Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Úvěrová krize a její příčiny (VI:): Umíš se podepsat? Tumáš hypotéku!

| 29. 4. 2011 | Vstoupit do diskuze

Nad pohádkovou zemí se začínají stahovat mračna a na jejích hranicích se houfují shortové, kteří mají za to, že to všecko stojí na hliněných nohách a že to nemůže dlouho vydržet. A taky že ne! Více v posledním dílu našeho seriálu o příčinách ekonomické krize.

Úvěrová krize a její příčiny (VI:): Umíš se podepsat? Tumáš hypotéku!

Předchozí díly najdete zde:

Vynález syntetických CDO, o kterých byla řeč v posledním díle, vyřešil nedostatek fyzických BBB tranší k shortování. Pokud dříve nějaké byly, většinou končily v dalších strukturovaných dluhopisech. Najednou se ale dalo vytvořit téměř neomezené množství mezzaninových tranší. A pokud pro ně nebyli kupci, neprodané tranše se integrovaly do dalších CDO dluhopisů, kde se z nich najednou staly AAA tranše. Perfektní.

Umíš se podepsat? Tumáš hypotéku!

Přesto tu byla jedna obtíž – na financování toho všeho byla potřeba opravdové equity tranše. Takže někde na začátku musel být opravdový, nesyntetický dluhopis.

Nu a od toho tu byli kamarádi v investičních bankách. Ti sháněli hypotéky a strukturovali je do nových reálných dluhopisů. V té době (cca 2005/2006) už sice začínalo být těžší nové hypotéky sehnat, speciálně ty subprime, tedy s vyšším úrokem, ovšem subprime brokeři nikdy neměli moc morálních zábran: důležité přece není, jestli si někdo hypotéku může dovolit, ale jestli se umí podepsat na dokument o jejím uzavření a o koupi nemovitosti!

Nakonec se tedy vždycky ještě nějaké nové hypotéky a zatím nepoužité tranše dluhopisů našly. Mimochodem, hodně často si short, jako držitel equity tranše, a tím pádem sponzor dluhopisu, byl schopen vybrat. Pak si samozřejmě vybíral tak, aby byly hypotéky co nejhorší, viz například Abacus… A jakmile se našly, okamžitě se strukturovalo do nových CDO.

Nic neroste do nebe

Co bylo dál? Equity tranši koupil short. Senior AAA tranše skončila u penzijního fondu nebo evropské banky (obvykle německé – věnujme krátkou vzpomínku IKB a HypoBank) nebo u hloupějšího hedgeového fondu (např. jeden z fondů BearSterns). Tranše mezzanine pak šla do dalšího dluhopisu, spolu se synteticky vytvořenými bratříčky (ne do stejného, to už by přece jen neprošlo).

Short shortoval několik mezzaninových tranší, opravdových i syntetických. Obvykle tolik, kolik mu dovolil příjem z tranše equity.

A jak jsme všichni viděli, shortové měli nakonec pravdu. Nic neroste do nebe, ani ceny nemovitostí. V závodě o vytváření nových hypoték je dostávali i lidé, u kterých bylo jasné, že nesplatí ani první splátku. Subprime brokeři museli nahrazovat více a více hypoték prodaných do dluhopisů (a vrácené půjčky obvykle hned prodali někam jinam). Když nestíhali, krachovali (už dříve zmíněné New Century, Ameriquest, Countrywide a další...).

Tunel skrz celý svět

S tím, jak ceny domů rostly, stále více lidí používalo dům (respektive neustále refinancované hypotéky) jako levné kreditky – a nejsnadnější to bylo právě se subprime. Statistiky v korporátním světě ukazují, že pokud je dluh společnosti použitý k vyplácení vlastníků a manažerů (aneb tunelování není jen česká záležitost), je nesplácení dluhu o hodně pravděpodobnější, než když je dluh použit k investicím. Refinancování hypotéky je to samé v bleděmodrém.

Pokud bychom se zastavili ve fázi před syntetickými deriváty, s klidem bych uznal, že zisky shortů byly zasloužené. Stejně jako potrestání nenasytnosti subprime brokerů, bankéřů (jakkoliv bylo v tomhle případě nicotné – plat vám už nikdo nevezme a i z bonusů je to většinou jen část) a místy i naivity investorů. Trh s nemovitostmi by o něco spadl, banky by měly ztráty, nastala by krize a asi i nějaká ta recese. Nejspíše srovnatelná s krizí Savings & Loan začátkem 90. let, která způsobila škody za cca 160 miliard dolarů (dnešních cca 250 miliard dolarů). Oproti ní by navíc ztráty nebyly koncentrované ve Spojených státech, ale nesly by je instituce po celém světě. Problém? Ano. Konec světa? Rozhodně ne.

Kde utratit zisky vydělané na zničení světa?

V našem případě se ale tradiční role shortů a longů obrátily. Obvykle je to short, komu hrozí neomezená ztráta (když shortujete akcii, ta může růst neomezeně směrem nahoru – short tak má omezený maximální zisk, ale neomezenou ztrátu).

V situaci, kterou nastala, se ale shortové mohli přes leverage naládovat skoro neomezeně, navíc s omezenými maximálními ztrátami. Samozřejmě, jejich obrovský zisk znamenal, že někdo ještě víc ztratil. Ale podmínkou jejich zisku byla krize – a jejich úspěch krizi logicky dál prohloubil.

Mimo jiné taky tím, že firmy (včetně bank), které předtím používaly dluhopisy s AAA ratingem pro repa, najednou zjistily, že místo řekněme 90 % procent nominální hodnoty, si můžou půjčit padesát – anebo taky vůbec nic. Likvidita se vypařila skoro přes noc. Stejně jako solventnost některých institucí. Pády nesolventních institucí mohly, přes krizi likvidity, jako pád domina způsobit i pády těch pár institucí, které se samy toxickým dluhopisům vyhnuly – ale měly smlouvy s nesolventními institucemi nebo institucemi, které byly nesolventní, protože měly smlouvy se... atd.

Mimochodem, pokud by nezasáhly vlády a nezachránily banky, docela dost shortů by ze „svých“ peněz (nejen zisku) nevidělo vůbec nic. Což je důvod, proč si myslím, že shortovat celý systém je přibližně stejné jako sázet si na to, že se v ruské ruletě zastřelím.

Jaký závěr z toho vyvodit? Jak jsem napsal na začátku, u kořenů krize je komplikovaná souhra mnoha faktorů, takže si určitě každý najde svoje oblíbené řešení: více regulace, méně regulace, jinou regulaci; více trhu, méně trhu, jiný trh; více bank, méně bank, jiné banky atd. Doufám, že se o to své podělíte v komentářích.

K dalšímu čtení

Těm, kteří mají zájem si o krizi přečíst více, bych poradil sérii UberNerd od blogerky Tanty z blogu CreditWritedowns (zabývá se problematikou hypotečních dluhopisů) nebo knihy The Greatest Trade Ever, The Big Short, „All the Devils Are Here a Econned.

Upozorňuji jenom, že každý z autorů/autorek má samozřejmě svoji agendu a jejich vývody a názory (a někdy i prezentace faktů) tím jsou ovlivněny. Pokud jde o fakta, asi bych doporučoval zejména Econned (přestože z hlediska prezentovaných názorů je asi nejkontroverznější), neb má nejlépe zpracované odkazy a přehled zdrojů.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK