarazí ani v dospělosti… Až vyrostou, každý si najde nevěstu ze své společenské vrstvy a každý z nich povede zcela jiný život. Princ bude nejen bohatší, ale také chytřejší, zdravější, fyzicky silnější a bude žít déle. Případná záměna prince za chuďase by byla odhalena po několika minutách.

Základní problém: Mýtus o rovnosti šancí

Bylo by pošetilé se nad něčím takovým rozčilovat. Všechny známé společnosti měly třídní povahu. Hloupé jsou spíš pokusy rozdíly ignorovat.

Chuďas, kterého jsme zmínili, nebude mít šanci a nejspíš ani ambice soupeřit s princem. Ale je možné, že na společenském žebříčku vystoupá o jednu či dvě příčky výš než jeho rodiče. A je možné, že po několika generacích se oba rody sblíží. Součástí života v třídní struktuře je také to, že se nižší třídy snaží vytvářet kanály, které umožní jejich dětem dostat se o něco výš. A že vyšší třídy se snaží tyto kanály ucpávat (je-li knížat příliš mnoho, ztratí knížecí titul cenu).

Naši situaci zvláště komplikuje mýtus o rovnosti šancí (tedy o beztřídní společnosti), kterému jsme nuceni věřit a který je v tak palčivém rozporu s každodenní realitou. Není divu, že mnoho lidí je schopno tak snadno uvěřit vyprávěním o spiknutí světového židovstva, tunelářů nebo kohokoliv jiného. Jak jinak si vysvětlit, že svět vypadá jinak, než by měl vypadat?

Elita ve slonovinové věži

Třídní struktura západních společností ovšem není záležitostí, která by přišla až se společnou evropskou měnou, nebo dokonce s Merkelovou a Sarkozym. Je tedy na místě otázka, proč bezrůstová společnost nastupuje právě nyní. Možnou odpověď dává článek, který publikoval americký sociolog Charles Murray v roce 2008. Článek publikoval krátce po zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem a zamýšlí v něm nad tím, proč se demokratická strana v USA radikalizovala natolik, že se prezidentským kandidátem a posléze prezidentem stal muž, jehož postoje by byly o generaci dříve pokládány za extrémní i v rámci neomarxistické levice. Murray dává stranou peníze George Sorose, které fakticky převálcovaly demokratické primárky (bez Sorosových prostředků by dnes byla prezidentem Clintonová) a hledá hlubší vysvětlení. V něm odkazuje právě na třídní strukturu, respektive na snížení propustnosti hranic mezi třídami.

Ještě v 80. letech byla mezi politiky, advokáty, poradci, bankéři, novináři a dalšími příslušníky elit řada těch, kdo sami pocházeli z nízkopříjmových rodin. Byli „napojeni“ na nižší třídu, měli s ní kontakt, cítili s ní určitý soucit a dokázali si představit, že v ní mohla být budoucnost jejich dětí. V roce 2008 je takových lidí výrazně méně. Ubývá kontaktů mezi třídami, chybí základní lidská účast. Kníže prostě nedokáže uvěřit, že by sedlák mohl prožívat bolest stejně intenzivně jako on. Stačí připomenout předkrizové výroky Baracka Obamy o tom, že americká životní úroveň by měla klesnout. To nebyly výroky člověka, který zažil, jak jeho přítel přišel o práci a rozpadla se mu rodina.

Přerozdělování od chudých k bohatým: skryté, ale masivní

Příslušníci vyšší třídy spojené se státní správou a korporacemi by měli nadprůměrný podíl na moci a na zdrojích i za zcela férových podmínek. O férových podmínkách se ale hovořit nedá. Podívejme se na některé mechanismy, kterými současné státy přesouvají prostředky od nižších tříd k vyšším.

Největším přerozdělovacím mechanismem je důchodový systém, na který ve většině vyspělých zemí připadá řádově deset procent národního produktu. Různí lidé investují do výchovy dětí různě významné prostředky. Takto vychované děti pak platí daně a část těchto daní se použije na důchody. Při rozdělení se ovšem nebere žádný ohled na to, kolik kdo vložil do výchovy dětí. A protože chudší lidé mívají víc dětí než bohatí, funguje důchodový systém jako gigantický penězovod od chudých k bohatým. V České republice jej ještě posílilo nedávné rozhodnutí nejvyššího soudu. Rozhodovalo třináct státních zaměstnanců s výrazně nadprůměrnými příjmy a rozsudek tomu odpovídal. Kdyby místo nich rozhodovalo třináct soukromých zemědělců, kteří vychovali celkem padesát dětí, rozhodnutí by bylo opačné. Důchodový systém je zároveň skvělým příkladem toho, jak může přerozdělování zůstat většině obyvatel zcela skryto.

Celospolečenský prospěch? Jak pro koho

Pojďme dál. Státní vysoké školy. Oficiální zdůvodnění, proč mají daňoví poplatníci investovat do vysokého školství, říká, že je to prospěšné pro děti z chudých rodin. Byla by to pravda, kdyby jich na státních vysokých školách studoval významnější počet. Jenže jak může chuďas konkurovat u přijímacích zkoušek princovi? Syn řemeslníka tedy neuspěje, nastoupí do zaměstnání a získává pochybné privilegium financovat ze svých daní studia svého budoucího šéfa. Pokud nakonec vysokoškolského vzdělání přece jen dosáhne, bude to při zaměstnání a na soukromé vysoké škole.

Pak tu máme celé sady ekologických programů, trvale udržitelného života, globálního oteplování a všeho, co s tím souvisí. Základní vzorec je opět stejný. Zakázky pro poradenské firmy, v úřadech a neziskovkách nová pracovní místa vytvářená pro příslušníky vyšších tříd. Pro dělnickou třídu celý ten humbuk znamená pouze rušení pracovních míst a zdražování každodenních životních potřeb. A že jde ve skutečnosti o záchranu planety? O současné vlně evropských opatření za záchranu klimatu netvrdí ani její největší příznivci, že může matce Zemi nějak prospět. Zbyl už jen cynismus a státem organizované přerozdělování.

Mimochodem, celý ten zdravý životní styl je trochu vypečený. Některé věci jsou označovány za nezdravé a jsou na ně uvalovány speciální daně a omezení. Třeba cigarety a špekáčky. Jiné jsou označovány za zdravé a prospěšné a dostává se jim státních dotací. Třeba jachty a golf. Je opravdu jen náhoda, že toto rozdělení tak přesně kopíruje zvyky různých společenských tříd? A jestli je škodlivost některých věcí tak zřejmá, proč musí vlády vydávat stovky milionů korun na osvětové kampaně, aby o tom přesvědčily své obyvatele?

Můžeme pokročit k programům „vyrovnání šancí“ a státem financovaného slučování mateřství a kariéry. Jak nedávno přesvědčivě ukázal pan profesor Možný, jsou tyto programy psány na míru ženám s vysokými příjmy (tedy těm ženám, jejichž manželé mají stejné nebo ještě vyšší příjmy). Lidem ze středních a nižších tříd přinášejí jen další nevýhody (ženám i mužům).

Skutečnou diskriminací se nikdo nezabývá

Seznam by mohl dlouho pokračovat. Je typické, že neexistují studie, které by dopady podobných opatření vyčíslovaly. Máme řadu prací, které zjišťují rozdíly podle pohlaví nebo etnické příslušnosti. Ale nikdo nezkoumá dopady různých programů na dělníky, řemeslníky, prodavačky, řidiče kamionů. Proč také, když studie realizují a financují výhradně lidé z vyšších tříd?

Toto masivní přerozdělování od chudších k bohatším bývá zmírňováno různými přídavky na děti a dalšími sociálními platbami. I když je účinnost takových opatření problematická (mnozí věří, že nižší třídy potřebují spíše dobrá pracovní místa, vzdělání otevřené pro pracovité lidi s nižším IQ a reálnou možnost zakládat firmy), do určité míry kompenzují výše zmíněné penězovody.

Takže jak vlády reagovaly na krizi? Penězovody k bohatým jsou nedotčeny, ale ruší se kompenzační programy. Česká vláda v tom vyniká obzvláštní arogancí. Daňová reforma je prováděna tak, že jsou selektivně zdražovány položky typu základních potravin a ministerstvo financí naopak provádí kejkle na hranici zákona, aby osvobodilo od zdanění ty, kteří si mohou kupovat státní dluhopisy. A nejde jen o spotřebu. Člověk nemusí provádět složitou analýzu, aby si všiml, že zvýšení DPH bude mít jiný dopad na vesnického hospodského než na poradenskou firmu, která radí ministerstvu školství, jak organizovat státní maturity. Někde možná není arogance moci tak okatá, ale podobný trend najdete v celé Evropě. I Obamův „stimulační balíček“ byl cíleně konstruován tak, aby se peníze nedostaly k chudým lidem (oficiální zdůvodnění tehdy hovořilo o rovnosti šancí. Dělnická místa totiž obsazují převážně muži, zatím na místa v úřadech nastupuje více žen).

Facka Sobotkovi a sedláci u Chlumce

Tím se dostáváme k vysvětlení, proč pravicové strany všude na světě získávají čím dál více „populistický“ nádech. Tradiční politika nízkých daní, malého státu a respektování autonomie přirozených společenství totiž působí ve prospěch pracujících tříd. Dělník nebo řemeslník nemusí mít vysokou školu, aby viděl, že na programech trvale udržitelného života, evropské standardizace, prosazování žen do managementů či multikulturalismu nevydělá on, jeho manželka ani jejich děti. Odcizení je vzájemné. Tradiční socialistické strany byly nahrazeny moderní levicí, která zcela rezignovala na starý soucit s chudými a jejíž oporou jsou relativně blahobytné vrstvy napojené na státní rozpočet.

Občas jsme svědky výtrysků zoufalství spočívajícího v tom, že se chudý člověk opije, vrazí pár facek příslušníkovi politické třídy (naposledy se stalo Bohuslavu Sobotkovi) a má kvůli tomu několik let opletačky. S fašizujícím terorem to nemá nic společného, spíš to připomíná bezradné sedláky u Chlumce.

V anglosaských zemích, kde je zformována jasnější třídní struktura, už dělnická třída a řemeslnické vrstvy většinou volí pravici. Na kontinentu je situace složitější. Pravicové strany často neumějí s pracujícími třídami komunikovat, do uprázdněného prostoru vstupují „populistické“ (rozuměj autenticky chudinské) strany a pravice se posouvá až pod jejich tlakem. Rétorika i poměry hrubnou, což nemusí znamenat nic jiného než přizpůsobování se kultuře pracujícího lidu.

Mimochodem, všimli jste až neuvěřitelně hysterické reakce vzdělaných tříd na pokusy o zakládání skutečných dělnických stran? Jako by politické organizování nižších tříd, se svou vulgaritou, nekultivovaností a nešikovností, vyvolávalo mezi vzdělanými lidmi s vyšším příjmem mnohem větší obavy než radikální islám. To je dalším potvrzením toho, že ve skutečnosti jde o nepojmenovaný třídní konflikt.

V dalším díle blíže vysvětlíme, proč je pro vládnoucí třídu nemožné uhájit své postavení, aniž by zároveň nezastavila hospodářský růst, a jaké jsou možnosti z této pasti bezrůstové společnosti vyjít.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (30 komentářů)

Eduard Málek | 16. 2. 2012 08:43

Vesměs s autorem souhlasím.
Mám však jisté výhrady k dogmatizujícímm tezím , které napsal.
V rozvojových zemích je sice pravda, že to, kam se narodíte ovlivňuje z větší (resp. skoro z celé) části váš budoucí osud, vaše možnosti a vaše zařazení.
V naší západní civilizaci jsou však tyto struktury nabořeny. Jelikož je oblíbené heslo výjmka potvrzuje pravidlo a výjmek je spousta. Vím že nežijeme v pohádkách ale prostě se pohádkové příběhy objevují a je to dobře protože působí jako kladná motivace pro ostatní příslušníky třídy. Mám na mysli jedince, kterří se dokázali vymanit z pout třídních poměrů a dokázat se protlačit společenským žebříčkem výše.
Dále si také nemyslím, že by nutně musel mít potomek páru z nižší vrstvy nižší IQ (pokud je tato informace ověřená, prosím uveďte zdroj celkem by mě to zajímalo)
¨
To je jen několi postřehů. Jinak autorovi děkuji za celý seriál. Autor dobře pracuje s argumentací a čtenář (ať souhalsí či nesouhlasí) di vždy něco odnese
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Kanioková J. | 15. 2. 2012 04:27

Já asi špatně chápu, ale kde kdo vidí, že chudí mají více dětí? U nás? Tak jedině v romské populaci, ale jinak máme porodnost 1,3 dítěte na ženu..
No a toto - "Mimochodem, všimli jste až neuvěřitelně hysterické reakce vzdělaných tříd na pokusy o zakládání skutečných dělnických stran? Jako by politické organizování nižších tříd, se svou vulgaritou, nekultivovaností a nešikovností, vyvolávalo mezi vzdělanými lidmi s vyšším příjmem mnohem větší obavy než radikální islám. To je dalším potvrzením toho, že ve skutečnosti jde o nepojmenovaný třídní konflikt." - tak to snad žijeme v různých zemích, ne? Já nic takového nezažila. Rozhodně ne!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Hampl | 16. 2. 2012 18:36
reakce na Kanioková J. | 15. 2. 2012 04:27

Ano, chudí mívají v průměru více dětí než bohatí. To se dočtete v každé základní učebnici demografie. Jestli Vás to zajímá hlouběji, doporučuji knihy pana profesora Možného.
Teď mám na mysli normální slušné lidi, kteří chodí do práce, starají se o děti, platí daně atd. Nikoliv speciální skupiny etnicky a jinak vyčleněné.

Ohledně dělnických stran. Že jste to nezažila? Asi nejste dělnice ani kadeřnice a nemáte za sebou pokus o založení politické strany. :-) Skoro bych si tipnul, že jste městská intelektuálka. Z pohledu takových lidí se každý pokus o založení autenticky dělnické strany jeví jako projev "populismu,&quo t;extrémismu", "fašismu" atd. Takže zavírání aktivistů Dělnické strany vám připadá normální. Ujišťuji Vás, že kdybyste nežila v Praze, byla byste prodavačkou v supermarketu a Váš manžel by byl stavební dělník, viděla byste to úplně jinak.

Je půvabné Váš příspěvek číst. Potvrzuje to, jak silně máme třídně ideové brýle zaryty pod kůží.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 9. 2. 2012 14:08

K bodům shrnujícím závěry minulého článku:
Ad 1) „Ztratilo se porozumění tomu, kde jsou vytvářeny hodnoty“ – tento fenomén popsal již Frederick Bastiat a připisuje ho rozvoji dělby práce a specializace. Čím více generací se lidé vzdalují od svých předků sedláků, kteří viděli celý produkční cyklus od nákupu semen po prodej úrody, tím více se vytrácí „selský rozum“ a populace se mění v urbanizované pitomce, kteří nechápou fungování ekonomiky a světa obecně. S Bastiatovými vývody se musím plně ztotožnit, i když jsou staré 200 let (nebo možná právě proto). Je šokující, kolik lidí se dnes domnívá, že hodnoty se tvoří tak, že vláda vezme zdroje Jardovi a pošle je Frantovi, či dokonce tím, že vláda vytiskne papírové peníze (což je jiná forma přesunu peněz od Jardy k Frantovi).
Ad 2) „vládnoucí třída ztratila možnost otevřeně si přisvojovat část výsledků práce nižších tříd, je nucena provádět zakrývací akce“. Jádro problému, myslím, není v zakrývacích akcích, ale jinde. Podle mého názoru problém velice dobře vystihl H.H.Hoppe: Monarcha se k vládě a k zemi chová jako vlastník, zatímco demokratická vláda se k ní chová jako dočasný uživatel. Oba maximalizují vlastní užitek, ale každý v jiném motivačním rámci.
Vlastník (monarcha) maximalizuje hodnotu. Například si je vědom toho, že nadměrné zdanění sice zvyšuje jeho momentální cash flow, ale snižuje hodnotu jeho vlády (budoucí cash flow z daní), neboť podrývá ekonomickou aktivitu. Monarchovi nehrozí volby za 4 roky, má to do smrti a i po ní, pokud má legitimní dědice, proto se chová ekonomicky racionálně a má dlouhodobý investiční horizont.
Dočasný uživatel (demokratická vláda) maximalizuje momentální cash flow, neboť mu nikdo nezaručí, že po příštích volbách bude u lizu. Jeho investiční horizont je zákonitě krátkodobý, ekonomická rozhodnutí suboptimální. Čím více vydrancuje během volebního období, tím lépe. Tím podrývá ekonomický růst a oslabuje ekonomickou základnu.
Druhým efektem je skutečnost, že v monarchii je stritkně oddělena vládnoucí vrstva od zbytku společnosti. Existuje tedy jasná motivace toho zbytku zabránit rozšiřování moci vládnoucí vrstvy. V demokracii ti, co dnes nevládnou mohou zítra vládnout. Takovéto ostré oddělení a jasná motivace k zabraňování růstu moci vlády tam chybí. Proč by ČSSD bojovala proti rozšiřování moci státu za vlády ODS, když v příštím volebním období bude vládnout sama? Široké vrstvy populace jsou navíc popleteny myšlenkou, že tím, že mohou volit jsou jakýmisi spoluvlastníky moci. Což je ovšem klam, protože skutečnou moc mají jen ti, co mocenské nástroje skutečně ovládají.
Není divu, že v prostředí demokracie dochází k obrovskému růstu moci státu. Zdanění v éře monarchií do poloviny 19.století sice v čase rostlo, ale většinou nepřesahovalo 5-8% HDP. Naopak v éře rozvinuté demokracie od první světové války do současnosti zdanění vzrostlo z 10% na takřka 50% HDP. Kromě zdanění tu je hypertfrofie legislativy a regulace. K podivu není skutečnost, že nerosteme, ale že se to už dávno celé nezhroutilo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Hampl | 11. 2. 2012 08:11
reakce na Jan Daniel | 9. 2. 2012 14:08

Dobrý den,

obávám se, že Bastiatova teze je příliš naivní. Porozumění se neztrácí proto, že jsou věci příliš složité. Ztrácí se proto, že ti, kdo to moho ovlivnit, mají zájem na tom, aby se ztrácelo.

Také asi není přesné tvrdit, že při demokratickém vládnutí se vládnoucí elity střídají. Mění se pouze úzká vrstva volených politiků s velmi omezeným vlivem. Navíc i tito politikové pocházejí ze sociálně stejné vrstvy. V pravicových stranách najdeme více lidí, kteří pocházejí z nuzného prostředí, ale asi stěží můžeme hovořit o nějakých dramatických rozdílech.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Hampl | 8. 2. 2012 23:33

Reakce na pana Della:

Obávám se, že si nerozumíme. Tvrdíte, že pokud je člověk dost pracovitý a schopný, může se dostat nahoru. S tím musíme souhlasit. Problém je v tom, že synové traktoristů jsou zpravidla hloupější a línější než synové právníků. Třídní bariéru vytváří spíše výše IQ než zdědené majetky.

Občas si geny zahrají, přijde neobvyklá situace a syn otroka se stane králem. Ale není to běžná situace.

Mimochodem, Steve Jobs, kterého připomínáte, sice vyrůstal u středostavovskýh pěstounů, ale jeho biologická matka byla inteligentní a vzdělaná žena pocházející ze zámožné rodiny. A byla to jeho biologická matka, kdo rozhodl o vzdělání, jakého se Stevovi dostalo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Dell | 9. 2. 2012 13:53
reakce na Petr Hampl | 8. 2. 2012 23:33

A přitom ten Steve školu nedokončil, jeho biologický otec skončil jako restauratér a jeho matka nikdy nic nedokázala. Biologická matka i otec byli obyčejná střední třída. Žádní boháči, měli špatnou kariéru a jejich IQ jim v ničem nepomohlo. Líný inteligentní člověk nic nedokáže. To co je velmi důležité je ochota riskovat a vymanit se z pohodlí průměrného života. Jen tak na okraj, z jaké rodiny to pochází Jarda Jágr nebo David Beckham? A jaké vzdělání má Karel Gott?

V dnešním světě se můžete dostat rychle nahoru, spousta společností má tzv. Fast Track kde se dostanou slibní zaměstnanci. Tito pak mají velmi dobrou kariéru, ale samozřejmě musí bojovat ostrými lokty s dalšími lidmi umístěnými na Fast Track. Pracují kolem 60 hodin týdně, někdy i více a po práci přemýšlí o tom, co zlepšit v práci.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 9. 2. 2012 08:54
reakce na Petr Hampl | 8. 2. 2012 23:33

A máte na to IQ nějaký výzkum? Protože platí, že lidem s vysokým IQ se může narodit "blbec" a neinteligentním lidem genius...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Hampl | 11. 2. 2012 08:15
reakce na Michal Jeřábek | 9. 2. 2012 08:54

Ano. Může se stát, že rodičům s nízkou inteligencí se narodí vysoce inteligentní dítě (a naopak). Ale nestává se to příliš často. Doporučuji práce Charlese Murray, který se tím řadu let zabýval. K většině z nich se dá proklikat prostřednictvím American Enterprise Institute.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 9. 2. 2012 09:37
reakce na Michal Jeřábek | 9. 2. 2012 08:54

A jinak to ani nejde dohromady s tímto: http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-2095549/Right-wingers-intelligent-left-wingers-says-controversial-study--conservative-politics-lead-people-racist.html
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 9. 2. 2012 16:52
reakce na Michal Jeřábek | 9. 2. 2012 09:37

Sorry, ale tato "studie" je na první pohled poměrně prostoduchá propaganda levicových liberálů odněkud z university.
The study, by academics at Brock University in Ontario, Canada, used information from two UK studies from 1958 and 1970 , where several thousand children were assessed for intelligence at age 10 and 11, and then asked political questions aged 33. In adulthood, the children were asked whether they agreed with statements such as, ''I wouldn''t mind working with people from other races,'' and ''I wouldn''t mind if a family of a different race moved next door.'' They were also asked whether they agreed with statements about typically right-wing and socially conservative politics such as, ''Give law breakers stiffer sentences,'' and ''Schools should teach children to obey authority.''

Jinými slovy, výzkumníci na to šli logikou: homofobové, rasisti a lidé se sklony k předsudkům a jednoduchým řešením jsou typičtí "right-wingers& quot;,z toho vyvozujeme, že všichni right-wingers mají IQ, které bylo naměřeno homofobům, rasistům a buranům. Svatá prostoto!
Dejte mi grant, já si vhodně naformuluji otázky, které budou definovat typickou levicovou politickou orientaci a napíšu studii ve které udělám z levičáků blbce s IQ houpacího koně.
Jinak díky za odkaz, rozesílám dále jako šokující důkaz toho, co za pavědu dnes platí daňoví poplatníci.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 9. 2. 2012 18:27
reakce na Jan Daniel | 9. 2. 2012 16:52

Tak jasně, já jsem to sem dal, protože se to zrovna hodilo. Ty otázky jsou samozřejmě dost tendenční.

Na druhou stranu to nemusí být zase úplně mimo, protože ta "studie" tvrdí, že udržování statutu quo (konzervativismus) dává lidem pocit bezpečí - bojí se změny. Našel jsem si právě kvůli tomu na Googlu i jiný výzkum a zdá se, že platí, že čím blíže (pravého) středu (a tudíž udržení statutu quo), tím nižší IQ (libertariáni a socialisti (komunisti?) mají pak průměrné IQ nejvyšší), což lze snadno vysvětlit tím, že kvůli nízké inteligenci jsou nerozhodní nebo problematice nerozumí atp., a tudíž volí "nic neměnit"... (Jinak s tím, jestli je člověk zastánce nebo odpůrce kapitalismu nebo soc. státu, to zřejmě nijak nesouvisí.)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 10. 2. 2012 11:06
reakce na Michal Jeřábek | 9. 2. 2012 18:27

Takové úvaze musím oponovat. Pocit bezpečí dává lidem především welfare state, všechna ostatní témata jsou vedlejší a doplňková. Byla to politická levice, která přinesla základní decivilizační trendy: ztrátu zodpovědnosti za svůj osud, infantilizaci společnosti, ve které většina populace spoléhá na asistenci státu od kolébky po hrob, institucionalizaci závisti a legitimizaci obírání jiných lidí o jejich majetek. Tady je relevantní měřit IQ. Dnes je status quo welfare state, a jeho zastánci jsou ti bojácní a nerozhodní.
Témata jako homofobie či xenofobie a rasismus jsou zde umělá a zástupná. Jejich propojení na pravicovou politickou agendu je zjevná manipulace. (Např. to, že je politik proti sňatkům homosexuálů neznamená, že je homofob. Sňatek není přirozená lidská svoboda, instituce manželství je státní regulace. Sňatek homosexuálů je rozšiřování státní regulace do oblastí, kde pro to není opodstatnění. Podobně to, že je politik pro kontrolu imigrace, neznamená, že je xenofob či rasista. Prostě nevidí důvod importovat příjemce sociálních dávek, kteří mají netolerantní názory nepřátelské hodnotám západní civilizace. Tím spíše, že jsou to voliči jeho politických protivníků. ?). Naopak, identifikujte skutečné homofoby, xenofoby a rasisty a vsadím se, že většina ve skutečnosti volí levicové strany ČSSD, KSČM, DSSS a podobně.
Ještě k oné studii: zdá se, že neměla ani svůj primární výzkum. Tvrdá data převzala z jiných studií a jejím jedinným „přínosem“ bylo vytvoření podvodné konstrukce, která propojila některé předsudky méně inteligentních lidí s politickou pravicí. Osobně bych se styděl pod něco tak slaboduchého podepsat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel L | 7. 2. 2012 22:10

Výborně, po dlouhé době někdo, kdo svoje poznání dostal až na takovou úroveň a nepapouškuje jen mantru washingtonského konsensu. Ano je to boj a jen málokdo ho prohlédne.
Třeba takové opatření na ponechání 10% zem. půdy ladem. Komu to prospěje? Pořád stejná otázka Qui bono?
Budou to ti, kteří díky tomu a celním bariérám a kvótám budou kupovat dražší zemědělskou produkci? A nebo ti, kterým patří půda (velcí vlastníci) a budou moci díky tomu inkasovat vyšší rentu?
Zákony si kapitál píše sám a ve svůj prospěch a nevolníky balamutí různými mimikrami.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Filip Mezera | 7. 2. 2012 12:49

V 19. století bylo překročení hranic mezi třídami ještě těžší. Královna Viktorie zřejmě nikdy neviděla skutečného chudáka. Boj mezi třídami bych příliš nezdůrazňoval. Část elity má neoprávněné výhody a nechce se o ně s nikým dělit. Princip nespravedlnosti v rámci daní tu skutečně je, ale spíše bych ho považoval za výsledek nekompetentnosti úředníků a přebujelosti výjimek a zvláštních pravidel. Otázka přispívání do důchodového systému podle počtu dětí se v rámci NERVu jednala. Řekl bych, že do budoucna bude silně ve hře. Teď naráží na nedostatky státní správy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Libor Husník | 6. 2. 2012 17:56

S tím vším mohou souviset i aktivity EU směrem ke školství. Prosazováním hesla "vysokou školu pro skoro všechny" a "boloňské omáčky" se likvidují instutice, které popisovaný třídní vzestup umožňovaly. Pak bude (stejně jako za socialismu) téměř irelevantní, jakou školu student vystuduje, protože bude více záviset na propojení v oněch třídách.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Stanislav Dvořák | 6. 2. 2012 15:11

Článek autora se mi velmi líbí a téměř se vším souhlasím.Rád bych doplnil, že jsem někde vyčetl,že přesun lidí z nižší společenské třídy do vyšší byl v západní Evropě a Americe dosti významný po 2.SV až do 70-tých let a u nás pár let po revoluci.Nyní ovšem nastává proces opačný.Myslím si,že zase není taková tragédie,když někdo spadne z třídy bohatých do středních vrstev,ale ze středních vrstev do chudých už problémem je.Uvedu příklad.Jakmile v třicátých letech v Německu spadla v důsledku krize významná část střední vrstvy mezi chudé, volby vyhrál Dóďa s obrovskou převahou a jaké to mělo důsledky jistě všichni známe.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 6. 2. 2012 16:04
reakce na Stanislav Dvořák | 6. 2. 2012 15:11

To uz se pry delo i ve stredoveku, ze se pocet majetnych slechticu snizovat. A obavam se, ze pocet lidi, kteri se vypracuji od chudych k bohatym bude nekde na hranici statisticke chyby.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radovan Dell | 6. 2. 2012 13:41

V životě si opravdu rovni nejsme, někdo je vyšší, jiný chytřejší a další třeba silnější a někdo má krásnější děti. Proč bychom si pak měli být rovni zrovna v majetku? Nicméně je rozdíl mezi poctivým úspěchem a krádeží.

Ale o tom, že lidé z nižších vrstev nemohou vystoupat do vyšších? To autor žije na jiné planetě? Každý, kdo dneska něco znamená pochází max. ze střední vrstvy. A to ani nemluvě o adoptovaném dítěti vyrůstajícím v chudé rodině, které bylo bláznivý hipík ujíždějící na LSD a nakonec vybudovalo nejcennější firmu světa, která předběhla Exxon Mobile.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 9. 2. 2012 12:38
reakce na Radovan Dell | 6. 2. 2012 13:41

Obávám se, že to že lidé z nižších vrstev nemohou vystoupat do vyšších bylo míněno z hlediska statistické pravděpodobnosti nikoliv absolutně. Dítě z bohaté vzdělané rodiny má mnohem vyšší šanci, že bude také vzdělaným a bohatým díky genetické výbavě a prostředí ve kterém vyrůstá. V tom má autor naprostou pravdu a případy, kdy tomu bylo opačně to nemohou vyvrátit.
Dokonce snad existují studie, že v rámci moderního welfare state se sociální mobilita výrazně snížila.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 6. 2. 2012 17:11
reakce na Radovan Dell | 6. 2. 2012 13:41

Nejsme si rovni a nikdy ani nebudeme, to je fakt.


Na naší planetě je problémem vůbec označit někoho za bohatého. Autor neříká, že nemohou. Autor říká, že se jim házejí klacky pod nohy, aby netvořili konkurenci zabudovaným strukturám, které využily své šance vyšplhat výše:
"Stačí připomenout předkrizové výroky Baracka Obamy o tom, že americká životní úroveň by měla klesnout. To nebyly výroky člověka, který zažil, jak jeho přítel přišel o práci a rozpadla se mu rodina."
&qu ot;Rozhodovalotřináct státních zaměstnanců s výrazně nadprůměrnými příjmy a rozsudek tomu odpovídal. Kdyby místo nich rozhodovalo třináct soukromých zemědělců, kteří vychovali celkem padesát dětí, rozhodnutí by bylo opačné."

Četl jste článek?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Dell | 6. 2. 2012 18:09
reakce na Ferdinand Mácha | 6. 2. 2012 17:11

Četl, můj názor to nemění. Klacky pod nohy si lidé házejí vždy a to i mezi chudými. První odpor na cestě do vyšší společnosti najdete ve společnosti nižší, která vás nebude chtít pustit nahoru. Pokaždé, když se dostanete o něco výše, tak se konkurence přiostří a bude o něco težší dostat se o stupínek nahoru, ať už hrajete fotbal nebo děláte politiku. Taky se dá čekat, že nebudete rozhodovat proti sobě, ale ve svůj prospěch.

Nepochybuji o toku peněz, už jsem to psal minule, že peníze proudí od spoda nahoru. Jak jinak taky. Jen nesouhlasím s tím, že nižší vrstvy nemají možnost dostat se nahoru. Důvod vidím v lenosti/pohodlnosti. Nemá to moc společného se sexem na jachtě.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 6. 2. 2012 19:33
reakce na Radovan Dell | 6. 2. 2012 18:09

Dovolil bych si to trochu rozsirit. Jednotlivci maji moznost dostat se nahoru, ale jde pouze o nepatrny zlomek populace. Cili vetsina se vyse nedostane, ani kdyby se pretrhla.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Liska | 6. 2. 2012 13:39

Jaroslav Krátký:
ano golfová hřiště se za peníze daňových poplatníků staví. Třeba golfové hřiště v Brně http://www.golfbrno.cz/home.php
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Stanislav Dvořák | 6. 2. 2012 12:56

Vážený pane Poznere. Možná,že by bylo důležité si stanovit, jak je který termín ve společnosti chápán,případně jak ho stanovují sociologové případně jiní odborníci. potom by nedocházelo k nedorozumění.Jakého člověka považovat za chudého,koho zařadit do středních vrstev a koho už mezi bohaté? Pro mě osobně je úsměvné,že zařadíte člověka s příjmem45.000,-Kč mezi bohaté.Já osobně bych se domníval,že na tomto příjmu začíná střední vrstva.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jaroslav Krátký | 6. 2. 2012 12:47

To s těmi státními dotacemi na golf a jachty, to myslíte vážně?
Omlouvám se za tak přízemní dotaz, ale celkový obsah článku je nad mou úroveň chápání, mám z něj v hlavě guláš.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zbysek Malik | 6. 2. 2012 09:10

Velmi dobrý úhel pohledu, opravdu velmi dobrý.

Všiml jsem si, že pravicovost má dnes dva hodně odlišné významy.

a) Snaha oslabit, zmenšit stát a jeho vliv.

b)Snaha posílit moc bohatých na úkor chudých.

Přičemž oba významy spolu moc nesouvisí.Jsou strany,které posilují moc státu a zároveň posilují moc bohatých a teoraticky si dokážu představit i stranu,která oslabí moc státu a zároveň posílí moc chudých.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pat Bateman | 8. 2. 2012 10:59
reakce na Zbysek Malik | 6. 2. 2012 09:10

Ano, ta první varianta je definice levice, ta druhá je definicí pravice. Chudí voliči (průměrní) totiž nechápou, že levičákům nejde o jejich posílení, ti je musí držet pořád při zemi, protože by je jinak nikdo nevolil, proto levicové strany vždy podporují velké korporace, které je platí, a regulacemi a daněmi drtí dělný lid, jen jim něco přihodí "zadara", aby jim zas hodili ten papírek do krabice.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Pozner | 6. 2. 2012 03:45

Přerozdělování od chudých k bohatým: skryté, ale masivní? Člověče, viděl jste někdy výpočty daní a odvodů? Zkuste se někdy mrknout kolik pošle státu "odíraný" chudák s patnácti hrubého (a třeba 2 dětmi) a kolik "bohatý" blbec s 45 (tj. trojnásobkem).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pat Bateman | 8. 2. 2012 10:56
reakce na Jan Pozner | 6. 2. 2012 03:45

Tady někdo nepřečetl ten článek (tedy i jeho první díl) pořádně - oba dva totiž v naprostém klidu zařadíme mezi ty chudé! Ti bohatí, ti většinou nedaní téměř vůbec, případně žijí z daní, takže daň je jen přehazování z jedné kapsy do druhé...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Petr HamplPetr Hampl
Tatík, který se živí normální prací (majitel malé firmy, expert na prodejní metodiky a marketing složitějších technologií) a po večerech se zabývá sociologií....více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!