Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Na odsun a vyhnání tří milionů sudetských Němců doplácí česká ekonomika ještě dnes

| 4. 2. 2011 | Vstoupit do diskuze

Před pětašedesáti lety začala prvním oficiálním transportem sudetských Němců do americké okupační zóny jedna z nejzásadnějších kapitol českých dějin, a to i těch hospodářských.

Na odsun a vyhnání tří milionů sudetských Němců doplácí česká ekonomika ještě dnes

Majetkové posuny, k nimž v té době došlo, se dají srovnat snad jen se situací po Bílé hoře a v některých ohledech předčí i nacistickou okupaci Česka a válečné panování třetí říše v protektorátu Čechy a Morava.

V té době probíhal na základě Benešových dekretů i jiný transfer majetků: první vlna znárodňování soukromých československých podniků. Klíčová část ekonomiky při něm přešla do rukou státu. Ve srovnání s tím však byly majetkové přesuny v rámci vyvlastňování Němců a kolaborantů komplikovanější, složitější. Navíc byly spojeny i s odsunem tří milionu lidí, téměř jedné třetiny tehdejšího obyvatelstva Česka.

Poválečná šance

Oba tyto kroky do značné míry zlikvidovaly už v prvních dvou poválečných letech asi největší ekonomickou šanci, kterou Česko za mnoho posledních staletí dostalo. Území protektorátu Čechy a Morava bylo jednou z nejméně válkou zasažených oblastí. Navíc nacisté, vedle obrovských ztrát, přinesli do země v rámci mašinerie vojenského průmyslu, jehož byl protektorát velice významnou součástí, ty absolutně nejvyspělejší technologie. Jen na okraj, právě v Česku se vyráběly už před koncem války první tryskové stíhačky světa, v té době tak zásadní výkřik technologie, jako jsou dnes například magnetické vlaky či před dvaceti lety raketoplány.

Česká ekonomika se odsunem připravila o tři miliony většinou kvalifikovaných lidí, kteří navíc tvořili přirozený most k německé ekonomice, jež už mezi válkami byla pro Československo nejzásadnějším trhem. Tyto tři miliony vyhnaných a odsunutých „českých“ Němců se pak s dalšími miliony vyhnanců staly základem západoněmeckého hospodářského zázraku, protože ve zmenšeném Německu zcela pokryly ztráty pracovní síly, jež způsobila válka. Bavorsko dodnes oslavuje sudetské Němce jako hlavní tvůrce změny této ještě před válkou převážně zemědělské oblasti v jednu z nejbohatších a průmyslově nejvyspělejších částí nejen Německa, ale celé Evropy.

Poláci něco získali, my jen ztratili

Polsko vyhnáním deseti milionů Němců získalo „výměnou“ za zaostalý východ sice menší, ale infrastrukturně i přes válečné škody nesrovnatelně vyspělejší část země, na jejíž znovuosídlení mělo navíc miliony repatriantů ze Sověty okupovaných území předválečného státu. Díky tomuto kroku, nechtěnému a pro mnohé Poláky dodnes obtížně přijatelnému, se Polsko stalo z východoevropského státu středoevropskou zemí, se všemi pozitivy, která to přinášelo a i dnes přináší.

Území, jež Poláci získali, do značné míry opravdu potřebovali a odsun Němců byl mnohem logičtější než v případě Česka. I když kdyby dnes v Polsku žilo čtyřicet milionů Poláků a přibližně dalších patnáct milionů Němců, byla by to evropská mocnost prvního, a nikoli druhého řádu. A polská ekonomika by byla možná v první evropské desítce.

Pusté pohraničí

Slova o Polsku platí pro Česko ještě daleko výrazněji. Češi Němce vyhnali, jejich majetek si rozdělili, ale Sudety jako takové k ničemu nepotřebovali. V Česku prostě po válce nebyly tři miliony lidí, kteří by dokázali pohraničí smysluplně osídlit, udržet v chodu tamní ekonomiku, dokázat provozovat na tak obrovském, ze dne na den získaném území prosperující zemědělství. Kromě desítek tisíc násilně přesunutých Maďarů z jihu Slovenska, Romů z východoslovenských osad a pár tisíc repatriovaných Čechů z Ukrajiny, Polska nebo Balkánu, nebyly žádné přirozené rezervy, které by se tak rozsáhlé oblasti ujaly.

S tímto stavem se potýkáme dosud. V pohraničí zmizelo na tři tisíce vesnic, mnoho měst je dnes jen torzem stavu v roce 1945, české pohraničí, chcete-li Sudety, jsou dodnes ekonomicky i sociálně Achillovou patou Česka.

Z dnešního pohledu se tak celý odsun i konfiskace majetku sudetských Němců jeví jako jeden velký lidský i ekonomický omyl, jako jedna z největších překážek, jež jsme my, Češi, sami sobě vytvořili. Překážek, jež nám dodnes brání navázat na tradici meziválečného Československa jako jedné z deseti nejvyspělejších ekonomik světa.

Autor je redaktorem Lidových novin

Foto: profimedia.cz

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu....

Komentáře

Celkem 12 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Pavel Pršala | 21. 2. 2011 15:38

Výborně, pane Palato! Přesně tohle jsem si uvědomil po nástupu na Český statistický úřad před cca 30 lety - a nejen uvědomil, v rámci výuky ekonomické statistiky na VŠE (dnes převážně již zrušené) jsem na to upozorňoval při výuce i studenty, a to prosím minimálně 5 let před listopadem 1989. Přesto však považuji za potřebné připojit k Vašim údajům několik zpřesňujících faktů:

1. pokles počtu obyvatel v důsledku odsunu nebyl 3 miliony, nýbrž "jen" 2,5 milionu. O dalších zhruba 500 tisíc vysoce kvalifikovaných domácích pracovníků jsme přišli ve dvou emigračních vlnách, a to v roce 1948-49 a pak v letech 1968-69 (poté průměrný počet emigrantů činil cca 5 - 6 tisíc osob ročně za ČR, což se projevilo vždy jednou za 10 let v "nesrovnaných saldech" oficiálních demografických přírůstků a výsledků sčítání lidu - od roku 1970 do roku 1990 tedy cca 100 tisíc lidí, z nichž mnozí se v posledních 20 letech navrátili, ale většinu své ekonomické aktivity strávili v zahraničí.
2. z hlediska věkové struktury byl podíl ekonomicky aktivních mezi odsunutými "Skopčáky" (pocházeli z pohraničních kopců) méně než poloviční - bezprostřední ztráta efektivní pracovní síly činila tedy cca 1 milion pracovníků (spousta sudetských Němců padla na frontě).
3. zhoršení vzdělanostní a pracovní kvality populace bylo vedle jejího početního úbytku nepopiratelné, stejně jako byly obrovské i návazné hospodářské ztráty. Přitom je ovšem třeba vzít v úvahu, že významnou část těchto kvalitativních ztrát způsobilo i doslova vybití té nejvzdělanější části obyvatel dnešní ČR - židovské populace (cca 80 - 90 tisíc, většina z přeživšího zbytku pak po únoru 1948 emigrovala do Izraele, mimo jiné i pod vlivem znechucení ze zbabělého chování české populace za okupace i po ní). Shodou okolností se tento počet vysoce vzdělaného etnika prakticky kryje s počtem pologramotných či negramotných Romů, kteří byli přisunuti ze Slovenska.
4. byla i některá pozitiva - například se v následujících desetiletích prudce zvýšil objem dřevní hmoty v pohraničí, v porovnání let 1990/1930 na více než dvojnásobek (a přitom režim už od 70. let prodával "lesy na stojato" - káceli je mnohdy turečtí gastarbeiteři z Německa).
5. Národohospodářské ztráty z odsunu samozřejmě jednoznačně převažovaly. Ale i na počátku 20. století, 10 let před 1.světovou válkou, byl problém se stimulací české podnikavosti. Doporučuji Vám k přečtení předmluvu k dobové encyklopedické publikaci "Zdroje hospodářského blahobytu - nezbytná kniha pro každého, kdo chce brzo a poctivě zbohatnouti. Bezpečné cesty k hospodářské neodvislosti a zámožnosti". Nakladatel B. Kočí. Praha 1906.

+3
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Zdeněk Pikhart | 4. 2. 2011 08:33

Výborný článek, děkuji.

-2
+
-

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK