Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Trhliny pod povrchem

| 14. 5. 2012

Hospodářské problémy Evropy mají společný kořen v uchvátané snaze o sjednocení. Média se zabývají francouzskými a řeckými volbami. Pozornost veřejnosti se zaměřuje na politické dění a často klouže po povrchu. Pod tím povrchem se však skrývá podstata.

Trhliny pod povrchem

Příklad. Uplynula víc než dvě desetiletí od znovusjednocení Německa. Ani dlouhá doba, ani částka v souhrnné výši kolem 1300 miliard eur napumpovaná do nových spolkových zemí nestačily smazat rozdíly. Německý statistický úřad Destatis uvádí, že východní Německo (ano, opravdu Ostdeutschland) mělo v dubnu 2012 míru nezaměstnanosti ve výši 11,2 procenta. Západní Německo, Westdeutschland, trpělo podstatně nižší nezaměstnaností – šest procent. Hovoříme o jednom státě, kde se hovoří jedním jazykem a platí stejné zákony. Samozřejmě se platí i jednotné daně a stát má federální rozpočet. Přesto bývalá státní hranice stále dělí zemi na dvě části s odlišnou mírou ekonomické výkonnosti.

Měkká měna versus tvrdá konkurence

Rozdíl mezi dvěma částmi Německa je však stále menší než ekonomický předěl mezi Německem a Francií. Německo zaznamenalo během let 1948–1988 průměrný nárůst životních nákladů ve výši 2,6 procenta ročně. Naproti tomu Francie zaznamenala během stejné doby průměrnou inflaci 8,1 procenta ročně. Německá marka patřila mezi nejsilnější světové měny. V roce 1948 měla kurz 5,74 marky za americký dolar. O čtyřicet let později 1,76 marky za dolar. Naopak francouzský frank měl v roce 1948 hodnotu 3,09 franku za dolar, zatímco v roce 1988 zž 5,96 franku za dolar (všechny údaje zahrnují změny denominace, například ze starého franku na nový v roce 1960).

Francie si vytvořila dlouhou, desítky let trvající tradici měkké měny a vysoké inflace. Její ekonomika si zvykla na trvalou podporu v podobě oslabování domácí měny. Francouzští dlužníci si zvykli, že vysoká inflace je trvale dotovala. Německá ekonomika byla naopak zvyklá na tvrdou měnu a drsnou konkurenci, rovněž po dobu desítek let. Po zavedení eura se rozdíl ve výkonnosti projevil naplno: francouzská obchodní bilance se propadá, Německo je exportní supervelmocí.

Jen v rámci Francie a Německa, motoru evropské integrace, lze najít minimálně uvedené dvě závažné nerovnováhy, které komplikují hladké fungování společné měny. Podíváme-li se do dalších zemí Unie, najdeme další chronické diskrepance. Francie drží světový rekord v objemu sociálních výdajů (přes 28 procent HDP) a nový prezident Hollande plánuje nastartovat hospodářský růst ještě vyššími výdaji. Naproti tomu Estonsko dává na „sociálno“ ročně jen asi 13 procent a Slovensko kolem 16 procent HDP. Jak může fungovat společná evropská měna za těchto okolností? Mají se Estonci a Slováci přizpůsobit větším a bohatším zemím? To by je pravděpodobně zničilo, neboť i nejbohatší evropské ekonomiky utrácejí nad poměry.

Integrace kvapná málo platná

Hospodářské problémy současné Evropy mají společný kořen v příliš uchvátané snaze o sjednocení kontinentu. Některé země trpí příliš tvrdým eurem, pro jiné je kurz eura možná příliš slabý. Rozdíly v exportní výkonnosti, ve struktuře veřejných výdajů a v daňové zátěži jsou tak velké, že je nelze zrušit jakkoli dobře míněnými rozhodnutími shora.

Kromě toho se ukazuje, že ve chvílích ohrožení mají jednotlivé státy vždy tendenci uchýlit se ke svým tradičním receptům. Francouzští socialisté by rádi prosadili měkčí přístup Evropské centrální banky, neboť na něco podobného byli zvyklí desítky let. Němci se instinktivně uchylují k šetření, což je tradice sahající až do roku 1931. (Mimochodem tehdy to s šetřením přehnali a vytvořili si nejhorší hospodářskou krizi v Evropě s dalekosáhlými politickými dopady.)

Pokud jde o Řecko, zde se v posledních letech ukázalo, jak malý vliv měla evropská integrace na jeho ekonomiku. Nešlo jen o pověstné falšování statistik o veřejných financích. Stát, který dostával zdaleka nejvíc evropských dotací v přepočtu na velikost ekonomiky, je používal nerozumně. Příliv peněz maskoval problémy a vytvářel inflační tlaky. Výsledkem byla katastrofa.

Řešením není superstát ani dezintegrace

Řešením není bezhlavý spěch k vytvoření evropského státu, jak o tom sní federalisté. Problémy by nezmizely. Ale ani dezintegrace Evropské unie by nebyla rozumná, protože otevřené hranice a neexistující celní bariéry mají velkou hodnotu. Evropská unie teprve hledá dobrý model fungování. Nelze kopírovat USA ani vrátit se k modelu izolovaných ekonomik – vždyť česká ekonomika patří mezi nejotevřenější na světě vůbec.

Evropská unie má před sebou těžké období a extrémy nebudou dobrým receptem. Členské země by si však měly nejprve vyřešit své domácí problémy a pak teprve uvažovat o řešeních na evropské úrovni. Kdo nemá pořádek doma, neměl by mít ambice dirigovat zbytek kontinentu.

Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (8 komentářů)

Miroslav Hnilička | 15. 5. 2012 06:19

Tak jsem se na základě článku pana Kohouta nad tou naší Evropou znovu zamyslel, a napadlo mně řešení. Ponechávám na vás, zda je vezmete vážně, nebo jako legraci.

Každá země, nebo i skupina zemí, si zavede svoje nové Euro. Na příklad u nás "Euro CS", dále například i "Euro NDR", atd. K výhodám by patřilo, že všichni by měli Euro, politici by mohli být spokojeni, a byly by současně možnosti regulací, různé inflace, devalvace aj.

Jen mám obavy, že naděje na realizaci není příliš velká. Ze dvou důvodů. Buď že je to nad hranicí pochopení ze strany politiků, nebo proto, že to není v souladu s jejich skutečnými zájmy, které nám veřejnosti nesdělují.
Ale řešení by to bylo doufám jednoduché, a v podstatě i již osvědčené. Alespoň na dobu, než se najde lepší.
Zdravím vespolek.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Miroslav Hnilička | 15. 5. 2012 05:51

Zatím jsem nečetl lepší článek k podstatě problému Eurozóny. Myslím to upřímně. Moc se mi líbí srovnání východního a západního Německa.
Jen malý detail k tomu z pohledu mé dřívější profese. Kdysi mně zaujal v jednom časopise graf ukazující vývoj spotřeby energie k vytápění domů v Německu. Zahrnoval několik desetiletí, byla to přímka, prudce a neustále klesající. V článku byly také udivující údaje o tom, jak soustavně a vydatně toto jejich vláda podporuje. Graf jsem si vytiskl a nalepil na sklo dveří. S tím, že si do něho vyznačím alespoň aktuální spotřebu u nás. Když jsem adekvátní hodnotu našel, byl z toho puntík ne v grafu, ale na zdi, docela vysoko nade dveřmi. Dlouho předlouho jsem si lámal hlavu s tím, jak je to možné. Používáme stejné materiály, naše předpisy jsou stejně přísné. Pak jsem si to v jednom okamžikuuvědomil. Němci jsou v tomto oboru (jen?) pečliví, důslední, u nás jsme bor..pardon diletanti. Jenom tím to je. A to se nesrovná dřív než za několik generací, pokud vůbec. Zatím jejich náskok jak se zdá ani nesnižujeme.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Dvořák | 14. 5. 2012 22:17

Norsko vs. Řecko....... to není sportovní utkání. To je utkání na nejvyšší ekonomické úrovni, jehož termín je stanoven naúterý 15. května. O co jde? Jde o splatné řecké dluhopisy v držení Norska.
http://proinvestory .cz/norsko-recko
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Eleonora Nová | 14. 5. 2012 23:05
reakce na Jan Dvořák | 14. 5. 2012 22:17

a třetí možností je,že se prodlouží datum splatnosti...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel Antonín | 14. 5. 2012 20:15

Tu poslední větu : Kdo nemá pořádek doma.... jsem nějak nepochopil. Nikdo nemá (absolutní) pořádek doma a nikdy mít nebude. Podívejme se na to opačně, je to všechno tak spatné? Hlady neumíráme, mohlo by být húř, takže tak špatné to není, myslím že euro přežije a dlouhodobě nahradí i naší korunu. Proč ? protože všechny alternativy budou horší.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Krejčí | 14. 5. 2012 18:50

Bohatě by stačilo - podobně jako v Americe - vrátit se ke kořenům. Volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Tečka.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Eleonora Nová | 14. 5. 2012 13:00

Evropská unie teprve hledá dobrý model fungování ? EU jede několik let a stále hledá?? Tady je něco špatně.
Takže EU zkouší různé modely fungování,mezitím se z Bruselu kecá všem státům do všeho.AleČlenské země by si však měly nejprve vyřešit své domácí problémy a pak teprve uvažovat o řešeních na evropské úrovni? To je blázinec...
Kdy už to někdo konečně přizná,že EU nikdy nemůže mít pod kontrolou tolik států a tolik lidí.A tolik bank....
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Zdražil | 15. 5. 2012 04:38
reakce na Eleonora Nová | 14. 5. 2012 13:00

Paní Eliško, nepřizná. Jde o dlouhodobý, nekončící, drahý a finančně atraktivní souboj finančně byrokratické oligarchie s trpělivostí voličů.Tady se porážka nepřiznává, tady půjde o proces donucení.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!