Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Skrytá pravda o inflaci

| 6. 4. 2010 | Vstoupit do diskuze

Inflace momentálně nepatří mezi témata, která by znepokojovala českou veřejnost. Ani většinu Evropy příliš netrápí. Výjimkou může být Rusko, kde ceny vzrostly v únoru o 7,2 procenta ve srovnání s únorem 2009. Ve světě drží rekord socialistická Venezuela s cenovým růstem o 27 procent. Ve státech eurozóny však ceny rostly v průměru jen o 0,9 procenta, v České republice jen o 0,6 procenta ve srovnání s předchozím rokem.

Skrytá pravda o inflaci

Pseudoproblém? Kdepak. Inflace je centrálním tématem vývoje moderních ekonomik během posledních dvaceti let. Inflace stojí za evropskou finanční krizí a bude klíčová z hlediska jejího řešení. Proč?

Co to vlastně jsou peníze

Nejprve je třeba definovat, co inflace vlastně je. Z hlediska laika „inflace je, když za nákup zaplatím víc než před měsícem“. Růst cen maloobchodního zboží, zejména potravin, je pro většinu veřejnosti totožný s inflací.

Z hlediska ekonoma má inflace více rozměrů. Jedna věc je, že potraviny představují jen asi 15 procent výdajů obyvatelstva na konečnou spotřebu, zatímco jejich subjektivní váha v očích veřejnosti je mnohem těžší. To však není hlavní pointa. Růst (či pokles) cen je jen viditelným důsledkem skutečné podstaty inflace, která je skryta pouhému oku spotřebitele.

Jaká je ale ta skutečná podstata inflace? Objem peněz v ekonomice. Čím více peněz v oběhu, tím vyšší ceny. Banální? Ne tak docela. Narážíme na otázku, co to vlastně jsou peníze.

Bankovky a mince jsou jen špičkou ledovce. Naprostou většinu peněz tvoří peníze na účtech. Bylo tomu tak i před sto lety, v době fungování klasického zlatého standardu. Ale to ještě není vše. Širší definice peněz může zahrnovat i hodnotu úvěrů. Úvěry poskytnuté bankami nemusí být kryty vklady, ale dalšími úvěry, které si banky poskytují navzájem. Celkový objem peněz tedy může rychle růst i tehdy, když objem hotovosti a peněz na účtech roste poměrně pomalu!

Objem úvěrů nefinančním podnikům v eurozóně rostl během pěti let do listopadu 2008 (kdy vrcholila akutní fáze finanční krize) průměrně o 9,9 procenta ročně. Jak je možné, že inflace nerostla stejným tempem? Částečnou odpovědí je růst produktivity. Nové technologie umožňují levnější výrobu. Dalším částečným vysvětlením je rozmach mezinárodního obchodu. Dovozy z levnějších zemí rovněž tlumí růst cen, zejména textilu, obuvi, nábytku, elektroniky atd. (Ponechme stranou otázku kvality tohoto zboží.) A konečně poslední částí odpovědi je fakt, že některé ceny se do indexu spotřebitelských cen prostě nepočítají.

V rámci evropské metodiky výpočtu harmonizovaného indexu spotřebitelských cen se tak zcela ignoruje růst cen nemovitostí. A právě v tomto sektoru zaznamenaly mnohé evropské země značnou cenovou inflaci: rozmach úvěrů způsobil stavební horečku v řadě zemí, zejména v Irsku, ve Španělsku, ale také v České republice a v pobaltských státech. Boom v nemovitostech byl pro vlády příjemný, vedl k oživení všech navazujících odvětví, ekonomiky rostly, nezaměstnanost klesala.

Inflace objemu podnikatelských úvěrů v Irsku činila během listopadu 2003 až listopadu 2008 průměrně 25,1 procenta a ve Španělsku 20,3 procenta ročně. Také řecká ekonomika dočasně vzkvétala díky úvěrové inflaci ve výši 11,8 procenta ročně. Objem úvěrů v Lotyšsku rostl o neuvěřitelných 35,3 procenta ročně! Tento finanční doping byl umožněn vazbou lotyšské měny na euro. Pro srovnání, nízkoinflační německá ekonomika si vystačila s ročním růstem objemu úvěrů o hodnotě pouhých 2,9 procenta ročně.

Proč? Aby to vyšlo „hezky“

Čím déle trvala úvěrová expanze v těchto zemích, tím více se tvrdilo, jak jim euro (či vazba na euro) prospívá. Úspěch založený na levných penězích a snadno dostupných úvěrech byl ovšem pouze dočasný. Nyní se velmi přesvědčivě ukazuje, že rychlý růst objemu úvěrů s sebou nese ještě rychlejší růst zátěže v podobě špatných úvěrů. Když je v ekonomice příliš mnoho peněz, dostane se bohužel i na špatné projekty.

Ukazuje se také, že povrchní chápání inflace jako růstu spotřebitelských cen může mít katastrofální dopady. Dogmatický přístup Evropské centrální banky - podle níž byty a domy nejsou předměty konečné spotřeby, a tudíž nemají být zahrnuty do indexu spotřebitelských cen - se též ukázal být velmi nákladnou chybou. Tento metodický postup byl ovšem motivován politicky, aby inflace vycházela „hezky“, tedy nízce, právě v zemích s vysokým tempem růstu objemu úvěrů.

Nyní Irsko, Španělsko, Pobaltí a Řecko čelí opačnému trendu: deflaci úvěrů, která je doprovodným jevem každé těžké hospodářské krize. Tato krize byla způsobena měnovou politikou šitou na míru Německu a aplikovanou v podmínkách od Německa značně odlišných. V případě Řecka je tato krize ještě zhoršena mizerným stavem veřejných financí. Ale to je zas jiný příběh.


Autor je ředitelem pro strategii Partners

Psáno pro E15

Foto: Isifa

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem...

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK