Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Skrytá pravda o inflaci

| 6. 4. 2010

Inflace momentálně nepatří mezi témata, která by znepokojovala českou veřejnost. Ani většinu Evropy příliš netrápí. Výjimkou může být Rusko, kde ceny vzrostly v únoru o 7,2 procenta ve srovnání s únorem 2009. Ve světě drží rekord socialistická Venezuela s cenovým růstem o 27 procent. Ve státech eurozóny však ceny rostly v průměru jen o 0,9 procenta, v České republice jen o 0,6 procenta ve srovnání s předchozím rokem.

Skrytá pravda o inflaci

Pseudoproblém? Kdepak. Inflace je centrálním tématem vývoje moderních ekonomik během posledních dvaceti let. Inflace stojí za evropskou finanční krizí a bude klíčová z hlediska jejího řešení. Proč?

Co to vlastně jsou peníze

Nejprve je třeba definovat, co inflace vlastně je. Z hlediska laika „inflace je, když za nákup zaplatím víc než před měsícem“. Růst cen maloobchodního zboží, zejména potravin, je pro většinu veřejnosti totožný s inflací.

Z hlediska ekonoma má inflace více rozměrů. Jedna věc je, že potraviny představují jen asi 15 procent výdajů obyvatelstva na konečnou spotřebu, zatímco jejich subjektivní váha v očích veřejnosti je mnohem těžší. To však není hlavní pointa. Růst (či pokles) cen je jen viditelným důsledkem skutečné podstaty inflace, která je skryta pouhému oku spotřebitele.

Jaká je ale ta skutečná podstata inflace? Objem peněz v ekonomice. Čím více peněz v oběhu, tím vyšší ceny. Banální? Ne tak docela. Narážíme na otázku, co to vlastně jsou peníze.

Bankovky a mince jsou jen špičkou ledovce. Naprostou většinu peněz tvoří peníze na účtech. Bylo tomu tak i před sto lety, v době fungování klasického zlatého standardu. Ale to ještě není vše. Širší definice peněz může zahrnovat i hodnotu úvěrů. Úvěry poskytnuté bankami nemusí být kryty vklady, ale dalšími úvěry, které si banky poskytují navzájem. Celkový objem peněz tedy může rychle růst i tehdy, když objem hotovosti a peněz na účtech roste poměrně pomalu!

Objem úvěrů nefinančním podnikům v eurozóně rostl během pěti let do listopadu 2008 (kdy vrcholila akutní fáze finanční krize) průměrně o 9,9 procenta ročně. Jak je možné, že inflace nerostla stejným tempem? Částečnou odpovědí je růst produktivity. Nové technologie umožňují levnější výrobu. Dalším částečným vysvětlením je rozmach mezinárodního obchodu. Dovozy z levnějších zemí rovněž tlumí růst cen, zejména textilu, obuvi, nábytku, elektroniky atd. (Ponechme stranou otázku kvality tohoto zboží.) A konečně poslední částí odpovědi je fakt, že některé ceny se do indexu spotřebitelských cen prostě nepočítají.

V rámci evropské metodiky výpočtu harmonizovaného indexu spotřebitelských cen se tak zcela ignoruje růst cen nemovitostí. A právě v tomto sektoru zaznamenaly mnohé evropské země značnou cenovou inflaci: rozmach úvěrů způsobil stavební horečku v řadě zemí, zejména v Irsku, ve Španělsku, ale také v České republice a v pobaltských státech. Boom v nemovitostech byl pro vlády příjemný, vedl k oživení všech navazujících odvětví, ekonomiky rostly, nezaměstnanost klesala.

Inflace objemu podnikatelských úvěrů v Irsku činila během listopadu 2003 až listopadu 2008 průměrně 25,1 procenta a ve Španělsku 20,3 procenta ročně. Také řecká ekonomika dočasně vzkvétala díky úvěrové inflaci ve výši 11,8 procenta ročně. Objem úvěrů v Lotyšsku rostl o neuvěřitelných 35,3 procenta ročně! Tento finanční doping byl umožněn vazbou lotyšské měny na euro. Pro srovnání, nízkoinflační německá ekonomika si vystačila s ročním růstem objemu úvěrů o hodnotě pouhých 2,9 procenta ročně.

Proč? Aby to vyšlo „hezky“

Čím déle trvala úvěrová expanze v těchto zemích, tím více se tvrdilo, jak jim euro (či vazba na euro) prospívá. Úspěch založený na levných penězích a snadno dostupných úvěrech byl ovšem pouze dočasný. Nyní se velmi přesvědčivě ukazuje, že rychlý růst objemu úvěrů s sebou nese ještě rychlejší růst zátěže v podobě špatných úvěrů. Když je v ekonomice příliš mnoho peněz, dostane se bohužel i na špatné projekty.

Ukazuje se také, že povrchní chápání inflace jako růstu spotřebitelských cen může mít katastrofální dopady. Dogmatický přístup Evropské centrální banky - podle níž byty a domy nejsou předměty konečné spotřeby, a tudíž nemají být zahrnuty do indexu spotřebitelských cen - se též ukázal být velmi nákladnou chybou. Tento metodický postup byl ovšem motivován politicky, aby inflace vycházela „hezky“, tedy nízce, právě v zemích s vysokým tempem růstu objemu úvěrů.

Nyní Irsko, Španělsko, Pobaltí a Řecko čelí opačnému trendu: deflaci úvěrů, která je doprovodným jevem každé těžké hospodářské krize. Tato krize byla způsobena měnovou politikou šitou na míru Německu a aplikovanou v podmínkách od Německa značně odlišných. V případě Řecka je tato krize ještě zhoršena mizerným stavem veřejných financí. Ale to je zas jiný příběh.


Autor je ředitelem pro strategii Partners

Psáno pro E15

Foto: Isifa

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (5 komentářů)

mposs | 6. 4. 2010 15:31

"Skrytá pravda o inflaci"- Tá PRAVDA vlastne vôbec nie je skrytá. To iba politici a s nimi prepojení ekonomovia umyselne zamlčuju a prekrucaju pravdu. A ludia im radi veria, pretože príjemná lož je pre nich príjemnejšia, než nepríjemná pravda. A keď sa to prevalí, ak sa všetci tvária >>> "odkiaľ že to prišla tá kríza ???" .---------------------------quot;Jakáje ale ta skutečná podstata inflace? Objem peněz v ekonomice."- Ano. Keď sa takto, správne pomenuje inflacia, tak sa nemôžu politici tváriť, že inflacia prišla z Marsu. Je jasné, že prišla z emisnej banky. Štatnej. Z ČNB, ECB, z FEDu.....
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Vlad Ender | 6. 4. 2010 13:48

Jsou tady dva problemy:.1)maji se do inflace zahrnout ceny investicnich aktiv (assets)?2)jsou nemovitosti konzumni zbozi, nebo investice?.Pominu ted prvni, neb je to docela vetsi otazka, a dam nazor na druhy.Nemovitost z ktere nemate zadny najem je konzumni zbozi - stejne tak jako auto ktere mate je konzumni zbozi, ale auto ktere pronajimate je investice.Takze se to zda jednoduche - zahrnme do inflace najem (nebo kolik platite na hypotece - melo by to byt priblizne stejne), a je vyporadano.Bohuzel, problem je s tim, ze pri rychle rostoucich cenach jsou lide ochotni se vzdat casti najmu jako ceny za kapitalove zhodnoceni, takze najmy muzou byt o dost mensi nez by odpovidalo (a pokud se to skombinuje s nizkymi uroky, tak ani ceny hypotek nepomuzou). To vytvori z nemovitosti mix zpotrebniho zbozi a investice, a taky spoustu problemu - a osobne si myslim ze ten s inflaci je relativne maly ve srovnani s dalsimi (napr. incentiva mit vetsinu svych uspor v neproduktivnim baraku, kdyz by mohli byt umisteny produktivneji, fakt ze extremni stavba baraku ma v lepsim pripade nulovy, v horsim negativni dopad na kvalitu ekonomiky - barak nevyvezete atd. ).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Dvořák | 6. 4. 2010 12:00

Nízká oficiální míra inflace výrazně šetří státní výdaje. Je tedy v zájmu státu ji držet na uzdě, aby nemusel valorizovat množsrví dávek, nebo valorizoval mnohem méně..Při jiné míře inflace by vyspělé země byly v recesi dávno (USA někdy od roku 2000)..Reálná ekonomika se nechová podle toho, jak ji popíšeme.Výsledným efektem je ILUZE.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 6. 4. 2010 18:26
reakce na Jan Dvořák | 6. 4. 2010 12:00

A neni to nahodou naopak? Protoze nejprve inflace zvysi ceny a az pote stat valorizuje. V casovem obdobi mezi tim stat usetri urcitou castku v realnych hodnotach.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Dvořák | 6. 4. 2010 22:44
reakce na Libor Kosour | 6. 4. 2010 18:26

Kdyby nezměnili metodiku, byly by míra inflace vyšší. To by vedlo k vyšším nuceným valorizacím.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!