Zajištěné investice – zajištěný zisk?

Tedy aby nevznikla mýlka – v žádném případě nesrovnáváme populistické "jistoty" s jistotami v oblasti investování. Prvně jmenované zaplatí ze své kapsy i ti, kdo je vůbec nechtějí. Investor v zajištěném fondu platí pouze za svůj vlastní klidný spánek.
Někteří správci v poslední době nabídku zajištěných fondů omezili, nové korunové fondy aktuálně uvádí jen ČSOB.

Dluhopisy a call opce

Klíč je v tom, jak tyto fondy fungují. Základem je obvykle investice do vysoce kvalitního pevně úročeného nástroje – tedy v praxi státních dluhopisů. Rizikovou a potenciálně výnosnější část portfolia pak tvoří například call opce, tedy cenný papír opravňující k nákupu akcií za určitou cenu. Při růstu nad tuto cenu fond vydělá, v opačném případě ztrácí zaplacenou cenu, tzv. opční prémii. Protože vlády vyspělých zemí (zatím, většinou) nebankrotují, úrokový výnos dluhopisu umožňuje v době splatnosti vyplatit alespoň sto procent vložených prostředků. Tolik teorie, v praxi jsou uplatňované strategie rozmanitější.

V krizi ovšem kolísavost trhů stoupla – a z podstaty opcí vyplývá, že v rizikovějším prostředí jsoudražší. Na druhou stranu v prostředí nízkých úrokových sazeb je těžší naplnit konzervativní část fondu.

Nabídka nevyschla úplně

Nabídka ovšem nevyschla úplně. Kromě fondů jsou poslední dobou v kurzu i takzvané strukturované produkty. V principu fungují podobně – pod kapotou je dluhopis emitující banky a nějaká rizikovější investice. Mírně vyšší je tady kreditní riziko emitenta - samozřejmě se můžeme dopustit takzvaného morálního hazardu a předpokládat, že vydávající banku v případě potíží zachrání stát.

Nastrukturované instrumenty často narazíme v rámci jednorázového investičního životního pojištění. I zde jsou investiční strategie pro laického klienta často dosti tajemné. Můžeme se setkat například s průměrováním výnosů za celé investiční období: výnos za 1 rok, 2 roky až X let se započítají se stejnou vahou. Netřeba složité matematiky, abychom viděli, že taková konstrukce v případě růstu trhu snižuje podíl investora na zisku - právě to je cenou, kterou platí za jistotu.

Jak je to s výnosností?

A jak je to s výnosností fondů? Podívejme se na údaje ČSOB, která je jejich největším prodejcem (na bankovních přepážkách zřejmě fondy "frčí"). Výnos 34 korunových fondů splacených v uplynulých třech letech byl průměrně necelých 2,8% p. a. Což je číslo srovnatelné s výkonností peněžního trhu nebo spořících účtů.

Průměr zvyšují fondy se splatností v dobách rozmachu – v roce 2006 mohl i fond s omezenou participací na růstu akcií snadno vydělat přes 11 procent p. a. Při platnosti během posledních dvou let samozřejmě častěji došlo na zajištění a řada fondů vyplatila pouze investovanou částku.

Je to vlastně určitý paradox – pokud nastane situace, kvůli které si zajištěnou investici kupujeme, ztrácí nákup vlastně smysl. Malého výnosu s vysokou mírou jistoty dosáhneme i na peněžním trhu nebo v bance. Naopak v době boomu zajištění platíme "zbytečně". Kdy býčí trh skončí, samozřejmě nikdy nelze vědět s jistotou, takže zajištěné instrumenty nepochybně zůstanou populární i v budoucnu.

Občas se ovšem vyskytnou investoři, kteří by chtěli zajištěný instrument na 10 či 15 let. V dlouhodobém horizontu už ale taková investice poněkud ztrácí smysl – pravděpodobnost, že portfolio nebude alespoň "na svém" je poměrně malá (už proto, že garantovaných 100% původního vkladu bude mít za 15 let díky inflaci mnohem menší hodnotu...).

Kupříkladu konzervativní portfolio programu Conseq Active Invest má za posledních pět let, což je typická doba splatnosti zajištěných fondů, výnos necelá 3% p.a. před odečtením správního poplatku. To samozřejmě nezaručuje budoucí výnosy, ale ukazuje to, že diverzifikované portfolio poskytuje slušnou míru jistoty i v turbulentních dobách. Opatrného investora pak uspokojí některý program "životního cyklu", který investici ochrání před poklesem nakonci jejího horizontu.

Foto: Profimedia.cz