Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expertů: Potřebují ženy kvóty?

| 15. 4. 2016 | Vstoupit do diskuze

Na vysokých postech v politice i v byznysu je podstatně míň žen než mužů. Vyrovnat poměry a pomoct ženám nahoru mají genderové kvóty. Neporadí si ale ženy – pokud do řídicích funkcí chtějí – samy? Skutečně potřebují kvóty?

Očima expertů: Potřebují ženy kvóty?

Ženy jsou ve výrazné menšině v politice i byznysu. Evropská unie se proto už několik let snaží zavést kvóty, které by měly tuto situaci změnit a dostat větší počet žen do důležitých rozhodovacích pozic. Prosazení směrnice, která by k tomu vedla, má v Evropské komisi na starost česká eurokomisařka pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů Eva Jourová. Na konci loňského roku její návrh podpořila česká vláda. Oproti původnímu záměru, který počítal s tím, že by ženy měly být v dozorčích a správních radách velkých firem obchodovaných na burzách zastoupeny alespoň ze čtyřiceti procent, ale prošlo jen kompromisní řešení – nejde už o stanovení přesných kvót, firmy by však v případě, kdy se o pracovní pozici uchází dva stejně kvalifikovaní zájemci, měly brát ohled na spravedlivé zastoupení obou pohlaví. Jinými slovy, měly by dát přednost ženě, pokud je v dané společnosti výraznější zastoupení mužů.

Zkusme se na to ale podívat i z jiné stránky. Angela Merkelová je považována nejen za politického lídra Německa, ale i celého evropského kontinentu. Největším favoritem na vítězství v prezidentských volbách USA je Hillary Clintonová. Fedu, centrální bance Spojených států, šéfuje Janet Yellenová. A Mezinárodnímu měnovému fondu zase Christine Lagardeová. Žádná z nich kvóty nepotřebovala. 

Co si o zavádění kvót myslí ženy i muži ze světa peněz, politiky a z akademické sféry? Je skutečně potřeba nařízení, které by mělo pomáhat většímu množství žen prosadit se do čelních pozic v byznysu či politice?

Markéta Šichtařová

ekonomka, Next Finance

Markéta Šichtařová
+73
+
-

Kvóty pro ženy (národnostní menšiny, mladé, staré a vůbec pro kohokoliv) jsou neskutečná hloupost, Evropa roupama a zhýčkaností neví co by. Každé kvóty zpomalují ekonomiku. Logickou snahou každého vlastníka společnosti je maximalizovat zisk. Tedy zaměstnat v managementu lidi, kteří společnost nejlépe povedou – a vydělají mu nejvíc. Kvóty znamenají, že vlastník nezaměstná nejefektivnějšího zaměstnance, ale toho, kdo splňuje kvóty. Jeho firma pak nebude fungovat nejefektivněji, její fungování bude „jen“ druhé, nebo dokonce třetí nejlepší.

A argument, že by ženy podporu potřebovaly? Pitomost. Nikdy jsem se s diskriminací nesetkala, naopak často zažívám „diskriminaci naruby“: Aspoň dvakrát za týden slýchám, abych někam přišla přednášet, že mužů už mají k dispozici řadu, ale potřebují ženu a nemůžou žádnou sehnat…

Věra Jourová

evropská komisařka

Věra Jourová
-80
+
-

Ženy tvoří většinu absolventů vysokých škol. Přesto jsou jen velmi málo zastoupeny v rozhodovacích pozicích. Tato zvláštní nerovnováha způsobuje, že nevyužíváme potenciál žen naplno. To si v dnešní době nemůžeme dovolit. Nově zveřejněná studie Petersonova institutu ostatně dokazuje, že diverzita ve vedení firem znamená také lepší ekonomické výsledky. Ukazuje se i to, že v zemích, které přijaly vlastní legislativu stanovující určitý cíl v počtu žen (či mužů – záleží na tom, kdo je méně zastoupen) v rozhodovacích pozicích, se skutečně podařilo rozdíly v zastoupení vyrovnat. Návrh evropské směrnice je velmi progresivní a flexibilní: ponechává na členských státech Unie, jakým způsobem se rozhodnou navýšit počet žen v dozorčích radách firem kotovaných na evropské burze. Tyto společnosti by totiž měly fungovat jako inspirace a příklad pro ostatní soukromé instituce. Často se setkávám s argumentem, že ženy do vedení nechtějí – jenže to je často způsobeno jen tím, že kvůli nedostatku vzorů byly vychovány v přesvědčení, že do čela nepatří.

Eva Syková

lékařka, vědkyně a senátorka

Eva Syková
-21
+
-

Kvóty samy o osobě problém participace žen na rozhodování nevyřeší. Můžou ženám pomoci vymanit se z pozice umělé menšiny a vytvořit prostor pro spolupráci schopných lidí bez ohledu na pohlaví. Na druhou stranu ale nezmění komplikovanou životní situaci žen, které se snaží udržet rovnováhu mezi pracovními a rodinnými povinnostmi. Právě udržení této rovnováhy je ale nezbytnou podmínkou odbourání překážek výraznější společenské uplatnitelnosti žen. Je dnes jasné, že české ženy zvláště mezi 25 a 35 rokem jsou nevyužitým potenciálem Česka a jejich větší zaměstnanost by vedla nejen k významnému celospolečenskému přínosu, ale i k jejich většímu uplatnění v pozdějších letech. Klíčem ke snížení nerovnosti mezi muži a ženami v Česku je zvýšení zaměstnanosti žen, zejména matek s malými dětmi. Je nutné vytvořit prostředí a systém, který zabezpečí velmi kvalitní péči o děti v předškolním věku. Jsem přesvědčena, že se jedná o účinnější nástroj než zavedení kvót. Vytvoří se tím tlak zdola na větší zapojení žen do rozhodování. Pouze samotný tlak shora, byť s určitým tlakem souhlasit můžeme, na prolomení skleněného stropu nestačí.

Jiří Pehe

politolog

Jiří Pehe
-60
+
-

I nejliberálnější země se čas od času uchylovaly z dobrých důvodů k politice kvót. Zejména tehdy, když bylo patrné, že určitou zjevnou diskriminaci nebo nerovnost nelze odstranit lehce přirozenou cestou. To je i případ nerovnosti žen, které jsou na pracovním trhu diskriminovány už tím, že pokud chtějí být matkami, stráví určitý čas, často dost dlouhý, mimo pracovní proces, zatímco muži v té době dělají kariéry.

Argument, že ženy prostě můžou o lepší zastoupení ve vedení firem soutěžit v otevřené soutěži, je sám o sobě demagogický a diskriminační: férově lze soutěžit jen za předpokladu, že máme všichni stejné podmínky jak na startu, tak během soutěže. A to v případě většiny žen neplatí, v současném světě, který je ještě stále dominován patriarchálními přístupy, musejí ženy plnit řadu funkcí spojených s  rodinou, které muži prostě neplní. Ani získání volebního práva žen se neudálo samo sebou, ale na základě nátlaku.

Nerovné zastoupení žen v manažérských pozicích je anachronismus – v době, kdy v mnoha západních zemích ženy tvoří většinu absolventů univerzit, přičemž mají v mnoha studijních oborech lepší výsledky než muži. Je tedy zřejmé, že nerovnosti vznikají později, a nikoliv kvůli tomu, že by ženy byly méně schopné. A to, co platí o účasti žen v manažérských pozicích, platí i o zastoupení v politických funkcích. Politika je navíc ještě více než byznys založena na sítích vztahů mužů, kteří se znají a vycházejí si vstříc. Kvalita politiky stoupla výrazně ve všech zemích, kde je vyšší zastoupení žen, zejména ve skandinávských zemích a Německu.

Marta Nováková

prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR

Marta Nováková
+30
+
-

Byznys si s otázkou zaměstnávaní žen na vedoucích pozicích poradí tak nějak evolučně. Úspěšnost, schopnost, výkonnost a odpovědnost žen na vedoucích pozicích ve velkých korporacích v demokratických zemích je toho už nyní jasným důkazem. Tady žádné kvóty nejsou zapotřebí. Jiná otázka je ale politika. Především v naší české kultuře se ženy prosazuji v maskulinní politické komunitě velmi obtížně, ale ani tady, podle mého názoru, kvóty nepomůžou. Spíš by pomohlo víc obyčejného respektu, nejen k ženám. A také ochota ke změně politického chování a kultury. Aby už neplatilo, že žena z jiné politické strany je dvojnásobný protivník – jako politik a jako žena, ale že je partner pro jednání, byť z jiného politického tábora. Respekt ovšem kvótami zkrátka nenastavíme.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom finanční skupiny Roklen

Lukáš Kovanda
+54
+
-

Anketa

Kdo to řekl i za vás?

Kvóty pro ženy nejsou potřeba. Dokonce jsou ekonomicky kontraproduktivní a oslabující. Právě proto se ale budou v sílící míře zavádět. Evropa má zvláštní dar podřezávat své ekonomice větev. Není se pak co divit, že země současné Evropské unie v roce 1980 vytvářely téměř třetinu všeho, co se na světě vyprodukovalo, ale teď je to jen 17 procent – a číslo každý rok dál klesá.

Průkopníkem v zavádění genderových kvót je ovšem Norsko. Už v roce 2003 tamní parlament schválil zákon, podle kterého musely burzovně obchodované firmy pod hrozbou likvidace obsadit ženami čtyřicet procent křesel ve svých vrcholných orgánech. Ekonomové Kenneth Ahern a Amy Dittmarová publikovali odborný článek, ve kterém se zabývají dopadem kvót na úspěšnost těchto firem. Výsledek? Kvóty se značně neblaze podepsaly na jejich tržní hodnotě. Srazily ji citelně a dlouhodobě. Autoři spočítali, že desetiprocentní nucené navýšení podílu žen ve vrcholném orgánu vede k poklesu tržní hodnoty příslušné firmy o víc než dvanáct procent. V řadě případů se firmy kvůli kvótám rozhodly dokonce své akcie z norské burzy stáhnout nebo přesídlit do jiné země. Proč? „Zásadní omezení při výběru složení vrcholného orgánu firmy způsobuje značné ekonomické ztráty,“ píší Ahern a Dittmarová. Omezením mají pochopitelně na mysli to, že na důležitá místa ve firmě musí (už nejen) v Norsku vhodné lidi vybírat nikoli pouze na základě skutečných schopností a zkušeností (jak velí selský rozum), ale i pohlaví.

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe Universität, kde se zabýval problematikou sociálních konfliktů a...

Komentáře

Celkem 14 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Pat Bateman | 15. 4. 2016 07:52

Teda Pehe mě dostal, obvinit opačný názor z demagogie a přitom tvrdit takové nesmysly, to už vyžaduje opravdu mdlého ducha nebo notnou dávku zaslepenosti.
Tak pane Pehe - žádná zjevná diskriminace tu není - podívejte se na složení špičkových týmů v NBA, NHL, výsledky nejlepších ve sprintu, v dálkových bězích - NBA je černé, NHL je bílá, běžci jsou afričané - je tam nějaká dikriminace? Není, prostě jsou na to lepší, mají o to větší zájem atp. Není možné, aby měli všichni stejnou startovací pozici, leda byste dali handicap všem dobrým. Nerovné zastoupení v top mngmentu není anachronismus, ale přirozený stav, kdy ženy zcela logicky a přirozeně více preferují rodinu a děti před stresem a celodenní rutinou v práci. Změnit to znamená snažit se překroutit lidskou přirozenost.
A použít jako argument počty vysokoškoláků, to už je chucpe - podívejme se nejdříve na strukturu škol (absolventky gender studies jsou ideální jako ředitel výroby do strojírenské firmy, že?) a také na korelaci mezi schopností prosadit se v reálném životě a absolvováním VŠ - oboje jsem si vyzkoušel a to slovy Vincenta Vegy, to není stejné hřiště, to není ani stejný sport!
Pochybuju, že si tento můj výlev ten marxista přečte, ale kdyby, třeba to pomůže k zamyšlení...

+26
+
-

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK