Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Václav Klaus: Eurokrize? Dno teprve přijde

| 18. 7. 2012

Prezident České republiky Václav Klaus říká v exkluzivním rozhovoru: „To je pouze přání či sen všech těch falešných radikálů, když si myslí, že už zítra vypadne Řecko, pozítří Itálie, popozítří Španělsko. Takhle svět neběží.“

Václav Klaus: Eurokrize? Dno teprve přijde

Nečasova vláda říká, že vychází vstříc podnikatelům. Opravdu? Vytváří svými opatřeními lepší podnikatelské prostředí, či nikoli?

To bychom museli říci vůči čemu, v porovnání s čím. Mám pocit, že se jistého bodu přijatelnosti podnikatelského prostředí dosáhlo v 90. letech, ale od té doby pozoruji spíše zhoršování. Nemyslím si však, že je to výlučně vinou české vlády, nýbrž spíše vinou valícího se, nepřetržitého proudu direktiv Evropské unie, které nás posouvají od smysluplného podnikatelského prostředí úplně jinam.

Co máte konkrétně na mysli?

To, že do každé lidské aktivity, do každé ekonomické aktivity, je přidávána kontrola, je přidáváno několik nesmyslných podmínek, je přidáváno několik úředníků, kteří k ní zase musí přidat razítka. Do jisté míry se tak děje na základě zelené ideologie a do jisté míry pořád ještě na základě ideologie socialistické. To jsou dva hlavní proudy myšlenek, které k nám z Evropy jdou. Konkrétně můžeme mluvit o programu REACH na straně jedné, o domech s nulovou spotřebou energie na straně druhé, můžeme mluvit o tisíci dalších věcí... Třeba o nejrůznějších formách kvaziochrany spotřebitelů.

Vláda uvádí, že ke zlepšení podnikatelského prostředí přispěje například nově zřizovaným Státním fondem rizikového kapitálu. Bude mít tento krok kýžený efekt?

Zaprvé musím přiznat, že o vzniku tohoto fondu vůbec nevím. To je pod mojí rozlišovací schopností. Vůbec si nejsem vědom, že by vláda něco takového udělala. To je první půlka odpovědi, která už naznačuje její druhou polovinu. Domnívám se, že stát nemá co pomáhat rizikovému kapitálu. Ten si musí pomoci sám.

Říkáte, že veřejné finance je třeba ozdravit jiným způsobem než zvyšováním daní a že je třeba ozdravovat hned teď. Děje se to?

Vláda daně zvyšuje, což je naprosto evidentní. Netroufá si zastavit nepřetržitý nárůst výdajů státního rozpočtu. To je podle mého názoru velká chyba. Touto cestou se určitě jít nemá.

Míníte též, že vláda by se měla primárně zaměřit na snižování mandatorních výdajů, nikoli na omezování těch takzvaných ostatních výdajů. Je bezkoncepční škrtání pro ekonomiku nakonec spíše škodlivé?

Mandatorní výdaje pochopitelně v našem rozpočtu dominují. Posunují státní rozpočet do dlouhodobě neúnosné situace. Vláda to řeší tím, že si troufá škrtat tam, kde může, kde smí, kde jí to zákony nezakazují. Čili tam, kde se to nedotýká mandatorních výdajů. Těch dalších výdajů je už relativně málo. Tam už každý škrt znamená dost výraznou změnu.

Dejte příklad, prosím.

Když se podíváme na výdaje na armádu. V jistém svém vrcholu, v polovině minulého desetiletí, činily 75 miliard korun. Dnes se dostávají pod čtyřicet miliard. To je tak radikální změna, že nemůže nemít na armádu zásadní dopad. To, že armáda do dnešních dnů přežila, na jedné straně znamená, že tam určitá „vata“ být musela – jinak by se přece armáda už dávno musela dostat do neřešitelné situace –, ovšem takovýto pokles není racionální. Nemůžeme si myslet, že lze paušálně škrtat a armáda bude schopna vykonávat přesně to samé, co jsme po ní doposud chtěli.

Jste tedy primárně pro škrtání mandatorních výdajů. Kde byste s jejich snižováním začal?

Řekl bych to jinak. Ty další, takzvané ostatní výdaje se už dále příliš škrtat nedají, aniž by to nemělo evidentně nesmyslné dopady. Teoreticky pochopitelně můžeme zrušit armádu zcela – získáme tak dodatečných čtyřicet miliard na další výdaje. To bych ovšem jako vrchní velitel ozbrojených sil nedoporučoval.

A kde byste začal se snižováním mandatorních výdajů?

To bychom si museli vzít k ruce tabulky a provést pořádnou analýzu. To však není úkolem prezidenta.

Lze se takzvaně proškrtat k prosperitě? Někteří ekonomové soudí, že ano, jiní, třeba laureát Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman, že jde o čirý nesmysl.

Krugman a lidé kolem něho, ale i další ekonomové typu Josepha Stiglitze, jsou zcela pomýlení. Ti pořád ještě nepřekročili triviální keynesiánství. To je smutné, neboť jinak jsou docela schopnými teoretickými ekonomy.

V praxi se však ztrácejí?

Jakmile vykročí za hranice naprosto čistých teorií a začnou se plést do hospodářské politiky, navrhují nesmysly. Heslo „proškrtat se k prosperitě“ je hloupost. Tím nám jenom podsouvají, že my nějaký takový program máme. Vytvářejí si papírového tygra, s nímž pak bojují. Nikdo neříká, že škrtáním vytvoříme prosperitu. My pouze říkáme, že není možné pokračovat s dalším navyšováním dluhů, a že tedy jsou škrty nezbytnou věcí, kterou nelze nedělat.

Česká republika na tom prý v evropském kontextu, co se zadlužení týče, není vůbec špatně. Jsme na tom lépe než země typu Švédska, Německa či Belgie. Ozývají se tedy hlasy, i ty expertní, říkající, že s redukcí výdajů netřeba překotně spěchat, že je naopak třeba brát sociální ohledy stran dopadů škrtů a tak podobně.

O tom, že se při škrtání musí brát ohledy, nikdo nepochybuje. Úlohou vlády je, aby udržovala elementární sociální kohezi. Nelze tudíž zemi rozbourat nesmyslnými škrty. Každý škrt musí být tisíckrát pozorně zvážen. Ale nevidím sebemenší možnost pro pokračování našeho zadlužování.

Problém není tady ani tak ve výši dluhu, jako spíše v tom trendu, v trendu pokračujícího zadlužování?

Ano. Dnes jsme již překročili hranici čtyřiceti procent státního dluhu vůči HDP. Před pár lety to bylo daleko méně. Uvědomme si, že pokud dnes máme deficity kolem tří čtyř procent, znamená to, že je-li letos dluh 41 procent, napřesrok bude 45 procent, pak 49 a následně 53 procent. To je nikdy nekončící spirála, která může mít jedině zhoubné důsledky. My zadlužení nesnižujeme, my ho nadále zvyšujeme. 

Navzdory tomu, že výdaje na armádu tak spadly...

Když jsme opět u té armády – jestliže rozpočet na ni, a mluvíme v řádových číslech, bude 40 miliard a jestliže deficit bude sto, sto dvacet, sto čtyřicet miliard, znamená to, že rozpočtová položka „výdaje na armádu“ bude třetinou či čtvrtinou našeho deficitu. Navíc: kdybychom sečetli výdaje na armádu s výdaji na policii, pořád to bude dohromady méně, než kolik činí samotný deficit našeho státního rozpočtu.

Zmínil jste zhoubné důsledky, jež spirála zadlužení může mít. Co jimi konkrétně myslíte? Máte v hlavě nějaké možné scénáře?

Formulace scénářů, to je věc, která mě neláká a nezajímá. Ale vrátím se ještě jednou k té armádě. Při vstupu do NATO jsme slíbili, že na obranu budeme dávat 2,1 procenta HDP. Jestli to bylo rozumné či nikoli, to je jedna věc, já jsem však tehdy protestoval ještě proti něčemu jinému. Jako finančník vím, že všechny pokusy předem rozdat státní rozpočet ve stylu jedno procento na kinematografii, dvě procenta na toto, tolik a tolik na vědu jsou nesmyslem. Lobbisté z těchto světů chtějí, aby se ty hodnoty zafixovaly předem, jenže pak se musí provést ono pověstné dopočítávání do jedné – a to často nevychází. Ostatně, ačkoli jsme slíbili dávat na armádu ta 2,1 procenta, vypadá to, že příští rok dáme jen 0,9 procenta.

Dluhy jsou zjevně silnou čárou přes rozpočet...

Uvědomme si, že výdaje na placení dluhů v takových zemích, jako je Německo, dosahují každoročně tři procenta HDP. V horších zemích typu Itálie jsou to čtyři procenta a v zemích typu Řecka sedm procent. Porovnáme-li to s tím, že jsme na armádu slíbili 2,1 procenta, tak si každý musí uvědomit, jak neúnosná jsou čísla týkající se splácení státních dluhů. Kdybychom mohli dát každý rok jedno, dvě, tři procenta HDP na věci, které nezbytně potřebujeme, místo abychom s nimi spláceli dluh, to by přece bylo pro naši zemi bezvadné. Není tedy jiné cesty než dluhy zastavit.  

Enormní zadlužení trápí téměř celou Evropu. Její integrace je navíc nyní podle vás ve slepé uličce. A ze slepé uličky je jediná cesta - cesta zpět. Europolitici se však snaží jít dále. A množí se názory, že jdou hlavou proti zdi...

Opravdu, ti politici zkoušejí jít slepou uličkou stále dál. Nové heslo, které si pro cestu dále zvolili, zní „bankovní unie“. Bankovní unie je nesmyslným pojmem, který kdosi razí, aniž přesně ví, co všechno může znamenat.

Zůstaneme-li u té metafory, jak dlouho se dá slepou uličkou jít?

To nelze říci. Slepou uličkou byl nepochybně komunismus a touto uličkou se také šlo poměrně dlouhou dobu. V tomto se liším od mnoha lidí, kteří si myslí, že mají se mnou identické názory na Evropu, a přitom jsou přesvědčeni, že to už zítra všechno „rupne“. Je to jako za socialismu, v 70. či 80. letech si také spousta lidí myslela, že to rupne „už zítra“. Na to jsem mával rukou, protože jsem věděl, že to pravda není.

Za jakého stavu věcí už prostě bude muset dojít k otočení se v té uličce?

Náklady chybného směřování narůstají každým dnem. Rozhodující tedy bude, kdy nastane takový moment, že tyto náklady již nebudou dále tolerovatelné. Ale já si nemyslím, že je to otázka dnů, týdnů či měsíců – jako za toho komunismu.

Evropa tedy může takto putovat řádově ještě léta?

Určitě. To je pouze přání či sen všech těch falešných radikálů, když si myslí, že už zítra vypadne Řecko, pozítří Itálie, popozítří Španělsko. Takhle svět neběží.

Třeba George Soros před nedávným summitem vyzval, aby Evropa vytvořila fond na nákup španělských a italských dluhopisů. A pokud prý nebudou přijata razantní opatření, hrozí euru kolaps.

Ale pan Soros se mýlí prakticky ve všem, co kdy řekl. 

Říkáte, že je třeba měnit systém, nikoli čekat, že se změní lidé. Neznamená to ovšem, že pokud by se měla zásadně změnit situace v Evropě, bude se tak muset stát prostřednictvím revolucí či krveprolití. Vždyť eurobyrokraté a europolitici jsou v mnoha případech nezvolení, neodvolatelní, a systém, z nějž žijí, sami neodstraní...

Je naprostým omylem kritizovat euroúředníky jako viníky nynější situace v Evropě. Kritika byrokracie není kritikou systému. Ostatně, kritika byrokracie byla povolena i za komunismu. Údajně satirický časopis Dikobraz šil do úředníků od rána do večera. To je totiž v každém režimu povolená – režimem povolená! – kritika. Jestliže tedy sklouznete ke kritice evropských byrokratů, přistupujete na evropskou hru. Protože kritizujete detail či důsledek systému, a nikoli systém jako takový.

Eurobyrokracie je tedy jenom doprovodným jevem europolitiky?

Jistě. Euroúředníci se chovají naprosto racionálně. Maximalizují svůj užitek, kterým je prodlužování jejich kariéry v těchto institucích, platy, které dostávají, všechny možné benefity, jež z toho mají. Chovají se zkrátka naprosto racionálně a nemají sebemenší důvod stávající systém měnit. A dělají dobře! Pohybují se v rámci daného systému.

Systému, jejž mohou změnit jedině europolitici.

Ano, samozřejmě. A k tomu, aby tak učinili, je nemůže donutit nikdo jiný než lidé, voliči, prostě občané jednotlivých členských zemí. Shora žádná změna nastat nemůže.

Tím se opět dostáváme k problému, jejž vyzdvihujete i v rámci kritiky takzvaného globálního vládnutí, tedy že představitelé řady globálních institucí nejsou nikým voleni, a nejsou tedy ani voliči odvolatelní. Lze pak „zdola“, konvenční cestou, vůbec něco změnit?

Viníky tohoto stavu jsou ti politici, intelektuálové či novináři, kteří nechtějí demokratickou kontrolu, kteří nechtějí demokracii. Jsou to elitisté, kteří touží pouze vládnout. A pochopili, že daleko snadněji se vládne v nadnárodních až globálních institucích než v těch národních. Všichni evropští politici čas od času radostně odjíždějí na zasedání Evropské rady, protože když vypadnou ze své Prahy, Varšavy, Říma, Madridu, jsou najednou osvobozeni od tlaku voličů. S méně starostmi pak sedí v uzavřeném kruhu, v němž mezi sebou rozhodují. A poté se jen neradi vracejí do těch svých měst, neboť tam se pod jistou demokratickou kontrolu zase dostávají.

Globální vládnutí ale označujete nejen za styl politiky, nýbrž rovnou za ideologii.

Jde o hlavní nebezpečnou ideologii současnosti. Jejími stoupenci jsou – slovy Johna Fonteho – transnacionální progresivisté. Tato ideologie je dnes opravdovým nebezpečím, nikoli komunismus nebo starý socialismus. A evropské vládnutí je pochopitelně prototypem globálního vládnutí – globálního rušení demokracie.

Jaký důsledek tedy bude mít eurokrize? Zviklá alespoň některé stoupence globálního vládnutí, nebo budou v jeho prosazování ještě zatvrzelejší?

Zatvrzelí budou, to zcela jistě. Myslím však, že ta krize ještě nedosáhla svého dna. A nedosáhla ani takové hloubky, aby donutila spousty lidí změnit své názory. V případě komunismu také trvalo dlouho, než většinově převládl názor, že takhle to prostě dál nejde.

Není ale například vlna protestů proti zákonům ACTA důkazem nefunkčnosti konceptu globálního vládnutí? Globální instituce upekly mezinárodní dohodu, ale jakmile měla být ratifikována národními státy, vzedmul se „zdola“ odpor občanů a zákony ACTA jsou dnes označovány za politicky mrtvé.

Pro mě kauza kolem ACTA nebyla testem globálního vládnutí. Stalo se pouze to, že někteří „facebookisti“ a „twitteři“, začali protestovat, vlády jednotlivých zemí se „pokakaly“ strachy a rychle couvly. To ale není debata o globálním vládnutí.

Ale vede tuto debatu vůbec někdo?

Těch lidí moc není. A uvědomuji se stále silněji, že i ti, co ano, jsou jaksi smířlivější než já.

Jak to?

Četl jsem teď knihu Thila Sarrazina, který má v Německu pověst až radikálního odpůrce politické korektnosti a Evropské unie. Zjistil jsem z ní, že on patřil k těm, kteří Evropu a svět k současnému převládajícímu modelu uvažování postrkovali. Sarrazin byl 35 či 40 let součástí establishmentu, byl špičkovým pracovníkem německého ministerstva financí, který psal stanoviska k návrhům Maastrichtské smlouvy, stanoviska k návrhům eura. Lidé jeho typu neumí své mládí či léta, kdy jim bylo třicet, čtyřicet či padesát a byli pracovníky nebo poradci vlád, jen tak škrtnout a odepsat.

Proto je z vašeho hlediska smířlivý?

Smířlivý není, je smířlivější. Já se totiž necítím ani v nejmenším být tím, kdo Evropu a svět k nynějšímu modelu uvažování postrkoval. Naše země byly kvůli komunismu mimo. Ostatně, potvrdil mi to sám Sarrazin. Když jsem dokončil svůj nedávný berlínský projev, přišel ke mně a vyřkl větu, kterou jsem plně pochopil až po přečtení té jeho knihy: „Sie sind aber wirklich ein Radikale.“

Rozhovor vyšel v týdeníku Profit a na blogu autora


Václav Klaus (71)

Ekonom, politik a současný český prezident, jehož druhé funkční období skončí počátkem příštího roku. Dlouhodobě kritizuje euro a Evropskou unii, nověji pak takzvané globální vládnutí, jehož prototypem má Unie být. Po vypršení prezidentského mandátu bude s největší pravděpodobností působit ve vznikajícím Vzdělávacím institutu Václava Klause, pro nějž sídlo, pražský Hanspaulský zámeček, nedávno pronajal nejbohatší Čech Petr Kellner, největší akcionář PPF Group.   

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (16 komentářů)

Kanioková J. | 1. 9. 2012 21:14

Pozitivní řešení je jediné - vrátit se k principům EHS. Ostatně to tu napsal p. Petr Hampl.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Koss | 28. 7. 2012 18:19

Tak se pán President na stará kolena narozprávěl o starých dobrých časech devadesátych let kdy zlaté české mozečky pod taktovkou velkého vůdce našli správnou formu podnikání.Určitě je velká škoda pro nejenom českou kotlinu ale i světovou ekonomiku když VK dočasně opustil scénu aby znovu nabral potřebných sil pro další budovatelské úsilí podle svého přání. V zanícenosti řešit přijatelné formy podnikání mu jen tak mimochodem uniklo že v roce 1997 česká ekonomika kolabovala.
Žádný problem.Zde přichází plan B – boj proti globalizaci.Zase se našlo skvělé a světoborné řešení, jednoduše prodat, nebo rozdat velké části hospodářstvi nadnárodním firmám.
Jako zasloužilí bojovník za svobodu a proti komunismu mu nějak uniklo že naposledy byl komunismus v Bohemii za doby husitské u Táboritů.
Jako ekonom a zarputilý odpůrce socialistické ideologie ještě nepřišel na to že v zemích severní Evropy (jako Německo nebo Švédsko) tržní ekonomika se sociální zodpovědností pracuje a pracuje dost dobře.
Aby stát investoval v ekonomice je naprosto mimo kompas intelektualních schopností VK, ikdyžUS vláda nepřimo investuje v high-tech průmyslu a dokonce i v Čechách.
A tak dále, a tak dále . . .
Il Presidente blábolí páté přes deváté a je dlouho na čase aby přestal dělat vylomeniny a uchýlil se do pensionu Hanspaul.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jiří Čížek | 27. 7. 2012 22:52

Vrtat díru do lodi a říkat, že se určitě potopí, dokáže každý moula. Kdyby bylo v EU deset hlav států typu Klause, tak už se rozpadla dávno. Naopak, když budou lidé věřit IDEJI EU tak, jako věří prostý Američan svým USA, tak prostě EU fungovat bude. Tak jednoduché to je.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Bořivoj Pauk | 24. 7. 2012 16:43

Klaus je licoměrný pokrytec. Všechny špatnosti sám provádí a úlisně využívá, ale u silnějších a významnějších je kritizuje. Jako když se šnek posmívá želvě, že je pomalá.

„Nepartajnická politika“ (podobná advokacii) má reálnou a logicky zdůvodněnou šanci, a to celosvětově.

Všechno už tady jednou bylo – jenom zodpovědný občanskoprávní, adresný a průběžný volební systém na bankovně účetním principu dosud nikoli.
Nepomůže nic jiného, než úplná, obousměrná personální ručitelská adresnost a zpětnovazebnost volebního systému na voliče, včetně možnosti levného a voličsky osobně zodpovědného referenda i přímé volby kohokoli :
„Státy se prostě udržují těmi principy, na kterých vznikly“ (TGM).
Existuje stručný a logický, na partajích nezávislý projekt adresné demokracie (nikoli však falešné, diletantské a klamavé tzv. „přímé demokracie“): v článku „Právní stát" na google:
http://www.inuru.com/index .php/spolecnost/organizace-spo lenosti/324-pravni-stat-volby{ br}nebo:http://www.knihy-a.cz/16196/pravni-stat-je-spoluvlastnictvi-obcanu-nikoliv-korist-politiku
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Hampl | 21. 7. 2012 19:44

Řešení, které Václav Klaus opakovaně navrhl, je toto: Rozebrat společnou měnu, zrušit všechna opatření počínaje Maastrichtskou smlouou, postupně snižovat všechny překážky v obchodu mezi státy, neuvalovat na žádný stát pravidla a směrnice proti jeho vůli a nechat evropské národy, ať se postupně sbližují. Nespěchat. Nedělat žádné významné integrační kroky, které nemají lidovou podporu. Umožnit obyvatelům evropských zemí, aby si sami určili, kolik toho chtějí sdílet. Takhle probíhalo prvních cca 40 let evropského sjednocování a bylo to velmi úspěšné. O plné členství v takové unii Václav Klaus hrozně stál.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

alena charvatova | 7. 8. 2012 17:03
reakce na Petr Hampl | 21. 7. 2012 19:44

Díky, že jste shrnul názory V.K. k řešení dnešních bohužel zbytečně navrstvených problémů EU. Asi jsem je měla uvést, abych zabránila diskusní roztržce.
Upřímně řečeno, myslela jsem si, že k roztržce povede spíše moje upozornění na to,že V.K. v rozhovoru zmiňuje (podle mě) nezbytný faktor (nezbytnou podmínku) řešení dnes nastavehého systému EU, kterým jev o l i č. A to právě znamená (jak argumetnuje V.K.), že smysluplné řešení stagnace v EU bude bohužel "během na dlouhou vzálenost".
Vypadá to možná jako banální náhled na řešení problémů EU, ale v kontextu s Klausovou obavou z nástupu globálního vládnutí úloha voliče určitě banální není. Jinými slovy řečeno, pro V.K. (i pro mne) je prvořadým zdrojem problémů EU řada globálních institucí, jejichž představitelé (P.Kohout je nazývá "vysocí evropští činitelé) nejsou nikým voleni, a nejsou tedy ani voliči odvolatelní. Jejich zájem na takto pohodlném vládnutí je tudíž logický. Proto (jak V.K.uvedl) shora žádná změna nastat nemůže. Ani "presidenští euroskeptici" nic nezmůžou, pokud stávající systém nebude vadit voličům-občanům členských zemí. Obava z globálních institucí a globálního vládnutí, kterou sdílím s V.K. je rozhodně na místě. Dnes jsem si například přečetla článek o pro mne šokujícím doporučení, které učinil premiér italské úřednické vlády M. Monti. CITUJI:"Pokud se vlády nechají zcela spoutat rozhodnutími svých parlamentů, aniž by si chránily vlastní jednací prostor, byl by rozpad Evropy pravděpodobnější než užší integrace," uvedl Monti v jasné narážce na Německo, kde kvůli nařízení ústavního soudu nemůže vláda na evropské scéně učinit žádné zásadní rozhodnutí bez souhlasu poslanců. Jinými slovy CITUJI: Doporučil proto vládám ostatních evropských zemí, aby si udržovaly svobodu rozhodování více nezávislou na vůli národních parlamentů. Potěšilo mne, že Němci si naštěstí tuto "drzost" nenechali líbit a patřičně reagovali. CITUJI:"Musíme panu Montimu jasně říci, že my Němci si nezlikvidujeme vlastní demokracii proto, abychom zaplatili italské dluhy," cituje britský deník Daily Telegraph Alexandra Dobrindta, generálního tajemníka vládních křesťanských demokratů (CSU). A DÁLE CITUJI:"Lačnost po penězích německých daňových poplatníků vyhání u pana Montiho nedemokratické květy,“ komentoval Montiho slova Dobrindt."Chápání parlamentu v Itálii po letech nestydaté Berlusconiho vlády evidentně utrpělo," přidal se opoziční hlas místopředsedy frakce sociálních demokratů (SPD) Joachima Posse. Roztržka mezi Německem a Itálií ochladila vztahy obou zemí na nejnižší úroveň od 2. světové války.

Shrnuto-podtržen o:vysocí evropští činitilé prostřednictvím globálních institucí budou rozšiřovat a upevňovat svoji moc(vládnutí) s pomocí dalších a dalších nesmyslných hospodářských nástrojů a opatření (už jich známe celou řadu) dokud jim tonárodní parlametny resp. v o l i č ido národních parlamentů dovolí. O možnosti podobných pohnutek vysokých evropských činitelů konkrétně v souvislosti se zavedením společné měny s vědomím jejích nedokonalostí píše také P.Kohout v článku"Profesionální Evropané se přepočítali. A to třikrát." (Finmag 25.7.2012).
Takže bez ohledu na sympatie k V.Klausovi myslím, že dost jasně v rozhovoru s L.Kovandou argumetuje, co je nástrojem (faktorem) řešení a proč tudíž nelzežádné rychlé řešení současné recese resp. stagnace očekávat, a o tom konec konců titulek tohoto rozhovoru je. Proto jsem komentovala p.Kratochvíla.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

alena charvatova | 18. 7. 2012 12:27

KE KOMENTÁŘI "kratochvil&quo t;

Promiňte,ale nemáte pravdu. V.K. sice v tomto článku e x p l i c i t n ěo systémovém řešení EUnemluví , protože se ho redaktor (L.Kovanda) na řešení neptá. Přesto se i v tomto rozhovoru o jednom z nezbytnýchfaktorů systémového řešení zmiňuje, a siceo v o l i č í c h.
A pokud sekontinuálně zajímáte o publikace, stanoviska, rozhovory...V.Klause, tak tam určitě jeho názory ks y s t é m o v é m u řešení EU určitě najdete.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Koss | 21. 7. 2012 09:09
reakce na alena charvatova | 18. 7. 2012 12:27

V rámci zvýšení kvality názorů mohla by snad Alena Charvatová specificky uvést publikace a citace kde V Klaus nastínil positivní řešení systemu EU?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 21. 7. 2012 17:58
reakce na Jan Koss | 21. 7. 2012 09:09

Přiznám se, že názory VK moc neznám, ale co se týče "pozitivnách řešení systému EU", tak mezi tzv. euroskeptiky zaznívají minimálně tyto dva názory či jejich variace:

1) EU by se měla omezit na původní cíl volného obchodu a pohybu kapitálu. U volného pohybu osob to už je otázka. U společné měny jakbysmet (její nefunkčnost se zdá býti poměrně zjevnou a náklady na její udržení neúnosně vysoké). A cokoli dalšího, tzn. centrální regulace či dokonce centralizace a federalizace (vznik superstátu), už je za hranicí "dobrého vkusu" a smysluplnosti.

2) Návrh na pozitivní reformu EU nemám, stejně jako jsem ji neměl v případě SSSR či RVHP. Ke všem těmto celkům mám zhruba stejný vztah a přeji jim zhruba stejný osud.

Zejména druhý názor může budit jisté kontroverze, ale podle mne je zcela legitimní, nikdo není EU ničím povinován, a dvojnásob ne láskou.

No a u libertariánů je to ještě jednodušší: pokud trpí neláskou ke státu, jistě ještě větší neláskou trpí k superstátu.

http://www.mises.cz/cl anky/nas-nepritel-stat-46.aspx

http://www.mises.cz/da tabase/literatura/14a_anatomie statu.pdf
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

kratochvíl | 18. 7. 2012 15:37
reakce na alena charvatova | 18. 7. 2012 12:27

No já ti nevím, charvatova, aspoň teda já jsem na Václavových stánkách(http://www.klaus.cz/ - a to jsem jejich dlouholetý a pečlivý čtenář) žádnou pozitivní koncepci vývoje nebo ideologický nástin příštího směřování nenašel.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Přemysl Marek | 19. 7. 2012 19:38
reakce na kratochvíl | 18. 7. 2012 15:37

Pan Vlnas to shrnul velmi diplomaticky.
Já tak obezřetný nebudu. Tento blogový web považuju za velmi kvalitní, co se názorů týče. Proto mě hodně rozčílila omezenost a tupost Vašeho příspěvku.
Jestli se Vám nelíbí diskutovat s lidmi, kteří mají smysluplný názor, který nutně nemusí korespondovat s tím Vaším, tak se seberte a běžte na ihnedy, idnesy, novinky a podobné diskuzní fóra, kde se to Vámi podobnými jen hemží. Nikdo není zvědavý na Váš omezený intelekt a způsoby chování.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 20. 7. 2012 12:57
reakce na Přemysl Marek | 19. 7. 2012 19:38

Já osobně jsem zvědavý i na omezený intelekt a způsoby chování... Kratochvílův projev není sice kultivovaný, ale i z takového projevu lze vytáhnout nějaké vyjádření. A co více... můžeme pomoci projev zkulturnit. Je docela možné, že v komunitě na statku nebo komunitě řemeslníků si každý tyká a oslovuje familiérními přezdívkami, a proto pisatel neporušil "základní pravidla slušnosti" a nedopustil se invektiv.

Já mám obavu, že kvůli nekvalitnímu vzdělávacímu systému, společně s neochotou se navzájem poslouchat, bude narůstat počet lidí, kteří se neumějí vyjadřovat slovně. Osobně považuju za dobré umožnit jednotlivě komunikaci s takovými lidmi, kteří o ni stojí. Zatím jsem tu neviděl příspěvek, který by vysloveně neumožnil další argumenty v diskuzi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Přemysl Marek | 20. 7. 2012 16:26
reakce na Ferdinand Mácha | 20. 7. 2012 12:57

Ferdinande, chápu ten úhel pohledu a zvědavost.
Je to zhruba stejné jako, když někde náhodou najdete na lavičce v metru Blesk nebo podobný bulvár a začtete se. Člověk se pak docela pobaví. Ale na denní bázi si jej stejně nebudete kupovat. Ani se nebudete pokoušet
Nicméně nesouhlasím s tím, že bychom byli schopni v těchto případech něco napravit. A ani bych se o to nepokoušel. Ten adept by totiž nejdříve musel chtít. Takhle komunikující lidé mají většinou nějaký blok, frustraci, kterou si kompenzují na anonymních webech.
Pro mě je projev Kratochvíla velmi omezený a patří na fóra, kde si to může vyříkat s jemu podobnými. Ale je to samozřejmě pouze můj názor.
Škoda, že tady řešíme kratochvíla a obsah článku je ten tam. To je efekt podobných názorů. Takže se zároveň omlouvám, že jsem to tady takto rozmáznul. Nějak jsem musel reagovat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 20. 7. 2012 19:09
reakce na Přemysl Marek | 20. 7. 2012 16:26

Napravit asi není to správné slovo... Spíše bych měl zájem o to, najít v projevu sdělení. A samozřejmě, schválně jsem použil slovo "jednotlivě&quo t;.Určitě taky nemám zájem věnovat se spoustě takových projevů, navíc i dlouhodobě...
Ale takoví lidé existují a nejspíše je jich ve společnosti většina. A mnoho z těch "nekultivovanýchquot;lidí jsou užiteční více než kultivovaní manipulátoři a paraziti.

K článku bych měl pouze jedno: V.K. střílí ohromnou spoustou munice. Proto se občas i trefí... Za vedlejší škody se ovšem neomlouvá, takže jeho vyjádření mají stejnou váhu, jako výroky běžných Špidlů a investičních makléřů.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vlnas | 18. 7. 2012 16:01
reakce na kratochvíl | 18. 7. 2012 15:37

Dobrý den,

diskuse na Finmagu se vyznačují kvalitou názorů a vzájemným respektem diskutujících, kteří spolu rozhodně nemusejí souhlasit, ale vždy dbají, aby se vyhnuli osobním invektivám a porušování základních pravidel slušnosti. Pokud je nebudete v dalších komentářích respektovat, přestaneme vaše komentáře publikovat.

S díky

Martin Vlnas
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

kratochvíl | 18. 7. 2012 08:42

Václave, ty seš ale ješita. Máš být na co hrdý, maj tě za radikála. No jo. Ale je smutné, že řešení nenabízíš žádné, ukazovat na chyby umí každý. A já myslím, že Evropská unie za trochu snahy ji zachránit stojí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Lukáš KovandaLukáš Kovanda
Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!