Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expertů: Kam emigrovat z Česka?

| 24. 7. 2015 | Vstoupit do diskuze

Kam byste se vydali, kdybyste museli emigrovat z Česka? A co by se muselo stát, abyste o takovém kroku začali přemýšlet? Zeptali jsme se ekonoma Pavla Kohouta, sociologa Jana Kellera, politologa Jiřího Pehe, advokáta Tomáše Sokola a dalších osobností.

Očima expertů: Kam emigrovat z Česka?

Podle zprávy OSN jen za prvních šest měsíců letošního roku přišlo do Evropy přes Středomoří přes 137 tisíc běženců. Třetina z nich pochází ze Sýrie, druzí nejpočetnější jsou Afghánci a třetí obyvatelé Eritrey. Většina začíná svou pouť Evropou v Řecku, Itálii, Španělsku nebo na Maltě. Jde ale jen o přestupní stanice.

Jakkoli je číslo ze Středomoří vysoké, v globálním měřítku už tak velké nevypadá, celkově jsou na světě imigrantů miliony. A na útěku je dnes nejvíc lidí od konce druhé světové války. Nastává nové stěhování národů?

Velká část debat, které se dnes o migraci vedou v Česku, postrádá racionalitu. Češi, na rozdíl od mnoha jiných evropských národů, nejsou na cizince ve své zemi příliš zvyklí a představa arabského souseda je pro některé z nich noční můrou. Drtivá většina uprchlíků utíká z Asie a Afriky kvůli bídě ve své zemi, kvůli politickým perzekucím a válce.

Není to zas tak dávno, co lidé prchali z podobných důvodů z našeho státu. Podle odhadů opustilo Československo během vlády komunistického režimu přes dvě stě tisíc obyvatel. Dnes už na to leckdo zapomíná a převládá tu pocit, že něco podobného může sotva znovu nastat. Je to ale pravda?

Tento týden jsme se v naší anketě ptali zajímavých lidí na to, do jaké země by se vydali, kdyby museli emigrovat z Česka. Zajímalo nás také, co by muselo nastat, aby o takovém kroku vůbec uvažovali. A vědět jsme chtěli i to, co by v zahraničním exilu s radostí oželeli a co by jim naopak nejvíc chybělo…

Aleš Michl

hlavní analytik Raiffeisenbank

Aleš Michl
+7
+
-

Nejradši bych neemigroval, ale jen vyrazil za dědou do jižních Čech a staral se tam o statek. Ale OK, kdybych musel, vydal bych se do Silicon Valley – tenisky Nike, džíny, mikina a svět plný nápadů. Jen ten barák je tam příšerně drahej... 

Nejvíc mě dnes na Česku štve, že když se něco řekne a dohodne, tak to ještě neplatí. A nejvíc by mi chyběly stravenky – ten kus papíru a krásná marže pro toho, kdo je tiskne. Tak dokonale prolobovaná věc, že se ji už nikdo ani nepokouší zrušit.

Jan Keller

sociolog a europoslanec

Jan Keller
+10
+
-

Vzhledem ke svému věku a momentálnímu rozpoložení bych rozhodně emigroval do země s lacinou pohřební službou, abych příliš nezadlužil potomky.

Neodešel jsem z naší země, když jsem byl mladý a měl k tomu příležitost. Nedovedu si představit, že bych odešel teď. Pokud by vzniklo nějaké nebezpečí, raději bych se ozbrojil a zůstal. Cosi mi vadí na těch lidech, kteří odejdou, když je zle, a přemoudřelí se vracejí, když je lépe. Promiňte, že nebudu jmenovat. Nejvíce mě štve, že lidi nejsou schopni spojit se k dosažení žádného cíle, místo toho se jen hloupě hádají a jsou vůči sobě čím dále více sprostí.

V cizině by mi chyběl pohled na Beskydy.

Pavel Kohout

ekonom, Partners

Pavel Kohout
+7
+
-

Kam emigrovat z Česka? Do Londýna, samozřejmě, kam jinam. Už když jsem tam byl poprvé, bylo mi jasné, že v tom chaotickém, přecpaném a předraženém velkoměstě se cítím být doma. A stále to sílí. Koho přestal bavit Londýn, toho přestal bavit život.

Složitější by byla otázka, kam bych emigroval, kdybych musel opustit Velkou Británii. Rád navštívím Francii, Španělsko nebo Itálii, ale žít bych tam nechtěl. Amerika je daleko, natožpak Austrálie. Část mé rodiny žila v Německu a v Rakousku, ale tyto země jsou mi cizí. Nedokázal bych žít uprostřed národa, který je schopen do historického hrázděného domu z 16. století namontovat plastová eurookna.

Co bych nejvíce postrádal? Okruh rodiny, přátel, známých, spolupracovníků a obchodních partnerů, protože to je zázemí, které vzniká celý život a těžko se buduje od začátku. I když si člověk někde připadá jako doma, není tam doma, dokud tam nemá práci a přátele. Také si málo uvědomujeme, že Česko je dnes už svobodnější než Západ, pokud jde o média a svobodu projevu obecně.

A co bych rád oželel? Vrtochy českých zákonodárců (zejména ve finanční oblasti) a příšernou kvalitu potravin v českých obchodech. To jsou dvě věci, které mi vadí nejvíc, kromě českého počasí, se kterým se ale nedá nic dělat.

Tomáš Sokol

advokát

Tomáš Sokol
+10
+
-

O emigraci jsem kdysi uvažoval. Kvůli komunistům. Nakonec jsem neutekl kvůli rodině, kamarádům a zemi, kterou mám rád. Prostě proto, že – jak říkal Werich – tam jsem s nimi kuličky nehrál. Za „tam“ jsem tehdy považoval Německo nebo Francii. Přece jen byly tyhle země blízko. Dnes bych už asi uvažoval o Spojených státech. Líbí se mi akcent na osobní odpovědnost a míra svobody.

Teď, kdyby na to mělo přijít, bych asi měl rozhodování jednodušší. Protože pokud by volby vyhrály strany typu KSČM, Dělnická strana sociální spravedlnosti, Úsvit, Piráti nebo podobní totalitníci, měl bych tady šanci na přežití asi jako sněhová vločka v pekle.

Co bych s klidem opustil, je zdejší lidská závist. Blbci jsou internacionální, trocha závisti je asi všude, ovšem my bychom ji mohli mít snad i ve státním znaku. Míra zloby, ne nad tím, že mám málo, ale že jiný má víc, je  Čechách opravdu výjimečná. A taky schopnost ji larvovat různými sociálně znějícími hesly.

Jiří Pehe

politolog

Jiří Pehe
+7
+
-

Pro mne je tato otázka vyřešena skutečností, že už jsem jednou emigroval – do USA. Jsem českým, ale i americkým občanem, takže bych „emigroval“ zpět do Ameriky. Ale mířil bych tam, i kdybych tuto minulost neměl. Je to dynamická země, která se nakonec dokáže tvořivě vypořádat s většinou velkých výzev dneška. A to navzdory současné politické polarizaci, která USA občas paralyzuje. Jde o zemi vnitřně velmi svobodnou a stále znovu ochotnou experimentovat. Je to první země na světě, která i navzdory současným konfliktům směřuje k „post-rasové“ společnosti. Hlavní společenské trendy, které jsou v USA dnes, přijdou do Evropy za deset let. 

Důvodem k mé „reemigraci“ by nepochybně bylo případné zadušení politické svobody v Česku. Bohužel nejsme v tomto směru „za vodou“. Strašit nás může domácí politický vývoj, ale třeba i mezinárodní krize – rozpadem Evropské unie počínaje a konfliktem s Ruskem konče.

Nejvíc mě v současném Česku štve značná míra provincialismu, tedy neschopnost většiny Čechů dívat se za okraj talíře s českou bramboračkou. Podle toho také vypadá naše politická a mediální diskuze. V zahraničí by mě, jak už z první emigrace vím, nejvíc scházel typicky český smysl pro humor a ironii. A také Praha.

Jaroslav Šura

investor a podnikatel

Jaroslav Šura
+7
+
-

Dočasnou emigraci bych zvažoval při návratu komunistů k moci. Levicově smýšlející politici umějí žít jen za cizí peníze, na dluh. Dojdou-li i tyto peníze, nastane okrádání (znárodňování) movitějších občanů. Až dojde ke grexitu, uvidíme to v přímém přenosu, například znárodnění bank.

A kam bych emigroval? Nejspíš do nějaké anglofonní země, několik let bych si uměl představit v Thajsku mimo turistické destinace. Zde bych s radostí oželel politické dění a novinářský bulvár prosakující i do seriózních plátků. Scházela by mně česká krajina, jazyk, mentalita lidí. Česko je totiž jedna z nejhezčích zemí k žití na této planetě.

Ilona Švihlíková

ekonomka

Ilona Švihlíková
+6
+
-

Emigrace není varianta, kterou bych zvažovala. K Česku mám hodně silný vztah a nechce se mi mou vlast opouštět. A už vůbec ne z utilitárních důvodů, protože si myslím, že taky máme vůči zemi, kde jsme se narodili, určitou zodpovědnost. Důvodem k emigraci by bylo ohrožení života mého a mých blízkých. Vzhledem k mým politickým postojům bohužel nemohu zcela vyloučit, že je tato varianta naprosto nepravděpodobná.

Vytipované země v tuto chvíli nemám, ale asi bych se rozhodla pro Latinskou Ameriku, nejspíše Argentinu.

Štve mě toho hodně, hlavně přetrvávající mentalita typu „to nejde“, i to, jak se lidé nechávají manipulovat oblíbenými hrátkami elit – vyvoláváním strachu a klasikou v podobě „rozděl a panuj“. A co by mi naopak scházelo? Všechno ostatní…

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom finanční skupiny Roklen

Lukáš Kovanda
+7
+
-

Českou republiku mám rád. Třeba teď o víkendu jsem navštívil Šumpersko. Setkal jsem se tam s několika podnikateli a živnostníky, vesměs lidmi s rozhledem, scestovalými, s pracovními zkušenostmi ze zahraničí. Netuším, kde se pořád berou ty nálepky, že jsme zemí zaprděnou, xenofobní, korupční, kde všichni jen okrádají erár, zemí plnou závistivců a škodolibých lidí. 

Anketa

Která odpověď se vám nejvíc líbí?

Tyto nepěkné jevy u nás nejsou rozšířenější než jinde ne světě. Že se lidé v MHD po ránu kaboní? Nasedněte na metro v chilském Santiagu nebo třeba v Tokiu a do pár minut budete vyléčeni z dojmu, že jde o české specifikum. Že jsme xenofobové, ba rasisti? Pár šílenců, co staví na náměstí šibenice, se bohužel najde v každé zemi. Většinově si prostě ale Češi dobře uvědomují, že není imigrace jako imigrace. Například to, že jednou věcí je imigrace lidí z nám kulturně blízkých okruhů, a jinou ta z okruhů vzdálenějších. Podobný názor má třeba široce uznávaný oxfordský profesor Paul Collier nebo podobně ctihodný, nedávno zesnulý otec singapurského ekonomického zázraku Lee Kuan Yew. Jsou to snad xenofobové? Jiný profesor, Friedrich Schneider z Lince, zase opakovaně už dlouhá léta dokládá, že podíl šedé ekonomiky na HDP je v Česku pod průměrem Evropské unie, o méně vyspělých ekonomikách ani nemluvě. Takže tolik k té české korupci, případně okrádání eráru. Štve mě tedy toto nálepkování. Štve mě, že živnostníci a podnikatelé, kteří vytvářejí bohatství země především, jsou označováni za parazity lidmi, kteří jsou – dotaženo do důsledku – vlastně jejich služebníky. Služebníky placenými daněmi těch samých živnostníků a podnikatelů.

Česko opustím, pokud se tu um, píle a talent (nemyslím tím zrovna talent na dojení eurofondů) nebudou už vůbec vyplácet. Pokud tu nebude uspokojivá míra svobody. Pokud budou tvůrci bohatství země veřejně ostouzeni či jinak šikanováni. Pokud se bude zapomínat na to, že každý státní úředník je služebník. Odjedu pak na Nový Zéland. V minulosti už jsem tam delší dobu žil, studoval i pracoval, je to pro mě „druhé nejlepší“ místo k usazení. Otevřu si tam pekárnu. Jestli mi totiž v zemi hobitů něco opravdu chybělo, byl to poctivý český chleba, poctivá šumava.

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe Universität, kde se zabýval problematikou sociálních konfliktů a...

Komentáře

Celkem 36 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Mirek | 24. 7. 2015 10:13

Ja puvodne emigroval za praci do Anglie (rok 2009) a docela rychle jsem zjistil, ze zivotni uroven britu neni o nic vyssi, nez zivotni uroven cechu. Mozna pokud jste v CR bez prace a dostanete praci v UK, tak to je o neco lepsi. Ale pokud mate v CR dobrou praci, tak si v UK moc nepomuzete. Pak jsem se v roce 2012 prestehoval do Svycarska a to je opravdu rozdil. Dvounasobny plat oproti UK. Mesicne usetrim temer tolik, co jsem si v UK vydelal. Takze za mne mohu doporucit pouze Svycarsko a nebo USA. Ale co se USA tyce, tam hodne, ale opravdu hodne zalezi, kde budete zit. Emigrace do Svycarska bude jednodussi.

+1
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Jan Altmman | 24. 7. 2015 10:15

K imigraci:
Majitel firmy může zaměstnat koho chce. Není to tak, že by Češi měli nějaké přednostní právo v jeho firmě pracovat.
Majitel bytu jej také může pronajmout, komu chce. Na druhou stranu pokud se rozhodne diskriminovat (nepronajmout) na základě sebeabsurdnějšího kritéria, je to jeho věc.

Toto byly argumenty v podstatě PRO imigraci: když vám tu někdo dá práci a pronajme či prodá byt, jste tu doma a fejzbůkovým aktivistů je do toho leda putna.

Na druhou stranu něco lehce PROTI:
To, že Kanada přijala třeba pana Škvoreckého nezavazuje k ničemu (ani morálně) mne. Já nikam neemigroval, nikomu tak nic nedlužím, proto já nejsem ani morálně povinen podporovat imigraci sem.
Imigranti nás možná nějak obecně kulturně obohacují (rád chodím do asijských restaurací i arabských směnáren, rád se s cizinci bavím i přátelím), na druhou stranu není nic špatného na tom, být konzervativní. Tzn. i pokud uvěřím, že skoro všichni imigranti budou poctivě pracovat a nepáchat žádnou kriminalitu, nemusím přeci na jejich kulturu a zvyky být zvědavý. Stačí mi navštívit nám daleko bližší Itálii či Řecko a vím, že toto doma nechci. Hlasitou hudbu provozovanou na ulici, podivné chování na silnici, podivné pohledy okolojdoucích v Palermu na ženy, které se večer jdou samy projít, atd...
Mám Araby docela rád, ale když se zamyslím, zda si přeju, aby některé mé oblíbené čtvrti v Praze začaly vypadat jak Káhira, maloměsto kam jezdím k tetičce se proměnilo k nepoznání, tak docházím k tomu, že si to nijak zvlášť nepřeju. Jsem konzervativní, vadí mi i, že na chatě si začali pražáci stavět svá sídla a tu vesnici silně změnili (na vzdálené předměstí Prahy). Už se nejde jen tak projít v údolí, aniž by člověk nenarazil na horského cyklistu, či "lorda" na koni. Vesnička už nevypadá tak, jako když jsem tam trávil prázdniny. Je mi jasné, že vývoj nezastavím, ale nevidím důvod proč podporovat změny směrem, který mne nenaplňuje nadšením. A kdyby tam lidem někdo zakazoval koupat se na Adama v řece či rybníku, mít psa, zabíjet na dvorku prase a pak se dělit se sousedy o ovar, už by to nebylo ono. Jsem čecháček a v mnoha ohledech mi provinčnost a zaprděnost docela vyhovuje a nehodlám se za to stydět či dokonce provádět rituální sebekritiku. Když chci exotiku, sednu do letadla. A za chvíli se už obvykle těším zpět.

Principiálně je migrace OK, ale pozvolná, přirozená, absorbovatelná a ne hromadně organizovaná, nabírající podobu stěhování národů, organizovaná nebezpečnou protispolečenskou organizací - státem a EU.

No ale k tomu, kam bych emigroval já:
Nejjraději do Asie typu Vietnam, Kambodža, Laos, přinejhorším trochu "přecivilizované" Thajsko (nějaká neturistická oblast). Je tam levno, hezky a pokud máte peníze (a nemusí to být moc), dostanete tam ve všem západní standard (včetně lékařské péče).
Z něčeho poblíž bych volil asi nějaký zelený ostrov v Iónském moři. Sice tam vládne mnou neoblíbená EU, ale lidé si tam stát i EU zvykli ignorovat, barterovat, nezávisle spolupracovat.

-1
+
-

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK