Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Příliš pozdě na pomoc

| 7. 5. 2010

Finanční trhy jsou již Řeckem, které představuje jen asi dvě procenta hrubého domácího produktu EU, postiženy globálně. Atény chytly zápal plic a Wall Street kašle také.

Příliš pozdě na pomoc

Co dělat? V první řadě je zde otázka, zda si Řecko vůbec pomoc zaslouží. Řecko, ač je to hořké konstatování, mělo ekonomicky nejméně špatnou vládu naposledy za diktátorského režimu „černých plukovníků“ (1967–1973). Tehdy sice země nebyla bez problémů, ale aspoň nebyla zadlužená. Inflace do tří procent, nezaměstnanost kolem pěti procent, růst v rozmezí jednoho až čtyř procent. Co by za to Řecko dalo dnes.

Od roku 1974 voliči nepřetržitě dávali hlasy populistům, kteří sice zvýšili životní úroveň, ovšem za cenu enormního zadlužení. Za řecký dluh mohou čistě a výhradně řečtí politici a jejich voliči. Nikoli „oligarchía“, nikoli „kapitalistes“, proti kterým vášnivě protestují řečtí odboráři. Zbytek Evropské unie nemá jediný morální důvod k pocitu solidarity. Ta by byla namístě v případě povodně, požáru nebo zemětřesení. Řecké sdělovací prostředky navíc lžou o podstatě krize – prý jde o mezinárodní spiknutí. Jestliže pak řecký odborář manifestuje s transparentem „IMF – USA Go Home!“, Mezinárodní měnový fond, Spojené státy i Evropská unie by se skutečně měly zařídit podle této rady: jít domů i se svými půjčkami a nechat Řeky, ať si sní, co si nadrobili. To znamená platební neschopnost státu, bankovní krizi, hospodářskou krizi, nezaměstnanost v desítkách procent, pád většiny příjmů na úroveň existenčního minima a tak dále. Samozřejmě odchod z eurozóny.

Bankrot jako poučení

Tento scénář by sice způsobil ztrátu bankám držícím řecké dluhopisy (ano, ti ohavní „kapitalistes“, kteří tak dlouho financovali řecký sociální stát, by po zásluze zaplatili za svoji hloupost), ale systémová krize by nevznikla. Celé Řecko je ekonomicky méně významné než například AIG nebo Bear Stearns. Kdyby vedoucí představitelé EU hned na začátku sdělili „je to vnitřní věc Řecka a eurozóna bankrot jednoho člena přežije“, bylo by to možná dokonce zdravé: ostatní země by si příště daly velký pozor, aby své finance udržely v rovnováze.

Řečtí stávkující mimochodem nemají ani tušení, jakou medvědí službu dělají své zemi. Jejich fotografie se objevují v listech jako Wall Street Journal, Financial Times, Franfkurter Allgemeine, The Economist a tak dále. Každý mezinárodní investor, který je vidí, si řekne, „musím si dávat velký pozor a raději se investicím do této země vyhnu“. Evropan, který ve zprávách slyší o výpadku všech druhů dopravy, pojede na dovolenou raději do Itálie nebo do Španělska.

Lze samozřejmě přijmout argument, že navzdory morálním principům je rozumné Řecku půjčit za zvýhodněnou sazbu z čistě pragmatických důvodů – aby se krize nerozšířila do Portugalska atd. Budiž. Bohužel finanční záchrana neboli „bailout“ má svá pravidla a Evropská unie i MMF nedodržela ani jedno.

Prvním pravidlem je rychlost. Když se pravda o řeckých financích ukázala v listopadu 2009, měla následovat rychlá pomoc během pár týdnů. Mohla být mnohem levnější. Krize se musí řešit jako zhoubný nádor: ihned.

Druhým pravidlem je rozhodnost. Je třeba důrazně stanovit podmínky pomoci (úsporná opatření) a na oplátku ohromit trhy výší částky určené na pomoc. Vidí-li trh rozhodné a velkorysé jednání, rychle se upokojí, protože investoři mají raději klid než nervozitu, která je připravuje o peníze. Evropská unie a Dominique Strauss-Kahn z MMF ovšem začali váhat, lavírovat, kličkovat a mlžit. Po dlouhých měsících se dobrali k částce 45 miliard eur. Ta by v listopadu 2009 v pohodě stačila, ale v dubnu 2010 již stačila trhy uklidnit jen na pouhý den.

Nyní již nestačí ani zvýšená dávka 110 miliard. Trhy ztratily důvěru v Řecko naprosto do posledního zbytku, takže nyní je tato země naprosto odříznuta. To znamená, že během následujících tří let bude zapotřebí 150 miliard eur. To dále znamená, že nebudou peníze na případnou záchranu Portugalska, nebo dokonce Španělska. Merkelová a Strauss-Kahn dokázali vystupňovat drama na maximum.

Za třetí, trhy musí věřit, že slibované peníze jsou skutečné. Oněch 110 miliard není jistých dodnes, což situaci dále komplikuje.

Úspěšný „bailout“ (původem z latinského baiulare, nést břemeno) může být někdy natolik přesvědčivý, že peníze ze záchranného balíku není třeba ani použít. Případně je rychle splacen a pomoc se obejde beze ztrát.

To se však tentokrát asi nestane. Řecku nikdo nevěří. Na řadě je Portugalsko. Tato krize bude náročnější než ta z roku 2008.

Za řecký dluh mohou čistě a výhradně řečtí politici a jejich voliči. Zbytek EU nemá jediný morální důvod k pocitu solidarity. Ta by byla namístě v případě povodně, požáru nebo zemětřesení.


Autor je řediteleme pro strategii Partners.

Psáno pro Lidové noviny.

Foto: profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

Luděk Zdražil | 10. 5. 2010 08:28

Ještě snad jeden imaginární návod na řešení řeckého problému resp. EU problému. Pan Kohout správně píše, že za řecké problémy mohou především řečtí voliči (politici ne až tak, jsou derivátem voličské vůle). Proto i pomoc EU Řecku by se měla odehrát na bázi rozhodnutí voličů EU. např. dobrovolnou občanskou celoevropskou sbírkou, nejlépe při národních volbách. Nemyslím si, že by bylo možné najít lepší preventivní léčbu opakování téhož problému v jiných zemích EU.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Luděk Zdražil | 9. 5. 2010 05:26

S jistým překvapením sleduji "myšlenkový posun?" pana Kohouta. Mám na mysli principiální tvrdý postoj v případě Řecka (souhlasím s ním)a jeho nepoměrně tolerantnější přístup k problémům "amerických bank" v letech 2008-09.Jakkoli jsou sice oba případy technicky odlišné, v principu v nich vidím značné systémové paralely.Pokud bychom se totiž podívali na oba případy filozoficky vrozlišovací úrovni: zdroj problémů, identifikace viníka, úhrada nákladů-kdo bude potrestán, poučení z krizového vývoje, pak bych zde příliš důvodů pro odlišný pohled neviděl.Smysl této poznámky neleží v polemice s názory pana Kohouta jako spíše v polemice nad rozlišnostmi či shodami těchto dvou kolapsů.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Milan Fiedler | 7. 5. 2010 18:01

Pěkný článek pane Kohoute. Škoda, že si z Řecka nikdo z našich levicových politiků nebere příklad... Zrovna včera jsem poslouchal politickou debatu v Ústeckém kraji a měl jsem pocit, že se mi zdá nějaký zlý sen.Nicméně by mě zajímalo, jaký má smysl Řecku půjčovat jakékoliv peníze, když se podle dříve napsaných článků státní bankrot pouze oddálí.Jak by vůbec vypadala situace v případě státního bankrotu? Myslím tím, co by se stalo se státním majetkem a státem jako takovým?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Zdeněk Pikhart | 8. 5. 2010 15:48
reakce na Milan Fiedler | 7. 5. 2010 18:01

Souhlasím, srozumitelně a výstižně psaný článek. Snad si Lidové noviny přečte hodně občanů. Příklad si ovšem musí vzít voliči, levicoví politici jsou pouze vzorek části populace. Politici si příklad nikdy nevezmou, protože oni jen nabízí to, co jejich cílová skupina voličů chce. Za jakýkoli stav veřejných financí a celého veřejného sektoru mohou pouze voliči. Nerozdělujme prosím tuto jednu skupinu lidí na špatné politiky a chudáky lidi.. Je třeba správě chápat demokracii.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

marex | 7. 5. 2010 15:37

Mozno otazka ani nie je,ci zachranovat Grecko.Ak je sucasny grecky dlh cez 240mld EUR a krajina nedokaze ani splacat uroky - aka je sanca,ze v horizonte zopar desatroci zvladnu splacat dlh ktory narastie o min. dalsich 110mld EUR? Prakticky nulova...Asi sa naozaj pocita s tym,ze Grecko alebo priamo zbankrotuje,alebo dojde k vyraznej restrukturalizacii dlhov (co je inymi slovami to iste) - ale hlavne je,aby sa to nestalo hned teraz.Pokial pomoc Grecku pomoze ostatnym krajinam si "kupit" cas a zatial si dat do poriadku financie,moze to mat zmysel.Nie vytvarat fond na zachranu Stredomoria,ale vykupit nejake 3 roky, aby sa P,SPA,IT a dalsi spamatali.Nehovoriac o tom,ze sucasny krach Grecka by si "odniesli" hlavne nemecke banky, co by naozaj velmi bolelo.Celu EU.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Libor Kosour | 7. 5. 2010 15:20

"Za řecký dluh mohou čistě a výhradně řečtí politici a jejich voliči."Jestli je to s predvolebnima sliba a realitou v Recku stejne jako u nas, tak bych vinu na volice nehazel. Verim, ze az neco podobneho stihne CR, budou politici hazet vinu na lidi a trena na cenu vystavby dalnic si nikdo nevzpomene, ze.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Síla | 7. 5. 2010 13:36

Když vidím řecké demonstranty, tak je jákakoliv pomoc zbytečná. Eurozóna má možná zájem Řecko zachránit, ale Řekové o to vůbec nestojí. I kdyby prošly všechny potřebné reformy, tak budou po nejbližších volbách rozmeteny. Takže by bylo rozumnější nechat Řecko svému osudu a finanční pomoc si nechat pro zodpovědnější státy. Věřím, že jimi Portugalsko i Španělsko budou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Kubát | 7. 5. 2010 19:54
reakce na Petr Síla | 7. 5. 2010 13:36

Přemýšlel jsem o tom, jak by to v případě podobných problémů vypadalo u nás. Bohužel by to pravděpodobně vypadalo dost podobně. Vzpomeňte si na změnu podmínek pro výpočet DPH u benefitů. A to byla záležitost, která by nepřinesla dotčeným až takovou újmu. A jaká byla reakce? Dopraváci vzali miliony cestujících jako rukojmí a donutili vládu ke změně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Viktora | 7. 5. 2010 14:26
reakce na Petr Síla | 7. 5. 2010 13:36

Myslím, že v Řecku demonstruje hlavně velmi hlasitá menšina. Většina lidí má snad rozum. Ze záběrů z televize mám dojem, že jsou to klasičtí "bojovníci" ;proti "globalizaci&qu ot;a MMF je pro ně ikona zla. Kdyby ji neměli, museli by se rvát třeba na fotbale. Ale je jasné, že reformy budou hodně bolet. Hlavně ty, kteří byli na státních výdajích závislí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!