Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Proč neexistuje správný model financování zdravotnictví?

Zdravotnictví má v zásadě dva možné modely financování: socialistický a kapitalistický. Pak je tu ale ještě model český. Zdaleka nejhorší...

Zdravotnictví má v zásadě dva možné modely financování: socialistický a kapitalistický. Druhý z obou modelů je jasný: kdo platí, je léčen. Platit lze buď na dřevo anebo přes pojišťovnu. Pojištění může být dobrovolné nebo povinné.

Bez peněz k doktorovi nelez

Kapitalistická konkurence vede k lepší péči a k inovacím v oblasti diagnostiky i léčby. Nevýhody jsou dvě, z nichž první je naprosto zásadní. Ne každý má na to, aby mohl být léčen lege artis. A zatímco zákazník bez peněz prostě nebude mít v samoobsluze na uherák a kaviár, pacientovi bez peněz je obtížné vysvětlit, že rakovina v tomto stádiu by sice byla léčitelná, ale stálo by to dost.

Druhou nevýhodou je fakt, že zdravotnictví je trhem s asymetrickými informacemi. Pacient obvykle nepozná, jaká vyšetření a léčiva jsou nutná – a kdy z něho lékař jen tahá peníze. Dokonalý lékař by zajisté měl mít nějaké etické standardy, ale vraťme na zem, kde ne každý lékař je dokonalý.

Kapitalistické zdravotnictví je z těchto dvou důvodů drahé, byť kvalitní. (Alespoň jeho špičková část.)

Neplatím nic, mám nárok na vše? Teorie!

V socialistickém zdravotnictví pacient neplatí nic a teoreticky má nárok na vše. Ve skutečnosti ale obsahuje prvek přídělového systému. Bohové v bílých pláštích rozhodují o životě a smrti. Před padesátiletým dáme přednost třicetiletému. Před svobodným bezdětným zachráníme život matce tří malých dětí. Anebo (v horším případě) před řadovým občanem má v pořadníku na dialýzu přednost člen strany. Tento přídělový systém je před očima pacientů skrytý: těm méně šťastným se zkrátka řekne „je nám líto, ale v tomto případě je lékařská věda krátká“. I když je krátký jen rozpočet. V rámci „spravedlnosti“ není možné připlatit si za lepší péči.

Socialistické zdravotnictví proto směřuje k průměrné kvalitě a navíc generuje úplatky a protekci. Lepší péči si nelze oficiálně koupit za peníze, ale za obálky to jde. V nejednom českém městě patří primářské vily mezi nejvýstavnější budovy éry socialismu. Pak je tu „sociální kapitál“. Tedy známosti. To je snad bez komentáře.

Český hybrid

A jaké zdravotnictví máme dnes u nás? Kombinované. Spojuje nevýhody obou systémů. Asymetrické informace společně se systémem zdravotního pojištění vedou k plýtvání a neefektivitě. Socialistické (státní) vlastnictví většiny nemocnic vede k tomu, že tu není žádný majitel, který by se zajímal o dobré hospodaření. Vedení nemocnic nesleduje hospodářský výsledek, ale maximalizuje svoji moc v byrokratickém stylu „čím více lůžek, přístrojů a personálu, tím větší jsem pán.“

Zdravotních pojišťoven je vícero, ale nastavené podmínky vylučují konkurenci mezi nimi. Vylučují dokonce i kontrolní funkci pojišťoven nad nemocnicemi. Možnost svobodného výběru lékaře je mnohdy pouze teoretická, trh nefunguje. V celém systému panuje nepořádek srovnatelný možná s úvěrovými portfolii amerických bank před začátkem finanční krize. Jenže krize v bankovnictví si vyžádala jen jednu velkou intervenci, zatímco zdravotnictví je třeba sanovat nepřetržitě. (To platí všude na světě, abychom byli spravedliví.)

Přesto existuje možnost, jak alespoň částečně tyto neduhy vyléčit. Ne úplně, ne dokonale, ale přece jen. Ale o tom jindy.

Mimochodem, lékaři si zaslouží více peněz. Ti kvalitní. Stejně jako obětavé sestřičky, chápavé učitelky, vstřícní a neúplatní úředníci, stateční policisté, neohrožení hasiči, zkrátka všichni, kdo dělají svoji práci dobře, ať už ve státním nebo soukromém sektoru.

Uvedl bych i rozvážné bankéře, schopné manažery a poctivé podnikatele, ale o ně snad takovou starost mít nemusím. Ti spíše potřebují, aby jim stát neházel klacky pod nohy, ale to je už také jiný příběh.

Článek vyšel na blogu Pavla Kohouta

Foto: profimedia.cz

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK