V zásadě souhlasím, navíc přidám jeden postřeh kamaráda, který už několik let působí jako lékař v zahraničí: pokud musí sám lékař/zdravotnické zařízenírozhodovat o tom, kdo má na kvalitní léčbu nárok a kdo ne, pak jde o postup non lege artis a vystavuje se obrovskému riziku žalob ze strany pacientů, respektive pozůstalých (byl to jeden z důvodů, proč odcházel).
Přitom je to zcela běžné: pojišťovny administrativně omezí počet drahých výkonů, případně objem předepisovaných drahých léků a doktor musí řešit Sophiinu vobu.
Teoreticky by pomohla i parametrická změna vztahu mezi pojištěncem a pojišťovnou, ale těžko říct, zda by zpravidla poněkud stádní Češi (doporučuji podívat se na interkulturní rozdíly dle Hofstedeho), na něco podobného přistoupili. Ale třeba zaberou připravované standardy.
Na druhou stranu to ale vypadá, že české zdravotnicvípřekvapivěaž takový průšvih asi není. Dle soudu přátel je rozdíl hlavně v sekundárních službách (ubytování, chování personálu apod.), ale výkony jsou podle nich srovnatelné se skutečně bohatými státy.
Nahlásit
-
0
+
František Marčík|16. 2. 2011 13:52
Problematice nerozumím, ale už jenom případ indického státu Kerala mi říká, že na výše vymezeném schémátku cosi nehraje. http://en.wikipedia.org/wiki/Kerala Na blogu PK doporučuji zejména komentář publikovaný pod přezdívkou "vlk". To aby řeč nestála... Vůbec nepochybuji, že si tento komentář někdo vyloží tak, že jsem socialista, leč takové zklamu, není tak vůbec míněn.
Diskuze: Proč neexistuje správný model financování zdravotnictví?
Přihlášení do diskuze
Diskuze
Petr Šuleř|17. 2. 2011 11:52
Nahlásit
František Marčík|16. 2. 2011 13:52
Nahlásit