Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Česko v evropské oslovské lavici

| 29. 3. 2011

Nečasova vláda vytlačuje Česko na okraj Evropské unie. Bez zřetelného důvodu se tak zbavuje vlivu na další dění v ní, což může mít pro Prahu fatální důsledky.

Česko v evropské oslovské lavici

Rozumět české vládě, zvláště pokud jde o Evropskou unii, je stále těžší. Česko, které Unii tak moc a tak zbytečně zkomplikovalo přijímání Lisabonské smlouvy, je dnes na samém jejím okraji. Bez přátel, bez vlivu, jen s občasnými pokusy něco prosadit přes Polsko, případně Visegrádskou čtyřku. Podíl na tom má samozřejmě i to, že hlavní vládní strana ODS je v okrajové „euroskeptické“ frakci Evropského parlamentu s britskými konzervativci a polskou katolicko-nacionální stranou Právo a spravedlnost. Cena za to, že český europoslanec Jan Zahradil této frakci předsedá, je v tomto případě hodně vysoká…

Euro nemáme a ani mít nemůžeme

Česko navíc nemá euro. I to nás odsouvá na druhou eurokolej. Samozřejmě, lze namítnout, že ve „druhé lize“ jsou kromě nás tak důstojné evropské země jako Švédsko nebo Dánsko. Faktem ale je, že v naší „nové části“ Evropské unie se vstup do eurozóny stále ještě bere jako potvrzení kvality výkonu státu – přinejmenším tomu tak bylo u všech tří východních nováčků, Slovinska, Slovenska a Estonska…

V době, kdy v eurozóně vypukla dluhová krize, však dalo Česko najevo, jak „prozřetelné odmítnutí eura bylo“, což je od země, která se v posledních letech začala sama propadat do hlubokých deficitů a na splnění kritérií pro vstup do eurozóny může na léta zapomenout, více než pokrytecké. A to i kdyby koruna opravdu byla pro Čechy jednoznačná výhra, což podle mnoha názorů českých exportérů a velkých firem, vůbec není.

Ještě nebezpečnější je však naše absence u většiny klíčových jednání eurozóny. Krize eura totiž způsobila mnoho zlého, přinesla ale také jednu zásadní změnu: Země eurozóny byly donuceny ke společné a velice intenzivní komunikaci. A znáte to: Když už řešíme tohle, proč nevyřešit i toto... Navíc se začala na části „pro všechny“ a na ty „euro only“ dělit i vrcholná setkání.

Za to, že jsme neskončili úplně mimo hru, musíme poděkovat Německu, které hledá v „nové Evropě“ spojence pro prosazení odpovědné rozpočtové a hospodářské politiky. Kancléřka Merkelová totiž našla způsob, jak otevřít i tento exkluzivní klub státům Unie, které z nějakého důvodu euro ještě nemají. Zřejmě s pocitem, že se tak lépe prosadí „odpovědný Sever“ proti „nezodpovědnému Jihu“.

Německá šance

Plán nazvaný Pakt pro euro plus není ničím jiným než souhrnem pravidel odpovědného rozpočtového a hospodářského chování unijních států, obsahujícím takové základy jako „zvyšování platů podle produktivity“, „nezadlužování státu“, „udržitelnost penzijních systémů“ a podobně. Není v něm nic o sjednocování daní, nevyplývají z něj žádné finanční závazky na sanování zadlužených zemí EU.

Většina „neeurových“ zemí tuto německou nabídku pochopila a k Paktu pro euro plus se přidala. Nejde jen o našeho dnes nejbližšího spojence Polsko, cílevědomě si budujícího pozici členské země, jež se chce podílet na klíčových rozhodnutích Unie. Darované šance využilo i takové Dánsko, samozřejmě Litva a Lotyšsko, neváhali ani Bulhaři a Rumuni.

Mimo zůstala jen podivná čtveřice Velké Británie, Maďarska, Švédska a Česka. Vysvětlování premiéra Nečase bylo zmatené a nedůvěryhodné. V zásadě mu na Paktu nic nevadí, ale prý se jednalo „o nás bez nás“. Připustil také, že se Česko může k Paktu připojit, když zjistí, že zisky převyšují náklady (jaké?). „Nepropadám panice, že tu budou dvě skupiny států a budou mít rozdílnou míru připojení k Evropě,“ tvrdí Nečas. „Evropa už stejně dvourychlostní je.“

Bez vlivu na vlastní životy

Na otázku, proč to Česko dělá, proč se soustavně odsouvá více a více na okraj Unie, však Nečas nedal žádnou odpověď. „Co nám hrozí kromě toho, že česká delegace při summitech nebude moci plynule přejít na odpolední jednání?“ ptá se v článku obhajujícím Nečasovu pozici komentátor Lidových novin Daniel Kaiser.

Hrozí nám mnohem víc: obrovská, zásadní ztráta vlivu na dění v Evropské unii, která už teď ovlivňuje ze 70 % naše životy, oproti 30 %, která zůstávají v rukou českých úřadů a státu. Důsledky naší přítomnosti v druhé lize brzy pocítíme všichni, a to mnohem více než Švédové nebo Britové. Česko bude sedět v oslovské lavici s průšvihovými Maďary. Ti mají Viktora Orbána. My ke své smůle nejen Petra Nečase, ale především Václava Klause, který jako by český ústup na okraj Unie neviditelně, ale cílevědomě řídil.

Autor je redaktorem Lidových novin

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (10 komentářů)

Vanes Sirac | 2. 4. 2011 15:03

Popravdě 3.5% vliv v Unii kde tvoříme 2% populace je obrovská věc. A budeme ten vliv potřebovat, protože v různých otázkách budeme chtít podpořit různé země, bloky a koalice. Francii a Anglii ohledně jádra, Německo Švédsko a Holandsko ohledně severkého přístupu k financím, Anglii a Polsko zas třeba ohledně bezpečnosti a atlantické orientace, Německo a Itálli ohledně podpory Izraele, malé státy při obraně práv malých členských států, různé státy ohledně liberalizace GMO, východní země ohledně energetické bezpečnosti - je toho fakt fůra a těch 3.5% fakt není zanedbatelné. Jako volič máte na ČR vliv 0.0000001%, takže jako nebudeme volit? Francie původně chtěla euro-paktu využít k tomu aby odsunem ne-eurových zemí z vyjednávání a hlasování posílila na náš účet svůj vliv - a Německo se ji v tom pokusilo zabránit našim přizváním aby posílila "severskou" ;frakci proti té socialistické "Středomořské&q uot;.Postoj Petra Nečase nechápu, a opravdu bych ho od něj chtěl nechat vysvětlit proč máme stát stranou, pokud má nějaký závažný důvod, ať se s ním s námi prosím podělí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 2. 4. 2011 20:52
reakce na Vanes Sirac | 2. 4. 2011 15:03

Vlastně máte pravdu. Volil jsem vystoupení z EU, takže mne nějaké mocenské hrátky uvnitř unie nemusí vůbec zajímat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 3. 4. 2011 17:03
reakce na František Pašingr | 2. 4. 2011 20:52

A vypadá to, že můj názor není úplně osamělý. Dost lidí již pochopilo, že vstup do EU byla chyba.
http://ekonomika.idn es.cz/vetsina-cechu-je-proti-z avedeni-eura-ukazal-pruzkum-fy u-/eko_euro.aspx?c=A110403_152 022_eko_euro_vem
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Vlada Dvorak | 31. 3. 2011 21:27

"Evropské unii, která už teď ovlivňuje ze 70 % naše životy, oproti 30 %, která zůstávají v rukou českých úřadů a státu." ??? Kde se tyto cisla proboha vzali?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

František Pašingr | 29. 3. 2011 12:53

Obávám se, že ČR nemá v EU větší vliv než já na schůzi akcionářů Komerční banky.
Kolik má vlastně ČR procent hlasovacích práv v EU?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Ptáčník | 29. 3. 2011 17:44
reakce na František Pašingr | 29. 3. 2011 12:53

V Radě EU záleží na typu hlasování, ale nejčastěji se hlasuje kvalifikovanou většinou a tam máme cca 3,5 % (12 hlasů z 345). V Parlamentu cca 3 % (22 poslanců z 736), nicméně v Parlamentu se hlasuje spíš podle příslušnosti k té které politické frakci, než podle národnosti. V Evropské radě, kde nás většinou zastupuje premiér, by měl mít každý hlas stejnou váhu, čili cca 3,7 % - (1 hlas z 27 zemí).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 29. 3. 2011 18:31
reakce na Martin Ptáčník | 29. 3. 2011 17:44

Takže nikdy nemáme víc jak 4% vlivu. V tomto kontextu je následující citát z článku docela humorný.
"Hrozí nám mnohem víc: obrovská, zásadní ztráta vlivu na dění v Evropské unii, která už teď ovlivňuje ze 70 % naše životy, oproti 30 %, která zůstávají v rukou českých úřadů a státu."
Návrhuji jako opatření proti tomu být odsunuti na okraj EU je rovnou z EU vystoupit. Vystoupením z EU neztratíme více jak 4% vlivu na činnost EU, ale získáme zpět oněch 70% rozhodování o sobě.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zdeněk Pikhart | 29. 3. 2011 10:33

Mně se přístup Václava Klause a Petra Nečase v EU velmi zamlouvá. Nejen, že ukazují na palčivé problémy, které nikdo z europolitiků nechce ani slyšet, ale nabízí alternativní politické cesty. Např. pan prezident dlouhodobě EU vytýká přílišné intervence a zásahy do svobod občanů a navrhuje návrat k původní myšlence evropské integrace - volnému obchodu. Jsem na naše politiky hrdý, že v Bruselu hájí skutečně zájmy českého občana a nepokračují populisticky v budování obřího paternalistického státu jménem EU. Ať už se jedná o ČNB, která důsledně jako téměř jediná přichází s kritikou celoevropských regulačních agentur finančních trhů, nebo Václava Klause. (ještě, že máme spojence Brity s Cameronem)

A ještě poznámka, kdyby nás EU chtěla skutečně odsunout na okraj, kvůli našim "jiným" názorům, bude nejspíše nejlepší vydat se cestou Švýcarska, dohodnout si zrušení cel s EU a vystoupit. V NATO přitom zůstaneme, takže žádná cesta do Ruska, jak se říká, nebude.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Ptáčník | 29. 3. 2011 17:57
reakce na Zdeněk Pikhart | 29. 3. 2011 10:33

Dohadovat si zrušení cel by ani nebylo zapotřebí. ČR je totiž členem Evropského hospodářského prostoru a na tom by nic nezměnilo ani případné vystoupení z EU. Členství v EHP přitom garantuje volný obchodní přístup na trhy všech zemí EU i zemí EFTA (více na http://www.petrmach.cz/jak-vystoupit-z-eu.pdf).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Adam Čabla | 29. 3. 2011 08:39

"obrovská, zásadní ztráta vlivu na dění v Evropské unii" by mohla nastat pouze v pripade, ze bychom nekdy mohli doufat v obrovsky, zasadni vliv na deni v Evropske unii. Jestlize argumentace zni, ze mame vliv na EU pouze v pripade, ze jdeme poslusne s davem, tak se potom nabizi logicka otazka, jak tento vliv vlastne muzeme vyuzit ve svuj prospech?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Luboš PalataLuboš Palata
Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!